Globální soupeření o vládu nad internetem

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: suphakit73

S rostoucím významem internetu také sílí snahy o jeho ovládnutí. Zástupci vlád, průmyslu i nejrůznějších lidsko-právních organizací se předhání v návrzích, jak by toto vlivné globální médium mělo vypadat a fungovat.

(Neaktualizováno)

Milníky:

  • 1. říjen 2006: ICANN funguje pod novou smlouvou s vládou Spojených států
  • listopad 2006: Internet Governance Forum se poprvé schází v Athénách
  • 18. červen 2009: Evropská unie přijímá podmínky Komunikace na Internetu (Communication on Internet governance)
  • 2. říjen 2009: Spojené státy ustupují od jednostranné kontroly ICANN
  • září 2010: Rada Evropy během zasedání Internet Governance Fora navrhuje mezinárodní právní standardy.

Souvislosti:

Debata o tom, kdo ovládá internet, nabírá v posledních letech na intenzitě. Stále větší počet investorů se pokouší zabránit dominanci jednoho nebo více politických či průmyslových subjektů nad Internetovou sítí.

Jádrem sporu je přitom koncept známý jako „síťová neutralita“ (net neutrality).

Jedná se přitom o poměrně nedávný pojem ve slovníku Evropské unie. Na rozdíl od pojmu „Internetová správa“ (Internet governance), kterému se EU, podobně jako OSN, věnuje už od roku 2005.

Fórum pro správu internetu (The Internet Governance Forum, IGF), které v roce 2005 odstartoval tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan, definuje správu internetu jako „vývoj a aplikace společných principů, norem, pravidel a rozhodovacích procedur a programů, které formují vývoj a využívání internetu“. Na těchto principech a pravidlech se přitom mají společně podílet vlády, firmy i občanská společnost.

IGF také definuje čtyři nejdůležitější oblasti správy internetu. Jsou to:

  • Infrastruktura (domény, IP adresy);
  • Internetové otázky jako jsou spamy, bezpečnost a kybernetická zločinnost;
  • Duševní vlastnictví a mezinárodní obchod;
  • Expanze, zejména v rozvojových zemích.

Závod o nadvládu nad internetem přitom zahájila nepatrná změna – založení neziskové organizace ICANN v roce 1998 (Internetová korporace pro přidělená jména a čísla – Internet Corporation for Assigned Names and Numbers), která převzala řadu pravomocí své předchůdkyně, organizace IANA (Internet Assigned Numbers Authority) .

IANA dohlížela na celosvětové přidělování IP adres nebo například správu kořenových zón DNS. Do převzetí neziskovou organizací ICANN podléhala IANA americkému ministerstvu obrany a později ministerstvu obchodu.

ICANN, sídlící v americkém státě Kalifornia, tyto pravomoci převzal a jeho monopolní postavení se stalo trnem v oku Brazílie, Číny, Velké Británie i Evropské komise.

Výsledkem tlaku těchto vlád a organizací byl souhlas Spojených států se založením Fóra pro správu Internetu (IGF), na jehož podobě se dohodli účastníci Světového summitu o informační společnosti (World Summit on Information Society, WSIS) v listopadu 2005.

Cílem Fóra je dát příležitost k diskusím všech zainteresovaných stran (vlád, mezinárodních organizací, soukromých společností, nevládních a neziskových organizací, uživatelů internetu) o současném stavu a budoucnosti správy internetu.

Při Fóru působí poradní skupina, kterou svolal v roce 2006 Generální tajemník OSN. Úkolem této skupiny zvané Multistakeholder Advisory Group (MAG) je napomáhat generálnímu tajemníkovi při přípravě Fóra.

MAG má 50 členů, jedná se o zástupce národních vlád, soukromého sektoru, občanské společnosti i akademických a technických sdružení. Pravidelně před jednáním MAG, které se koná třikrát ročně v Ženevě, probíhají veřejné konzultace.

