Koray Targay: Turecké členství v EU by světu ukázalo, že se střetu civilizací lze vyhnout

Koray Targay, velvyslanec Turecka v České republice.

„Přistoupení Turecka nebude pro EU zátěží, ale přínosem,“ říká Koray Targay, turecký velvyslanec v ČR v obsáhlém rozhovoru pro EurActiv, v němž vedle dalších témat komentuje i reformy, které současná turecká vláda přijímá v rámci „procesu demokratického otevírání“. Ambice přitom nejsou nijak malé: „Naším cílem je vytvořit nové myšlení a novou politickou kulturu“, zdůrazňuje turecký diplomat.

(Zkrácenou verzi rozhovoru si můžete přečíst pod tímto odkazem.)

  • Klíčovým kritériem pro vstup Turecka do EU pravděpodobně budou ekonomické, sociální a politické faktory. Jak se v současnosti daří vnitřně zemi reformovat?

Ochota EU a Turecka sdílet společnou budoucnost je stará přes 50 let. Po podání turecké přihlášky v roce 1959 byla v roce 1963 podepsána smlouva o přidružení s Evropským hospodářským společenstvím, která explicitně předpokládala členství. Uzavření dohody o celní unii v roce 1996 posílilo ekonomickou integraci Turecka s EU a uznání statutu kandidáta v roce 1999 iniciovalo rozsáhlý reformní proces v zemi.

Poté, co členské státy EU jednomyslně rozhodly, že Turecko dosáhlo dostatečné shody s politickými kritérii, byla v roce 2005 zahájena jednání o členství. Politická, ekonomická a společenská transformace urychlená přístupovým procesem od té doby každým dnem Turecko přibližuje k EU. Díky rychle se měnící globální dynamice a společným zájmům je integrace Turecka s EU čím dál důležitější a je nepostradatelná pro obě strany.

Turecko pokračuje odhodlaně v práci a jeho cílem je posunout proces přistoupení kupředu. Zajisté, víme, že i my si musíme udělat své domácí úkoly. Proto také Turecko v nedávných letech zavedlo soubor důležitých reforem nejen s cílem splnit přístupové požadavky EU, ale co je důležitější, zvýšit životní standardy tureckého národa. Je to pokračující proces.

Zároveň očekáváme, že naši přátelé v EU budou respektovat principy a závazky EU vůči Turecku. Tendence některých členských států zahrnovat do přístupových jednání (které mají technickou povahu) politické úvahy je stále přetrvávajícím problémem doprovázející náš negociační proces. Není pochyb, že další pokrok v našich jednáních bude stimulovat a usnadňovat úsilí Turecka o další reformy.

  • Prezident Abdullah Gül podepsal nedávno kontroverzní návrh ústavní reformy. Cílem dodatků k ústavě jsou změny v soudní hierarchii a omezení pravomocí armády. Zemi čeká referendum o změně ústavy. Jaký výsledek se očekává?

Nejnovější reformy zahrnují dodatkový balíček k ústavě, který se dotýká více než 20 článků a který byl schválen parlamentem 6. května 2010. Dodatkový balíček je připraven ve světle tureckého harmonizačního procesu v souladu s kodaňskými politickými kritérii EU. V průběhu přípravy byla největší pozornost věnována bodům uvedeným v dokumentech o přidružení a zprávách o pokroku. Dále jsou navrhované dodatky založeny na Evropské chartě základních práv, judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (ECHR) a také souvisejících stanovách Rady Evropy.

Balíček bude přezkoumán Ústavním soudem a následné referendum o něm se bude konat 12. září 2010.

  • Jednou z překážek přístupových rozhovorů EU s Tureckem je otázka rozděleného kyperského ostrova, jehož jedna část je od roku 2004 členskou zemí EU. Jaký je současný postoj vaší země k řešení této otázky?

Turecko jako garanční a mateřská země plně podporuje proces OSN na Kypru. Brzké urovnání této dlouhodobé otázky je naším upřímným přáním. Turecko a Kyperští Turci se budou i nadále snažit být při těchto jednáních o krok napřed s cílem nalézt spravedlivé, trvalé a komplexní řešení.

  • Přestože opět došlo k obnovení vyjednávání mezi znepřátelenými stranami, vyřešení sporného statusu ostrova asi očekávat nelze. Nebo se mýlím?

