Marc Otte: K vyřešení blízkovýchodního konfliktu chyběla i politická vůle

marc otte

Zvláštní vyslanec EU pro blízkovýchodní mírový proces Marc Otte poskytl Euractivu.cz rozhovor, v němž okomentoval nejen blízkovýchodní mírový proces, ale vyjádřil se také k nadcházejícímu českému předsednictví a k jeho prioritám.

Proč se EU rozhodla zřídit funkci zvláštního vyslance pro blízkovýchodní mírový proces? Je to v souladu se snahou Unie hrát významnější roli na světové politické scéně?

Funkce Zvláštního vyslance EU pro blízkovýchodní mírový proces je nástrojem, díky němuž má EU více funkční diplomacii a tudíž větší roli na mezinárodní politické scéně. Zároveň je také jednou z nejstarších funkcí tohoto druhu spolu se zvláštním vyslancem EU pro region afrických velkých jezer. Odpověď na vaši otázku je jednoznačně ano, je to jeden ze způsobů, jak vytvořit více funkční diplomacii Evropské unie.

V čem vlastně spočívá Vaše práce? Zúčastníte se přímo jednání s partnery z regionu? Působíte především v Bruselu nebo v regionu?

Jednání vede hlavně Komise, protože smlouvy jí dávají v této oblasti poměrně široké kompetence. Politické diskuse vede předsednictví a Sekretariát Komise. Já jsem přítomen politickým diskusím, poslouchám o čem zúčastnění mluví, nebo čtu jejich závěry. K vaší poslední otázce – pracuji hlavně v regionu.

Blízkovýchodní konflikt trvá již řadu desetiletí. Proč se podle Vás ještě nepodařilo nalézt řešení?

To je velmi široká otázka. Možná proto, že chyběla politická vůle nebo proto, že je to velmi emocionálně zatížené téma, nebo proto, že vždy když jsme byli blízko k jeho vyřešení (myslím tím v období od roku 1948) lidé nedokázali jednat dostatečně efektivně. Je to obzvláště obtížný problém. V současné době je to ještě více komplikované než v minulosti, protože je blízkovýchodní konflikt propojen s ostatními problémy regionu. Také jsou na scéně noví hráči, kteří jsou do něj zapojení ať již v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Někteří z nich jsou dokonce ne-státní aktéři. Příběh je stále stejný jen ho vidíme v jiné perspektivě.

Blízkovýchodní konflikt byl jednou z hlavních příčin, proč byl Barcelonský proces spíše neúspěchem. Má šanci podle vás uspět lépe nová iniciativa Barcelonský proces – Středomořská unie?

Unie pro Středomoří nemá nahrazovat jednání mezi stranami a není náhradním řešením konfliktu. Je to pouze model spolupráce, který nabízí také perspektivu pro ostatní konflikty v regionu nebo jinou formu mezinárodních vztahů v této konrétní oblasti.

Podle slov ministra zahraničí Karla Schwarzenberga má Česká republika zájem na tom, aby se v průběhu jejího předsednictví podařilo připoutat Izrael více k EU. ČR však bude čelit námitkám jiných členských států, myslíte si, že má Česko šanci uspět?

Je výsadou každého předsednictví formulovat své priority. Myslím si, že to je všeobecně přijímaným principem a je pouze otázkou, jakým způsobem budou prosazovány, protože v EU jsou v tomto ohledu stále ještě rozdílné názory. Jsem přesvědčen, že rozdílné názory mohou být překonány včas, aby došlo k uzavření Asociační dohody (s Izraelem) ještě během českého předsednictví.

Některé státy v EU jsou přesvědčeny o tom, že v nové Asociační dohodě by měly být pro Izrael stanovené podmínky vztahující se k mírovému procesu. ČR to nepovažuje za moudré. Jaký je Váš názor?

Když máte smluvní nebo politické vztahy nebo partnera v mezinárodních vztazích, tak od vás něco očekává stejně tak jako vy od něj, proto nemluvme o podmínkách, ale o faktu, že mít užší vztahy znamená, že máte větší vliv na svého partnera. Dohody svého druhu, které uzavíráme v rámci Evropské politiky sousedství, jsou ve své podstatě založené na oboustranném zájmu. To znamená, že EU chce mít bližší vztahy s Izraelem a bude z nich mít prospěch a Izrael si myslí totéž. Takže, když váš partner začne postupovat proti vašemu zájmu, bude to mít následky. Můžete tomu říkat podmínky, můžete to nazývat, jak chcete. Kdyby tedy Izrael – ať už v mírovém procesu nebo jinde – konal proti zájmům EU, jsem si jistý, že by EU reagovala stejně tak, jako by reagoval Izrael. Není to tedy otázka přísně stanovených podmínek. Záležitost je jasná – toto partnerství je oboustranné. My očekáváme něco od Izraele a Izrael na oplátku očekává něco od nás.