Volby do Evropského parlamentu 2019

© Shutterstock

V květnu letošního roku se v EU uskutečnily již deváté přímé volby do Evropského parlamentu. Češi si v nich zvolili 21 zástupců.

Dosavadní vývoj a očekávané kroky

  • 1952:  Smlouva o Evropském společenství uhlí a oceli (ESUO), která dala vzniknout předchůdci Evropského parlamentu – Shromáždění ESUO
  • 1979: První přímé volby do Evropského parlamentu
  • 1986: Evropský parlament získává první legislativní pravomoci
  • 10. – 11. června 2004: Uskutečnily se první volby do Evropského parlamentu, kterých se zúčastnila i Česká republika
  • 4. – 7. června 2009: Země EU opět volily své zástupce do Evropského parlamentu, ve 27 zemích bylo zvoleno 736 poslanců při historicky nejnižší volební účasti 43 %. Vítězství si připsala Evropská lidová strana (EPP) před druhými socialisty (S&D) a třetími liberály (ALDE)
  • 1. prosince 2009: V platnost vešla Lisabonská smlouva, která rozšířila legislativní, rozpočtové i kontrolní pravomoci Parlamentu
  • 1. únor 2014: Volební kongres ALDE v Bruselu, kandidátem liberálů byl zvolen Guy Verhofstadt
  • 1. březen 2014: Volební kongres PES, kandidátem sociálních demokratů na předsedu Komise byl potvrzen Martin Schulz
  • 6. – 7. březen 2014: Kongres EPP v Dublinu, do čela lidovců se postavil Jean-Claude Juncker
  • 28. dubna 2014: V Maastrichtu proběhla debata mezi kandidáty evropských politických stran na předsedu Evropské komise
  • 22. – 25. květen 2014: Uskutečnily se osmé přímé volby do Evropského parlamentu ve všech členských zemích s účastí 42.61 %. Zvítězila Evropská lidová strana (EPP) před socialisty (S&D), třetími byli konzervativci (ECR).
  • 24. – 25. května 2014: ČR volila své zástupce do europarlamentu. Účast byla velice nízká, pouhých 18,2 %. Ve volbách zvítězilo hnutí ANO před koalicí TOP 09 a STAN, třetí místo obsadila ČSSD.
  • 27. června 2014: Summit Evropské rady vybral Jeana-Claudea Junckera novým předsedou Evropské komise
  • 1. července 2014: Nově zvolení poslanci se poprvé sešli v Evropském parlamentu a vybrali si svého předsedu. Stal se jím Martin Schulz
  • 29. září 2014: Začalo tzv. grilování kandidátů na post komisařů, které trvalo týden. Každý z kandidátů musel předstoupit před europoslance a odpovídat na jejich otázky
  • 22. října 2014: Evropský parlament schválil kolegium 27 komisařů v čele s Jean-Claude Junckerem
  • 1. listopadu 2014: Evropská komise se ujala svého úřadu
  • 17. ledna 2017: Předsedou Evropského parlamentu se stal Antonio Tajani
  • 5. listopadu 2018: Evropské socialisty povede do voleb Frans Timmermans
  • 8. listopadu 2018: Volební kongres EPP zvolil Manfreda Webera jako svého kandidáta na post předsedy Evropské komise
  • 13. listopadu 2018: Evropští konzervativci zvolili Jana Zahradila jako svého kandidáta na pozici šéfa Komise
  • 24. listopadu 2018: Evropskou stranu zelených (EGP) povedou do voleb společně Ska Kellerová a Bas Eickhout
  • 23. – 26. května 2019: Ve všech zemích EU se již poosmé uskutečnily volby do Evropského parlamentu s účastí 50,5 % oprávněných voličů, která je nejvyšší od roku 1994.  Stejně jako v předchozích letech, zvítězila Evropská lidová strana (EPP) následovaná socialisty (S&D) a třetí největší frakcí jsou liberálové (RE).
  • 24. – 25. května 2019: Oficiální termín konání europarlamentních voleb v ČR
  • červen 2019: zvolení kandidáti budou diskutovat o zformování politických frakcí a výběru nového předsedy Evropské komise
  • 24. června 2019: evropské politické strany oznámily své složení
  • 1. července 2019: Oficiálně skončil mandát osmého Evropského parlamentu, aby o den později mohlo zasednout jeho nové složení
  • 2. července 2019: Evropská rada se shoduje na jménech kandidátů do hlavních unijních institucí včetně kontroverzní kandidátky na předsedkyni Evropské komise Ursuly von der Leyenové.
  • 2. července 2019: začíná inaugurační plénum nového Evropského parlamentu ve Štrasburku, které volí svého předsedu
  • 3. července 2019: Evropský parlament si do svého čela zvolil italského politika Davida Sassoliho, který na 2,5 roku vystřídá dosavadního předsedu Tajaniho.
  • 16. července 2019: Evropský parlament odhlasoval těsnou nadpoloviční většinou Ursulu von der Leyenovou jako novou předsedkyni Evropského parlamentu

