Trest za válku: Jak jde čas s protiruskými sankcemi

© Pixabay

Rusko si už za agresi na Ukrajině vysloužilo celou řadu méně či více tvrdých sankcí, trestu se nevyhnulo ani Bělorusko. Server EURACTIV.cz přináší přehled dosavadních postihů.

Protiruské sankce nejsou žádnou novinkou. Evropská unie je na zemi prezidenta Vladimira Putina uvalila už po anexi ukrajinského poloostrova Krym v roce 2014 a následné ruské podpoře separatistů na východě Ukrajiny.

Tyto sankce dosud zahrnovaly například zákaz cestování a zmrazení majetku vybraným osobám, různé typy ekonomických sankcí včetně embarga na vývoz zbraní nebo různých technologií, například v energetice. Zároveň se omezil přístup některých ruských bank a společností na kapitálové trhy EU. A tak by se dalo pokračovat.

V roce 2015 Evropská rada spojila trvání ekonomických sankcí s plněním tzv. Minských dohod.

Nedostatek pokroku znamenal, že se sankce v pravidelných intervalech obnovovaly. Naposledy se tak stalo 13. ledna 2022, kdy Rada EU rozhodla o prodloužení postihů o dalších šest měsíců. 21. února se dlouhodobý sankční seznam rozrostl o dalších pět osob, včetně členů Státní dumy Ruské federace, které EU viní „z narušování svrchovanosti Ukrajiny“.

Sankce předcházející dnešní válce měly celou řadu kritiků, kteří upozorňovali na to, že jsou neúčinné a Rusko se na ně vždy dokázalo adaptovat. S válkou na Ukrajině přichází podstatná změna.

Poznámka redakce: Ne všechny zmíněné sankce a opatření spadají přímo pod jednotlivé balíky, pro komplexnější přehled je zde však uvádíme také.

Znamení, že Rusko chystá válku

Ruská vojska se začala shromažďovat na hranicích Ukrajiny už v dubnu 2021. Na konci loňského roku pak ruský prezident Putin ve své tradiční vánoční promluvě 23. prosince zmínil napětí mezi Ruskem a Ukrajinou, a zároveň si připravoval půdu pro invazi tvrzením, že Ukrajina chystá vojenskou akci na Donbase, tedy v regionu kontrolovaném proruskými separatisty.

V únoru 2022 se situace na ukrajinsko-ruských hranicích začala stupňovat. Na téměř 200 tisíc ruských vojáků na hranicích s Ukrajinou reagovala Evropská unie hrozbou nového balíku tvrdých sankcí. Uvalit je „preventivně“ však nechtěla a pouze je připravila, protože některé členské státy byly proti.

Zároveň zatím nebylo jasné, co bude onen „spouštěcí moment“, který by Unii donutit sankce jednomyslně uvalit. „Mluvíme o tom, že to musí být jeden z těch nejčernějších scénářů, jasný akt agrese, ale je to otázka politické vůle členských států,“ řekl tehdy český ministr zahraničí Jan Lipavský.

V době preventivních příprav prvního balíku se Německo po tlaku řady zemí včetně USA rozhodlo zastavit certifikační proces kritizovaného plynovodu Nord Stream 2, kterého se dlouho nechtělo vzdát a který měl do země dopravit větší objem ruského plynu. I když se pro Německo jednalo o nepříjemný krok, energetickou bezpečnost Berlína či dalších evropských zemí neohrozil. Diskuse o zastavení veškerých ruských dodávek plynu či dalších surovin přišla na řadu až později.

Ruské tanky na Donbase

V noci z 21. na 22. února pronesl Vladimir Putin projev, ve kterém uznal nezávislost dvou separatistických republik na východě Ukrajiny. V návaznosti na to překročila hranice těchto samozvaných republik – Doněcké a Luhanské – ruská vojenská technika.

EU na tento krok reagovala prvním balíkem sankcí. 23. února ho schválili ministři zahraničí členských zemí v Radě EU, kteří mají tento úkol v popisu práce.