Česká republika se IGF účastní, a byla rovněž aktivní během jednání WSIS. Sídlem sekretariátu IGF je Ženeva (Švýcarsko).

V Evropské unii jsou za národní domény nejvyšší úrovně (country code Top Level Domains – ccTLDs) odpovědné průmyslové firmy, které koordinují své aktivity v CENTR (Council for European National Top Level Domain Registries). Za přidělování domén v EU je odpovědné RIPE Network Coordination Centre (RIPE NCC).

Témata:

Evoluce správy internetu se po většinu času odehrávala za zavřenými dveřmi. Většinou se jednalo o schůzky různých akademických, korporátních a vládních představitelů na půdě ICANN nebo IGF.

V listopadu 2005 bylo dosaženo dohody mezi Spojenými státy a EU, že dohled nad doménami a dalšími technickými prvky zůstane beze změny – tedy v rukách USA.

Aby se ale předešlo dalším dohadům o dominantní moci jedné strany nad internetem, dohodli účastníci Světového summitu o informační společnosti (World Summit on Information Society, WSIS), že bude zřízena čistě konzultativní mezinárodní skupina, která by posílala vliv národních vlád na dění na Internetu.

Tato skupina, pojmenovaná jako Fórum pro správu internetu (IGF), se poprvé sešla 30. října 2006 v Athénách a kromě schopnosti posadit za jeden stůl všechny strany, nemá žádnou faktickou moc.

Ještě před zasedáním IGF v Athénách, se americké ministerstvo obchodu a ICANN v září 2006 dohodli na nové smlouvě, která ICANNu přenechala více pravomocí. ICANN si mohl napříště sám určovat jakým způsobem a na čem bude pracovat. Místo pololetních zpráv pro ministerstvo obchodu měl nyní vydávat pouze roční zprávy a pojednávat v nich o situaci celé internetové komunity.

Zatím poslední schůzka IGF se uskutečnila ve Vilniusu v roce 2010, v případě ICANNu to byl mítink v Norsku v září minulého roku.

Schůzky organizace ICANN se přitom vyznačují neustálou rotací mezi kontinenty, aby se podpořila globální účast na jeho zasedáních.

Podle kritiků tohoto schématu se ale zasedání konají často v zemích, kde je Internet zatím rozšířen jen minimálně, a daleko od většiny dostupnějších metropolí, což znemožňuje účast řady subjektů.

Organizace je také napadána za uzavřenost a slabou komunikaci svých rozhodnutí navenek.

Americká dominance?

Ani přechodem pravomocí agentury IANA pod neziskovou organizaci ICANN v roce 1998 neskončila jednostranná kontrola ze strany Spojených států nad Internetem. Washington jako jediný měl právo rozhodovat spory o vlastnictví domén a schvalovat zakládání nových vrcholových domén.

A přestože v roce 2006 získal ICANN na základě nové dohody s vládou Spojených států větší prostor pro vlastní rozhodování, skutečnou nezávislost získal až v říjnu 2009, kdy Američané oznámili, že se vzdávají kontroly nad organizací. Rozhodnutí přijala s nadšením jak Evropská unie, tak další zájmové skupiny na internetu.

V praktické rovině to znamená, že „politickou odpovědnost za internet se přesunula z rukou Spojených států na bedra globální komunity,“ vysvětluje jeden z představitelů ICANN Massimiliano Minisci.

EU vstupuje do debaty

S tím, jak rostl počet uživatelů Internetu a jeho význam ve světě, posouval se do středu pozornosti také v Evropské komisi, která se dlouhodobě pokouší o jeho reformu.

Podle Komise, která se rovněž účastní Vládního poradního výboru organizace ICANN, by řízení internetu mělo být v soukromých rukou s minimálním vlivem vlády.

Razantněji proti americké kontrole globálního media vystoupila v květnu 2009 energická komisařka pro informační společnost Viviane Reding.

