Česko a Polsko se shodují, že válka s Ruskem jim nehrozí

© Pixabay

Tento článek je součástí Special reportu: Česko-polské vize budoucnosti EU

Agresivní politika Ruské federace je hlavní hrozbou Polska a dalších zemí na východním okraji Evropské unie a Severoatlantické aliance. Čeští odborníci mezi hlavními zdroji nebezpečí Rusko nezmiňují, upozorňují však na rozpad světového řádu, kterého jsou současné generace svědkem.

Kdo se bojí Ruska?

Rusko a jeho agresivní politika, nestabilita na východních hranicích a terorismus jsou podle koncepce polského ministerstva obrany těmi největšími hrozbami pro Polsko. Rusko považuje za hlavní vojenskou hrozbu Polska i odborník Tomasz Smura z nadace Casimira Pulaského. Problémy ale podle něj spočívají i v rozpadu dosud platného světového řádu.

Ruská hrozba se objevuje ve veřejném prostoru již dlouhou dobu. Lidé mají na paměti ruské vojenské aktivity přímo na prahu Evropské unie, což děsí zejména Baltské státy. Dále se pouští do nesvárů s Čínou, přičemž prstem poukazuje na Západ, a také vede kybernetické útoky proti Spojeným státům či Organizaci pro zákaz chemických zbraní v Haagu. Vyčítána je mu i manipulace prostřednictvím sociálních médií a šíření dezinformací.

V boji s dezinformacemi zatím Visegrád pokulhává. Dobré příklady ale existují

Visegrádské země nemají konzistentní strategii pro boj proti fake news a dezinformačním kampaním. Liší se také způsoby, jak k této problematice Česko, Polsko, Slovensko a Maďarsko přistupují. Roli dezinformátorů přitom někdy sehrávají samotní politici.  

Generál Waldemar Skrzypczak však nabízí slova útěchy, podle něj totiž žádná válka nebude a nemusí se jí obávat ani Polsko ani další země EU.

„Mocnosti, které ekonomicky rostou, nechtějí válku, protože by to zastavilo jejich růst,” prohlásil generál. Na otázku, proč se země Ruska tolik obávají, odpověděl, že „je to kvůli ruské propagandě”. Propagandu znásobují zejména média, která vyhledávají atraktivní obsah pro své čtenáře, a také politici, kteří si jsou vědomi moci pramenící ze strachu. Vladimír Putin však dobře ví, že válku by prohrál a „Rusko by pak nebylo stejné jako nyní – tedy Putinovo,” dodal Skrzypczak.

Druhá hlavní hrozba má spíše existenciální původ a týká se rozpadu světového řádu. Právě tuto obavu Poláků sdílejí i Češi a odkázal na ni i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker ve svém proslovu o stavu EU, kde přímo řekl, že EU by se měla stát architektem nového světového řádu.

Pronásledování teroristů a více vojáků na vnějších hranicích. Junckerovu projevu o stavu EU vévodila bezpečnost

Předseda Evropské komise pronesl na půdě Evropského parlamentu tradiční projev o stavu Evropské unie. Jeho slova o migraci, obraně nebo euru sklidila potlesk i kritiku.

„Instituce nám doposud umožňovaly, byť často nedokonale, řešit problémy relativně levně a bezbolestně. Uvnitř Evropy díky EU, šířeji globálně skrze NATO, OSN a ve spolupráci s dalšími regionálními organizacemi,“ podotkl Tomáš Weiss z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Odborník na obranu dále dodal, že situace, kdy státy otevřeně přestávají respektovat mezinárodní právo, povede k méně stabilnímu uspořádání, častějším regionálním konfliktům a k navazujícím problémům, jako jsou selhávající státy a nekontrolované migrační vlny.

Ondřej Ditrych z Ústavu mezinárodních vztahů zmiňuje podobné problémy. Hrozbou je podle něj chřadnoucí multilateralismus a snahy některých velkých hráčů mezinárodní politiky o prosazování alternativních, částečně revizionistických modelů mezinárodního uspořádání. „S tím jsou spojeny i snahy o asertivní šíření vlivu a podrývání důvěry v politické a veřejné instituce,“ řekl analytik.

Západní svět, kterým se rozumí Evropská unie a Severoatlantická aliance, se v tomto ohledu spíše vzdává a míří k desintegraci, místo toho aby bojoval o status světové mocnosti. Tento proces podporuje jak nevyzpytatelná, ale jasně protekcionistická „Twitterokracie” Donalda Trumpa, tak i eskalující obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou nebo napjaté vztahy s Íránem, které můžou vést k vyšším cenám ropy a tedy i dalším obchodním sporům. Tomasz Smura také zmínil výzvu v podobě migrace do Evropy, která je mimo jiné důsledkem právě probíhající syrské války.