Není ani korektní ani užitečné definovat Kyperské Turky a Kyperské Řeky jako dvě “znepřátelené strany”. Měli by být spíše viděni jako dvě strany ostrova, které mají rozdílný názor na nové partnerství, které založí na základě politické rovnosti a dvouzonality. Řešení musí stavět na federální vládě se dvěma zakládajícími rovnoprávnými státy, jak to bylo dohodnuto ve společném prohlášení vůdců obou společenství z 23. května 2008.

Od iniciování rozhovorů uplynuly dva roky a jednání byla obnovena 26. května 2010 po posledních prezidentských volbách v Severokyperské turecké republice (SKTR). Pan Eroğlu, nový prezident SKTR již ohlásil, že bude usilovat o úspěšné dokončení procesu. Turecká strana jasně dala najevo své přání nalézt řešení do konce roku 2010.

Kypersko-turecká strana dosud vedla jednání konstruktivně a dynamicky. Díky její iniciativě bylo dosaženo značného pokroku a sbližování. To přiznává ve své nejnovější zprávě také Generální tajemník OSN.

Pokud budou obě strany vedeny dobrou vůlí a snahou o hmatatelný výsledek, věříme, že kyperská otázka může být vyřešena ještě před koncem tohoto roku. Proto by mělo mezinárodní společenství, zejména EU, podporovat a povzbuzovat obě strany k dosažení pokroku na jednáních vedených OSN a nedovolit, aby nynější příležitost byla ztracena.

  • Věříte, že se postoj EU, která členství Turecka v EU podmiňuje vyřešením kyperské otázky, poté změní?

Očekáváme, že EU odstraní otázky, které se nevztahují k přístupovému procesu tak, aby nebyly překážkou našeho přistoupení k EU. Ve světle výsledků Annanova Plánu referenda v roce 2004 a našeho pozitivního přístupu, ani jeden z našich evropských přátel nemůže říci, že Turecko nesplnilo, co se od něj ohledně Kypru očekává.

Turecko svědomitě učinilo vše, co se od něj očekávalo, pro to, aby se Kypr stal ostrovem míru. Přineslo oběti ve všech otázkách, které si takovou oběť vyžadovaly. Avšak žádný ze slibů daných Evropskou unií kyperským Turkům během posledních pěti let nebyl splněn. Závěry Rady EU z 26. dubna 2004 ohledně zrušení izolace kyperských Turků nebyly ještě realizovány. Ani pravidla volného obchodu nebyla přijata. Jejich přijetí by jistě bylo pozitivním signálem o spolehlivosti a důvěryhodnosti EU.

  • Jak vůbec stanovisko EU k celé problematice rozděleného ostrova vnímáte?

Uvalení a udržování restrikcí vůči kyperským Turkům nemá žádný právní ani legitimní základ. Neexistuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která by taková omezení ukládala. Tyto podmínky nemohou trvat donekonečna. Kyperští Turci nemohou zůstat v izolaci na okraji mezinárodního společenství.

Realizace Dodatkového protokolu a splnění závazku EU zrušit izolaci kyperských Turků jsou proto články té samé otázky. Akční plán Turecka z 24. ledna 2006 (dokument OSN S/2006/48/), který předpokládá současné zrušení restrikcí všemi dotčenými stranami, zůstává na stole.

Turecko bude pokračovat v podpoře Severokyperské turecké republiky do konce jednání. Avšak očekáváme, že jihokyperská řecko-kyperská vláda nezneužije svého členství v EU k uchopení pák proti Turecku v kyperské otázce. Naši přátelé z EU, by také neměli dovolit takovýto způsob zneužití. Doufáme, že jednací proces v nacházejícím období poskytne pozitivní výsledky cestou povzbuzení obou stran a že se Kypr stane ostrovem míru a stability ve východním Středozemí.

  • Ještě v minulých letech pracovala zhruba třetina Turků v zemědělství a Unie, která se stále nezbavila protekcionistické zemědělské politiky, se proto bojí, že by se Turecko po vstupu stalo největším příjemcem dotací. Souhlasíte s tímto názorem?

Proces přistoupení se skládá z jednání o 35 kapitolách a jednou z těchto kapitol je i “Zemědělství a rozvoj venkova”. Bohužel, tato kapitola je jedním členským státem momentálně z politických důvodů zablokována. Turecko se ale stále snaží o harmonizaci své legislativy s právem EU, a to včetně kapitol, které jsou blokovány z politických důvodů.