Reding navrhla zásadní reformu správy internetu založenou na záměrech někdejší Clintonovy administrativy. „Rozhodnutí Clintonovy vlády o postupné privatizaci internetového systému názvů domén a adres je správné. Z dlouhodobého hlediska nelze obhájit skutečnost, že vládní orgán jediné země provádí dohled nad fungováním Internetu, který používají stovky milionů lidí v zemích na celém světě,“ vysvětlila.

Návrhy přitom Komise shrnula do třech klíčových bodů. Za prvé, ICANN musí být plně nezávislou privatizovanou organizací, která bude splňovat ty nejpřísnější požadavky na transparentnost a odpovědnost. Za druhé, všechny zainteresované subjekty musejí mít možnost přezkumu rozhodnutí ICANN nezávislým soudem. Za třetí Reding navrhuje vytvoření mezinárodního fóra (tzv. skupina G12), které by jednalo o obecných zásadách rozvoje a správy internetu (EurActiv 5.5.2009).

Nástupkyně komisařky Reding Neelie Kroes se zatím na adresu Internetu příliš nevyjadřovala, podle všeho ale zastává stejný postoj jako Reding.

Komise ve své vlajkové Digitální agendě podporuje pokračovaní IGF i po roce 2010 a spolupráci s třetími zeměmi v otázkách digitálních produktů a ochrany autorských práv.

A co je důležitější, Komise také bude pravděpodobně usilovat o mandát k „aktualizaci mezinárodních smluv, vyžadovanou neustálým technologickým pokrokem, a případně navrhovat nové nástroje,“ píše se v jejích materiálech.

Podle Komise sice může zůstat správa internetu v rukách soukromého sektoru, musí se ale rozšířit také o zástupce z rozvojových ekonomik a nových trhů, řekla Kroes v nedávném rozhovoru.

„Pozice privátního sektoru při dohledu nad internetem přináší veřejnosti řadu důležitých výhod a podnětů a musí být zachována,“ řekla Kroes na výročním zasedání IGF v roce 2010.

Internetová dohoda?

Na tomto zasedání v Litvě zazněl také návrh expertní skupiny Rady Evropy k internetu nazvaný „12 principů Internetové správy“. Draftová verze této smlouvy definuje principy „neutrality internetu“ a ochrany globální sítě před politickými zásahy, na zasedání IGF ale nakonec nebyla schválena.

Neutralita internetu by měla spočívat na principu, že komerční firmy ani poskytovatelé Internetových služeb by neměli žádným způsobem zasahovat do přístupu uživatelů k internetu. V praxi by to například zakazovalo podnikat takové kroky, které mají za cíl získat obchodní výhodu – to je i případ blokování přístupu na Skype v případě využívání další služby pro Internetové telefonování.

Koncept smlouvy byl také přirovnáván ke Kosmické smlouvě z roku 1967, která říká, že objevování a průzkum vesmíru by měl být umožněn všem národům bez rozdílu.

V dubnu 2010 komisařka Kroes znovu apelovala na dodržování neutrality Internetu, když řekla, že bez ohledu na obchodní model musí každý internetový provider zaručit svým zákazníkům plný a ničím neomezovaný přístup na Internet.

Kontrola Internetu

Řada vlád se pokouší o větší kontrolu nad internetem, většinou se ale nejedná o země EU. Zájem na takové kontrole mají zejména autoritativní režimy, které vládnou například v Íránu, Severní Koreji nebo Číně, která je jedním z nejlépe zdokumentovaných příkladů.

Podle kritiků připravované unijní legislativy, která má za cíl eliminovat zveřejňování dětské pornografie na globální síti, se to ale může snadno stát i v Evropě. Hrozí totiž, že taková legislativa poslouží i k politickým cílům některých vlád, domnívají se odpůrci přísnějších norem pro Internet.

