Erdogan se bojí koronaviru mezi uprchlíky, říká odbornice na Turecko

© archiv LT

V Turecku hrozí mezi uprchlíky i vzhledem k epidemii výbušná situace, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz politoložka Lucie Tungul. EU si podle ní nepřipravila záložní plán místo dohody z roku 2016 a pouhé poskytnutí peněz nepředstavuje dlouhodobé řešení.

Lucie Tungul je vedoucí výzkumu think tanku TOPAZ a působí jako odborná asistentka na Katedře politologie a společenských věd Právnické fakulty univerzity Palackého v Olomouci. Zaměřuje se na evropskou integraci, zejména europeizaci, demokratizaci, rozhodovací procesy, migraci a otázku evropské identity. 10 let působila na Fatih University v Istanbulu.

V pátečním článku New York Times se píše o tom, že Turecko po dvou týdnech svůj tlak na řeckou hranici zmírnilo. Proč si myslíte, že tomu tak je?

Situace se mění a vypadá to, že Erdogan kvůli koronaviru opět přitvrdí. Je si vědom toho, že se Evropa bojí rozšíření viru mezi uprchlíky, a chce situaci vyhrotit. I on sám se zároveň bojí, co se stane, až nemoc propukne mezi uprchlíky, kteří mají omezený přístup ke zdravotní péči. Zítra plánuje videokonferenci s Macronem a Merkelovou (rozhovor vznikl v pondělí 16. 3., pozn. red.), kde na ně bude chtít více zatlačit. Obává se totiž, že když Evropa bude muset dávat více financí na vyrovnávání se s důsledky koronaviru, nezbyde jí dostatek peněz na jeho plánovanou bezpečnostní zónu v Sýrii. O tu mu jde více než o bezvízový styk nebo o celní unii, ačkoliv jsou pro tureckou ekonomiku velmi důležité.

Tlak sice minulý týden trochu polevil a vypadalo to, že se situace zlepší, teď ovšem Erdogan využívá příležitosti zatlačit na Evropu, protože to poslední, co si Evropané přejí, je propuknutí obrovské epidemie v uprchlických táborech v Řecku.

(Turecko v den zveřejnění článku kvůli obavám z šíření koronaviru uzavřelo hranice s Řeckem a Bulharskem. Více zde.)

Předsedkyně Komise von der Leyenová připustila, že politici koronavirus podcenili

V rozhovoru pro německý deník Bild předsedkyně Evropské komise von der Leyenová uvedla, že spolu s dalšími politiky zprvu podcenila nový typ koronaviru. S ním se podle šéfky Komise bude Evropa potýkat ještě dlouho. 

Čekal podle Vás Erdogan takový odpor, jaký Řekové ukázali na hranicích? Mluví se o tom, že současná vláda premiéra Mitsotakise je ve svém přístupu a opatřeních tvrdší než ta předchozí.

Tvrdší určitě je, už proto, že jde o pravicovou vládu, která to má v programu. Zároveň se nenaplnily podmínky solidarity v rámci Evropské unie, nedošlo k přesídlení uprchlíků. Řecká vláda je už tak vystavena obrovskému nátlaku, a kdyby hranice otevřela, tak si vůbec nemůže být jistá, co by se stalo. K tomu se přidává problém s epidemií. Uprchlíci jsou samozřejmě rizikové skupiny, které řecká společnost není schopná zvládnout. Koronaviru se samozřejmě bojí i lidé v Turecku a budou čím dál více chtít přesouvat Syřany za hranici. Takže určitě řecká vláda tvrdší je. Navíc způsob, jakým to Erdogan provedl, je naprosto nepřijatelný a nedal Řekům moc na výběr. Alternativu by mohla představovat rychlejší celoevropská reakce, ke které teď není úplně vůle, protože se dnes samozřejmě řeší úplně jiný problém.

Napětí na řecko-turecké hranici neustává. Do Řecka se opět pokusily dostat stovky lidí

Dnes ráno řecká policie opět použila slzný plyn proti asi 500 migrantům pokoušejícím se dostat do země u hraničního přechodu Kastanies. Uvedla to agentura AP.

Erdoganovo rozhodnutí

Bylo z Erdoganova pohledu racionální „otevřít bránu do Evropy“ a přivážet migranty k řecké hranici?

Šlo o velké gesto, které potřeboval kvůli klesající podpoře v důsledku syrské a libyjské krize. Erdogan se začal angažovat v Libyi kvůli zajištění přístupu k ropě a zemnímu plynu ve Středozemním moři. Rusko podporuje neoficiálního libyjského lídra, a tak se skrze Asada pokusilo na Turecko zatlačit v Idlibu.

Erdogan musel začít řešit syrskou krizi a vlny uprchlíků, což samozřejmě vytváří obrovský tlak na tureckou vládu, která s tím musí něco udělat. Mohl si tak zároveň získat na svou stranu opozici, která ho kritizuje za mrtvé turecké vojáky v Sýrii, a nepřeje si, aby bylo v Turecku tolik uprchlíků. Turecká veřejnost sice podporovala podzimní invazi kvůli kurdským jednotkám, ale rozhodně nepodporuje to, aby v Sýrii Turecko dlouhodobě působilo.

