Politolog Romancov: Čísla krymského referenda jsou buď zázrak, nebo manipulace

Michael Romancov.

Čísla krymského referenda nedávají smysl, neboť zhruba 20 procent Tatarů a Ukrajinců překvapivě změnilo názor a touží po připojení k Rusku. Vladimir Putin je vůdce smečky – aby mohl vyjednávat, nejdříve demonstruje svou sílu. A Janukovyče nerespektuje už vůbec nikdo, říká v rozhovoru politolog Michael Romancov, který přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzitě Praha.

K Rusku se chce připojit 96,8 procenta voličů, kteří se zúčastnili krymského referenda, co na čísla říkáte?
Bylo jasné dopředu, že referendum dopadne ve prospěch Ruska, ale čísla nedávají smysl. Ze všech předchozích výzkumů vyplývalo, že 60 procent ruské či ruskojazyčné populace bude pro, ale 40 procent Ukrajinců a Tatarů bylo proti. 

Čím si jejich názorový obrat vysvětlujete, bylo referendum zmanipulované?
Stal se tam zázrak, při 83procentní volební účasti je evidentní, že zhruba 20 procent Tatarů a Ukrajinců změnilo názor a touží po připojení k Rusku. Pokud to ale zázrak nebyl, je dost pravděpodobné, že jsme opět byli svědky manipulace. 

Je vůbec možné, aby si občané tímto způsobem připojení vymohli a bylo legitimní?
Legitimní je pouze v tom slova smyslu, že o tom většina rozhodne, ale z hlediska mezinárodního práva to legitimitu ani legalitu nemá. 

Jak by se mělo k výsledkům referenda postavit mezinárodní společenství?
Důležitá je zejména jedna věc, jak se vyjádří k připojení Krymu Rusko, protože Vladimir Putin zatím říká, že Rusko uznává teritoriální integritu Ukrajiny. Nikdy neřekl, že chce, aby se k Rusku Krym připojil. Oficiální ruská pozice je zatím je taková, že země dodržuje mezinárodní právo. 

Ruské úřady Krym vyňaly z Ruské federace v roce 1954 a přičlenili k Ukrajině. Měl by proto teď mít poloostrov možnost se „vrátit“?
To je pozice, kterou zastává Kreml, tlačí ji do světa a ten mu naslouchá. Realita ale byla taková, že uvnitř centrálně řízeného státu, kterým byl tehdy Svaz sovětských socialistických republik, vedení rozhodlo, že provede administrativně-správní změnu, která byla schválená standardním postupem. Buď je tedy legální a legitimní všechno, co se v Sovětském svazu dělo, anebo není legální a legitimní nic.

Dnes se ohledně Krymu také argumentuje faktem, že na poloostrově existuje určitá etnicko-jazyková většina, ale mezinárodní právo neuznává, aby se sebrala a odešla, kam chce. O podobném procesu je možné uvažovat pouze v lince Krym-Kyjev a ne Krym-Moskva. Podle mezinárodního práva je stále Krym teritoriálně součástí Ukrajiny. 

A neporušuje Rusko mezinárodní právo, když se jeho údajné jednotky pohybují na území Krymu?
Jde o to, že ruská strana nepotvrdila, že to jsou její vojáci. To, že tam celý svět vidí ruské jednotky je sice pravda, ale ruský prezident, v tomto případě jediný člověk, na kterém záleží, tvrdí, že to jejich jednotky nejsou. Vojáci nemají žádné insignie a ruský ministr obrany dokonce řekl, že na sobě mají nějaké oblečení, které si můžete koupit v libovolném army shopu. Nejde tak o to, co tam vidíme, nebo potažmo, co tam chceme vidět. Osobně tomu sice nevěřím a myslím si, že to jsou samozřejmě ruské jednotky, důležitá je ale pozice, kterou Rusku zastává vůči ostatním aktérům: Ukrajině, Bruselu a Washingtonu.

Stanoviska evropských i amerických politických představitelů k dění na Ukrajině jsou spíše vlažná. Nežádá si současná situace ostřejší reakce?
Ostřejší reakce zazněly spíše z Washingtonu než z Bruselu a pokud bude Rusko i nadále používat sílu, i když tvrdí, že to tak není, pak Spojené státy a s největší pravděpodobností i Evropská unie, byť tam to ještě není jasné, přistoupí k sankcím.

Zatím se hovoří o takzvaných chytrých sankcích, které budou cíleny na prominenty současného režimu, to znamená nikoliv na obyvatelstvo a běžné ekonomické styky, ale přímo na prezidenta Putina, jeho nejbližší okolí a jeho rodinné příslušníky, kteří, a to je veřejné tajemství, mají na Západě obrovské majetky, ať už v bankách nebo v nemovitostech.  

Je to dostačující?
V tomto ohledu je to skutečně velmi dobře zvážený krok, protože vojenská konfrontace s Ruskem z mnoha důvodů nepřipadá v úvahu. Jeden zásadní důvod je samozřejmě ruský jaderný arzenál. To je ale mimochodem také důvod, proč Rusko nepoužije svoji vojenskou sílu směrem do Evropy. Žijeme v prostoru, kde si členové mezinárodního společenství zvykli řešit své problémy u jednacího stolu, a já jsem přesvědčen, že k jednacímu stolu chce usednout i Rusko. Aby ale posílilo svou pozici, tak napřed demonstrovalo svou sílu. Tento atribut je pro Brusel respektive Washington naprosto nepřijatelný.  

Celý rozhovor najdete na webu E15.cz.