Předpokládaný vývoj

  • červenec + srpen 2019: členské státy předkládají své návrhy kandidátů na eurokomisaře
  • konec srpna: von der Leyenová by již měla mít kompletní seznam kandidátů na eurokomisaře, aby mohla být Evropská komise schválena Parlamentem
  • 16. – 19. září a 9. – 10. října 2019: „Grilování“ kandidátů na komisaře Evropským parlamentem
  • 21. – 24.  října 2019: Evropský parlament by měl potvrdit novou Komisi
  • 31. října 2019: Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker uvolní místo nové předsedkyni Ursule von der Leyenové
  • 1. listopad 2019: Nová Komise se ujme úřadu

Souvislosti

Mezi 23. a 26. květnem 2019 se v celé EU uskutečnily volby do Evropského parlamentu. Od roku 1979, kdy se konaly historicky první přímé volby do této instituce, šli Evropané k volebním urnám již podeváté. V posledních volbách, které se konaly ve dnech 22. až 25. května 2014, zvítězilo středopravé uskupení Evropská lidová strana (EPP) před druhými socialisty (S&D). Obě uskupení si své vedoucí pozice udržely, v počtu mandátů však strany oslabily ve prospěch liberálů (Renew Europe) a zelených (Greens/EFA). Odhady volebních výsledků se potvrdily a poprvé v historii tak spolu dva největší stranické bloky neutvoří většinu.

V České republice se volby uskutečnily 24. a 25. května za volební účasti 28,72 % voličů. Volby vyhrálo hnutí ANO 2011 a jeho europoslanci získali v Evropském parlamentu šest křesel. Druhá skončila ODS se ziskem čtyř křesel, po třech křeslech získali Piráti a STAN/TOP 09. Odhady přisuzovaly tři mandáty také sociálním demokratům, kteří se však vůbec do Evropského parlamentu nedostali. Lidovci i SPD obsadili po dvou křeslech a komunisté si zajistili právě jeden mandát, čímž si od minulého období o dvě křesla pohoršili.

Témata

Volby do Evropského parlamentu probíhají podle zásad poměrného volebního systému. Volební obvody si mohou jednotlivé členské státy zřizovat podle svého vlastního uvážení. Pasivní i aktivní volební právo v členském státě mají všichni občané EU, kteří v něm mají bydliště, a to za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.

Počet mandátů v EP se sníží kvůli brexitu

Patrně největší změnu v souvislosti s květnovými volbami s sebou přináší odchod Velké Británie z Unie. Ze současných 751 míst se po odchodu Británie jejich počet sníží na 705.

Velká Británie disponuje 73 mandáty. Po vystoupení země z EU se 27 křesel rozdělí mezi 14 členských zemí. Zbylých 46 mandátů zůstane prozatím nevyužito. Volná místa najdou využití v případě, pokud dojde k rozšíření Evropské unie o nového člena.

Lisabonská smlouva přijatá v roce 2009 určila minimální počet europoslanců. Každou zemi musí zastupovat nejméně 6 poslanců, maximálně však 96. Země, které mají vysoký počet obyvatel, získávají více mandátů, naopak malé země se dočkají menšího zastoupení v europarlamentu. Vzhledem k demografickým změnám došlo letos u některých zemí EU k revizi počtu mandátů.

