Kauza Katargate upravila povinnosti, které musí europoslanci splnit při dokládání svých výdělků. Novinky ale i tak dávají prostor pro obcházení pravidel, píše Transparency International. Kteří čeští europoslanci mají vedlejší příjmy nad 5000 euro ročně?
Bruselská kancelář Transparency International EU (TI EU) zanalyzovala vedlejší příjmy všech europoslanců, a to na základě přiznání (tzv. Prohlášení o soukromých zájmech), které politici sami povinně vyplňují.
Prohlášení se oproti předchozím letům pozměnilo, a to kvůli kauze QatarGate (či Katargate) z roku 2022, případu korupce přímo v Evropském parlamentu. Nově by měla prohlášení obsahovat více podrobností o aktivitách a příjmech europoslanců.
Paradoxně ke změně došlo také u výše příjmů, které je nutné do přiznání zahrnout. Nově je tak laťka nastavena na minimum 5000 euro ročně (dříve se muselo přiznávat vše, pozn. red. EURACTIV.cz). Do dokumentu se tak nedostanou všechny vedlejší činnosti pod touto hranicí a ve výsledku jsou tak přiznání méně transparentní než dříve.
Evropští zákonodárci navíc opatření, která by jim zabránila zastávat pozice u organizací registrovaných v lobbistické databázi EP, opakovaně odmítli. I to napovídá jejich vůli se vedlejším příjmům (ne)věnovat, ale i o nich transparentně (ne)informovat.
„Po všech skandálech si to, že je eticky přijatelné mít vedlejší zaměstnání u společností, které zároveň lobbují u institucí, ve kterých sedí, myslí snad už jen sami europoslanci,“ řekl pro Politico Nicholas Aiossa, ředitel TI EU.
Čeští europoslanci pod lupou
Na základě nových pravidel vedlejší výdělečnou činnost ve svých prohlášeních vykázalo také pět z jednadvaceti českých europoslanců: Jiří Pospíšil, Stanislav Polčák, Tomáš Zdechovský, Kateřina Konečná a Mikuláš Peksa. Dalších dvanáct českých europoslanců vedlejší činnost také provozuje, však bez odměny.
Z pohledu TI EU, která řeší především problém popsaný výše, tedy situaci, ve které se europoslanec angažuje u organizací, které potenciálně (či opravdu přiznaně) lobbují u evropských institucí, se můžeme kriticky dívat z českých europoslanců na prohlášení Stanislava Polčáka. Ten kromě svého poslaneckého platu v Bruselu dále přiznává roční příjem 700 000 korun za pozici „Attorney” a 400 000 korun za „ Adviser”.
Otázkou však není kolik za své aktivity získal, ale pro koho dané aktivity vykonával, což důležitější právě pro střet s jeho funkcí europoslance. Potenciálně totiž mohl své služby poskytovat osobám nebo organizacím, které chtějí prosazovat své zájmy v Evropě a ovlivňovat tak evropskou politiku, které je Polčák přímou součástí. To ale z prohlášení není zřejmé.
Z dalších českých europoslanců, kteří prohlášení podali, se v těchto případech nabízí také otázka kumulace veřejných funkcí, jako se tomu děje u Jiřího Pospíšila. Ten kromě práce v Evropském parlamentu současně vykonává funkci prvního náměstka primátora hlavního města Prahy.
„Výkon mandátu europoslance i náměstka pražského primátora jsou práce časově extrémně náročné. Je tak otázkou, zda člověk s kumulací těchto funkcí dokáže obě své role zastávat zodpovědně a dává jim vše, co může. V Česku nejde o ojedinělý příklad takového jednání a je jen na voliči, jestli je ochotný takové jednání tolerovat,” vysvětluje vedoucí analytik české kanceláře Transparency International Marek Chromý.
Je ale nutné zmínit, že z principu ti, kteří své vedlejší činnosti a příjmy vykázali, na tom potenciálně mohou být s transparentností lépe než ti, kteří nic nepřiznávají.
Kompletní článek si můžete přečíst zde.