Dohodnutý balíček zahrnoval cílené sankce vůči necelým čtyřem stovkám osob, většinou členům ruské Státní dumy, omezení hospodářských vztahů s částmi Doněcké a Luhanské oblasti, které nejsou pod kontrolou ukrajinské vlády, a omezení přístupu Ruska ke kapitálovým a finančním trhům a službám v EU. Vzhledem k pozdějšímu vývoji se jednalo o „slabší rozjezd“.

Trest za invazi

Rusko na nic nečekalo a dva dny po vstupu na Donbas pokračovalo plnou invazí na Ukrajinu, Kremlem označovanou jako „speciální vojenská operace“ s cílem „demilitarizovat a denacifikovat Ukrajinu“.

Reagovat rychle musela také EU. Prezidenti a premiéři se v noci z 24. na 25. února na mimořádném zasedání Evropské rady shodli na zavedení dosud nejtvrdších sankcí proti Rusku za jeho agresi. Postihy omezily ruský přístup ke kapitálu, mířily na energetiku, dopravu či obchod. Zasáhly také 70 procent ruského bankovního trhu. „V Evropě dnes vypukla válka a my jsme svědky jejích ničivých dopadů. Jediným viníkem je Rusko, které za své jednání tvrdě zaplatí,“ prohlásil předseda Evropské rady Charles Michel.

Ukrajina označila sankce za slabé. „Přesvědčily sankce Rusko? Na našem nebi slyšíme, na naší zemi vidíme, že jsou nedostatečné,“ prohlásil v reakci ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Putin a Lavrov na seznamu

Druhý balík sankcí v ten samý den formálně potvrdili ministři zahraničí. Na seznamu se nakonec objevili i prezident Ruské federace Vladimir Putin a ministr zahraničí Sergej Lavrov, kterým EU zmrazila majetek v Evropě.

Tento typ postihů měl i značný symbolický význam. Podle české eurokomisařky Věry Jourové měl být Putin kvůli svému agresivnímu postupu vůči Ukrajině už na seznamu prvního balíku sankcí. Fakt, že tam chyběl, byl podle Jourové spíše projevem slabosti než diplomatického umu.

Do třetice všeho bolavého

Neustále postupující ruské jednotky směrem do ukrajinského vnitrozemí donutily evropské lídry na přelomu února a března ještě více přitvrdit. V posledních únorových dnech lídři domluvili a ministři schválili třetí balík sankcí. Ty zahrnují mimo jiné zákaz transakcí s ruskou centrální bankou, zákaz přeletů evropského vzdušného prostoru a přístupu na letiště v EU pro ruské dopravce nebo uvalení nových cílených postihů vůči dalším lidem.

Unie také přistoupila k těžkému kalibru sankcí v podobě odpojení ruských bank od globálního platebního systému SWIFT. O tomto kroku se spekulovalo již od shromažďování ruských vojsk u ukrajinských hranic během loňského listopadu. Washington i Brusel ho však až do samého začátku invaze veřejně označovali za krajní možnost.

Po ruském vpádu na Ukrajinu se tato spojenecká pozice zásadně změnila. Američané i naprostá většina lídrů sedmadvacítky začali po variantě SWIFT hlasitě volat. Mezi zpočátku váhavé, a tudíž i blokující státy, patřilo kromě Itálie a Rakouska zejména vlivné Německo. Na něj vytvořili zbytek Unie i představitelé Kyjeva silný politický tlak. Například ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba Němce varoval, že pokud na odstřižení od SWIFTu nekývnou, budou „mít na rukou krev“.

Zbraň jménem SWIFT má háček

Kancléř Olaf Scholz nakonec po dvou dnech invaze spojencům vyhověl. Bylo to však s podmínkou. Odpojení se zatím netýká bank, skrz které probíhají platby za ruský plyn a ropu. Jejich „vypnutí“ by totiž znamenalo úplné zastavení dodávek fosilních paliv z Ruska, protože by platby jednoduše nemohly probíhat. A na to zatím Unie není podle svých lídrů připravená. Například nizozemský premiér Mark Rutte v tomto smyslu uvedl, že „nemůžeme jen tak přes noc dodávky vypnout, jsme na ruském plynu a ropě stále hodně závislí“.