Z 27 uvolněných mandátů jich nejvíce získala Francie a Španělsko. Obě země získaly navíc 5 mandátů. Nejsilnější početní zastoupení si zachovalo Německo, které disponuje 96 mandáty. Nejslabší zastoupení mají v současnosti nejmenší země – Kypr, Malta a Lucembursko. Všechny tři země si v květnových eurovolbách zvolily po 6 zástupcích.

V České republice k žádné změně nedošlo a Češi si tak mohli do Evropského parlamentu opět zvolit 21 zástupců.

V letošních volbách do EP se očekávalo posílení populistů

Přesně jak předpokládalyprvní odhady výsledků eurovoleb, své postavení si udrželi lidovci (EPP) před sociálními demokraty (S&D), přestože obě frakce vyšly z voleb oproti minulému období oslabené. Lidovci získali 153 křesel oproti původním 186 křeslům a sociální demokraté ztratili v porovnání s minulým volebním obdobím 38 křesel a skončili druzí se 179 mandáty. Třetí místo obsadili evropští liberálové (RE) se ziskem 106 mandátů a polepšili si také zelení (Greens/EFA).

Odborníci se před volbami shodovali, že se v letošních volbách do Evropského parlamentu projeví posílení populistických a nacionalistických stran. Frakce evropských populistů (EFD) si ve volbách opravdu polepšila o 13 křesel a pravicoví populisté zvýšili svůj počet mandátů z 37 na 58. V některých zemích tato hnutí dokonce zvítězila. Například ve Francii získala 22 křesel strana Národní fronta Marine Le Penové, v Itálii Matteo Salvini se svou Ligou severu obsadil 28 mandátů a úspěch zaznamenala také britská Brexit party Nigela Farage se ziskem 29 křesel.

Přestože k posílení populistů a nacionalistů došlo a v některých zemích hnutí ve volbách zvítězila, neznamená jejich relativní úspěch zásadní vliv těchto uskupení na fungování nového Evropského parlamentu.

Euroskeptiky a nacionalisty v prvé řadě spojuje protievropské naladění. Podle odborníků se však tyto strany nebudou rozhodovat podle priorit své frakce, ale upřednostní národní zájmy. Aby se populisté mohli stát skutečně vlivnými, museli by se stát jednotnými, což jejich různé nacionalistické zájmy příliš neumožňují. To podle expertů povede k omezené možnosti spolupráce mezi těmito stranami i při hlasování v europarlamentu.

Obavy z dezinformačních kampaní

Evropská komise pravidelně zveřejňuje výsledky průzkumů veřejného mínění známých pod názvem Eurobarometr. Jeden z Eurobarometrů se věnoval i letošním eurovolbám. Průzkum se mj. snažil zjistit, čeho se občané EU nejvíce obávají v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu. Informace byly získávány napříč celou EU, tedy ve všech 28 členských státech, a šetření se zúčastnilo téměř 27 500 respondentů.

Z dat vyplynulo, že se lidé nejvíce bojí dezinformačních kampaní a kybernetických útoků. Obavu z toho, že eurovolby budou zmanipulovány prostřednictvím kybernetických útoků, vyjádřilo 61 procent evropských respondentů a více než 50 procent Čechů. Češi se navíc obávají kupčení s hlasy a dále pak problému, kdy dochází ke skrytému ovlivňování voleb zahraničními aktéry anebo zločineckými skupinami.

Na obavy evropských občanů se tak snažily zareagovat unijní orgány. Europoslanci o problematice možného ovlivňování květnových voleb jednali v listopadu. Shodli se, že rizika možné manipulace jsou více než reálná.

Problematiku se snažila uchopit i Evropská komise. V září minulého roku schválila balíček opatření proti dezinformačním kampaním a útokům na volební infrastrukturu. Nová pravidla tak iniciovala vznik „sítě volební spolupráce“, ve které by se měly spojit příslušné vnitrostátní orgány s cílem zajistit kvalitnější spolupráci v otázkách ochrany dat či prosazování práva.

Komise dále usilovala o zvýšení transparentnosti během internetových kampaní. Představa Komise je taková, aby v případě politické reklamy byla uvedena strana nebo hnutí, které za zprávou stojí.

