Ayla Gürel: Turecko a EU jsou stále důležitými partnery

zdroj: PRIO Cyprus Centre

„Ačkoliv Turecko odmítá udržovat vztahy s kyperským předsednictvím v Radě EU, na celoevropské úrovni existuje řada dalších platforem, které umožňují vzájemným vztahům dále pokračovat,“ říká analytička Ayla Gürel z norského Mezinárodního institutu pro výzkum míru (PRIO). Podle jejího názoru si Turecko i EU uvědomují, že v řadě oblastí pro sebe navzájem představují významné partnery.

Ayla Gürel působí jako seniorní analytička v norském Mezinárodním institutu pro výzkum míru (PRIO), kde se zabývá především otázkami kyperského konfliktu a jeho řešení. V Praze nedávno vystoupila na konferenci věnované kyperskému předsednictví v Radě EU, kterou pořádal Institut pro evropskou politiku Europeum.

  • Jak se zdá z nejrůznějších diskuzí, velká část Evropy očekává, že nedávno zahájené kyperské předsednictví v Radě EU bude určitým způsobem neobvyklé. Jaké odlišnosti nás čekají ve srovnání s předsednictvím jiných, větších a starších členských států?  

Existuje několik důvodů, proč může být kyperské předsednictví v Radě EU vnímáno jako „odlišné“ ve srovnání s ostatními. Za prvé je Kyperská republika jedním z novějších členských států. Je to také velmi malá země s poměrně omezenou kapacitou pro řešení všech úkolů spojených s předsednictvím. Především je to však rozdělený stát, který má vážný politický problém. Tento problém má za následek například to, že turecké obyvatelstvo republiky není v EU žádným způsobem reprezentováno. K završení toho všeho je země ekonomicky na dně. Proto se v souvislosti s kyperským předsednictvím často hovoří o obavách. Hlavními důvody jsou přirozeně vztahy, nebo spíše absence vztahů, s Tureckem a právě špatná finanční situace.

  • Může být předsednictví ovlivněno nedávnou žádostí Kypru o pomoc ze záchranných fondů EU?

Nemohu předvídat budoucí vývoj, ale dokážu si představit, co to pro předsednictví bude znamenat. Už tak je pro malý a nezkušený stát obtížné vyrovnat se se všemi výzvami, které před něj předsednictví klade. Žádost o finanční pomoc ze strany EU tuto situaci ještě více komplikuje, zejména proto, že Kyperská republika o ni požádala tak krátce před samotným začátkem předsednictví. Na nejrůznější hráče v rámci Unie to udělalo poměrně dramatický dojem, což ovlivnilo jejich pohled na toto předsednické období. Finanční záchrana jako taková nemusí mít na výkon Kypru v roli předsednické země žádný vliv. V rovině dojmů a vnímání ze strany ostatních však pozici tohoto státu ztěžuje.

  • Kypr také usiluje o získání finanční injekce od Ruska. Nebylo by to poprvé, kdy se země obrátila na Moskvu s žádostí o pomoc. Mohou mít úzké vazby Kypru na Rusko nějaký vliv na předsednictví EU? Vztahy s Ruskem totiž přeci jen část Evropy vnímá jako citlivou záležitost.

Vztahy kyperských Řeků s Ruskem byly vždy dobré. Rusko, respektive Sovětský svaz, bylo vždy zastáncem jejich postojů například na úrovni Rady bezpečnosti OSN. Rusko funguje také jako jistý prvek vytvářející rovnováhu. Během posledních desetiletí navíc vznikla řada ekonomických vazeb mezi oběma zeměmi zejména díky ruským investicím na ostrově. Rusko také nedávno poskytlo Kyperské republice velmi výhodnou půjčku.

Jak se zdá, republika by nyní od Ruska ráda získala další finance, protože takovou půjčku by obdržela za jednodušších podmínek, než by tomu bylo ze strany EU. Proto se v této otázce obrátila s žádostí také na Čínu. Nejde tak pouze o vztahy k Rusku, ale jednoduše o snahu nalézt nejjednodušší způsob, jak vyřešit kyperské finanční problémy. Rusko i Čína však samozřejmě budou v případě půjčky požadovat její splacení. Otázkou zůstává, zda je pro ně Kyperská republika dostatečně důvěryhodná. Také z jejich pohledu je proto důležité, zda si Kypr dokáže se svými ekonomickými problémy poradit. Většina komentátorů by v této souvislosti řekla, že současná vláda pro uzdravení národního hospodářství nedělá dost; naopak spíše jedná způsobem, který situaci ještě zhoršuje.

Je ovšem obtížné předvídat, zda existují nějaké aspekty ruských vztahů ke Kypru, které by mohly mít nějaký významnější vliv, pokud jde o předsednictví EU. Předsednictví je pouze dočasnou záležitostí, trvá koneckonců pouze půl roku. Nemyslím, že je pravděpodobné, že Rusko bude předsednickou zemi nějak ovlivňovat. Určitý význam by to mohlo mít pouze v případě, že by nastala nějaká citlivá situace, v níž by musel Kypr zprostředkovávat vztahy mezi svými evropskými partnery a Ruskem. K takové události došlo například v roce 2009, kdy Kyperská republika zadržela ruskou loď převážející munici do Sýrie, a nijak v této otázce nespolupracovala s ostatními členy EU. 