Unie tak od SWIFTu odstřihla zatím sedm bank spjatých s ruským režimem. Některé z nich byly pod sankcemi již od roku 2014. Odpojeny byly mimo jiné i druhá největší ruská banka VTB, Novikombank či Rossiya Bank. Ta největší, Sberbank, zatím zůstává právě kvůli nezbytným platbám plynu na SWIFTu napojena. Kvůli masivnímu odlivu zákazníků se však k 2. březnu rozhodla z evropských zemí odejít.

Kromě zacílení na přístup k platebnímu systému se lídři EU shodli také na zákazu účasti v projektech od Ruského fondu přímých investic (RFID), který podporuje investice v ruských rozvíjejících se odvětích. Do Ruska navíc nesmí od začátku března putovat žádné eurobankovky.

Pryč se Sputnikem a RT

Unie však nezůstala pouze u ekonomických kroků. Na mušku si vzala také ruskou propagandu šířící se pomocí státních médií a na začátku března zakázala stanici Russia Today (RT) a zpravodajský server Sputnik. Podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové už Evropa nemohla dále „snášet toxické lži obhajující Putinovu invazi a rozdělující společnost“. Bezprecedentní kroky Bruselu následovaly okamžitě platformy Google, YouTube, Facebook a Twitter, které oba prokremelské kanály odstřihly.

Ne všichni v unijních institucích rozhodnutí o zákazu kvitovali kladně. „Není to úplně šťastný krok, hlavně kvůli precedentu, který to vytváří. Co se týče svobody, je to hodnota nadevše. A my bychom na tyto hodnoty neměli zapomínat,“ uvedla například europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti, Zelení/ESA).

Dávkovací strategie

Oficiální sankční strategie EU od samého začátku invaze vypadá tak, že sankce Brusel „dávkuje“ postupně podle toho, jak se odvíjí situace na Ukrajině. Ta se však během první poloviny března pouze zhoršila a Kreml signalizoval, že je odhodlaný v invazi pokračovat. Rusové zahájili útoky na civilní objekty, navíc začali obléhat a bombardovat větší města, kromě Kyjeva například Charkov či Mariupol.

Čtvrtá a zatím poslední „dávka“ sankcí proto na sebe nenechala dlouho čekat. Unie se zaměřila zejména na energetický sektor v Rusku. Evropské firmy tak nemůžou investovat ani jinak spolupracovat na ruských energetických projektech, včetně dodávek vybavení a technologií ruským těžařským společnostem. K těmto zákazům navíc přibyla omezení týkající se exportu navigačních a radiokomunikačních systémů či obchodování s ocelí, železem a luxusním zbožím.

Jachty oligarchů

Právě posledně zmiňovaným odvětvím Brusel lépe zacílil na ruské elity. Oligarchové hrají v ruské nejvyšší politice důležitou roli a předpokládá se, že na jejich podpoře z velké části Putinův režim závisí. Některé členské státy, jako třeba Itálie či Španělsko, proto od invaze zabavují nemovitosti a superjachty ultra bohatých Rusů, včetně šéfa ocelářské společnosti Severstal a nejbohatšího Rusa Alexeje Mordašova.

Mezi sankciovanými je v současnosti téměř 900 osob, kromě vrcholných představitelů Kremlu v něm figurují také ruské obchodní špičky. Tito lidé nemohou do EU cestovat a jejich aktiva byla zmražena. Zda tyto kroky budou účinné, ale není dosud jasné. Jak upozorňuje řada expertů, ruští oligarchové si za dobu svého působení vybudovali mimo Rusko rozsáhlou síť fiktivních společností. Najít jejich majetek tak často není jednoduché.

Zatím jen uhlí. Až od srpna

Události z konce března, především tragický masakr v ukrajinském městě Buča nedaleko Kyjeva, donutily EU první dubnový týden přijmout další opatření. Podle unijních lídrů se totiž ruští vojáci dopustili „válečných zločinů“ a Rusko jimi překročilo „červenou linii“. „Je třeba v takto kritický moment tlak udržet,” uvedla v tomto kontextu předsedkyně EK Ursula von der Leyenová.

Pátý balíček sankcí se týká především zákazu dovozu ruského uhlí. Podle odhadů si totiž Moskva přijde každoročně na více než čtyři miliardy eur z prodeje uhlí směrem do Unie.