Ve snaze zlepšit ochranu před hackery se Unie rozhodla podpořit investice do kyberbezpečnosti. V tomto kontextu vzniklo „Centrum kompetence pro kyberbezpečnost,“ již jako součást opatření Komise z roku 2017.

Spitzenkandidáti na předsedu Evropské komise

Jednou z novinek, které přinesla Lisabonská smlouva pro eurovolby v roce 2014, byl způsob navrhování kandidátů na předsedu Komise. Frakce v Evropském parlamentu tak do rukou dostaly možnost navrhnout své kandidáty na post šéfa EK. Hlavní roli při jeho nominaci sice nadále hraje Evropská rada, ta však podle Smluv po lisabonské revizi musí konat „s přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu“. Šéfa evropské exekutivy totiž volí právě europoslanci většinou všech svých hlasů na návrh Evropské rady.

Několik poslaneckých skupin v Evropském parlamentu své kandidáty nominovalo již během listopadu minulého roku.

Aktuálně nejsilnější lidovecká strana (EPP) nominovala Manfreda Webera jako svého kandidáta již 8. listopadu 2018. Tento německý politik svoji kariéru zahájil v roce 2002 v Bavorsku. Do Evropského parlamentu se dostal po volbách v roce 2004 a v roce 2014 se stal předsedou evropských lidovců.

Na začátku listopadu svého kandidáta zvolili i sociální demokraté (PES). Na kongresu sociálních demokratů byl v portugalském Lisabonu nominován Frans Timmermans. Svoji politickou dráhu zahájil v roce 1998, kdy se stal členem dolní komory nizozemského parlamentu. V období mezi lety 2007 až 2010 byl státním tajemníkem pro evropské záležitosti. V letech 2012–2014 zastával tento nizozemský politik funkci ministra zahraničí. V současnosti je Timmermans prvním místopředsedou Evropské komise a komisařem pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv.

Evropští konzervativci a reformisté (ACRE) nominovali v polovině listopadu na post šéfa Komise českého europoslance Jana Zahradila. Zahradil působil v české politice jako poslanec a v roce 2004 se stal členem Evropského parlamentu.

Liberální blok (ALDE, později RE) nejmenoval jednoho představitele, namísto toho zvolil strategii malého týmu lídrů, který vedl frakci do evropských voleb. V týmu byli například lídr liberálů Guy Verhofstadt či eurokomisařky Violeta Bulcová a Margrethe Vestagerová.

Evropská strana zelených (EGP) na konci listopadu nominovala dva kandidáty. Prvním z nich je Němka Ska Kellerová, současná předsedkyně frakce zelených. Kellerová se stala europoslankyní v roce 2009. Druhým nominovaným kandidátem je Bas Eickhout z Holandska. Stejně jako Kellerová se i Eickhout stal členem europarlamentu v roce 2009.

Vítězství frakce EPP v letošních volbách umožnilo Manfredu Weberovi usilovat o post předsedy Evropské komise, ale kvůli nedostatečné podpoře ze strany členských států z kandidatury odstoupil. Problematickým byl také kandidát druhé nejsilnější frakce socialistů Frans Timmermans, který kvůli své nedávné kritice populistických vlád čelil odporu států Visegrádské čtyřky. Po obtížných a vleklých jednáních se lídři členských států shodli na jméně belgické političky a bývalé ministryně obrany Ursuly von der Leyenové.

Obejití systému spitzenkandidátů sice umožnilo shodu, ale přineslo také celou řadu problémů. První překážkou, kterou musela von der Leyenová zvládnout, bylo získání podpory nadpoloviční většiny Evropského parlamentu. Europoslanci sice novou předsedkyni Komise odhlasovali, ale získala pouze o 9 hlasů více, než bylo nutné minimum. Rozpolcení Evropského parlamentu ohledně nové předsedkyně evropské exekutivy může do budoucna Komisi působit potíže, a to například při schvalování nové evropské legislativy.

Nyní, v průběhu července a srpna, probíhá vyjednávání o kandidátech na eurokomisaře, přičemž každá ze zemí by měla nominovat jednoho muže a jednu ženu. Toto nové pravidlo chtěla prosadit von der Leyenová, aby zajistila rovnoprávnost mužů a žen ve své nadcházející Komisi. Leyenová zároveň apelovala na členské země, aby s nominacemi neotáleli. Čím dříve země předloží nominace, tím lepší šanci má na vyjednání lepšího portfolia pro své eurokomisaře.