Až budou jednání o všech kapitolách uzavřena, bude turecká legislativa v souladu s právem EU, včetně zemědělské problematiky. Jelikož všechny tyto věci jsou předmětem jednání mezi EU a Tureckem, nemyslíme si, že by zemědělské kapacity Turecka měly být důvodem znepokojení. Měli bychom mít na zřeteli, že přistoupení Turecka zdvojnásobí biodiverzitu EU a významně přispěje zemědělství a životnímu prostředí Evropy.

Vaše obavy z tureckého zemědělství nejsou navíc založeny na věcných informacích. Podíl zemědělského odvětví na HDP Turecka je ve skutečnosti pouze 10 %. Služby a průmyslová odvětví se na HDP podílejí z 60 % a 30 %.

Turecko je 16. největší ekonomikou světa a 6. největší v Evropě. Jako jeden z 10 největších rozvíjejících se trhů je Turecko také členem skupiny G-20. Zatímco ekonomiky členských států EU zápasí s dopady globální a finanční krize, tempo růstu HDP Turecka v letech 2004-2008 činilo v průměru 6,06 %. Podle OECD bude mít Turecko do roku 2017 třetí nejvyšší tempo růstu po Číně a Indii.

Moderní průmysl Turecka je v Evropě na prvním místě ve výrobě televizí, DVD přehrávačů a autobusů, na druhém místě ve výrobě užitkových vozidel a cementu, na třetím místě ve výrobě oceli a keramických dlaždic. Ve světovém žebříčku je země na prvním místě v produkci bóru, druhém místě ve výrobě skla a na čtvrtém ve výrobě luxusních jachet.

Turecký zpracovatelský průmysl má 93,4% podíl na celkovém vývozu. Turecko patří v mnoha odvětvích k hlavním světovým exportérům: je na prvním místě ve vývozu cementu a na druhém ve vývozu šperků. Pro EU je druhým největším dodavatelem textilu a oděvů a třetím největším zdrojem motorových vozidel.

Příliv zahraničních přímých investic do Turecka dosáhl jen v roce 2008 10 miliard eur, zatímco turecké přímé investice do zahraničí činily 1,7 miliard eur.

Přistoupení Turecka rozšíří evropský vnitřní trh, jakož i konkurenceschopnost EU v globální ekonomice. Přistoupení Turecka nebude pro EU zátěží, ale přínosem. V různých oblastech navíc Turecko s EU sdílet společnou zátěž.

  • Kulturní a náboženské hodnoty, ve kterých se Turecko odlišuje od ostatních států EU, mohou výrazně přispět ke schopnosti Unie jednat v globálním měřítku a s větším geopolitickým významem. Myslíte si, že by Turecko mohlo hrát takovou roli?

Evropa prochází z pohledu historie nebývalým obdobím míru a stability. Zároveň EU nese stále větší zodpovědnost za mezinárodní vývoj než kdy jindy v dějinách. EU je hlavním hráčem na světové scéně a je kotvou stability. Avšak Evropa dnes také čelí stále složitějším a propojeným hrozbám a výzvám. Ani EU, ani jiná jednotlivá země nemůže být schopna vypořádat se s dnešními globálními problémy sama. Existují společné hrozby a výzvy a mezinárodní spolupráce je pro nás všechny nezbytná.

Zpráva Reflexní skupiny (viz EurActiv 7.5.2010, pozn. red.) předložená Evropské radě pod názvem „Projekt Evropa 2030: Výzvy a příležitosti” zdůrazňuje, že EU bude muset být daleko asertivnějším hráčem na mezinárodní scéně, jestliže chce své ambiciozní plány naplnit. Zpráva také obsahuje významné návrhy v otázce rozšiřování EU. Zdůrazňuje, že Evropa musí dodržet své závazky ohledně současných oficiálních kandidátů, včetně Turecka, a pokračovat v procesu vyjednávání.

Rychle se měnící globální dynamika a společné zájmy činí integraci Turecka s EU stále důležitější a nepostradatelnou pro obě strany. Turecko je sto přispět k formulaci a realizaci zahraniční politiky EU, jakož i její důvěryhodnosti a efektivnosti.

