5. září 2019 – turecký prezident Recep Tayyip Erdogan hrozí, že umožní syrským uprchlíkům opustit Turecko a odcestovat do Evropy, pokud nebude v severní Sýrii brzy ustavena takzvaná bezpečnostní zóna, na jejíž vytvoření žádá finanční a logistickou podporu
říjen 2019 – americké vojenské jednotky se stahují ze severu Sýrie, aby ustoupily plánované ofenzívě Turecka
9. října 2019 – Turecko zahajuje ohlášenou operaci proti syrským Kurdům, svět krok kritizuje
říjen 2019 – evropské špičky označují tureckou operaci za invazi. Erdogan opět vyhrožuje „otevřením brány do Evropy“, pokud svá slova neodvolají
podzim 2019 – evropské země i unijní instituce reagují na turecké kroky. Rada EU nenachází shodu na zavedení plošného embarga na vývoz zbraní do Turecka. Evropský parlament přijímá rezoluci, ve které vyzývá k tvrdé odpovědi ze strany EU
listopad 2019 – europoslanci vyzývají k urychlenému řešení krizové situace mezi migranty v řeckých hotspotech
19. listopadu 2019 – „Nelze využívat výhody schengenského prostoru volného pohybu a zároveň odmítat dělit se o zátěž plynoucí z migrace, jak to dělají některé východoevropské státy,“ říká řecký premiér Kyriakos Mitsotakis. Kritizuje země východní části Evropské unie také kvůli neochotě přijmout část dětí bez doprovodu z řeckých uprchlických zařízení
27. února 2020 – vojenský konflikt v Sýrii se vyhrocuje. Nálety syrské armády v severozápadní provincii Idlib mají za oběť 33 tureckých vojáků. Zároveň se stupňuje napětí také mezi Tureckem a Ruskem, které podporuje syrský režim prezidenta Asada
28. a 29. února 2020 – začíná nová krize na řecko-tureckých hranicích. Více než čtyři tisíce lidí se opakovaně pokouší překročit řeku Evros na řecko-turecké hranici. Řecká policie proti nim tvrdě zasahuje. K eskalaci situace došlo poté, co se turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan rozhodl „otevřít migrantům bránu do Evropy“, tedy přestat jim bránit ve snaze dostat se přes vnější hranici EU. Reagoval tak na útok syrského režimu na turecké vojáky operující v syrské provincii Idlib. Boje na severu Sýrie spouští další uprchlickou vlnu, která nyní míří skrze Turecko do Evropy
2. března 2020 – „ministr zahraničí EU“ Josep Borrell svolává mimořádné zasedání Rady EU, konkrétně ministrů zahraničí členských zemí. Počty migrantů snažících se nelegálně překročit vnější hranici EU do Řecka po pevnině i po moři mezitím stoupají
únor-březen 2020 – Bulharsku se nápor migrantů vyhýbá, přestože s Tureckem také sdílí hranici. S velkou pravděpodobností je to kvůli dobrému vztahu premiéra Bojka Borisova s prezidentem Erdoganem. Bulharský lídr chce fungovat jako most mezi Tureckem a EU, což se mu na začátku března příliš nedaří
3. března 2020 – předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová společně s dalšími šéfy unijních institucí a premiéry Řecka a předsedajícího Chorvatska navštěvuje řeckou hranici, a ujišťuje o posílení pomoci ze strany EU, především v otázce kapacity pro ochranu hranic
3. března 2020 – situace v Řecku mezitím nadále eskaluje, tamní vláda na měsíc pozastavuje přijímání žádost o azyl od lidí, kteří nelegálně překročí řeckou hranici. K té podle Mezinárodní organizace pro migraci dorazilo již 13 000 běženců. Turecko tvrdí, že migrantů je mnohonásobně víc, Řecko ho obviňuje ze lživé kampaně. Česko Řecku nabízí pomoc policistů
4. března 2020 – Řecko oznamuje, že během několika dnů postaví na severu země uzavřené uprchlické centrum pro migranty, kteří se od 1. března dostali a nyní ještě dostanou ilegálně do země. Tito běženci podle vlády nebudou registrováni a budou okamžitě vraceni do místa původu