Volby do EP v České republice

Volby do Evropského parlamentu v Česku vyhlásil prezident Miloš Zeman na pátek 24. a sobotu 25. května 2019.

Do Evropského parlamentu u nás může kandidovat každý občan ČR, který je způsobilý k právním úkonům a dosáhl věku alespoň 21 let. Za určitých podmínek (volitelnost v zemi původu, alespoň 45 dní v evidenci obyvatel ČR) může být zvolen i občan jiného státu Unie.

Evropští občané volí své zástupce do Evropského parlamentu jednou za pět let. Pravidla z roku 1976 stanovila, že se eurovolby budou konat mezi 6. a 9. červnem. Členské státy se však dohodly na změně, a proto se i letošní – v pořadí již deváté – volby uskutečnily v květnu. V Evropských zemích se tak eurovolby uskuteční mezi 23. a 26. květnem.

Zajímavostí je, že pouze Česká republika ze všech zemí Unie volí v průběhu dvou dnů, zatímco všechny ostatní evropské země pouze v jednom dni. První volební místnosti se otevřou 23. května v Nizozemsku. Převážná část evropských zemí pak bude volit během neděle 26. května. Výsledky voleb budou zveřejněny až ve chvíli, kdy se uzavřou všechny volební místnosti.

V pěti zemích EU musí přijít voliči k urnám povinně. Platí to pro Belgii, Bulharsko, Kypr, Lucembursko a Řecko.

Konečné výsledky

Celkové výsledky voleb do EP 2019

Evropané o volby v letošním roce projevili větší zájem, účast (50,62 %) byla vyšší než ve třech předcházejících eurovolbách (2004 – 45,47 %; 2009 – 42,97 %; 2014 – 42,61 %).

Výsledky voleb zatřásly zaběhnutými pořádky, ne však tolik, jak se očekávalo. Ztráty vítězných evropských lidovců (EPP), kteří si z 221 nyní pohorší na 179 mandátů, a socialistů (S&D), kteří se ze 191 křesel v roce 2014 nyní dostali jen na 150, znamenají, že tyto strany po řadě desetiletí ztrácí v EP společnou většinu. Hledání dohody nad konkrétními tématy tak bude pro politické síly těžší než kdy dřív.

Ke spolupráci lidovci a socialisté nyní přizvou liberály z dosavadní frakce ALDE, která posílila a dosáhli na 106 křesel. Její součástí by nově měla být i koalice Renew Europe francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Posílili i Zelení, z 52 v roce 2014 na nynějších 74 mandátů. Je možné, že to budou právě oni, kdo bude součástí nové velké koalice.

Nenaplnilo se očekávání výrazného nástupu nacionalistických, antiimigračních či protiunijních politických uskupení. Celoevropské výsledky těchto stran – přes jejich úspěchy v Itálii, Maďarsku či Francii – ke zničení širšího prounijního proudu stačit s velkou pravděpodobností nebudou.

V Británii zaznamenala velký úspěch Strana pro brexit europoslance Nigela Farage. Britští voliči potrestali obě tradiční velké strany za neschopnost vyřešit vleklý pat kolem odchodu země z Evropské unie. Problém to znamenalo i pro konzervativní frakci ECR, která oproti původním 76 mandátům oslabila na 64.

Pokud ovšem Britové do konce října EU opustí, jak je v současnosti v plánu, odejdou ve stejnou chvíli i jejich europoslanci, včetně těch Nigela Farage. To by znamenalo oslabení nacionalistických stran na půdě Parlamentu.

Výsledky voleb v Česku

Hlavní síla současné české vlády ANO zařazená ve frakci ALDE vyhrála české volby do Evropského parlamentu s 21,18 % hlasů a získala na příští období 6 křesel, polepší si tak o dva své zástupce. Stranu do voleb vedla současná europoslankyně Dita Charanzová, která i v letošních volbách obhájila mandát.