Turecko je jedinečnou zemí, v níž sekulární demokracie zapustila kořeny u převážně muslimského obyvatelstva. Tato zvláštnost zdůrazňuje slučitelnost islámu a demokratických hodnot. Jako nejvýchodnější část Západu a nejzápadnější část Východu Turecko využívá z geografických, kulturních a historických důvodu svou jedinečné strategickou polohu v regionu.

Díky své politice „nulových problémů se sousedy” se mu obrovským způsobem podařilo zlepšit bilaterální vztahy s okolními zeměmi a dosáhnout velkého pokroku na své cestě stát se vlivnějším hráčem v mezinárodní politice. Dnes je Turecko aktivním hráčem a důvěryhodným zprostředkovatelem a pomocníkem v krizových regionech, jako je Blízký Východ, jižní Kavkaz, Střední Asie, oblast Černého moře, oblast Středozemního moře a Balkán.

Jako země, která je současně členem západních a islámských organizací vede Turecko pod záštitou OSN společně se Španělskem „Alianci civilizací”. Tato iniciativa významně napomáhá rozšiřování úcty, porozumění a mírovému soužití mezi kulturami.

Přistoupení Turecka k EU zajisté posílí vliv EU jako globálního hráče; posílí její důvěryhodnost v muslimském světě potvrzením, že nejde o exkluzivní “křesťanský klub”, ale spíše o sdružení demokratických hodnot, a vyšle mocnou zprávu světu, že “střetu civilizací” se lze vyhnout.

  • A co Turecká vojenská síla? Ta přece také bude velkým přínosem…

Turecko je země, která má rozhodující roli v oblasti bezpečnostní spolupráce v mnoha regionech – od Konga po Západní Balkán a od Afghánistánu po Súdán. Je zemí s druhou největší armádou v rámci NATO po USA, a proto může přinést úspěch Společné bezpečnostní a obranné politice EU.

Turecko disponuje významným potenciálem napomáhat EU v boji proti mezinárodnímu terorismu, nelegální migraci, obchodu s drogami, zbraněmi a lidmi a kriminální činnosti jakéhokoli druhu.

  • Pojďme se věnovat turecké zahraniční politice. Turecko a Írán spolupracují v boji proti Kurdským hnutím – PKK a PJAK. Dalším bodem pozitivních vzájemných vztahů je i energetická spolupráce. Jak se Turci staví k íránskému jadernému programu?

Írán je naším sousedem a významným hráčem nejen na Blízkém Východě, ale i v Jižní Asii a na Kavkaze. Jako sousedé, spolupracují Turecko a Írán v několika oblastech, včetně energetiky, bezpečnosti a boje proti terorismu. Máme v úmyslu rozvíjet své vztahy s Íránem i nadále.

Důvěra, kterou jsme si v Íránu vybudovali, je devizou nejen pro Turecko, ale i pro celé mezinárodní společenství neboť svá sdělení může nyní předávat otevřeně a přímo. Turecko by rádo vidělo Írán jako partnera, který by pozitivně přispíval k řešení regionálních a mezinárodních otázek. Věříme, že si to žádá vytrvalost a jasný závazek zapojit Írán.

Turecko opakovaně zdůraznilo, že by blízkovýchodní region měl být zónou bez jaderných zbraní. Jsme proti tomu, aby jakákoli země vyvíjela jaderné zbraně. A jsme proti dalším konfliktům v našem sousedství. Turecko trpí přímo napětím ve svém okolí. Je třeba rovněž konstatovat, že uznáváme právo každého státu, který se zavázal nerozšiřovat jaderné zbraně, rozvíjet výzkum, výrobu a použití jaderné energie pro mírové účely.

  • Dobře, ale poslední zprávy naznačují, že Írán se pravděpodobně blíží k fázi, kdy bude schopen vyrobit jadernou bombu… Bude na odvrácení takového nebezpečí stále stačit diplomacie?

Diplomatické řešení jaderného problému Íránu je dosažitelné a je nezbytné. S ohledem na již výbušnou situaci v regionu, jsou diplomatické nabídky jediným schůdným způsobem dosažení trvalého řešení. Turecko vyvíjí velké úsilí, aby se efektivně a tvůrčím způsobem zapojilo do tohoto problému na konzultacích s P5+1 (pět stálých členů RB OSN, tj. Čína, Francie, Ruská federace, Spojené státy a Velká Británie, a Německo – pozn. red.). Společná teheránská deklarace podepsaná Tureckem, Íránem a Brazílií 17. května 2010 ukazuje, že diplomacie a zapojení mohou fungovat.