4. března 2020 – předseda Evropské rady Charles Michel a Josep Borrell se v Ankaře setkali s tureckým prezidentem Erdoganem. EU slíbila Turkům dalších 170 milionů eur na pomoc se zvládáním náporu migrantů, podmínila je však zastavením tureckého podněcování běženců k překračování hranic
4. března 2020 – ministři vnitra členských zemí EU se shodují na tom, že finančně či vysláním policistů podpoří Řecko v jeho snaze o ochranu vlastní hranice před novým přílivem uprchlíků. Ilegální přechody hranic nebudou unijní země tolerovat, shodují se ministři na mimořádném jednání v Bruselu. Jednání předchází schůzka premiérů Visegrádské čtyřky. Evropská komise zároveň přijímá akční plán na podporu Řecka, který zahrnuje finanční pomoc ve výši až 700 milionů euro i koordinaci policistů a expertů na řecko-turecké hranice. Zvláštní ochranu pak mají získat nedoprovázené děti
4. března 2020 – velvyslanci Turecka a Řecka pro EURACTIV.cz komentují současné dění
5. března 2020 – probíhá řecko-turecká „přetlačovaná“, Turci reagují na řecké „odražení“ mas migrantů vlastním tlakem na ně. Turecko mluví o násilném chování řecké strany, ta to ale odmítá
6. března 2020 – ministři zahraničí unijních zemí odsuzují turecké kroky vůči migrantům a zavazují se poskytnout Řecku další pomoc
9. března 2020 – v Bruselu se setkávají předsedkyně Evropské komise von der Leyenová a předseda ER Michel s tureckým prezidentem Erdoganem. Shodují se na tom, že migrační dohoda z roku 2016 stále platí, a vzájemné neshody budou snažit dále urovnávat šéf unijní diplomacie Borrell a turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu
9. března 2020 – Bulharsko na žádost Řecka začíná z přehradní soustavy pouštět více vody do přítoku řeky Evros, aby ztížilo ilegální přechody migrantů z Turecka do Řecka
10. března 2020 – šéf turecké diplomacie Çavuşoglu se nechává slyšet, že dohodu z roku 2016 je kvůli vývoji v Sýrii nutné aktualizovat. Chce, aby se tak stalo co nejdříve
11. března 2020 – podle vyjádření prezidenta Erdogana Ankara hodlá nechat migrantům „otevřené dveře“ do Evropy, dokud Evropská unie nesplní své závazky plynoucí z dohody z roku 2016. Řecké pohraničníky přirovnává k nacistům
12. března 2020 – unijní pohraniční stráž Frontex na hranicích Řecka a Turecka nasazuje další příslušníky bezpečnostních sil, včetně policistů z Česka a Polska. Reaguje tak na násilí, které na hranici propuklo předcházející večer. Na hranicích se do této chvíle nashromáždilo už několik desítek tisíc migrantů
12. března 2020 – Turecko a Rusko se shodují na detailech příměří v Idlibu. Prezidenti obou zemí se na něm dohodli o týden dříve
13. března 2020 – Evropská komise oznamuje svůj záměr finančně podpořit návrat 5000 běženců z řeckých ostrovů do jejich zemí. Devítka států se v rámci Rady EU zároveň shoduje na přerozdělení nejméně 1600 dětských migrantů. Podstatná část z nich má zamířit do Německa, Česko v této skupině zemí není
13. března 2020 – situace na hranicích se mezitím uklidňuje a Turecko snižuje svůj tlak. Počet pokusů o nelegální vstup na území EU se významně snižuje
14.-18. března 2020 – strach z rozšíření koronaviru mezi uprchlíky zřejmě Erdogana nutí k tomu, aby tlak na řeckou hranici opět stupňoval. Do Řecka se opět snaží dostat stovky lidí, řečtí policisté používají slzný plyn
17. března 2020 – Erdogan v rámci videokonference řeší migraci, situaci v Idlibu a další témata s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a britským premiérem Borisem Johnsonem
