Podcast Evropa zblízka přináší další rozhovor s nováčkem v Evropském parlamentu. Tentokrát byl hostem Jan Farský ze STAN. Jak hodnotí výsledek voleb? Do jakého výboru chce zamířit? A kde vidí Evropu za dalších pět let?
Na rozhovory s dalšími nově zvolenými europoslanci a europoslankyněmi se můžete těšit během června a července.
🎧 Podcast Evropa zblízka je dostupný také na Soundcloudu a v dalších podcastových aplikacích, jako jsou například Apple Podcasts nebo Pocket Casts.
Předtím, než se dostaneme ke konkrétním tématům, udělejme ještě krok zpátky. 2 968 889 platných hlasů, účast 36,45 procenta, ANO vyhrálo volby. Největším překvapením se ale staly Přísaha a Motoristé, ale taktéž i druhý mandát pro koalici Stačilo. Propad zaznamenaly i vládní strany. Jak se vám tyto výsledky rozležely v hlavě?
Předem bych vás opravil, nebyl to propad všech vládních stran, čtyři se propadly, Starostové překvapivě byli výš, než byl předpoklad oproti národním průzkumům. Samozřejmě, představy, touhy a očekávání byly větší, ale jsme jediná vládní strana, která posílila jak v číslech, tak i v mandátech – máme dva mandáty místo jednoho. Očekávání bylo na mnoha místech daleko větší. Podívejme se na Spolu, které mluvilo o tom, jak jsou jediní schopni porazit ANO, a pak skončili o čtyři procentní body za nimi.
My jsme doufali, že půjdeme přes 10 %, prostě nepodařilo se nám to. Je skvělý, že k volbám přišlo víc lidí, ale ti, co dorazili navíc, tak nebyli naši voliči.
Pro vás osobně hlasovalo 44 000 voličů, celkově Starostové získali 8 %. Před volbami jste si troufali na dvouciferný výsledek, padaly i tipy okolo 20 %. V některých rozhovorech se straníky zaznělo, že chcete čtyři mandáty. Zeptám se jednoduše, kde nastala chyba? Proč nemáte ten výsledek, ve který jste doufali? Už jste si to interně zhodnotili?
Starostové posílili oproti předchozím volbám, jako jediná z vládních stran šla s procenty nahoru. Takže mluvit o nějakém propadu, je prostě emoční vyjádření. Když se podíváme na fakta a na čísla, tak ta jsou jasná, Starostové posílili. Přestože samozřejmě všichni ostatní budou říkat, jak jsme propadli, protože se to vlastně hodí, protože je lepší mít slabšího soupeře než soupeře, který posílil. Takže to je spíš otázka na ostatní subjekty.
A to, že v kampani říkáte cíle, které třeba jsou výš, než třeba reálně v tu chvíli můžete získat. No, to říkáte, ale to je úplně standard všech politických stran. Tak jako Spolu říkalo, že jsou jediní, kdo porazí ANO a pak skončily 4 % za nimi. Tak jako říkali další, kolik získají procent. Prostě to je výsledek, který se snažíte získat, a samozřejmě bylo by špatně, kdybyste měli očekávání menší, než jsou vaše možnosti.
A já jsem samozřejmě chtěl, abychom měli dvouciferný výsledek a za tím si stojím. Byl bych rád, kdybychom měli tři mandáty. A ona kdyby nepřišla ta poslední vlna voličů k volbám, která ale šla k jiným stranám, pak ten procentuální výsledek, máme přes 10 %. Já si myslím, že je důležité se podívat na fakta a fakta jsou ta, že Starostové jako jediná vládní strana posílila výrazně.
Fakta jsou i ta, že jste si v posledních dvou týdnech před volbami vybrali za hlavní cíl Filipa Turka, lídra koalice Přísaha a Motoristé sobě. Ne úplně minoritní část politických komentátorů a politologů toto hodnotila právě jako tu chybu, co jste podle nich neměli dělat. Protože jste tím pomohli a zvýraznili postavu Filipa Turka. Nebyla toto chyba?
Nebyla to chyba. Určitě bylo dobře, že jsme demaskovali Filipa Turka. Protože on tady byl a lidé ho jenom nechtěli vidět. A to, že koho si kdo vybral za cíl? Ono to je trošku naopak. My jsme od března čelili neustálým útokům od týmu Filipa Turka. Pod každým příspěvkem Danuše Nerudové se objevovala zpochybnění, odkazy, hashtagy, které právě převáděli voliče k Filipu Turkovi. Podle mě jediná chyba, kterou jsme udělali, že to bylo pozdě, měli jsme to udělat dřív než týden před volbami.