  • Co je podstatou této deklarace?

V teheránské deklaraci dává Írán odpověď na klíčové otázky ohledně množství nízko- obohaceného uranu (LEU), který má být odvezen z Íránu, míst podmíněného uskladnění LEU, a časového rámce pro navrhovanou podmíněnou úschovu a výměnu. Společná deklarace také zdůrazňuje silné přesvědčení, že výměna jaderného paliva poskytne příležitost pro začátek prozíravého procesu vytváření pozitivní, konstruktivní atmosféry. V této souvislosti by transakce s výměnou paliva poskytla podpůrný článek pro přistoupení k celé nukleární problematice vytvářením nezbytné důvěry. V souladu s tím Společná deklarace jde za počáteční zaměření na výměnu paliva a zmiňuje se o pokračování rozhovorů mezi P5+1 a Íránem na jakémkoli místě, včetně Turecka a Brazílie.

Společná deklarace je hlavním perspektivním krokem vpřed, který by mohl vydláždit cestu k mírovému vyřešení íránského jaderného problému. Dává příležitosti všem stranám. Tato shoda byla dosažena díky nové cestě zapojování Íránu iniciované Spojenými státy a P5+1. Samozřejmě, Společná deklarace vůbec neuzavírá složku íránského jaderného programu. Umožnila ale ospravedlnit výzvu, podle níž se má jednáním dát šance.

  • Jak na tento krok reagoval Írán?

Írán předal svůj formální dopis MAAE (Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, pozn. red.) 24. května 2010, v přislíbeném časovém rámci, a potvrdil svůj souhlas s obsahem Společné deklarace. Odpověď Vídeňské skupiny (USA, Rusko, Francie a MAAE, pozn. red.) byla MAAE doručena ten samý den, kdy Rada bezpečnosti OSN hlasovala o rezoluci o nových sankcích.

  • Ano, Írán hrozil, že pokud bude rezoluce, která slibuje zpřísnění sankcí, přijata, od dohody, jež Turecko společně s Brazílií zprostředkovaly, ustoupí. Proto vaše země na půdě RB OSN hlasovala proti?

Turecko, které prosazovalo řešení problému diplomatickou cestou od samého počátku, hlasovalo proti rezoluci UNSCR 1929 (2010) spolu s Brazílií. Libanon se zdržel hlasování.

Měli jsme obavu, abychom nepodkopali příležitosti, které se nám otevřely prostřednictvím Společné deklarace pro řešení problému íránského jaderného programu mírovými prostředky. Postojem Turecka není bezpodmínečně podporovat íránský jaderný program, ale přijmout principiální dlouhodobější postoj. Hlas Turecka podporoval příležitost vytvořenou Společnou deklarací.

Přestože Turecko hlasovalo v Radě bezpečnosti proti sankcím, dalo současně jasně najevo, že je proti rozšiřování jaderných zbraní a že od Íránu výslovně očekává, že přesvědčí mezinárodní společenství o mírovém charakteru svého jaderného programu.

Turecko očekává, že Írán bude pokračovat v dodržování teheránské Společné deklarace, zůstane na cestě diplomatického řešení a poskytne absolutní transparentnost svého jaderného programu tím, že bude plně spolupracovat s MAAE, s cílem obnovit důvěru pokud jde o účel a povahu svého jaderného programu.

Pokračování dialogu se všemi stranami a plné využití všech příležitostí na diplomatickém poli je jedinou schůdnou cestou. Po rezoluci OSN 1929 (2010) musí mezinárodní společenství pracovat dvakrát tak usilovně, aby zajistilo, že cesta k zapojení zůstane živá a že jedinou zbývající cestou není dále zvyšovat napětí a vzájemnou nedůvěru. Turecko je připraveno hrát svou roli v následujících etapách tohoto významného problému.

  • Turecko má více něž 77 milionů obyvatel a z toho cca 18 % tvoří Kurdové (tyto odhady uvádí CIA World Fact Book), kteří se otevřeně hlásí ke svému původu. Někteří z nich se ve jménu práv svého etnika uchylují bohužel i k násilným metodám. Jak by měla turecká vláda kurdský problém řešit?