Je pravda, že Evropská unie nedostála svému slibu, a to především v otázce výměny navrácených uprchlíků za ty syrské v Turecku. V tomto ohledu se nestalo téměř nic. Prezident apeluje na dohodu, na mezinárodní právo a na Ženevské konvence, že lidé mají právo si vybrat, kde chtějí žít, a on je nemůže zavřít ve své zemi. Rozhodně má pravdu v tom, že Turecko už není schopné ustát příval dalšího velkého množství lidí, a Evropa nenabízí žádné jiné řešení. Není například v jednání vytvoření koalice zemí, které by si uprchlíky rozdělily. Současný přístup je „zaplatíme Turecku, a to mu musí stačit“. To není dlouhodobě udržitelné řešení.

Pro Erdogana byl tento krok způsob, kterým si získal obrovskou publicitu, a kterým vytváří obrovský tlak na Evropu. Přeje si, aby zaplatila jeho bezpečnostní zónu, což by zároveň mohlo pomoct upadajícímu stavebnímu průmyslu, kde má velkou voličskou podporu. Evropané si mysleli, že když vyhrožoval „otevřením brány do Evropy“, tak mluvil naprázdno. Nebyla to pravda.

Turecko otevřelo migrantům dveře do Evropy. Situace na řecko-tureckých hranicích eskaluje

Více než čtyři tisíce lidí se opakovaně pokusilo překročit řeku Evros na řecko-turecké hranici. Řecká policie proti nim musela tvrdě zasáhnout.

Jak moc může Erdogan do budoucna tuto „uprchlickou kartu“ ještě využívat? Jak velkou páku na EU nyní má?

Určitě ji může ještě využít. Byla to Evropa, která mu to umožnila. Podepsala dohodu, ale další čtyři roky s ní nedělala v podstatě nic. Turci dostali peníze na projekty a další se plánují, EU se ale nepřipravila na tu možnost, kterou on dlouhodobě vyhrožuje. Unie je velmi snadno vydíratelná, stále nemá žádný záložní plán. Tím mu dává obrovskou moc. Erdogan vidí, že se evropští politici bojí další migrační vlny, protože by to mohlo zcela destabilizovat evropskou společnost.

Turecká opozice dohodu s EU od začátku silně kritizovala. Říkala, že to je nemravná dohoda, která upevnila Erdoganovu moc. Vyměňování lidí podle ní bylo jako kupčení s dobytkem. Současné kroky tedy posilují jeho pozici vůči opozici.

EU posledních pět let promarnila, říká expertka na migrační politiku Bauerová

EU sice odmítla Orbánův přístup k migraci, nyní se ale chová v podstatě stejně, protože nebyla schopna přijmout jiná pravidla, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Helena Bauerová. EU by podle ní neměla v případné revizi dohody s Tureckem příliš ustupovat.

Kdo může za současnou krizi

Zmínila jste, že Turecko by se už kapacitně nezvládlo postarat o další uprchlíky. Nemůže si však za současnou situaci samo?

Do jisté míry určitě ano. Je rozhodně pravda, že turecká předimenzovaná zahraniční politika rozhodně do velké míry může za některé věci, které se v Sýrii staly. Svou roli samozřejmě hrají i Rusko nebo Západ. Na druhou stranu, už na počátku syrské války Erdogan otevřel hranice a přijímal uprchlíky, zavedl bezvízový styk se Sýrií, vyzýval k pomoci „našim bratrům a sousedům“. První vlny tedy přicházely kvůli tomu, Turci si však mysleli, že to bude jen na přechodnou dobu, půjde o krátký spor a uprchlíci se budou moct vrátit zpátky. V posledních pěti letech můžeme mluvit o tom, že turecká zahraniční politika se svojí agresivitou vůči Sýrii situaci zhoršuje, ale ten původní přístup byl zaměřený na pomoc.

Další věc je, že do Turecka přichází obrovské množství uprchlíků, kteří mají žádnou nebo pouze omezenou spojitost se syrským konfliktem – lidé z Iráku, Afghánistánu, z Íránu. Jsou jich statisíce a Turecko se s nimi musí nějak vypořádat. Je to komplikované i z pohledu mezinárodního statutu, protože Turecko má výjimku z Ženevské konvence, kdy přijímá pouze uprchlíky z Evropy. Tito lidé tedy mají velmi nejasný statut v rámci Turecka, nejsou oficiálně uznaní uprchlíci.

Syrští občané mají speciální postavení, které jim turecká vláda dala, což z dlouhodobého pohledu vytváří velký tlak na zdroje. Syřané mají totiž přístup jak ke školství, tak ke zdravotnímu systému, jde tedy o snahu o co největší integraci.