Druhá skončila ODS (14,54 %, 4 křesla), kterou bude nyní také zastupovat o dva europoslance více. Stranu do voleb vedl europoslanec Jan Zahradil, kterého zároveň frakce ECR nominovala jako kandidáta na předsedu Evropské komise. Největším „skokanem“ eurovoleb se v řadách občanských demokratů stal Alexandr Vondra, který se díky preferenčním hlasům dostal z 15. místa na druhé a zasedne tak v Parlamentu.

Proevropská koalice TOP 09, STAN a dalších (EPP) získala tři mandáty (11,65 %), ve svých řadách měla navíc „rekordmana“ co se týká preferenčních hlasů. Luďka Niedermayera zakroužkovalo 67 430 voličů, přeskočil tak i lídra kandidátky koalice Jiřího Pospíšila.

Nováčci Piráti dosáhli na tři mandáty (13,95 %) a v EP zasedne pirátské trio Marcel Kolaja, Markéta Gregorová a Mikuláš Peksa.

Nacionalistická SPD Tomia Okamury (9,14 %) a křesťansko-demokratická KDU-ČSL (7, 24 % EPP) získaly každá dvě křesla. Svoboda s přímá demokracie vyšle do Parlamentu dva zástupce – Hynka Blaška a Ivana Davida. Za lidovce se do Parlamentu nevrátí lídr letošní kandidátky Pavel Svoboda, kterého přeskočili dva jeho straničtí kolegové Tomáš Zdechovský a Michaela Šojdrová.

Komunisté (6,94 %) budou mít jednu europoslankyni Kateřinu Konečnou, dosud přitom měli tři zástupce.

Sociální demokraté propadli a v budoucím europarlamentu nezasednou, oproti zisku čtyř křesel v eurovolbách 2014 neobhájili letos ani jeden mandát.

Své jedno křeslo v Evropském parlamentu neobhájili Svobodní, neuspěla ani nová hnutí dosavadních europoslanců Štětiny (ESO) a Teličky (HLAS).

Volební účast byla 28,72 %, od roku 2014 (18,2 %) se tak jedná o výrazné zlepšení.

Eurovolby 2014

Výrazně posílila protievropská hnutí

V předešlých volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 byla celková účast v rámci celé EU 42,61 procent. Účast tak nepatrně klesla oproti roku 2009, kdy k urnám přišlo 42,97 procent oprávněných evropských voličů. V posledních volbách do EP zvítězila lidovecká frakce (EPP) se ziskem 221 mandátů. Jako druzí skončili sociální demokraté (S&D), kteří obsadili 191 křesel. Výraznou dominanci těchto dvou frakcí doplnil třetí konzervativní blok (ECR) se 70 mandáty.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 překvapivě uspěly euroskeptické a nacionalistické strany zejména ve Francii, Řecku a také ve Velké Británii. Tyto strany však posílily i v dalších zemích EU.

Největšího úspěchu dosáhla Národní fronta ve Francii, která obdržela 25 procent hlasů a v europarlamentu obsadila 24 křesel. Za Národní frontou se umístila pravicová strana Unie pro lidové hnutí (UMP), která s podporou 20,8 procent hlasů získala 20 mandátů. Vládní socialisté skončili až na třetím místě se 14 procenty a získali v europarlamentu pouze 13 křesel.

Národní fronta byla v roce 2018 přejmenována na Národní sdružení. Stranu vede od roku 2011 Marine Le Penová. Podobně dnes již neexistuje strana UMP, kterou v roce 2015 nahradilo označení Republikáni.

Protievropské strany posílily i ve Velké Británii, kde euroskeptická Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) získala 27,49 procent hlasů a obhájila 24 mandátů v europarlamentu. Oproti eurovolbám v roce 2009 si strana UKIP polepšila přibližně o 10 procent. Druzí skončili labouristé se ziskem 25,40 procent a v europarlamentu obsadili 20 mandátů. Až na třetím místě se umístili vládní konzervativci, které volilo 23,93 procent britských voličů. Konzervativci tak vybojovali 19 křesel. Ve volbách výrazně propadli liberálové, kteří získali pouze jeden mandát.

V Řecku zvítězila Koalice radikální levice (SYRIZA), strana v té době silně vystupovala proti EU. SYRIZE svůj hlas dalo 26,55 procent Řeků a strana tak získala v europarlamentu 7 mandátů.