Komise tento návrh představila již v lednu, tedy v době, kdy Rusové teprve shromažďovali vojáky u ukrajinských hranic. V té době bylo nejhlasitějším odpůrcem tohoto kroku Německo, které je na ruském uhlí závislé ze všech členských států nejvíce. EU samotná je něj odkázaná ze zhruba 45 procent.

Ruské uhlí však do Evropy nepřestane proudit hned a krok také nezasáhne všechny ruské dodávky. Podle podoby balíčku by zákaz měl začít platit čtyři měsíce po jeho schválení, tedy až v srpnu, a měl by se vztahovat pouze na nové kontrakty. V rámci těch stávajících tedy uhlí ještě do Evropy nějaký čas bude proudit.

Právě doba, za jak dlouho se Evropa definitivně odstřihne od ruského uhlí, byla nejspornějším bodem debaty mezi unijními lídry. Polsko, zastánce nejtvrdších kroků proti Kremlu, chtělo zákaz uplatnit co nejdříve. To se Varšavě nakonec zejména přes německou pozici prosadit nepovedlo.

Doprava, banky, ale i vodka a kaviár

Balíček však obsahuje i další opatření. Sankce nově cílí také na dopravce. Ruské lodě ani nákladní auta nebudou mít přístup na území členských států. Výjimky se budou týkat ropy, plynu, jídla a léků. Tímto krokem by se měla snížit schopnost ruského průmyslu obstarávat si klíčové produkty.

Rovněž se zpřísnily sankce i ve finančním sektoru. EU zakáže jakékoliv transakce se čtyřmi klíčovými ruskými bankami, včetně druhé největší VTB. Tyto banky tvoří dohromady zhruba pětinový podíl ruského bankovního trhu.

Sankce zasáhnou také export a import. EU zakáže do Ruska vyvážet pokročilé technologie v hodnotě zhruba 10 miliard euro, včetně čipů, techniky potřebné pro přepravu LNG či součástek pro kvantové počítače. Dovážet z Ruska naopak Brusel zakáže řadu surovin a luxusních potravin, od dřeva, chemikálií až po drahou vodku a kaviár.

Ruské firmy se navíc v rámci pátého balíčku nebudou moci v EU účastnit veřejných zakázek. A rozšířil se také seznam sankcionovaných osob. Mezi ty nově patří například dcery Vladimira Putina.

 

Ropa je na řadě

Komise představila první květnový týden očekávaný šestý balíček sankcí. Ten se bude týkat zejména hojně diskutovaných dodávek ropy. Podle návrhu by měla ropa zcela přestat do EU proudit do konce roku. „Bude to kompletní embargo na ruskou ropu rafinovanou nebo nerafinovanou, dodanou po moři nebo skrze ropovody,“ řekla von der Leyenová ve svém projevu v Evropském parlamentu. 

Surovou ropu by měla EU přestat z Ruska dovážet do šesti měsíců, tedy zhruba do listopadu 2022, rafinované ropné produkty pak do konce roku. „Musíme si přiznat, že to nebude lehké, protože některé členské státy jsou na ruské ropě vysoce závislé. Jednoduše to ale musíme udělat,“ dodala šéfka Komise. 

Aby sankce vstoupily v platnost, musí je jednomyslně schválit členské země. Podle diplomatů se o ropném embargu čeká intenzivní diskuze. Německo, které se dosud k zastavení ropy stavělo odmítavě, však pravděpodobně embargo podpoří. Jak informoval server Reuters, Berlín teď hledá alternativní zdroje, a to především pro ropnou rafinérii Schwedt na severovýchodě země. Tu provozuje ruská společnost Rosněft. 

Odmítavý postoj k novému balíčku má zatím Maďarsko a Slovensko. Obě země jsou podle svých vyjádření na ruské ropě zcela závislé a nemají za ni okamžitou náhradu. Unijní představitelé proto nabídli Budapešti i Bratislavě na dovoz ropy v příštím roce výjimku. 

Ropa představuje pro Putinův režim významný zdroj financí. A to dokonce větší než zemní plyn. Peníze z ropy tvoří zhruba 60 procent příjmů celkového ruského exportu, zatímco plyn 20 procent.

