Ani ryba, ani rak. Turecko vidí válku na Ukrajině pragmaticky, může ale přispět k řešení

© EPA-EFE/STR

Turci a Řekové, kteří byli ještě nedávno „na nože“ kvůli migrantům a průzkumným vrtům, se kvůli válce na Ukrajině udobřují. K západním sankcím se ale Ankara nepřidala a raději počítá s různými scénáři války. Zároveň je aktivní diplomaticky.

Válečné konflikty pomáhají rozeznat, kdo stojí na jaké straně. A stejně tak to, kdo stojí tak nějak uprostřed. V probíhající válce na Ukrajině je to vidět například u váhavého Izraele, tradičního spojence USA a dalších západních zemí, který ale zároveň nechce otevřenou konfrontací Ruska ohrozit své zájmy na Blízkém východě.

Podobné dilema řeší také Turecko. Na jedné straně je členem NATO, na té druhé je ekonomicky závislé na Rusku, hlavně v oblasti energetiky a turismu. Ankara se tak nachází v komplikované situaci a má zájem na zmírnění napětí, a to i kvůli tomu, že jde i o její vlastní bezpečnost.

Sedět na dvou (či více) židlích ale Turecko rozhodně umí. „Vidíme, že tak jako po celé 20. století a navzdory různým krizím stojí za Severoatlantickou aliancí a ukazuje svou vazbu na Západ, nicméně v úplně stejném stylu pokračuje ve své autonomní politice, kterou vyvažuje na stranu Ruska,“ popsala tureckou roli odbornice na tamní politiku Karolína Lahučká z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Jak ve svém článku pro A2larm potvrzuje i politolog zaměřený na Blízký východ Marek Čejka, Turecko se v mezinárodní politice dokáže chovat velmi pragmaticky a individualisticky. I když dochází k různým rusko-tureckým „potyčkám“, například v Sýrii či Libyi, zároveň podle něj mezi zeměmi pokračují „čilé kontakty v oblasti energetiky a turismu“.

Na Rusko se valí čtvrtý balík sankcí, zasáhne energetiku i luxusní auta

Země EU dnes schválily čtvrtý balík sankcí proti Rusku od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Evropský blok nově zakáže vývoz luxusního zboží do Ruska či investice do ruského energetického sektoru stejně jako dovoz ruské oceli a železa.

Válka nutí Turecko si vybrat

Současná válka nicméně nutí Turecko dát mnohem jasněji najevo, kteří partneři jsou pro něj důležitější.

„Ruská invaze na Ukrajinu narušila geopolitické kalkulace zemí celého světa. Turecko, člena NATO, který se snaží opatrně balancovat mezi Kyjevem a Moskvou, válka tlačí k těžkým rozhodnutím. Prezident Recep Tayyip Erdoğan se snaží udržet Turecko co nejdále od dnešního konfliktu a zároveň maximalizovat svůj vlastní manévrovací prostor. Uprostřed eskalující války a humanitární katastrofy však Ankara čelí rostoucímu tlaku, aby si vybrala stranu,“ píše v komentáři pro časopis Foreign Policy odborník na mezinárodní bezpečnost Jeffrey Mankoff.

Zmíněné balancování se nyní projevuje mimo jiné tak, že Turecko sice uzavřelo přístup do Černého moře ruským válečným lodím a prodává Ukrajině účinné bojové drony Bayraktar, zároveň se ale zatím odmítá vzdát svých vlastních vojenských nákupů v Rusku – v posledních letech šlo především o ruský protiletadlový zbraňový systém S-400. Poměrně jasný vzkaz také vysílá rozhodnutí nepřipojit se k ostrým západním sankcím na Rusko.

Erdogan si podle svých slov z tohoto týdne chce „zachovat přátelství“ jak s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, tak s jeho ruským protějškem.

Jak vysvětlila Lahučká, s Ukrajinou má Turecko tradičně velmi blízké vztahy, navíc v posledních letech roste spolupráce v oblasti obchodu a obrany. Turecko bylo podle ní v roce 2021 největším zahraničním investorem na Ukrajině a nechce o toto postavení přijít ani po skončení konfliktu, kdy země zasažená ničící válkou vstoupí do procesu obnovy.

