Role EU v srbsko-kosovském konfliktu

Srbský prezident Aleksandar Vučić, vysoká představitelka EU Federica Mogheriniová a kosovský prezident Hashim Thaçi © European Union, 2018

Konfliktní vztahy mezi Kosovem a Srbskem trvají už několik desetiletí. Srbsko sice stále vnímá Kosovo jako svou integrální součást, mezinárodně je však Kosovo uznané jako nezávislý stát 110 zeměmi, mezi nimi i Německem, Francií, USA či Českou republikou.

Normalizace vztahů s Kosovem je zároveň jednou z podmínek, kterou musí Srbsko splnit, aby jej Evropská unie přijala mezi své členy.

Historie konfliktu a role EU

1989 – ukončení autonomního postavení Kosova v Jugoslávií

1996 – počátek občanské války v Kosovu mezi kosovskými milicemi a srbskou armádou

1999 – Rezoluce OSN, počátek mise OSN v Kosovu a ukončení války

2008 – Kosovo vyhlásilo nezávislost, která byla uznána Francií, Německem, Velkou Británií, USA a dalšími státy

prosinec 2008 – začátek mise EULEX

2009 – Kosovo se stalo členem Světové banky a Mezinárodního měnového fondu

22. července 2010Mezinárodní soudní dvůr v Haagu rozhodl, že kosovská deklarace o nezávislosti není v rozporu s mezinárodním právem

2011 – EU jako mediátor zahajuje rozhovory s Kosovem a Srbskem

červenec 2011 – Kosovo a Srbsko se zavázali, že jejich obyvatelé se budou moci svobodně pohybovat po krajině

duben 2012 – Kosovo a Srbsko se dohodly na realizaci hraničních průchodů

září 2012 – skončil dohled 23 evropských zemí, USA a Turecka nad kosovskou vládou

19. dubna 2013 – podpis Bruselské dohody

8. září 2013 – dohoda o telekomunikacích a energetických dodávkách mezi Srbskem a Kosovem

19. dubna 2013 – 14. května 2014 – vytváření čtyř kosovských municipalit se srbskou většinou

25. srpna 2015 – prezentace projektu výstavby mostu ve městě Mitrovica

listopad 2015 – Kosovu se nepodařilo získat členství v UNESCO

4. března 2017 – otevření mostu ve městě Mitrovica za přítomnosti vysoké představitelky EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové

červenec 2017setkání prezidentů Aleksandra Vučiće a Hashima Thaçia v Bruselu

září 2017 – ukončení politické krize v Kosovu po volbách v červnu 2017

únor 2018 – Vučić oficiálně potvrdil, že Srbsko neuzná nezávislost Kosova

srpen 2018 – Vučić a Thaçi navrhli upravit hranice mezi Kosovem a Srbskem, samotný návrh byl ale následně zavrhnut

listopad 2018Srbsko nepodpořilo vstup Kosova do Interpolu, Kosovo uvalilo 10 % cla na srbské produkty

8. listopadu 2019 – uskutečnilo se další setkání prezidentů v Bruselu

21. listopadu 2018 – Kosovo uvalilo 100% clo na srbské a bosenské produkty

29. listopadu 2018 – Evropský parlament přijal dvě rezoluce týkající se Srbska a Kosova

27. února – 2. března 2019 – delegace sedmi europoslanců navštívila Bělehrad a Prištinu

červenec 2019 – kosovský premiér Ramuš Haradinaj odstoupil ze své funkce, reagoval tak na předvolání k soudu v Haagu kvůli vojenským zločinům

6. října 2019 – v Kosovu se konaly volby a vládní strany ztratily svou vedoucí pozici, zatímco opozice získala více než 50 % hlasů

Srbsko-kosovský konflikt tkví v etnické rozdílnosti. Kosovská populace je převážně albánského nebo muslimského původu. Samotné postavení Kosova v Srbsku se zhoršilo v roce 1989 kdy tehdejší prezident Jugoslávie Slobodan Milošević zrušil autonomní postavení Kosova, což o sedm let později vyústilo v ozbrojený konflikt. Dnes se spor točí zejména kolem etnických Srbů, kteří po vyhlášení nezávislosti zůstali na straně Kosova.

Od roku 1999 bylo Kosovo pod mezinárodní správou OSN. V roce 2008, kdy Kosovo vyhlásilo nezávislost a přijalo novou ústavu, nahradila jednotky OSN Evropská unie. EU vyslala do oblasti civilní jednotky EULEX složené z 1700 policistů, soudců, celníků a prokurátorů, které převzali mandát mise OSN a kontrolu nad policií a justicí. EULEX byla zatím největší civilní mise EU v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU, jejímž cílem bylo vybudovat v regionu nezávislé instituce právního státu. V malé míře jsou jednotky EULEX přítomné v zemi dodnes.