Pro EU je navíc snazší zastavit ropu než plyn. Ropa se totiž může přepravovat nejen ropovody, ale také na lodích. Hledat náhradní dodavatele této kapalné suroviny tak je pro země sedmadvacítky jednodušší než u plynu, který je nutné po lodích přepravovat v podobě LNG. 

Opět SWIFT a ruská média

Kromě ropy cílí šestý balíček na banky a média. Evropský blok podle von der Leyenové odpojí od mezinárodního platebního systému SWIFT největší ruskou banku Sberbank a dva další bankovní domy.

Zákaz vysílání v EU se pak dotkne tří ruských televizních stanic. Podle zdrojů EURACTIV.com se jedná o stanice Rossiya RTR/RTR Planeta, Rossiya 24 a TV Centre International. Von der Leyenová je označila za „zdroje, které agresivně hlásají Putinovy lži a propagandu“.

„Nedovolíme jim vysílat v jakékoliv podobě v celé Unii. Ať už v televizní, internetové nebo mobilní podobě,“ dodala. 

Nové kolo sankcí také dále rozšiřuje počet zasažených ruských představitelů. Jedná se o 58 osob a převážně jde o vojenské funkcionáře. Ti mají být podle šéfky EK potrestáni za za zvěrstva proti civilistům v Buče a za útok na Mariupol. Kromě nich figuruje na seznamu také rodina mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova

Plyn stále ve hvězdách

Na zákazu zemního plynu zatím v sedmadvacítce nepanuje shoda. Několik zemí včetně Německa nebo Maďarska s ohledem na vlastní energetickou závislost zákaz plynových dodávek stále odmítá. Budapešť a Berlín argumentují ekonomickým dopadem kroku, který by EU připravil zhruba o 40 procent dováženého plynu.

Dovoz plynu z Ruska již zastavily například pobaltské země. „Před lety udělala naše země kroky, které nám dnes bezbolestně dovolily zbavit se energetických vazeb s agresorem,“ komentoval na začátku dubna rozhodnutí litevský prezident Gitanas Nausėda.

Bez viny není ani Minsk

Průběh války ukázal, že důležitou roli v invazi sehrává Bělorusko. Tamní režim prezidenta Alexandra Lukašenka nejenom dovolil ruským vojákům ze svého území na Ukrajinu útočit, objevily se také zprávy, že se bojů účastní přímo Bělorusové. Ve zmanipulovaném referendu z 27. února si ve stínu ruské invaze navíc Lukašenko prodloužil mandát až do roku 2035 a dovolil, že na běloruském území mohou být umístěny ruské jaderné zbraně.

Potaš, dřevo a SWIFT

Na začátku března proto unijní lídři schválili rozsáhlé obchodní sankce proti Minsku, které zastavily zhruba 70 procent veškerého běloruského exportu do EU. Týkají se zejména vývozu dřeva a dřevěných produktů, oceli a železa. Právě tyto komodity tvoří zhruba 40 procent běloruského vývozu. Kromě toho Brusel zpřísnil i obchodní režim týkající se potaše, zcela klíčové exportní komodity Běloruska. Tato látka používaná například k výrobě hnojiva je pod sankcemi již od loňského roku, v sankčním mechanismu však až do začátku tohoto března byly značné trhliny.

V neposlední řadě potom sankce zastavily prodej určitých strojů, které by Lukašenkův režim mohl využít pro vojenské účely, a také export pokročilých moderních technologií do země. Zde se jedná například o počítače, lasery, senzory a další elektroniku.

Podobně jako u kroku proti ruským finančním institucím, také u Běloruska se sedmadvacítka nakonec 9. března rozhodla odstřihnout běloruské banky od systému SWIFT, jmenovitě byly zasaženy tři z nich – Belagroprombank, Bank Dabrabyt a Rozvojová banka Běloruské republiky. Brusel také zakázal veškeré transakce s Běloruskou centrální bankou. Zároveň směrem do Unie nesmí ze země přicházet vklady nad 100 tisíc euro, a naopak směrem do Běloruska by neměly proudit jakékoliv eurobankovky.