Arménská genocida opět rezonuje v turecko-francouzských vztazích

Nicolas Sarkozy, francouzský prezident, Recep Tayyip Erdogan, turecký premiér; zdroj: http://www.elysee.fr.

Vztahy mezi Tureckem a Francií zažívají další otřes poté, co francouzský prezident Nicolas Sarkozy vyzval Ankaru, aby uznala masové vyvražďování Arménů tureckou armádou během první světové války za genocidu. Informace o tom přinesl turecký tisk.

Na návštěvě Arménie, která proběhla na konci minulého týdne, francouzský prezident Nicolas Sarkozy vyzval Turecko, aby ještě před vypršením jeho prezidentského mandátu v květnu 2012, uznalo, že masakr několika stovek tisíců Arménů Turky za první světové války byla genocida. Paříž tak učinila v roce 2001.

„Není úlohou Francie, aby komukoli dávala ultimátum. Není to správná cesta. Ale období mezi roky 1915 až 2011 je na přemýšlení dostatečné,“ řekl Sarkozy.

Jestliže Turecko genocidu neuzná a nepřistoupí ke smíření s Arménií, francouzský prezident hodlá prý zvážit předložení návrhu zákona, který by podobné popírání označil za trestný čin. Stejně jako tomu bylo v roce 2009, kdy takový pokus francouzské vlády zastavil Senát.

Turecký ministr pro evropské záležitosti Egemen Bağış Sarkozyho přístup kritizoval. Podle něj by se měl francouzský prezident více zajímat o současné problémy eurozóny než o turecko-arménské vztahy.

„Bylo by lepší, kdyby si pan Sarkozy přestal hrát na historika a raději hledal způsoby, jak vyřešit hospodářské potíže Evropské unie, jejímž členem jeho země je,“ nechal se slyšet Bağış, který se domnívá, že Sarkozymu jde především o to odvrátit pozornost „od jeho domácí politiky“.

Francie se totiž začíná připravovat na prezidentské volby a Sarkozy by se měl podle Bağışe soustředit na předvolební kampaň. Veřejné mínění je totiž v současné době spíše nakloněno jeho vyzyvateli Françoisi Hollandovi ze Socialistické strany.

Asi to byl podvědomý reflex

Podle Murata Yetkina, komentátora tureckého deníku Hürriyet, se dá Sarkozyho politika vůči Turecku vysvětlit sílícím postavením Ankary ve Středomoří, kde naopak pozice Francie slábne.

„Tento rok si připomeneme 100. výročí tureckého odchodu z Libye a Alžírska, které přenechalo vládu nad těmito oblastmi Itálii a Francii. To byl také důvod, proč Sarkozy za podpory britského premiéra Davida Camerona spěchal do Benghází (druhé největší libyjské město a zároveň centrum povstalců vůči režimu Muammara Kaddáfího; pozn.red.) den předtím, než toto město navštívil turecký premiér Recep Tayyip Erdogan,“ vysvětluje.

Yetkin se domnívá, že francouzský prezident považuje Erdoğana za „překážku“, která po skončení tzv. arabského jara brání Paříži v jejím mocenském návratu do regionu.

„Pravděpodobně se jednalo o podvědomý reflex, který vehnal Sarkozyho na turecký a ruský zadní dvorek Kavkaz, aby zde narušil stabilitu,“ napsal.