Tomáš Zdechovský, europoslanec (KDU-ČSL, EPP)
Pojďme se o novém migračním návrhu Komise bavit konstruktivně. Postavme migrační systém především na rychlém prověření migrantů, zda mají nárok na udělení azylu a nepředstavují bezpečnostní riziko. Toto rozhodnutí musí padnout v rozsahu dnů. Vraťme obratem ty, kdo na azyl právo nemají, už z prvního států, kde o azyl zažádali, do své země původu. Věřím, že spolupráce s těmito zeměmi na základě cukru a biče, kterou Komise představuje, je dobrý základ pro funkční návratovou politiku. Na členských státech pak nechejme rozhodnutí, komu z těch, kdo prošli prověrkou na vnější hranici poskytnout azyl na svém území. Pět let trvající blokace migrační politiky v Bruselu i v praxi jen dokazuje, že jinudy cesta ani nikdy nepovede. Následná systematická integrace těchto uprchlíků do nové reality v zemi azylu je pak základem skutečné pomoci těm, kdo ji nejvíce potřebují. Nezapomínejme, že i v České republice máme řadu takovýchto úspěšně integrovaných rodin.
Martin Hančl, bývalý pracovník Ministerstva vnitra ČR a poradce europoslance Pavla Svobody
Nové návrhy EK v oblasti migrace a azylu jsou příležitostí si uvědomit, že přístup států V4, které redukovaly migrační krizi na krizi ochrany hranic, byl chybný. Migrační krize byla krizí evropských azylových systémů.
Podle EK je dnes poměr mezi počtem příchozích a počtem žádostí o azyl vyšší než v roce 2015. Pokud se chceme nadcházející diskuse skutečně efektivně účastnit, musíme tento stav, který vychází z reality vnější námořní hranice a platných předpisů mezinárodního humanitárního práva, reflektovat úplně stejně jako téma ochrany vnějších hranic.
Vít Novotný, odborník na migraci a seniorní analytik v Martensově centru v Bruselu
Migrantům na ostrově Lesbos se musí dostat lepšího zacházení, aniž by nutně byli převáženi na pevninu. Zdá se, že řecká vláda s podporou Evropské komise na takovém řešení už pracují. Sirotci a nemocní by podle mého měli být přemístěni do jiných zemí EU, Visegrádskou skupinu nevyjímaje.
Česká diplomacie, která už čtyři roky při diskusích o uprchlictví mluví o flexibilní solidaritě s jihoevropskými státy, však zatím odmítala tuto pružnost zhmotnit do konkrétního mechanismu v rámci Unie.
Nadcházející Pakt o migraci a azylu jí k tomu dá příležitost. Doufejme také, že v rámci Paktu se najde shoda na tom, že za vnější hranice zemí EU jsou de facto zodpovědné všechny členské státy, ať už je to v Řecku či v Lotyšsku. (více zde)
Markéta Votoupalová, výzkumnice VŠE se zaměřením na mezinárodní migraci, Schengen nebo azylovou politiku
Za nejslabší stránku návrhu považuji sdílení zodpovědnosti v oblasti uprchlictví, naopak oceňuji snahu o nastavení jasných a efektivních pravidel přijímání a návratů migrantů a snahu o posilování vztahů se třetími zeměmi, ačkoli zde vidím přílišný důraz na bezpečnostní aspekt a pomíjení lidskoprávního rozměru. Oceňuji rovněž pasáže o pomoci dětem a zranitelným skupinám, schengenském prostoru a legální migraci.
Zřejmě nejkontroverznější je pasáž paktu o uprchlictví a sdílení zodpovědnosti. V současné konstelaci politických sil v EU se od paktu bohužel nedalo očekávat více. Podle mého se jedná o nutný kompromis, který na jednu stranu staví na konceptu solidarity, ale na druhé ji naplňuje natolik širokým spektrem aktivit s jasným zaměřením na bezpečnostní aspekt migrace a uprchlictví, že se nabízí otázka, zda solidarita mezi členskými státy nevylučuje (nebo minimálně neohrožuje) solidaritu vůči uprchlíkům (nebo šířeji migrantům) samotným. Je jasné, že Komise musí uspokojit jak nároky států na okraji EU, tak požadavky skeptických států V4, přesto je za mě těžko přijatelný důraz na utilitární rozměr celé problematiky – s uprchlíky se nadále zachází jako se zbožím – od doby paktu s Tureckem se tedy příliš nezměnilo. Princip možné náhrady přijímání žadatelů o azyl za vyřízení návratu neúspěšných žadatelů považuji téměř za kupčení (jakkoli rozumím, že úspěšnost návratové politiky je nízká a je potřeba ji řešit). Očekával se také důraz na posílení ochrany hranic, který je v souladu s dosavadním vývojem.
Šárka Antošová, specialistka na migraci hnutí Amnesty International
Dle Amnesty International klade nový Pakt o migraci a azylu důraz na „zvyšování zdí a plotů“ spíše než na pomoc a solidaritu s těmi, kteří prchají před pronásledováním a nebezpečím.
Ačkoli počet uprchlíků ve světě roste, jsou čísla příchodů do Evropy na svém historickém minimu (1 mil. v roce 2015, 373 tis. v roce 2016, 185 tis. v roce 2017, 141 tis. v roce 2018, 123 tis. v roce 2019, letos zatím pouze 55 tisíc). Přesto je v novém Paktu o migraci a azylu kladen důraz zejména na to, jak udržet lidi na útěku co nejvíce mimo evropské území a zrychlit a zefektivnit návratovou politiku.
Řízení o mezinárodní ochraně mají probíhat efektivněji a rychleji, nově přímo na hranicích, což s sebou však nese celou řadu rizik a otázek. Na příkladu Řecka však vidíme, že navracení neúspěšných žadatelů není vždy snadné a pak končí v přeplněných táborech.
Pakt staví na zadržování lidí, jejich co nejrychlejších návratech a předpokládá další spolupráci se zeměmi, kde dochází k závažnému porušování práv těchto lidí.
Spolupráce s tranzitními zeměmi jako je Turecko či Libye je hodnocena pozitivně, jelikož přinesla významné snížení nově počtů příchozích, již ale není brán zřetel a vyhodnocován její dopad na migranty a uprchlíky, se kterými je zejména v Libyi zacházeno velmi krutě a nehumánně (mučení, sexuální zneužívání, nucená práce, neomezená detence atp.).
Amnesty dlouhodobě apeluje na navýšení legálních a bezpečných cest pro lidi na útěku. Pakt zmiňuje důležitost jejich rozšíření, bohužel však nedostatečně (např. přesídlení 29 500 uprchlíků během dvou let je zoufale málo a neodpovídá reálné potřebě.
Pakt nepřinese žádné zlepšení pro lidi zadržované v táborech na řeckých ostrovech či v Libyi a jeho přínos k podpoře států, které nesou největší zátěž vysokého počtu příchozích, je též sporný.
Pozitivně hodnotím zavedení nezávislého monitorovacího mechanismu na vnějších hranicích a také pokyny pro státy EU, aby zastavily kriminalizaci solidarity vůči lidem pomáhajícím migrantům a uprchlíkům v rámci humanitární pomoci.
Reakce dalších států EU najdete ve speciálním vydání The Capitals ze 24. září.