(Ne)úspěchy Bruselské dohody

Od roku 2011 se EU angažuje v regionu jako mediátor sporu. Jedním z jejích úspěchů bylo uzavření Bruselské dohody, která se zaměřila zejména na bezpečnost, právní stát a místní autority. Bruselská dohoda měla za cíl vytvořit v oblasti komunitu regionů se srbskou většinou. Samotná implementace dohody je ale mnohem náročnější a dodnes se nepodařilo ji zcela naplnit. Podařilo se však zřídit čtyři municipality s většinovým srbským etnikem, tj. Severní Mitrovica, Zvecan, Zubin Potok a Leposavic. Udržitelnost této struktury je náročná a stále podporovaná Srbskem. Jedním z úspěchů je také integrace srbského byrokratického aparátu operujícího v severní části Kosova pod kosovskou správu.

V oblasti svobody pohybu se EU angažovala od počátku dialogů. Obě strany se zavázaly, že obyvatelé se budou moci pohybovat po krajině svobodně. Jedním z projektů, který má dohodu zhmotnit, je projekt rekonstrukce mostu v kosovské Mitrovici financovaný z unijního rozpočtu. EU navíc financovala zřízení šesti hraničních průchodů podle evropského modelu IBM (Integrovaný management hranic). Samotná změna urychlila přeshraniční přechod a zlepšila celní politiku Kosova i v severní části země. Zřízení IBM průchodů také umožnilo výměnu celních informací mezi oběma zeměmi.

EU se ale nedaří stabilizovat situaci s obchodem. I když v roce 2011 obě země zrušily vzájemné obchodní embargo, na podzim 2018 Kosovo uvalilo 100% clo na všechny srbské produkty. Reagovalo tak na blokování vstupu Kosova do Interpolu a UNESCO.

Díky Bruselskému dialogu se EU podařilo vyjednat dohodu o přenosu energie. Srbsko v rámci dohody zaručilo neomezené dodávky elektřiny, ale nebylo schopné své závazky splnit. Následně Priština začala obviňovat Srbsko z neplacení za využívání připojovacího elektrického vedení, které kosovská administrativa vyčíslila na 52 milionů eur.

EU se na druhou stranu podařilo zorganizovat společné jednání v oblasti telekomunikací, kde oba aktéři našli společnou řeč. Kosovo povolilo národnímu srbskému telekomunikačnímu operátorovi poskytovat služby v zemi.

Úspěšného vyjednávání dosáhla EU mezi oběma stranami v justici. Srbští soudci totiž nyní mohou vykonávat svou činnost v Kosovu. Dále se EU podařilo dojednat, že v čele kosovské policie budou dva lidé, a to kosovský a albánsky Srb. Problematické zůstává školství, země si totiž navzájem neuznávají univerzitní diplomy.

V roce 2017 EU zprostředkovala střetnutí prezidentů Srbska a Kosova, tedy Aleksandra Vučiće a Hashima Thaçia, což symbolicky naznačovalo určitý pokrok v jednáních. O pár měsíců později Vučić oznámil, že aby se Srbsko stalo součásti EU, musí podepsat oficiální dokument o normalizaci vztahů s Kosovem. V únoru ale Vučić prohlásil, že nadcházející době Srbsko nezávislost Kosova neuzná.

Další setkání prezidentů se uskutečnilo v listopadu 2018. Kvůli clům, které Kosovo pár dní předtím uvalilo na Srbsko, byla ale rétorika značně napjatá.

Pozice EU není jednotná

Členské státy EU nemají k otázce Kosova jednotné stanovisko. Španělsko, Slovensko, Rumunsko Řecko a Kypr zatím nezávislost Kosova neuznaly, což komplikuje situaci. V přijatých dokumentech EU se proto o Kosovu nereferuje jako o nezávislé zemi.

Pozice Evropského parlamentu je ale jednotná. Delegace sedmi europoslanců, která byla vedená předsedou zahraničního výboru pro srbskou otázku Davidem McAllisterem (EPP), navštívila v únoru 2019 Bělehrad a Přištinu. Cílem bylo zhodnotit situaci a ujistit se, že se Bruselské dohody dodržují. McAllister zde prohlásil, že Balkán je pro EU prioritou.

Evropský parlament také ve svých reportech z roku 2018 vyzdvihuje snahu Srbska o normalizaci vztahů, přičemž v případě Kosova vyjádřil plnou podporu pro liberalizaci víz. Na druhou stranu, Kosovo poslanci kritizovali za stav právního státu, podfinancované soudnictví a jeho neefektivitu, a také za vysokou úroveň korupce a organizované kriminality.

Členství v EU zůstává jednou z hlavních motivací pro urovnání sporu mezi Srbskem a Kosovem, čehož Unie během vyjednávání využívá. Se Srbskem a Kosovem Unie jedná nejen v rámci trilaterálních setkání, ale také na základě spolupráce EU se zeměmi západního Balkánu (Albánie, Severní Makedonie, Srbsko, Kosovo, Černá Hora, Bosna a Hercegovina).