Rozpad světového řádu je navíc značně popoháněn Ruskem. „Putin zasahoval do Evropy a Evropa nyní kvůli němu zaostává. Je hlavním nepřítelem Západu, alespoň podle jeho efektivní doktríny ‚Pokud naštvu Západ, naštvu i NATO‘. K tomu je třeba dodat, že ani Viktor Orbán ani slovenský prezident Andrej Kiska nehrají v týmu V4, ale v týmu Kremlu,“ uvedl generál Skrzypczak. Také český prezident Miloš Zeman je známý pro své sympatie k Rusku, které projevil například po chemickém útoku na agenta Sergeje Skripala a jeho dceru.

EU se v kauze Skripal očekávaně postavila za Británii. Nemáte důkazy, brání se Rusové

Ministři zahraničí EU se včera shodli, že Velká Británie má v případu otrávení Sergeje Skripala jejich plnou podporu. Britové za viníka útoku označili Rusko, které se však obviněním vytrvale brání a tvrdí, že země EU „podléhají protiruským reflexům“. Za možnou zemi původu útočné látky označila ruská diplomacie kromě dalších taky Českou republiku.

Podle Ditrycha je ale kromě ruských hrozeb nutné zmínit i projevy politického násilí, které se běžně označují jako terorismus. „Stejně tak jsou pro stát stojící na liberálních hodnotách hrozbou i nepřiměřená protiopatření, která omezují svobody občanů nebo je diskriminují a podřizují společnost díky technologiím bezprecedentním formám dohledu,“ uvedl Ditrych.

Za výzvu Ditrych považuje například také člověkem způsobené změny podnebí, které už dnes umocňují jiné destabilizující jevy v mnoha méně rozvinutých oblastech světa. Evropské společnosti by prý mohl potkat stejný osud.

Jak může Polsko a Česko hrozbám čelit?

Ani Polsko ani Česko nedokáží hrozbám čelit samostatně. ČR by proto měla dbát na to, aby byla platným spojencem v rámci evropské a transatlantické bezpečnosti, uvedl Ditrych. Podobně by se však k bezpečnosti měli stavět i Poláci a další členové EU.

Smura vidí velký potenciál v roli Polska jako moudrého mediátora mezi EU a Spojenými státy. To znamená nikoli pouze na bilaterální úrovni, jako to dělá dnes, čímž jen posiluje politické dělení Západu, ale i za celou evropskou komunitu.

Zapotřebí jsou však nejen dostatečné vojenské kapacity, ale i politická vůle k tomu je využít v operacích EU a NATO.

Polsko do svých vojenských kapacit výrazně investuje. Ať už ale hovoříme o územní obraně, polských hranicích, boji proti terorismu nebo jen potírání kriminality, vše je o implementaci. „Ďábel je v detailu,“ podotkl Smura, podle kterého je důležité investovat do modernizace konvenční armády i vojenského vybavení, což je nyní omezováno kvůli vysychání finančních rezerv. Peníze totiž míří hlavně na územní obranu.

Smura také dodal, že zvyšování výdajů za obranu a bezpečnost je sice správné, nikdy ale není možné utratit tolik peněz, aby země odolaly potenciální ruské hrozbě.

Hlavní strategičtí partneři

Pro polské ministerstvo zahraničních věcí a české ministerstvo obrany je zajištění národní bezpečnosti spjaté se třemi dimenzemi – spojenectví v rámci NATO a EU, dále regionální spolupráce v rámci Visegrádské skupiny a na třetí úrovni posilování národních obranných kapacit.

Rozdíly ve strategických partnerstvích obou států přesto existují. Polsko si vedle spolupráce s NATO a EU uchovává také blízkou vazbu na Spojené státy, které jsou jeho historickým spojencem. Alespoň to platí na deklaratorní úrovni a patrné je to i na obchodní spolupráci. Na regionální úrovni má Polsko blízko k zemím Visegrádu a také k Rumunsku, Baltským státům a severským zemím.

Visegrádská čtyřko, jsi připravena na kyberútok?

Kybernetický prostor rozhodně není bezpečný. S útoky se setkávají firmy, úřady, ale také média. Země Visegrádu se proto vyzbrojily odborníky a novými strategiemi, které je mají ochránit. 