Možná to komentátoři popisují jako chybu. Jednak si myslím, že je správně, že jsme to udělali. No, a když se podívám na to, že v posledních volebních průzkumech měli Piráti 12 % a skončili na šesti, a my jsme měli 8 % a skončili jsme na 8, tak mně to jako chyba nepřijde. Jestli Filip Turek získal druhý mandát pro tu jejich koalici – no, ono o něj přišlo totiž SPD, tam nedošlo k přesunu od nás, ale od SPD.
A došlo ještě k jednomu přesunu od ODS, protože Alexandr Vondra dlouhodobě říkal podobné věci jako Filip Turek směrem ke spalovákům, jenom měl ještě na kandidátce Luďka Niedermayera, který říkal pravý opak. Lidé přirozeně přešli od kovaříčka ke kovářovi, to je normální přirozený postup.
A já bych byl daleko radši, kdyby tu práci za nás odvedl někdo jiný. Média, která by si všimla historie Filipa Turka a jeho byznysu. Jako když se prodávaly hrnce, ale ty nikomu neublížily. Lidi, kteří byli v zoufalém stadiu rakoviny, Covidu, AIDSu, tak jim prodával věci, které nepomáhaly. A novináři to brali, že to je vtipný pán a nedemaskovali ho. Nám nezbylo než tuhle roli vzít na sebe. Mohla to udělat taky kterákoliv jiná politická strana, nikdo to neudělal. On ještě letos v lednu „zdravil národ“ z Orlího hnízda, což je sídlo Adolfa Hitlera. To není něco, co by v něm bylo před 20 lety jako mladická nerozvážnost, kdy hajloval na ulici. On to prostě v sobě má.
Kampaň není oddělená od práce
Dobře, pro vás to problém nebyl. Posuňme se tedy dál. Vy jste jeden z jedenácti nováčků v Evropském parlamentu za Česko. Ještě, než se dostaneme k vašim konkrétním programovým bodům, tak předem vizionářská otázka na úvod této části: Co po sebe chce europoslanec Jan Farský zanechat za pět let mandátu?
Chci silnou, bezpečnou a stabilní Evropu.
Dobrá, zkusme to trošku konkretizovat. Toto jsou kampaňová hesla, které jsme poslouchali posledních pár měsíců. Zkusme být trošku konkrétnější. Co máte vysněné, že byste po sobě zanechal v Evropském parlamentu?
Pro mě není kampaň oddělená od práce. Co říkám v kampani, tak to plním potom v práci. A já, když jsem sliboval silnou, bezpečnou, prosperující, stabilní Evropu, tak na tom budu pracovat.
To slibují ale úplně to všichni. Takže tím pádem bychom měli za pár let mít na růžích ustláno, všude budou létat jednorožci a budeme se cítit úplně v bezpečí, protože nás nebude nikdo ohrožovat. Je to tak?
Kéž by to tak bylo. Tak kontrolujte, jestli všichni odvedli tu práci, kterou slíbili.
Tak pojďme tedy k tomu konkrétnímu. Budete si vybírat výborové působení, nová témata. Tak kam máte namířeno? Už jste to promýšlel a diskutoval s kolegy?
Moje představa je, že pro Českou republiku jde hodně udělat v průmyslovým výboru. Speciálně v jeho obranné části. To mi přijde jako dost stěžejní právě na příštích pět let, aby Evropa byla bezpečnější, silnější, stabilnější a více prosperující. Jedna z cest je skrz budování obranného průmyslu. Ale s tím je spojený výzkum, vývoj, výstavba infrastruktury a spolupráce na tomto poli. Toto zatím Evropa vůbec nevyužívá k tomu, aby byla silnější, bohatší, bezpečnější.
Takže, když jste se ptal na konkrétní věci, tohle je jedna z těch věcí, která Evropě pomůže. Jedna z konkrétních věcí, kterou vůbec nevyužíváme oproti Americe. Ta svoje obranné investice používá daleko chytřeji a díky tomu Amerika je taky v mnoha oblastech dál než Evropa.
