Bělorusko má nového premiéra, EU zatím mlčí

Novopečený běloruský prezident Alexandr Lukašenko jmenoval nového premiéra – politického matadora Michajla Mjasnikovyče. Prezidentské volby a jejich důsledky v Bělorusku byly také tématem včerejší (28. prosince) mimořádné schůzky velvyslanců členských zemí EU v Bruselu. Výstupy budou známy dnes.

Bělorusko má po sedmi letech nového premiéra – stal se jím šéf běloruské Akademie věd Michajl Mjasnikovyč, kterého jmenoval prezident Alexandr Lukašenko. Do úřadu nový předseda vlády usedne 1. ledna. 

Dosavadní premiér, Sergej Sidorski, který stál v čele běloruské vlády od roku 2003, byl odvolán krátce po prezidentských volbách, jež se konaly před necelými dvěma týdny (19. prosince). Od zveřejnění jejich výsledků nebylo dne, kdy by se tématu nevěnovaly žádné z evropských novin. 

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) totiž volby, jejichž vítězem se stal Alexandr Lukašenko, který zemi vládne již dlouhých 16 let a Západ ho označuje za „posledního evropského diktátora“, považuje za zmanipulované a podplacené. Hlavní představitelé Evropské unie sice průběh voleb rovněž kritizovali, avšak ne s takovou razancí jako například Washington (EurActiv 21.12.2010). 

Další diskuse s Lukašenkem jsou ztrátou peněz a času 

To byl také důvod, proč se v západních médiích objevil dopis čtveřice ministrů zahraničních věcí EU, kteří Unii vyzvali, aby byla ve vztazích s Běloruskem opatrnější.  

„Evropa nic takového neviděla léta. Kombinace volebního podvodu a tvrdých represí nám připomíná zavedení stanného práva v Polsku v roce 1981,“ uvádí se v dopise, k jehož autorům kromě polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského patří i šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg a jejich švédský a německý protějšek Carl Bildt resp. Guido Westerwelle

„Pokračování v pozitivních diskusích s panem Lukašenkem je v tomto momentě ztrátou času a peněz. On si vybral a jeho výběr je proti všemu, co představuje Evropská unie. Musíme nyní prohloubit naši diskusi s demokraty a s těmi, kdo ve vládě nesouhlasí s fatálnímu obratem, který nabrala jejich země,“ pokračuje dopis. 

Lukašenkův dlouholetý spojenec, Rusko, sice novopečenému prezidentovi k vítězství pogratulovalo, ale ruský prezident Dmitrij Medvěděv si na to vzal celých šest dní a nakonec tak učinil formou formálního dopisu. 

Komentátoři se vesměs shodují v tom, že důvodem, proč se tak stalo, byl pravděpodobně fakt, že v průběhu demonstrací, které proběhly jako reakce na výsledky běloruských prezidentských voleb, bylo kromě více jak šesti stovek běloruských protestujících a členů opozice včetně prezidentských kandidátů zadrženo i několik obyvatel ruské národnosti.

Za jejich propuštění orodovaly jak Spojené státy, tak Evropská unie (EurActiv 20.12.2010). 

Bělorusko tématem lednového ministerského setkání

Prezidentskými volbami a násilným potlačením povolebních demonstrací v Bělorusku se v těchto dnech (28. – 29. prosince) zabývají velvyslanci členských zemí EU v Bruselu. Lze předpokládat, že toto téma bude i jedním z hlavních bodů na agendě schůzky ministrů zahraničí, která je naplánována na konec ledna (31. ledna). 

Podle diplomatických zdrojů z Bruselu ale nelze od unijních představitelů očekávat žádná silná gesta – například obnovení sankcí, které EU uvalila na běloruského prezidenta a další vysoce postavené úředníky poté, co vyšlo najevo, že Lukašenko zmanipuloval prezidentské volby v roce 2006, které ho opětovně potvrdily v čele země. V říjnu roku 2008 pak EU sankce v podobě znemožněného cestování do zemí EU uvolnila, aby umožnila snazší průběh reforem (EurActiv 16.9.2008). 

Součástí politiky otevřených dveří EU vůči Bělorusku je i začlenění této země do projektu tzv. Východního partnerství, jehož cílem je posílení politických a hospodářských vazeb na šest bývalých sovětských republik – Gruzie, Arménie, Ázerbájdžánu, Moldávie, Ukrajiny a Běloruska (EurActiv 11.5.2009).