Regionální obranná spolupráce ČR je pak postavena na dvou hlavních pilířích – spolupráci v rámci Visegrádské skupiny a spolupráci s Německem. „Dvoustrannou obrannou spolupráci ČR rozvíjí i s dalšími státy, a to v zájmu rozvoje schopností českých ozbrojených sil a v rámci koordinace postupu při realizaci evropských a aliančních aktivit,“ vysvětlil za ministerstvo obrany Jan Pejšek.

Tomáš Weiss s klíčovou rolí EU a NATO souhlasí a dodává, že partnery jsou Česku především ty spojenecké země, kterým záleží na dodržování vlády práva a pravidel.

Podle generála Skrzypczaka je Česko dobrým partnerem pro všechny. Je totiž na straně těch, co mají výhodu, a jedná s odstupem. „Češi si nejvíce cení svých ekonomických zájmů, nikoli těch politických,” uvedl generál. Podle polských odborníků je to chytrý přístup, na druhou stranu to však vytváří iluzi, že se Češi chtějí izolovat, což nemá nic společného s bezpečnostními zárukami, které vyžaduje Polsko.

Stav armády

Polsko má v rámci EU šestou nejsilnější armádu (po Francii, Velké Británii, Německu, Itálii a Španělsku). Hlavním motivem pro investice do armády jsou hlavně nepokoje ve východní Ukrajině a ruská hrozba.

V roce 2018 se počítá s rozpočtem 10 miliard eur. Tato částka ale není dostatečná k pokrytí potřeb polské armády. Důvodem je posílení dolaru, neočekávaný nárůst cen za obranný program Visla a také rostoucí náklady na územní obranné síly.

„V současné době by se Polsko neubránilo útoku z Ruska ani Běloruska,” uvedl generál Skrzypczak, který dříve velel pozemním silám a byl náměstkem na ministerstvu obrany. Jak ale dodal Smura, samotné Polsko nikdy nemůže utratit tolik peněz za obranu, aby se mohlo útokům ubránit bez pomoci svých strategických partnerů.

„Nepřítel ví, že armáda se nemodernizuje, že tu není žádný pokrok, že výcvik vojáků je omezený nebo že paravojenské jednotky nespadají do struktur NATO. Čte naše media, pozoruje polskou armádu a má agenty všude. Poklidně spí v Kremlu,” dodal generál.

Pavel Havlíček: Evropa by pro boj s ruskými dezinformacemi měla dělat více

Důležitým úkolem bude překonání roztříštěnosti. Snahy o vybudování společného evropského mediálního prostoru se svobodnými informacemi ale zatím narazily na nedostatek prostředků a vůle, říká Pavel Havlíček. 

Praha je v tomto ohledu sebejistější, vzhledem ke své rozloze a potenciálu se ale nechce stát regionální velmocí. Jak tvrdí Ondřej Ditrych, Armáda České republiky má vynikající a spojenci velmi ceněné jednotky, jako celek ovšem potřebuje reformu. Soustředit by se prý měla na ty své schopnosti, které může nabídnout jako příspěvek ke kolektivní obraně.

„Závazek vynakládat více prostředků na obranu podle procent HDP je jedna věc, reálné kapacity druhá. Přinejmenším v nejbližších dvou desetiletích bude česká armáda s nejvyšší pravděpodobností nasazována mimo území ČR,“ podotkl Ditrych.

„Nejsem si ale jistý, zda máme jasno v tom, v jakých pravděpodobných scénářích může k nasazení docházet. Na to navazuje proces plánování, spolupráce s partnery a vojenským průmyslem, a také strategie využívání nových nástrojů, jako je EDF (Evropský obranný fond – pozn. red.) nebo PESCO (stálá strukturovaná spolupráce – pozn. red.),“ dodal.

PESCO

Polsko se již oficiálně přihlásilo ke spolupráci v rámci PESCO, zároveň ale naznačilo, že by to nijak nemělo ohrozit spolupráci v rámci NATO a že by se neměla opomíjet východní část Evropy. Vývoj obranného průmyslu, společné zbraňové zakázky a sdílení vojenského vybavení, což je cílem PESCO, je podle Polska příležitostí jak zlepšit evropské obrané kapacity. „Čím bezpečnější je Evropa, tím bezpečnější je Polsko,” prohlásil polský premiér Mateusz Morawiecki. „Polsko se zapojilo do devíti projektů PESCO, předložil jsem dalších šest a za sedmým je Francie, která se chce postavit biochemickým rizikům,” zdůraznil ministr polské národní obrany Mariusz Blaszczak.

PESCO aktivně podporuje i ČR. „PESCO považujeme za nástroj umožňující zúčastněným státům jít cestou větší kooperace a společně vyvíjet obranné schopnosti, stejně tak ho vidíme jako šanci Evropy převzít více odpovědnosti za svou obranu a zároveň tak posílit evropský pilíř NATO,“ uvedl za ministerstvo obrany Pejšek.