Myslíme si, že řešení všech politických a sociálních problémů Turecka spočívá v posílení demokracie, odstranění vývojové propasti mezi různými regiony Turecka a zejména v odstranění metly terorismu.

Aby došlo k posílení demokratických standardů v Turecku pro všechny naše občany, bez ohledu na jejich etnický původ, přesvědčení, pohlaví nebo politickou orientaci, zahájila turecká vláda proces celkového demokratického otevírání. Proces demokratického otevírání je koordinován ministerstvem vnitra a je široce diskutován v parlamentu a s tureckou veřejností. Vláda konzultuje své plány s širšími vrstvami turecké občanské společnosti. Byly podniknuty konkrétní kroky, které na jedné straně dále rozšiřují oblast individuálních svobod v souladu se současnými hodnotami, na druhé straně mají za cíl oslabit některé záminky používané teroristy.

  • Můžete některé tyto kroky přiblížit?

Parlamentu byla v této souvislosti předložena řada návrhů s cílem vytvořit novou legislativu pro volby, nezávislé instituce na ochranu lidských práv, komise proti diskriminaci a nezávislý mechanismus pro stížnosti na práci soudních orgánů. Parlament schválil soubor ústavních novel, které zahrnují ochranu osobních údajů, právo jednotlivců odvolat se k ústavnímu soudu a zákaz omezování práv jednotlivců bez soudního příkazu.

Došlo ke zrušení všech omezení na vysílání v jiných jazycích než turečtině. Státní televize TRT vysílá v jazycích jiných než turečtina od minulého roku. TRT provozuje nyní dva kanály – v kurdštině a arabštině. Bylo zahájeno také rozhlasové vysílání v kurdštině a arménštině.

Všechny relevantní instituce začaly spolupracovat na „boji s diskriminací“. Zahájili jsme monitorovací proces s cílem harmonizovat národní legislativu s mezinárodními závazky. Parlament schválil vytvoření „Komise pro rovné příležitosti mužů a žen” a tato komise se poprvé sešla v dubnu 2009. Momentálně pokračujeme v práci na vytváření nových mechanismů pro oblast lidských práv, jako jsou „Instituce pro lidská práva”, „Rada pro rovnost a boj s diskriminací” a „Všeobecná komise pro monitorování soudnictví”.

Vyhlášený soubor reforem je v souladu s ustanoveními Evropské úmluvy o lidských právech, která je součástí našeho právního systému již více než 50 let, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, dokumentem o partnerství pro přistoupení k EU a Národním programem Turecka.

Je toho třeba jistě učinit ještě více. Avšak tyto reformy a odhodlání turecké vlády plně je zavést ukazují, že naším cílem je vytvořit nové myšlení a novou politickou kulturu v Turecku.

  • Turecká vláda spustila v roce 2008 plán na rozvoj jihovýchodu Turecka, jehož cílem je zlepšit socio-ekonomickou situaci v této části země. Přinesla tato iniciativa již nějaké ovoce?

Na Akční plán projektu pro jihovýchodní Anatolii (GAP) (2008-2012) bylo na roky 2008-2012 vyčleněno 13,5 miliardy eur. Prioritu dostaly projekty v oblasti zavlažování a rozvoje sociální infrastruktury. Od konce roku 2009 bylo vytvořeno 2.184 nových tříd. Bylo podpořeno 398 sportovních, uměleckých a kulturních projektů a 23.000 projektů bytové výstavby pokračuje. Byly založeny tři rozvojové agentury s rozpočtem 25 milionů euro a v běhu je sociální podpůrný program s 778 projekty v celkové výši 46 milionů euro.

Naším hlavním cílem je překlenout propastné regionální rozdíly mezi jihovýchodem a ostatním částmi Turecka. Největší překážkou pro naše úsilí zlepšit sociálně-ekonomickou situaci regionu je ale terorismus.

  • Přesně tam směřovala má další otázka. Jaké jsou plány vaší vlády v této oblasti?

PKK/KONGRA-GEL je separatistickou teroristickou organizací, která nezastupuje ani turecké občany kurdského původu, ani neusiluje o práva jakékoli skupiny voláním po kulturních právech a demokratických reformách.

Boj proti terorismu PKK je jednou z priorit turecké vlády. Jsme odhodláni učinit konec této hrozbě. Přes naše veškeré úsilí PKK pokračuje v krvavých teroristických útocích. Nedávné útoky opět ukázaly hrozivou tvář této teroristické organizace, jejímž cílem je zničit mír, bezpečnost a stabilitu v Turecku.