Všechny zmíněné zájmy dávají dohromady důvod, proč je Turecko v řešení konfliktu aktivní, a to už od doby před začátkem invaze. Jeho unikátní postavení mu zároveň dává šanci zprostředkovat mírová jednání, což se také děje. Třetí kolo diplomatických vyjednávání mezi Ukrajinou a Ruskem se minulý týden ve čtvrtek konalo právě na „neutrální půdě“ v turecké v Antalyi. Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu byl navíc včera v Moskvě a dnes (17. března) pokračuje do Kyjeva.

K ukončení války je ale stále velmi daleko. „Pokud by Turecko skutečně této mediátorské pozice dosáhlo, zvýšilo by to jeho mocenské postavení v regionu, zajistilo by mu to ekonomicky výhodnou pozici v procesu následné obnovy obou zemí, a v neposlední řadě by to mohlo zvýšit jeho prestiž a vyjednávací pozici vůči Západu,“ odhaduje možný scénář Lahučká.

Oteplení vztahů s EU? Možná

Vztah mezi Tureckem a Evropskou unií je velmi zvláštní. I když má Ankara kandidátský status už od roku 1999, Unie je jí v podstatě neprodyšně uzavřená. Spolupráce probíhá na mnoha úrovních, občas se však vyhrotí konkrétní spory.

Přibližně před dvěma lety začalo pnutí na řecko-turecké hranici, a to především kvůli migrantům ze Sýrie a tureckým průzkumným vrtům v Egejském moři. Řecko a Turecko mají spory dlouhodobě, nyní se však zdá, že existuje naděje na alespoň dočasné uklidnění napětí. Turecký prezident Erdogan a řecký premiér Kyriakos Mitsotakis se v neděli (13. března) potkali v Istanbulu, kde se dohodli na prohloubení vztahů. Obě země hrají klíčovou roli v měnící se bezpečnostní situaci v Evropě po ruské invazi na Ukrajinu a jejich intenzivnější spolupráce by byla pro region přínosem, uvedla turecká strana v prohlášení.

Podle Lahučké je jasné, že válka na Ukrajině evropsko-turecké vztahy ovlivní, a to pravděpodobně pozitivně. „Dění na Ukrajině může posílit snahu Turecka a Západu hledat společný postup v dalších regionálních problémech – například rostoucího napětí na Balkáně, konfliktů na Blízkém východě, nebo dalšího řešení vývoje v Afghánistánu či na Kavkaze,“ vyjmenovala analytička.

Další témata, které by mohla válka na Ukrajině podle Lahučké pozitivně ovlivnit, je potenciální začlenění Turecka do evropské obranné a bezpečnostní architektury nebo téma východního Středomoří jako alternativy v otázce energetické bezpečnosti. Současné tendence sbližování EU a Turecka, stejně jako obnovení vztahů Turecka s Izraelem, by prý mohly pomoci vyřešit otázku zón ve Středomoří a zapojení Turecka do budování „energetických cest“ zde. To by se Evropské unii, která hledá alternativy ruského plynu kde jen může, rozhodně hodilo.

Turecko pod Erdoganem má jen malé šance na dobré vztahy s EU. Migraci ale musí řešit společně

I když jsou vztahy mezi Evropskou unií a Tureckem špatné a s odchodem Angely Merkelové by se mohly ještě zhoršit, nelze popřít, že Evropa zemi prezidenta Erdogana potřebuje. Novou společnou výzvou bude migrace z Afghánistánu.

Nekonečným příběhem zůstává samozřejmě migrace. „Turecko teď pravděpodobně očekává, že země EU pocítí skutečný dopad milionů uprchlíků na svém území, a budou tak přístupnější k naslouchání tureckých požadavků ohledně aktualizace dohody o migraci mezi Tureckem a EU,“ podotkla Lahučká.

Vývoj ale nemusí být jen pozitivní. V některých oblastech musí EU postupovat opatrně, což platí zejména o evropské integraci Turecka.

„Z dlouhodobého hlediska bude klíčový přístup EU k rozšiřování – pokud by EU schválila vstup Ukrajiny, Moldavska a dalších zemí do EU a vztah s Tureckem by nadále zůstal nezměněn, a nemusí se jednat přímo o přijetí Turecka do EU, může brzy opět dojít k silnému ochlazení a opětovnému přiklonění k Rusku nebo Číně,“ varovala Lahučká s tím, že už nyní je v turecké společnosti cítit velká frustrace vůči Západu.

Turecko po Bruselu dlouhodobě žádá modernizaci celní dohody, a to takovým směrem, aby turečtí občané nepotřebovali víza při cestách do EU. Zatím to však nevypadá, že by se v tomto ohledu mělo něco v blízké budoucnosti měnit.