  • Nejvíce diskutovaným problémem však zůstává, zda může mít na předsednictví nějaký vliv dlouholetý spor s Tureckem. Nabízí se také otázka, jak předsednictví naopak ovlivní vztahy EU s Tureckem.  Mohou se vzájemné vztahy zhoršit, když uvážíme, že Turecko i EU jsou na sobě v řadě oblastí vzájemně závislé?

Vztahy Evropské unie a Turecka jsou v současné situaci tak špatné, jak jen mohou být. Nemyslím si, že by ještě mohlo dojít k nějakému zhoršení. Jak jste zmínila, obě strany jsou na sobě závislé. Turecká ekonomika závisí na exportech na evropský trh. Velký význam mají také evropské investice v zemi; Turecko EU potřebuje také jako oporu při provádění důležitých strukturálních reforem. 

Na druhé straně, pro Unii je Turecko důležité zejména vzhledem ke svému postavení významné tranzitní země, především pokud jde o fosilní paliva. Celkově je Turecko z evropského pohledu strategickým partnerem v oblasti Blízkého východu. Proto má EU řadu důvodů zůstat s touto zemí na jedné lodi. Turecko pak má řadu důvodů k udržování co nejlepších vztahů s Unií.

  • Jak vnímáte prohlášení Turecka, že zmrazí veškeré vztahy s kyperským předsednictvím?

Krize okolo kyperského předsednictví se již předem očekávala. Turecko se snažilo využít všech možností, aby ovlivnilo některé evropské hráče. Žádalo například o odložení kyperského předsednictví do doby, než dojde k vyřešení vzájemných sporů, tzn. k vyřešení kyperské otázky. Tyto snahy však nebyly úspěšné. Evropský systém je nastaven příliš pevně na to, aby bylo možné provádět podobné změny. Kypr je zkrátka členským státem, proto o této otázce nemůže být z evropského hlediska debat. Domnívám se, že Turecko se alespoň bude snažit využít předsednického období k tomu, aby Unii přesvědčilo, že Kypr je problematickým státem, spíše než dobrým členem Unie. Pravděpodobně však nemohou dělat nic víc.

Na druhé straně je Turecko poměrně spokojené s obnovenou pozitivní agendou ve vzájemných vztazích, kterou Evropská komise zahájila. Je to svým způsobem náhrada za skutečná přístupová jednání.  Jde o snahu učinit ve vztazích alespoň nějaký pokrok. Některé kapitoly přístupových jednání by tak mohly být připraveny k otevření, jakmile k tomu nastane vhodná doba. To je velmi významný vývoj, který ukazuje, že obě strany se snaží udržet vzájemné vztahy co nejvíce mimo dosah vlivu krize okolo předsednictví a dalších sporů.

Obě strany však samozřejmě musí určitým způsobem setrvat ve svých rolích. Evropská unie bude pravděpodobně muset ukázat jistou solidaritu s Kyperskou republikou jakožto členským státem. Turecko na druhé straně „musí“ být určitým způsobem odmítavé vůči evropské politice. Podle mého názoru jde však pouze o rétoriku a nemůže to mít širší dosah. Turecko několikrát zdůraznilo, že přerušení vztahů se týká pouze předsednictví – na evropské úrovni existuje řada dalších platforem, které umožňují vzájemným vztahům dále pokračovat. Mám na mysli například komunikaci s Evropskou komisí.

  • Je vůbec potenciální členství v EU vnímáno v Turecku stále jako cíl, o který by měla země usilovat? Nebo v této oblasti nastaly v tureckém veřejném mínění nějaké změny?

Pravdou je, že v Turecku lze zaznamenat rostoucí pochybnosti nebo ambivalentní vztah k otázce unijního členství. Může však jít pouze o přechodný jev. Veřejné mínění je do značné míry ovlivněno pochybnostmi, které lze vycítit z evropského přístupu vůči potenciálnímu tureckému členství v EU. Skomírající nadšení však lze chápat, zvláště pokud uvážíme, že Kypr nebo Francie v minulosti přijímaly kroky, které přístupová jednání komplikovaly.

K tomu se přidává důležitý element, kterým je ekonomická a finanční krize v Evropě. Kvůli ní je členství v EU méně žádoucí, než tomu bývalo dřív. Zdá se totiž, že Turecko si v současné době vede ekonomicky lépe. V některých kruzích proto může vzrůstat pocit, že „Turecko Evropskou unii nepotřebuje, ale EU potřebuje Turecko“. Na druhé straně však 50 % obyvatelstva vstup do EU nadále podporuje. Při pohledu na všechny negativní aspekty, o kterých jsme hovořily, je to docela vysoké číslo.

  • Mohou tyto změny v tureckém přístupu k EU znamenat, že se země začne orientovat na jiné strategické partnery více než na Unii?

Myslím, že EU bude pro Turecko důležitým partnerem za všech okolností, zejména pokud jde o oblast ekonomiky.  Turecko se však zároveň snaží budovat dobré vztahy také v rámci svého regionu. Tento vývoj se v poslední době zpomalil kvůli problematickému vývoji v arabských zemích i vztahům s dalšími státy. Zhoršily se vztahy se Sýrií i Izraelem, situace v Egyptě je značně nejistá.  Na druhé straně je ovšem třeba zmínit také dobré vztahy s Ruskem; Turecko se bude snažit udržet také vztah s Íránem a Čínou i dalšími důležitými hráči. Žádný z nich však podle mého názoru nemůže nabídnout alternativu k partnerství s EU. Jde spíše o snahu udržet vztahy v regionu v rovnováze. Evropská unie je příliš blízko a je příliš důležitá na to, aby ji Turecko mohlo ignorovat.