Naše protiteroristická strategie má tři pilíře. Prvním je demokratizační úsilí. Druhým je odstranění přítomnosti PKK v severním Iráku. Třetím je zákaz činností napojených na PKK v Evropě.

Teroristická síť sahá až do evropských zemí z nichž také čerpá. I když byla PKK uznána za teroristickou organizaci, stále může provozovat širokou síť pololegálních organizací a médií sídlících v Evropě. Přes tuto síť teroristická organizace nejen pokračuje v teroristické propagandě, ale také získává finance z vydírání, pašování lidí, drog a zbraní, praní špinavých peněz a jejím prostřednictvím nabírá nové členy pro svou teroristickou činnost.

Takto se PKK v Evropě dostává k obrovskému nelegálnímu příjmu, jímž posiluje svůj operační aparát a kapacity v Iráku. Úspěch našeho boje proti terorismu PKK závisí také na našem úsilí dosáhnout ukončení aktivit PKK v Evropě. Očekáváme, že členské země EU pomohou na svém území přijmout nezbytná opatření proti formacím napojeným na PKK a zaměřeným na financování a propagandu její činnosti.

  • Jak hodnotíte dosavadní spolupráci s členskými státy EU?

Oceňujeme operace, které proti skupinám PKK v posledních měsících podnikly některé státy EU jako Francie, Itálie a Belgie. Pokládáme za důležité, aby tato opatření byla nadále posílena. V této souvislosti vítáme nedávné rozhodnutí Francouzského úřadu pro ochranu uprchlíků a osob bez státní příslušnosti (OFPRA), který Turecko prohlásil za „bezpečnou zemi” pokud jde o repatriaci zločinců. Mělo by to sloužit za příklad ostatním členům EU, pokud jde o azyl. Očekáváme, že v tomto směru všechny členské země EU přijmou jednotný přistup.

Očekáváme také, že naši evropští přátelé odstřihnou finanční cesty a navždy přeruší logistické zásobovací trasy organizace v Evropě, zabrání propagandě PKK, která pokračuje v rozdmýchávání nenávisti a násilí přes údajná média jako je televize ROJ, učiní konec volnému pohybu členů PKK tím, že zajistí jejich zatčení, vyšetřování a vyhoštění.

  • Teď z jiného soudku. Nedávno došlo k incidentu, při kterém bylo na lodích vezoucích humanitární pomoc do Pásma Gazy usmrceno několik civilistů. Turecko incident odsoudilo a jako viníka označilo Izrael. Jak významně jsou nyní vztahy obou bývalých partnerů, Turecka a Izraele, narušeny?

Izrael spustil útok na konvoj s humanitární pomocí pro Gazu na širém moři, 72 námořních mil od pobřeží, dne 31. května 2010 ve 04:32 ráno. Útok byl veden proti civilistům. Devět tureckých civilistů bylo zabito a mnoho dalších vážně zraněno. Devět mrtvých mělo celkem přes 30 střelných ran. Většina obětí byla zastřelena z blízké vzdálenosti do hlavy. Jeden z nich, 19letý chlapec, občan USA tureckého původu, byl střelen pětkrát do hlavy.

Konvoj s pomocí nebyl iniciativou turecké vlády ale nevládní organizace. Jeho cílem bylo doručit humanitární pomoc lidem z pásma Gazy, kteří jsou vystaveni protiprávní blokádě Izraele v rozporu s Rezolucí 1860 Rady bezpečnosti OSN. Kolem 600 dobrovolníků z více než 30 zemí, včetně členů Evropského parlamentu a dokonce z Izraele samotného bylo na palubě šesti plavidel, která tvořila konvoj.

Plavidla vezla humanitární pomoc, která zahrnovala potraviny, léky, lékařské zařízení, oblečení, kancelářské vybavení, hračky a stavební materiál. Na lodích nebyly žádné zbraně. Plavidla prošla celní kontrolou před vyplutím z přístavu země původu.

  • Jaký je tedy postoj Turecka?