18. března 2020 – řecká vláda jako opatření proti koronaviru zavádí nová pravidla pro migranty v hotspotech na řeckých ostrovech
19. března 2020 – Turecko se kvůli obavám z šíření koronaviru rozhodlo uzavřít hranice s Řeckem a Bulharskem. Počet migrantů mířících do Evropy se dramaticky snižuje
26. března 2020 – „Vyjadřujeme znepokojení nad situací na řecko-turecké hranici a naší plnou solidaritu s Řeckem, jakož i s Bulharskem a Kyprem a dalšími členskými státy, které jsou podobně postiženy, a to i ve snaze o správu vnějších hranic EU,“ píšou ve společném prohlášení Evropské rady lídři členských zemí. Summit se ovšem věnuje především boji proti koronaviru, a na téma migrace tak nezbývá moc prostoru
27. března 2020 – migranti, kteří týdny tábořili u turecko-řecké hranice a pokoušeli se dostat do EU, se nyní s pomocí tureckých úřadů stěhují zpět do uprchlických zařízení ve vnitrozemí, píše agentura Anadolu. Kvůli koronavirové krizi se migranti vzdali naděje, že se jim podaří do Evropy dostat, protože ostraha hranice se na řecké straně ještě více zpřísnila. Nyní je čeká v Turecku dvoutýdenní karanténa (ČTK)
27. března 2020 – v souladu se závazkem předsedkyně EK von der Leyenové vůči Řecku obsahuje návrh Evropské komise na reorganizaci části letošních výdajů EU také 350 milionů eur na pomoc Řecku při zvládání migrace, navíc ke 350 milionům eur na nouzovou pomoc, které jsou již čerpány
3. dubna 2020 – organizace Amnesty International zveřejňuje výzkum o situaci na řecko-turecké hranici. Popisuje násilí na migrantech ze strany pohraničníků, nejméně dva lidé podle zjištění organizace zemřeli
7. dubna 2020 – eurokomisař pro rozšíření a sousedství Olivér Várhelyi si volá s tureckým ministrem zahraničí a domlouvají se na koordinaci boje proti pandemii koronaviru
11.-13. dubna 2020 – řecká média reportují, že Turecko shromažďuje na svém západním pobřeží migranty a vyzývá je k tomu, aby se pokusili přes moře dostat na řecké ostrovy. Řecké úřady se obávají, že turecká vláda plánuje do Řecka a dále do Evropy poslat migranty nakažené koronavirem
29. dubna 2020 – řecké úřady uvádějí, že zmařily pokus tureckých pobřežních hlídek umožnit lodi převážející migranty dostat se do řeckých vod blízko ostrova Lesbos ve východním Egejském moři
5. května 2020 – Frontex očekává, že s postupným uvolňováním opatření omezující pohyb opět narostou i vlny migrantů mířící z Turecka do Řecka
25. května 2020 – Řecko vyvrací zprávy o tom, že turečtí vojáci obsadili část území na řeckém pohraničí
26. května 2020 – Řekové se podle britského listu The Guardian obávají nového střetu na hranicích s Tureckem poté, co turecký ministr zahraničí naznačil, že migranti a uprchlíci se brzy po zrušení karanténních opatření vrátí na řecko-tureckou hranici. Řecko v reakci začalo posilovat bezpečnostní opatření
28. května 2020 – turecké ministerstvo zahraničí nařklo Řecko z porušování základních práv uprchlíků a migrantů, a také ze zvyšování napětí podél společné hranice namísto snahy o dialog
11. a 12. června – Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) vyzývají řecké úřady, aby vyšetřily praktiky řecké pohraniční stráže, která údajně někdy až za pomoci násilí vypudila migranty ze svého území zpět do Turecka
25. června – Josep Borrell při návštěvě Řecka prohlašuje, že EU je odhodlaná ochránit vnější hranice EU. Řecko a Turecko vedou v poslední době spory také v otázce vzdušného prostoru a námořních hranic