Na Slovensku se podařilo uspět vládní straně SMER-SD v čele s bývalým premiérem Robertem Ficem. SMER volilo 24,09 procent voličů a strana tak získala 4 posty v Evropském parlamentu.

V Německu si vítězství připsala strana CDU/CSU, která získala v EP 34 mandátů. Stranu volilo 35,30 procent německých voličů. Druzí skončili sociální demokraté s 27,30 procenty a v europarlamentu tak zasedlo 27 zástupců této strany.

Nízká účast a vítězství ANO

Analytici často spojují eurovolby v ČR s fenomény jako je nízká volební účast, úspěch malých stran či volba „proti vládě“. Podle výzkumníků byla v Česku předvolební kampaň v roce 2014 slabší oproti té předešlé z roku 2009. Podle nich politické strany hůře komunikovaly o evropských tématech, což mohlo vést i k nižší volební účasti, která se nakonec potvrdila. K volbám do europarlamentu přišlo v roce 2014 pouhých 18,2 procent oprávněných českých voličů.

Nejnižší volební účast v posledních eurovolbách byla na Slovensku. Tam přišlo k volebním urnám pouze 13 procent voličů. ČR tak byla po Slovensku druhou zemí s nenižší volební účastí.

Češi ve volbách do Evropského parlamentu volili 21 zástupců. Vítězem eurovoleb se stalo hnutí ANO, které získalo 16,13 procent hlasů a obsadilo 4 mandáty. Jako druhá se umístila TOP 09 s podporou Starostů a nezávislých se ziskem 15,95 procent a rovněž se 4 mandáty. Čtyři křesla v europarlamentu získala i tehdy nejsilnější vládní strana ČSSD, která obdržela 14,17 procent hlasů. KSČM získala podporu 10,98 procent voličů a dosáhla tak na 3 mandáty. Stejný počet křesel získala i KDU-ČSL se ziskem 9,95 procent hlasů. ODS ve volbách volilo 7,67 procent voličů a strana tak dosáhla na 2 mandáty. Poslední stranou, která ve volbách získala 1 křeslo pro svého člena, byli Svobodní, kteří těsně překročili pětiprocentní hranici. Stranu Svobodných volilo 5,24 procent voličů.

Hnutí ANO vyhrálo volby v šesti krajích, nejlepšího výsledku pak dosáhlo v Karlovarském kraji (21,02 procent). ČSSD jakožto vítězná strana v parlamentních volbách z roku 2013 získala prvenství pouze v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. TOP 09 naopak dominovala v Praze a dále pak v Plzeňském a Středočeském kraji.

Těsně pod hranicí 5 procent skončila Pirátská strana, kterou volilo 4,78 procent voličů. Ve volbách se do europarlamentu neprobojovala ani Strana zelených se ziskem 3,77 procent. Minimální hranici nepřekročilo ani hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, které svým hlasem podpořilo 3,12 procent voličů.

Volby do europarlamentu v roce 2009

K volebním urnám v roce 2009 přišlo 43,1 procent evropských voličů. V České republice dosáhla volební účast 28,2 procent.

Volby do EP v roce 2009 skončily přesvědčivým vítězstvím lidovců (EPP) před druhou Stranou evropských socialistů. Ty byly následovány liberály (ALDE) a zelenými (EGP/EFA).

Předsedou Evropského parlamentu se tehdy stal zástupce vítězné Evropské lidové strany Polák Jerzy Buzek, kterého podle tradice vystřídal na začátku roku 2012 zástupce druhého největšího uskupení, tehdejší šéf socialistů Martin Schulz.

Klíč k eurovolbám #1: Jak se volí do Evropského parlamentu

Evropa se chystá na květnové volby do Evropského parlamentu. Jak se v nich zorientovat? Připravili jsme pro vás sérii stručných „klíčů“. První z nich odemyká základní pravidla fungování voleb.

Klíč k eurovolbám #2: Pravomoci a úkoly Evropského parlamentu

Květnové volby do Evropského parlamentu se blíží. Jak se v nich zorientovat? Připravili jsme pro vás sérii stručných „klíčů“. Druhý z nich se soustředí na pravomoci a úkoly, které na Parlament připadají.