Agrese proti plavidlům plujícím pod tureckou vlajkou na širém moři je nestoudným narušením turecké suverenity. Žádná země nemá právo zastavit plavidlo registrované v jiné zemi na širém moři. Izrael explicitně porušil princip svobodné a bezpečné plavby na širém moři a hrubě porušil mezinárodní právo. Zabíjení civilních osob je zakázáno čtvrtou Ženevskou úmluvou dokonce i v době války. Proto by toto nemělo být považováno za problém pouze mezi Tureckem a Izraelem, ale mezi Izraelem a celým mezinárodním společenstvím. Proto izraelský útok vyvolal silné reakce a odsouzení nejen v Turecku, ale také u většiny členů mezinárodního společenství, včetně Evropského parlamentu.

Je třeba konstatovat, že reakce Turecka a kritika jsou namířeny na izraelskou vládu a její politiku, nikoli na lid Izraele. Tradiční přátelství mezi národy Turecka a Izraele je hluboce zakořeněno a existuje již staletí před založením státu Izrael. Na rozdíl od řady států Osmanská říše přivítala Židy, kteří uprchli před španělskou inkvizicí v roce 1492. Naši diplomaté riskovali život, aby zachránili evropské Židy před nacistickou hrozbou během druhé světové války. A mnoho dalších evropských Židů našlo útočiště v Turecku před i za druhé světové války.

  • Turecko také patří k prvním zemím, které krátce po jeho založení uznaly Stát Izrael…

Ano, Turecko je první převážně muslimskou zemí, která uznala Izrael a navázala s ním diplomatické styky již krátce po jeho založení v roce 1949, resp. 1950. Turecko dlouho a tvrdě pracovalo na rozvíjení konstruktivní strategické a hospodářské spolupráce s Izraelem po zahájení blízkovýchodního procesu v roce 1991. Od samého začátku bylo Turecko silným stoupencem všech cest mírového procesu s cílem dosáhnout trvalého a komplexního míru na Blízkém Východě a podporovalo dialog a spolupráci jako hlavní nástroje k tomuto cíli. Nyní je zřejmé, že ostatní metody nepřispívají k žádanému míru, bezpečnosti a stabilitě regionu. Naopak, panující chaos a konflikt ještě zhoršují.

Vedle mnoha dalších iniciativ Turecko v uplynulých letech neúnavně pracovalo na osvobození Gilada Shalita, izraelského vojáka zajatého Hamasem v roce 2006, a hrálo hlavní roli jako zprostředkovatel míru mezi Sýrií a Izraelem. Izrael ale napadl pásmo Gazy v prosinci 2008 a zabil více než 1.400 Palestinců, z toho 431 dětí. Tato ofenziva nejen zničila zprostředkovatelské úsilí Turecka, ale také vyvolala rozhořčení veřejného mínění v celém světě, včetně Turecka. Rozhořčení se nyní prohloubilo nedávným útokem, po němž zůstalo devět nevinných tureckých občanů mrtvých a mnoho dalších zraněných.

  • Hodlá se Turecko zapojit do mezinárodního vyšetřování?

Rada bezpečnosti OSN v prohlášení svého předsednictva z 31. května vyzývá k okamžitému, nestrannému, věrohodnému a transparentnímu vyšetření podle mezinárodních standardů. Turecko odpovědělo kladně na návrh Generálního tajemníka OSN, který vyzval k vytvoření vyšetřovacího výboru složeného z jednoho tureckého, jednoho izraelského a tří mezinárodních odborníků. Izrael dosud na tento návrh oficiálně neodpověděl.

  • Svou vyšetřovací komisi zřídil i Izrael…

Vlastní izraelská komise složená z jeho vlastních občanů a dvou zahraničních pozorovatelů k vyšetření jeho vlastního útoku na humanitární konvoj v žádném případě nesplňuje jasný požadavek Turecka ani očekávání mezinárodního společenství.

Izrael pochopitelně nemá pravomoc jmenovat národní komisi k vyšetření zločinu spáchaného v mezinárodních vodách. Vyšetřování provedené takovou komisí by nemohlo být nestranné, spravedlivé, transparentní a důvěryhodné.

  • Jaké budou další kroky?

Turecko očekává, že se Izrael přizná ke spáchání zločinu, formálně se omluví a poskytne náhradu za způsobené morální a fyzické škody. Izrael by měl bez dalších průtahů povolit nezávislé, nestranné, důvěryhodné a transparentní mezinárodní vyšetření.

Naše vztahy v budoucnu budou určovány kroky, které Izrael podnikne s cílem naplnit naše očekávání.