Petr Drulák: WikiLeaks je show, při níž se občan aspoň pobaví

Petr Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů v Praze

„Myslím si, že za dvacet let se bude jednat o nějakou malou poznámku pod čarou, protože nás pravděpodobně čekají věci, které jsou mnohem závažnějšího charakteru,“ svěřil se se svým názorem na portál WikiLeaks v rozhovoru pro EurActiv Petr Drulák, ředitel Institutu mezinárodních vztahů v Praze.

  • Jak vy jako odborník na mezinárodní vztahy vnímáte aféru WikiLeaks? 

Můj postoj ke kauze WikiLeaks je rozpolcený. Dříve jsem aktivity tohoto portálu schvaloval a považoval je za užitečné, protože poukazovaly na nepravosti a cíleným odtajňováním dokumentů odhalovaly zlořády. Zároveň také otevíraly cestu k nápravě.  

Avšak nedávný únik dokumentů americké diplomacie je podle mého názoru kontraproduktivní. Portál se navíc zpronevěřil svému původnímu poslání – na žádný velký zlořád totiž ve skutečnosti nepoukázal, možná jen s výjimkou zveřejnění tajné směrnice ministerstva zahraničí USA, které pátralo po osobních údajích (např. číslech mobilních telefonů a kreditních karet, biometrických údajích jako jsou otisky prstů, DNA apod. – pozn. red.) vysoce postavených osob v OSN včetně generálního tajemníka.  

Portálu WikiLeaks se jeho poslední akcí podařilo poškodit diplomacii jako takovou. Byl spáchán útok na instituci, která je nezbytnou součástí mezinárodního řádu a kterou svět potřebuje. Z toho důvodu v jeho konání nespatřuji žádný záslužný cíl. 

  • U teorie mezinárodního řádu ještě chvíli zůstaneme. Pokud se na diplomacii podíváme jako na protiklad konfliktu, neznamená to tedy, že se oslabením diplomacie otevírá větší prostor válkám? V diskusi, kterou nedávno pořádal Ústav mezinárodních vztahů a jíž jste se také účastnil, totiž tato myšlenka zazněla. Diskutující ji pak ještě rozvedli tím, že řešili, zda se případné budoucí konflikty budou odehrávat v rovině konvenční či kybernetické… 

Ano, to je pravda, v okamžiku, kdy dojde k oslabení diplomacie, vzroste násilí. Neznamená to ale, že by se muselo nutně jednat o konflikty, které se budou odehrávat v kybernetickém prostoru. Dokonce ani nemusí jít o ozbrojené konflikty, ale o střety například v obchodní oblasti.  

Kybernetické konflikty jsou ale samozřejmě také možností. Je to něco, co se teprve rýsuje jako určitá výzva budoucnosti. Je to také něco, co jsme donedávna vůbec neznali. Já jsem přesvědčen o tom, že tyto konflikty, jakkoliv se mohou zdát neškodné, protože v nás evokují představy počítačových her, mohou být zrovna tak zničující jako konflikty konvenční. A důvod je jednoduchý. V současné době je prakticky všechno závislé buď na internetu nebo digitálních sítích a to z toho činí terč potenciálního kybernetického útoku. Je to trochu paradox: ačkoliv nám internet, počítače a digitální sítě neuvěřitelným způsobem usnadňují život, tak nás zároveň činí velmi zranitelnými. 

  • Myslíte si, že diplomacie bez určitého stupně utajení je v budoucnosti možná? 

Nemyslím. Diplomacie bude vždy potřebovat utajení, protože se v ní vyměňují informace, které jsou živé a které nemusí být vůbec potvrzené – může se třeba jednat pouze o domněnky. V žádném případě ale nejde o informace, které by snesly zveřejňování. Vyjednávání smluv se přece nedá dělat před očima veřejnosti, na rozdíl pak od jejich ratifikace, která veřejná být naopak musí. Koneckonců bez rozumné míry utajování a bez určité důvěryhodnosti se neobejde žádný jiný sociální či osobní vztah. O něco více to pak platí právě v diplomacii. 

  • Dá se na aféru WikiLeaks pohlížet jako na nějaký mezník v mezinárodních vztazích? 

To se teprve uvidí. Nyní nám schází nutný odstup. To, že je někdo schopen přijít s takovým obrovským množstvím dokumentů, které mají být důvěrné a místo toho jsou odtajněny, je v každém případě něco, co tu nikdy předtím nebylo. Musíme si počkat, jak budou jednotlivé státy reagovat, do jaké míry budou schopny něčemu takovému předcházet a jak změní své jednání. Říct, zda se jedná o mezník, tedy zatím nemůžeme. 

  • Jak se bude na kauzu pohlížet za nějakých dvacet třicet let? 

Podle mého bude záležet na tom, co se v těchto letech stane. Když se ještě vrátím k předchozí otázce, možná se ukáže, že se skutečně jednalo o mezník. Ale je také dost dobře možné, že půjde jen o pouhou epizodku, o níž za pět deset let nebudeme vůbec nic vědět, protože to bude zastíněno událostmi mnohem zásadnějšího charakteru.  

  • Co si myslíte vy? 