26. června – po měsících napětí si lídři Turecka a Řecka zavolali. Řecký premiér Mitsotakis a turecký prezident Erdogan projednali zvládání koronavirové pandemie, opětovné otevírání hranic, obnovení turismu, bezpečnost a ekonomickou spolupráci. Shodli se na zachování komunikačního kanálu
29. června – řecké úřady oznamují, že 1. července znovuotevřou několik hraničních přechodů do balkánských zemí a do Turecka
7. července – řecký premiér Mitsotakis odmítá spekulace, že prostředníkem ve vyjednávání mezi Řeckem a Tureckem bylo Německo. Turecký ministr zahraničí nicméně o týden později potvrzuje, že zástupci zmíněných tří zemí se nedávno potkali v Berlíně, a tématem diskuse měly být průzkumné vrty ve východním Středomoří. To vyvolává kritiku z řad řecké opozice, která chce od premiéra vysvětlení
13. července – ministři zahraničí členských zemí EU se v rámci Rady shodují na tom, že vrtné činnosti Turecka ve výlučné ekonomické zóně Kypru jsou protiprávní, a konstatují, že „jednostranné akce Turecka, zejména ve východním Středomoří, které jsou v rozporu se zájmy EU, se svrchovanými právy členských států EU a s mezinárodním právem, musí být ukončeny.“ Zemi prezidenta Erdogana vyzývají k několika dalším krokům
20. července – vztahy mezi Řeckem a Tureckem se opět vyhrocují, Řekové se připravují na další potenciální nápor migrantů z Turecka na své ostrovy
22. července – Turecko nedbá na kritiku ze strany Řecka, že své průzkumné plavby s cílem zmapovat terén kvůli těžbě plynu provádí v řeckých vodách. Turecko tuto část východního středomoří považuje za své území. Řecká armáda turecké lodě monitoruje
23. července – řecké a turecké stíhačky „měří síly“ nad řeckým ostrovem Kastelorizo, což děsí turisty, kteří kvůli tomu oblíbenou destinaci urychleně opouští
24. července – francouzský prezident Macron volá po sankcích vůči Turecku za průzkumné plavby v řeckých vodách
24. července – chrám Hagia Sofia v Istanbulu se opět stává mešitou. Proti navrácení chrámu muslimským bohoslužbám protestuje hlavně Řecko. Od třicátých let minulého století byla budova muzeem coby symbolem smíru mezi křesťanstvím a islámem
27. července – řecké úřady oznamují, že Turecko snížilo počet svých lodí v oblasti východního Středomoří, o kterou se země kvůli právu na průzkumné vrty přou. Napětí se tak snižuje
6. a 7. srpna – Řecko a Egypt podepisují dohodu o ekonomických zónách ve východní části Středomoří. Tu neuznává Turecko, které v roce 2019 podepsalo podobnou dohodu s Libyí, kterou ovšem neuznaly právě Řecko a Egypt
13. srpna – napětí okolo podmořských zásob fosilních paliv se opět stupňuje. Řecká armáda má pohotovost a volá zpět do služby vojáky, kteří mají volno
14. srpna – Francie posílá do východního Středomoří své lodě, aby byly těm řeckým nápomocné
14. srpna – vyhrocení krize projednávání ministři zahraničí zemí EU na mimořádné videokonferenci. Členské státy potvrzují svou podporu Řecku a Kypru, navazují na svůj postoj ze 13. července, a potvrzují „jednoznačnou podporu úsilí vysokého představitele o obnovení dialogu a zprostředkování opětovného navázání kontaktů s Tureckem. Vysoký představitel je zároveň pověřen přípravou možných dalších vhodných opatření v případě, že ke zmírnění napětí nedojde“
14. srpna – deník The New York Times přináší reportáž o tom, jak „řecká vláda v posledních měsících tajně vyhostila z evropských hranic více než 1000 uprchlíků, a mnoho z nich odvezla na kraj řeckých mezinárodních vod a nechala je tam v nafukovacích lodích, často přeplněných.“ Řecká vláda odmítla jakékoliv ilegální kroky
