Piotr Maciej Kaczyński: Pro polsko-ruskou konfrontaci už není místo

Piotr Maciej Kaczyński, analytik CEPS

Nedůvěru mezi Polskem a Ruskem v těchto dnech plných emocí po tragické nehodě letadla polské vládní delegace s prezidentským párem na palubě střídá otevřenost a počátky přátelství. V rozhovoru pro EurActiv to řekl analytik bruselského think-tanku Centre for European Policy Studies (CEPS) Piotr Maciej Kaczyński.

  • Jaký dopad bude mít tragédie, která se minulý víkend odehrála ve Smolensku, na rusko-polské vztahy?

Už nyní můžeme pozorovat, že na obou stranách se objevila velká míra dobré vůle. Tato vůle nahrazuje to, co tu bylo před tím – tedy polskou podezřívavost vůči Rusku a ignoraci a zklamání vůči Polsku na straně Ruska.

V těchto dnech, které jsou plné emocí, jsou tyto pocity nahrazovány otevřeností a možná dokonce i zárodky přátelství. Zda se to podaří přetavit i do politiky, však zůstává velmi obtížně zodpověditelnou otázkou. Samotný fakt, že Rusko bylo v kontextu tragické havárie letadla otevřené, je skvělý. Nicméně v Rusku musí ještě proběhnout diskuse o stalinismu.

  • To se ovšem neděje a naopak Kreml podporuje proces rehabilitace stalinského Ruska.

Přesně tak, neděje se to. Ale mělo by se tak stát dříve, než dojde k opravdovému smíření. Přinutí to Rusy omluvit se za to, co se událo v roce 1940 v Katyni? Rusové tak totiž nikdy neučinili. Nedávno to odsoudili, i Putin to odsoudil, ale neomluvili se.

Teď by měly následovat určité přirozené kroky. Dočkáme se jich na pohřbu? Dočkáme se jich 9. května (tj. v den, který se v Rusku oslavuje jako konec druhé světové války – pozn. redakce) nebo při jiné příležitosti?

Na ruské straně určitě existuje manévrovací prostor. Na polské také, protože jsme vůči Rusku praktikovali ambivalentní politiku. Od nástupu premiéra Donalda Tuska tu existovala politika sbližování, ale zároveň i politika konfrontace, kterou zastával prezident Lech Kaczyński.

  • To je také důvod, proč měly v souvislosti s katyňským masakrem proběhnout dvě pietní vzpomínky– jedna za účasti premiérů Tuska a Putina a druhá, které se měl zúčastnit pouze prezident Kaczyński…

V Polsku skutečně existovaly dva přístupy k Rusku a východní Evropě – jeden, který razila vláda, a další, který prosazoval prezident.

Paradoxní ale je, že tyto dva přístupy se navzájem podpíraly. Tusk by nebyl ve své politice vůči Rusku tak úspěšný, kdyby nebylo prezidenta Kaczyńského. Mohl Rusům říct: „Jestliže nebudete mluvit se mnou, mluvte s ním. Takže je lepší, když budete hovořit se mnou.“

Jedná se o politiku „dobrého a zlého policisty“. V minulosti jsme zažili podobnou situaci s rozdílnými přístupy a s napětím mezi prezidentem Alexandrem Kwasniewskim a premiérem Jerzym Buzkem.

Nic naplat, Poláci musí změnit konfrontační politiku vůči Rusku. Pro ni už tu není místo.

  • Zdá se, že z pohřbu se stane velká mezinárodní událost.

Mnoho předních osobností evropské i světové politiky již oznámilo svůj úmysl zúčastnit se obřadu. Někteří čekali na stanovení data pohřbu, jiní se rozhodli přijet bez ohledu na to – například německá kancléřka Angela Merkel. Američané potvrdili účast na vysoké úrovni, přijede ruský prezident Dmitrij Medveděv. Očekává se rovněž příjezd mnoha státních představitelů z regionu.

Byl bych velmi překvapen, kdyby nepřijela některá z 27 hlav států či vlád členských zemí EU, a stejně tak lídři z východní Evropy jako například Viktor Janukovyč a gruzínský prezident Michail Saakašvili.

  • Nabízí se hypotetická otázka – kdyby došlo ke zlepšení rusko-polských vztahů, jak by to ovlivnilo vztahy EU s Ruskem?

Změnila by se atmosféra, ale nezměnil by se fakt, že tu stále existují otázky, na které mají obě strany odlišné názory. Uvítal jsem, když Vladimir Čižov (ruský velvyslanec při EU – pozn. redakce) prohlásil, že plynovod Nord Stream by mohl procházet skrz polské území namísto toho, aby ho obcházel. Skvělé! To je přesně ten signál, který je teď očekáván.

Jakkoliv tvrdá by polská pozice mohla být ohledně vyjednávání o Dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Polskem, může se zmírnit. Stejně tak v případě vstupu Ruska do Světové obchodní organizace (WTO) nebo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

To ale nemění nic na tom, že vzájemné rozpory stále přetrvávají a Rusko se navíc potýká s problémy s demokracií. Těmto otázkám se musíme plně věnovat a možná, díky této lepší atmosféře, budeme úspěšní.

  • Existují nějaké konkrétní náznaky toho, že se situace zlepšuje?

Ano, pro své tvrzení mám hned několik důvodů. Některé problémy se totiž vyřešit podařilo –  například díky společné polsko-ruské iniciativě se povedlo přesvědčit Evropskou komisi, aby zařadila Rusy žijící v oblasti Kaliningradu do programu jednoduššího přechodu hranic.

Nebo si vzpomínám na problém s polskými loděmi, které proplouvaly hraničními vodami mezi Ruskem a Polskem, avšak přístup k otevřenému moři byl kontrolován Ruskem a polské lodě tedy nemohly projet. Minulý rok jej Rusko otevřelo a zpřístupnilo.

Podobných problémů, o kterých ani neslyšíme, nebo jen příležitostně, je hodně a budou muset být postupně vyřešeny.

  • To bude vyžadovat řadu ústupků a kompromisů. V jakých otázkách Poláci určitě neustoupí?

Určitě se nezmění to, že Polsko podporuje členství Ukrajiny v EU a NATO, i když v současné době Kyjev do Aliance nechce. To samé platí pro otázku územní jednoty Gruzie, diverzifikace dodávek plynu atd. Tohle se určitě nezmění.