Já osobně se kloním k tomu, že za dvacet let se bude skutečně jednat o nějakou malou poznámku pod čarou, protože nás pravděpodobně čekají věci, které jsou mnohem závažnější.

  • WikiLeaks je zatím v plenkách, ale troufáte si odhadnout, kam vlastně směřuje? Názorů lze vystopovat opravdu velké množství. Podle některých může vést k větší transparentnosti, ale na druhou stranu je znám i názor, že tu budeme mít co do činění s ještě více utajovanou diplomacií. Existuje dokonce i názor, že to nesměřuje vůbec nikam…

Těžko říct. Možná to opravdu povede k větší ostražitosti, kdy se sníží počet důvěrných výměn informací, ale kdo ví? Já se spíše obávám, že výměna informací na diplomatické úrovni nebude tak efektivní jako tomu bylo dříve.  

  • Lze se úniku velmi tajných informací nějak bránit? 

Je jasné, že se státy budou samozřejmě snažit něčemu takovému předcházet. Otázkou ale zůstává, do jaké míry je to vůbec možné. Sám jsem v tomto případě trochu skeptický. 

V okamžiku, kdy mají k databázi důvěrných dokumentů přístup statisíce lidí, nelze vyloučit, že někdo z nich tyto informace nestáhne a nějakým způsobem nezneužije. Určitým řešením může být snaha o upevnění loajality zaměstnanců, a to jak metodami cukru, tak biče – jinými slovy lepší motivací, ale i zvyšováním sankcí. 

Nabízí se také alespoň částečné řešení v podobě snížení okruhu zúčastněných, který by měl k dokumentům přístup. To se ale dostaneme do situace, kdy stát bude informace vlastnit, ale nebude je umět využít, protože okruh zúčastněných se rozšiřuje právě proto, aby s informacemi pracoval. 

  • V čem spatřujete největší nebezpečí WikiLeaks? 

Principiálně v nediskriminovaném, masovém zveřejňování dat, které by k tomu neměly být vůbec určeny. Jde o to, že se veřejnosti naservírují syrová data, aniž by měla šanci je nějak rozumně interpretovat. Jejich interpretace je totiž poměrně náročná práce, kterou provádějí lidé, jež s tím již mají nějaké zkušenosti a jsou za tímto účelem také školeni. V okamžiku, kdy jsou syrová data předložena bez jakéhokoliv kontextu, tak informace, kterou si z ní lidé vezmou, je většinou nepravdivá.   

A to je podle mě přesně případ WikiLeaks, kdy se tyto dokumenty předkládají naprosto nekontextuálně. Jediný, kdo z toho nějak profituje, je ten, kdo to dělá, protože mu to přináší obrovskou publicitu. Užitek pro obecenstvo je v konečném důsledku záporný, protože lidé jsou chybně informováni. 

  • Jaký bude mít WikiLeaks dopad na běžné občany? 

Když to řeknu velmi zjednodušeně, celé to představuje show, při níž se občan pobaví. Na druhou stranu proč ne? Je přece velmi zábavné dozvědět se nějakou tu pikantnost například o Putinovi nebo Berlusconim… Ale nic jiného bych v tom určitě nehledal – občan se baví a to je všechno. 

  • Kromě toho, že vedete Ústav mezinárodních vztahů v Praze, tak přednášíte na vysoké škole. Jak se zachováte, pokud některý z Vašich studentů bude ve své seminární práci citovat z dokumentu, který před tím zveřejnil portál WikiLeaks? 

To je něco jiného. Pokud bude někdo z mých studentů zkoumat americkou zahraniční politiku, já mu naopak doporučím, aby se na tyto dokumenty podíval. Nabízí to totiž určitý vhled do toho, jak uvažují američtí diplomaté a jak Američané interpretují svět. Navíc jsou zde velmi často řečeny věci takříkajíc natvrdo, zatímco v oficiální komunikaci jsou jen naznačovány a kašírovány. Z tohoto hlediska se jedná o zdroj, který je poměrně užitečný.  

Musíme si také uvědomit jednu věc. Ve zveřejněných dokumentech nenarazíme prakticky na nic, co by vlastně Američané dříve neříkali. Dokumenty nejsou v tomto ohledu ničím světoborným. 

  • Serverem WikiLeaks se už inspirovala celá řada odvětví – například v Německu jedno významné vydavatelství novin zprovoznilo stránku, kde mohou občané anonymně oznamovat trestné činy nebo zveřejňovat citlivé informace. Podobný projekt byl spuštěn i v Bruselu a svou „WikiLeaks“ má i Česká republika. Je to podle Vás cesta k větší transparentnosti? 

V tomto případě bude velmi záležet na tom, jak budou k celé věci přistupovat především správci toho určitého serveru. Já bych se například bál toho, kdyby bez nějakého třídění a vyhodnocování docházelo ke zveřejňování informací přímo občany a navíc ještě anonymně. Ostatně, podívejme se do některých diskusí, do kterých uživatelé přispívají anonymně, a budeme zděšeni. 

V okamžiku, kdy to ale někdo bude opravdu pokládat za službu veřejnosti, bude sbírat podněty od občanů a na základě toho se pokusí věc vyhodnotit a případně ji předá policii, tak je to velmi užitečné. Je to něco, co demokracie potřebuje.