Ministři obrany schválili 17 projektů v rámci posílené spolupráce PESCO. Česko chce stát v čele tří z nich

Vojenská mobilita, Jednotné lékařské velení a Centrum excelence pro evropské tréninkové mise. To jsou tři obranné iniciativy, o jejichž vedení Česko usiluje. Nabídlo vybavení a personál. Jednání nad konkrétní podobou jednotlivých obranných projektů se budou vést v průběhu letošního roku. Už dnes je jasné, že bude potřeba dostatek financí.

Zároveň ale připomíná, že aktivity PESCO sice mohou pomoci posílit schopnosti ČR v některých oblastech, nejsou ale náhradou za komplexní a všeobjímající plánovací proces NATO. ČR podle něj prosazuje, aby aktivity EU byly komplementární k aktivitám NATO a neduplikovaly je.

Pohled českého zbrojního průmyslu nabízí společnost Glomex Military Supplies. PESCO je podle ní zajímavou příležitostí, v rámci EU se ovšem objevují i další. Rozhodnutí o tom, kterým směrem se vydávat, je na politicích, průmysl se prý přizpůsobí. „Nejhorší je nejistota, co vlastně politici chtějí. Změnit politické rozhodnutí je otázkou hodiny, přeorientování průmyslu a vybudování obchodních příležitostí v jiných destinacích vyžaduje roky,“ vysvětlil mluvčí společnosti Jiří Grund.

Evropský obranný fond (EDF)

Evropská komise loni spustila Evropský obranný fond, aby pomohla evropským zemím s efektivnějším vynakládání peněz daňových poplatníků. Fond by měl zamezit dublování výdajů za nákup společné síly. Polsko i Česko pohlížejí na tuto iniciativu pozitivně, znamená to totiž další rozpočet a nižší výdaje, ale zároveň v ní spatřuje i prostor pro zlepšení.

Aby mohlo Polsko těžit z EDF, spustí výzkumné projekty, rozvojové programy a nákup vojenské techniky společně s evropskými partnery. Při nákup zbraní od domácích podniků a firem ze třetích zemí ale s podporu EU nebude moci počítat.

Řada detailů souvisejících s EDF stálé čeká na vyjasnění, což dává Polsku příležitost jednat v zájmu svých obraných společností. Polsko by mohlo zejména předložit zvláštní návrh pro průmyslové a obranné projekty či programy pro nákup kapacit v rámci spolupráce PESCO. Prioritou pro EDF navíc bude financování projektů, které vznikly v rámci PESCO, uvedl pro EURACTIV analytik Polského institutu mezinárodních vztahů (PISM) Marcin Terlikowski.

Podle českého ministerstva obrany je po obsahové stránce Evropský obranný fond pozitivní věcí, protože mimo jiné podporuje společný výzkum, vývoj a konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu.

Obranný fond má pomoci proti plýtvání peněz na rozvoj evropských armád

Evropský parlament odsouhlasil první část finančního programu, který má za cíl podpořit evropský obranný průmysl a umožnit efektivnější koordinaci vojenských zakázek. Někteří experti ale fond kritizují, protože například přímo nezakazuje vývoj autonomních zbrojních systémů.

I Česko ale má k fondu své výhrady. „Bude třeba obhájit český obranný průmysl. Dotace musí být rozdělovány spravedlivě, a ne pouze vlivným korporacím z velkých unijních zemí. Návrh velikosti finanční kapitoly EDF ve výši 13 mld. € na roky 2021-2027 je hodně ambiciózní a bude otázkou, zda absorpční kapacita průmyslu bude schopná takovou částku vyčerpat,“ představil český pohled Pejšek.

Podle společnosti Glomex umožňuje fond dosáhnout větší konkurenceschopnosti, strategické autonomie a poskytuje informace o tom, jak lépe hospodařit s výdaji na obranu. „S ohledem na nepředvídatelnost jednání některých světových mocností je nutné, aby Evropa dosáhla co nejvyšší samostatnosti v obranných, přepravních a zpravodajských schopnostech,“ uvedl Jiří Grund.

Nové mechanismy pro spolupráci a výdaje Evropskou unii a Severoatlantickou alianci neutuží. Ani miliardové investice nemusí pomoci zemím efektivně čelit hrozbám a změnám stávajícího řádu. Pokud Polsko, Česko, Evropa a Západ zůstanou roztříštěné, nikdy nebudou architekty budoucího světového řádu, o čemž hovořil Juncker, ale na místo toho zůstanou diváky a komentátory mezinárodního dění.