Nad dalším postupem EU vůči západnímu Balkánu visí otazník

Jednou ze základních neznámých ohledně budoucnosti Evropské unie je i její další rozšiřování na západní Balkán a přístup k tomuto regionu obecně. Výsledek evropských voleb zatím ovšem odpovědi nepřináší, spíše naopak.

Stanoviska

Téma Kosovo ožilo v České republice poté, co prezident Miloš Zeman při návštěvě Srbska prohlásil, že má rád Srbsko, ale nemá rád Kosovo. Jeho vyjádření okamžitě vyvolalo rozporuplné reakce. Cyril Svoboda, ředitel Diplomatické akademie a bývalý ministr zahraničí, reagoval pro Český rozhlas na Zemanův výrok: „Hlava státu má respektovat rozhodnutí vlastní republiky – Kosovo jsme uznali jako suverénní stát a máme s ním diplomatické vztahy.“

Pro premiéra Andreje Babiše ale samotný výrok nebyl překvapením. „Pan prezident má na Kosovo stejný názor a tenhle statement dává od roku 2013 každý rok. Není to nic nového,“ uvedl premiér. Podotkl však, že české stanovisko vůči Kosovu se měnut nebude. „Zahraniční politika České republiky je samozřejmě rozhodující při pozici vlády. My máme pravidelně setkání z hlediska koordinace hlavně zahraničních cest a politiky. Určitě to budeme probírat, ale nevidím žádný důvod, aby česká vláda změnila svou pozici,“ uvedl Babiš.

Na evropské úrovni se řešila zejména otázka navýšení cel na srbské a bosenské produkty ze strany Kosova. Vysoká představitelka EU Federica Mogheriniová tento krok označila ve svém stanovisku ze dne 21. listopadu 2018 jako „porušení Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA) a ducha Dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskou unií a Kosovem.“ Mogheriniová se na 5. Stabilizační a asociační radě mezi EU a Srbskem vyjádřila, že EU bude i nadále plnit svou roli mediátora a poskytne prostředky na to, aby se vyostřená situace mezi Srbskem a Kosovem vyřešila co nejdřív. Vyzdvihla sice vojenské zapojení Srbska do unijních misí v Mali, Centrální Africké Republice a Somálsku, ale také upozornila, že „se od Srbska očekává postupné začlenění do společné zahraniční bezpečnostní politiky EU,“ čímž reagovala na intenzivní dialog mezi Moskvou a Bělehradem.

Na unijním summitu z 13. srpna se evropští lídři nechali slyšet, že „momentální status quo brání pokroku Kosova a Srbska na cestě do Evropské unie a jednoduše není udržitelný.“ Dodali, že Západ je připravený pomoci, ale jenom když obě strany projeví zájem o diskuzi a kompromis, což pro Kosovo znamená zrušení uvalení cel na srbské produkty a pro Srbsko změnu rétoriky vůči Kosovu.

Emmanuel Macron se letos stal prvním prezidentem Francie, který od roku 2001 navštívil Bělehrad. „Vidíme rostoucí napětí a někdy jsou tato napětí poháněna vnějšími silami, které mají zájem na tom, aby nebyla nalezena žádná dohoda,“ reagoval Macron na blokování členství Kosova v OSN a Interpolu pro agenturu Reuters. Aby se momentální situace mezi oběma stranami uklidnila, Macron nabídl dialog financovaný EU. Podle Macrona „dosažení dohody znamená, že každá strana se zdrží jednostranných a nekonstruktivních gest.“ Dále uvedl, že rozhodnutí, která byla přijata v rozporu s předchozími závazky, musí být zrušena.

Kosovský prezident Hashim Thaçi viní evropské státy za nejednotný přístup k vyřešení konfliktu. Pro Reuters se vyjádřil, že „bez přítomnosti Spojených států nikdy nebudeme mít dialog, jednání nebo dohodu.“

Nový zvláštní vyslanec USA Matthew Palmer letos v září prohlásil, že Spojené státy budou hrát v řešení srbsko-kosovského sporu naprosto zásadní roli. Palmer také kritizoval srbskou kampaň proti uznání Kosova.

V květnu 2019 srbský prezident Aleksandar Vučić vyzval srbský parlament, aby uznal, že Srbsko už nemá kontrolu nad Kosovem, vyjma nemocnic a škol. Samotné plenární zasedání bylo ale bojkotováno opozicí, která označila Vučiće za autokrativního vůdce. Vučić prohlásil, že Srbsko má dvě možnosti – normalizovat vztahy dosažením dohody nebo udržet zmrazený konflikt. Vučić připouští možnost referenda jako definitivní řešení konfliktu.