Evropská komise v připravovaném návrhu požaduje po členských státech blokování stránek s dětskou pornografií a přísnější tresty za obchodování s lidmi. Evropský parlament ale vyjádřil pochybnosti, zda takové zákony a směrnice stačit.

Podle europoslance Jana Philippa Albrechta (Zelení) by vládní blokování stránek s pornografickým materiálem vedlo autority k zásahům i dalších nevhodných webů, například politicky kritických k vládě.

Podobnou nedůvěru budí i tajná jednání vlád o boji s online pirátstvím a nelegálním kopírováním. Obchodní dohoda proti padělání (The Anti-Counterfeiting Trade Agreement, ACTA), podepsaná v říjnu 2010, proto stále čeká na schválení v Evropském parlamentu.

Jednání o ACTA začala před třemi lety v Ženevě. Poslední kolo jednání probíhalo v Mexiku a účastnily se ho Austrálie, Kanada, EU (reprezentovaná Komisí), Španělsko (jakožto předsedající země EU), všechny členské státy EU, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Maroko, Nový Zéland, Singapur, Švýcarsko a USA.

Europoslancům se ale nelíbí neveřejný formát rozhovorů a prohlašují, že představitelé byznysu chtějí obejít standardní politický proces a zavést nepopulární opatření.

Organizace La Quadrature du Net prohlásila, že ACTA pro poskytovatele Internetových služeb vytvoří právní nejistotu. V praxi tak začne fungovat autocenzura a obsah stránek se podvolí tlaku zábavního průmyslu.

Asociace evropských operátorů telekomunikačních sítí (ETNO) je znepokojená obavou, že dohoda prý omezí práva uživatelů tím, že povolí filtrování obsahu, či dokonce odpojení bez řádného procesu. Podobný legislativní návrh přitom již EP v minulosti zamítl (EurActiv  5.2.2010).

Stanoviska:

„Internetová správa se (…) týká všech veřejných autorit po celém světě a nikoli pouze privilegovaných vyspělých států. Z tohoto důvodu, pět let od Agendy přijaté v Tunisu, potřebujeme zřetelnější pokrok směrem k hlubší spolupráci – musíme postoupit dále než k jen k dalšímu kolu rozhovorů. Veřejné instituce po celém světě musí nyní efektivně vykonávat své role a odpovídat za veškeré mezinárodní témata, která jsou v sázce,“ uvedla komisařka pro digitální agendu Neelie Kroes.

„Pokud by se správa internetu stala exkluzivní výsadou národních států, případně jiných aktérů, ztratili bychom základy dlouhodobého potenciálu a transformační hodnoty internetu. Rozhodnutí o jeho budoucnosti by měly reflektovat nejširší možné spektrum názorů a moudrost celé globální komunity – nikoli pouze vládních organizací,“ řekl prezident a výkonný ředitel ICANN Rod Beckstrom.

„Myslím, že demokratizace přístupu občanů k čemukoli (na internetu), je základní premisou internetové správy jako takové a nyní jen musíme zajistit, aby digitální zapojování dalších koutů světa pokračovalo,“ řekl místopředseda Tata Consultancy Services Subramaniam Ramadorai.

„Kontroverze ohledně toho, kdo kontroluje internet, už několik let pozvolna bublá v tajemných vodách technologických kruhů a teprve nedávno se staly tématem i formálních diplomatických rozhovorů. Řada vlád má pocit, že podobně jako telefonní síť by měl být Internet spravován na základě multilaterálních dohod a nikoli jednostrannou kontrolou ze strany Spojených států,“ uvedl Milon Gupta z Evropského institutu pro výzkumná a strategická studia v telekomunikacích.

„Formálně tu neexistuje přímá kontrola americké vlády nad internetem. Nicméně skrze ICANN americké ministerstvo obchodu uplatňuje silný vliv nad administrací kořenových zón, klíčové součásti internetu,“ dodal Gupta.