Turecko, opět z velké míry svou vlastní vinou, prochází hlubokou ekonomickou krizí, je tedy logické, že turečtí voliči se potom dívají na uprchlíky jako na jeden z důvodů, proč se jim tak špatně daří. A vláda toho umí velmi dobře využívat, ale stejně tak opozice. Ta kritizuje Erdoganovu zahraniční politiku a jeho kroky, ale uprchlíky za špatný stav ekonomiky viní také. Jedná se o velice nebezpečnou a výbušnou situaci, a to i v kontextu nastupující epidemie v Turecku, která se mu rozhodně nevyhne, a ještě více prohloubí hospodářskou krizi. Těch lidí je zde opravdu velké množství, a konflikt se neblíží k závěru, aby byli schopní se vrátit domů.

Erdogan nechá migrantům dveře do Evropy otevřené, řecké pohraničníky přirovnal k nacistům  

Turecko nebude bránit migrantům v cestě do Evropy, dnes to uvedl turecký prezident Erdogan, který směrem k Řecku a jeho krokům na hranicích nešetřil ostrými výroky. Informovala o tom agentura DPA.

Dá se odhadovat, jak se bude situace v Sýrii dále vyvíjet?

Nejsem bezpečnostní expert, hodně však záleží na ruských krocích, a na tom, jak se k situaci postaví další země. Je jasné, že Asad (syrský prezident, pozn. red.) to vyhrál, protože díky Rusku se udrží u moci. I když existují teorie o tom, jak se Turecko s Ruskem sbližují, tak důkazy ukazují, že tomu tak vůbec není. Jedná se jen o jednu z karet, kterou Erdogan hraje, aby ukázal Západu, že má jiné alternativy, i když jiné možnosti reálně nemá. Rusko pro Turecko rozhodně představuje jednoho ze zásadních nepřátel, se kterým ale nutně musí mít relativně dobré vztahy, protože jsou si velmi blízko. Jejich zájmy se střetávají v celé řadě zemí. Erdogan si tedy nemůže dovolit úplně otevřený střet, a Rusko si na něj naopak netroufne kvůli tomu, že Turecko patří do NATO. Severoatlantická aliance je pro Turecko naprosto zásadní, a to kvůli přístupu k vojenským technologiím, ale právě také kvůli tomu, že se Rusko drží dál.

Záležet bude hodně také na vývoji celé epidemie, protože ta může výrazně ovlivnit schopnost rozhodování i stabilitu v zastižených zemích, takže se to teď velice špatně odhaduje.

Příměří je každopádně pro Turecko de facto prohra (Turecko se minulý týden dohodlo s Ruskem na detailech příměří na severu Sýrie, pozn. red.), a je to tak i doma vnímáno, protože Turci získali kontrolu pouze nad omezeným územím. Svět oběhlo i ruské video, ve kterém nechává Putin před jednáním o budoucnosti Sýrie Erdogana a jeho celou delegaci čekat v předsálí své pracovny. Erdoganova pozice vůči Putinovi ale není až tak slabá díky NATO, a díky tomu, že kontroluje úžiny. Není to tedy tak, že by Turecko nemělo žádný vliv, ale rozhodně se nemůže rovnat tomu ruskému. Erdogan si je toho samozřejmě vědom.

Podle šéfa mnichovské konference Ischingera EU nedělá dost pro mír v Sýrii

Předseda mnichovské bezpečnostní konference Wolfgang Ischinger dnes v Berlíně ostře zkritizoval Evropskou unii za její nečinnost v Sýrii.

Strategická pozice v NATO

Když ještě zavadím o NATO, jak se turecké kroky posledních měsíců promítly do pozice země v rámci aliance?

Turecko ztrácí kredibilitu, ale jeho pozice je pro NATO naprosto strategická. Je to vidět i z reakcí na podzimní invazi, které byly od čelných představitelů NATO velmi opatrné. Turecko je naprosto klíčové i z hlediska vlivu a ochrany členských zemí aliance, vzhledem ke své poloze jako první čelí tlaku Ruska.

Jasněji je vidět, že Turecko není spolehlivá členská země NATO, ale na druhou stranu spolupracuje se svými partnery na vývoji a výrobě nejnovějších vojenských technologií, donedávna například na výrobě stíhaček F-35. Je i důležitým odbytištěm vojenského materiálu. Turecko bylo v roce 2019 největším odběratelem německých zbraní v hodnotě miliard korun. Turecko tedy jedná velmi strategicky a chytře, upevňuje tímto způsobem svou pozici, a pak z ní ekonomicky i vojensky těží, protože se dostává k velmi zásadním technologiím.

Většina Evropanů se obává války a volá po diplomatickém řešení konfliktů

Z loňského průzkumu německé nadace Friedrich-Ebert-Stiftung v sedmi evropských státech vychází, že 78 % dotázaných se bojí vypuknutí války nebo ozbrojeného konfliktu v Evropě. Rusko i USA jsou pro ně podobnou hrozbou.