Druhá věc, kterou se chci zabývat, jsou určitě regionální témata. Protože těžko můžeme fungovat evropsky, když některé regiony budou úplně zaostávat a některé naopak velmi prosperovat. Je to ta slavná koheze, která ale nemůže být jenom o tom, kam se nasype kolik peněz. Musí to být o infrastruktuře, o službách, dostupnosti, o tom, aby nebyla místa dvou kvalit života v jednom státě nebo na jednom území… Pak nejspíš bych směřoval ještě do AGRI výboru, protože to mi přijde, že je také jedna ze zásadních věcí. Zdrojem našeho žití je půda a dosti se plení, zvláště velkými agrokomplexy. Chci jim nastavit pravidla, abychom po nás zanechali území, které je ještě schopno uživit své obyvatele.
Obranný výbor je dost populární, společně s environmentálním, mám pocit, že se o něj bije každý druhý europoslanec a europoslankyně. Takže se budete muset v Evropské lidové frakci (EPP) dohodnout. Jak to je, máte už to s frakcí dohodnuté, že vás do toho výboru nominují, anebo to vás ještě čeká? Budete mít příští týden (rozhovor se odehrál ve čtvrtek 27. června) sjezd v Lisaboně, plánujete to řešit až tam?
Tohle je přesně to, co se dojedná na sjezdu v Lisaboně. Takže to je věc, která je v jednání a já se tyto pozice budu snažit získat.
A předběžně máte nějaký příslib?
To je věc, která je v jednání a já to nebudu blíže specifikovat.
A co vedení Parlamentu? V posledním volebním období mělo Česko až dva místopředsedy Evropského parlamentu a Marcel Kolaja byl pak kvestorem. Není to trošku škoda, že Česko minimálně na dva a půl roku nebude mít místopředsednickou funkci?
No. Třeba Saša Vondra, který je zkušeným evropským parlamentářem, tak ten sám říká, že to je funkce, do které se vůbec nehrne, že ji k ničemu nepotřebuje a že vliv realizuje někde jinde. Já to mám podobně. Nechci stát ve funkcích, chci něco prosadit, a jestli ta cesta vede přes nějaké pozice, tak asi to není přes místopředsedu Evropského parlamentu. Možná není náhodou, že jeden z nich už nepokračuje vůbec a druhý neuspěl, byť byl lídr kandidátky. Neznamená to, že tím automaticky máte větší sílu třeba nejen v tom evropském kontextu, ale především doma. A ta kontinuita je také důležitá, takže možná i proto to není extra lákavé pro nikoho dalšího. Já jako nováček bych se ani necítil na to, že bych do té role šel, takže to mám jednoduché a prostě místopředseda Evropského parlamentu být nechci.
ANO už v Renew dávno nemělo být
Vaším velkým předvolebním tématem bylo členství v Evropské lidové straně (EPP) versus ve frakci Renew Europe. Vy jste už oznámili, že jste vstoupili do EPP, a asi dva dny na to hnutí ANO oznámilo, že odchází z Renew, přičemž vy jste dříve říkali, že ANO byl hlavní důvod, proč jste do Renew nevstoupili.
Ale nemáte správné informace. Není to poprvé, co kladete otázku, do které už dáte statement, který ale není skutečný. My jsme od začátku říkali, že budeme buďto v konzervativní části Renew nebo v liberální části EPP. Nikdy jsme neřekli nic jiného.
Pardon, do toho vám skočím. Není to poprvé, co jsme se o tom bavili a vždy jste říkali, že ANO byl problém v Renew a kvůli němu nevstoupíte. Opakoval to jak předseda Rakušan, tak Martin Dvořák, tak Danuše Nerudová, tak i vy. Říkali jste, že nechcete být ve frakci s hnutím Andreje Babiše, toto jste řekli v kampani několikrát.
A jestli jste doposlechl celou tu větu, tak jsme říkali, že rozhodovat se bude po volbách podle toho, jaká bude situace. Po volbách se ukázalo, že Renew prostě není konstituované, že ztrácí, že tu sílu nemá, že nevědí, co dělá levá, co dělá pravá ruka a že ten vliv a cíle, které skrz ně bychom chtěli realizovat, tak nejsou reálné. Daleko lepší a výhodnější bude, když to budeme realizovat skrze EPP.
Když jsem vypisoval čtyři nebo pět důvodů, tak to, že tam je hnutí ANO po volbách, bylo až na pátém místě, těch důvodů bylo daleko víc. Právě to, že EPP je daleko konstituovanější, jako dobře promazaný funkční stroj, který je schopen dodávat výsledky a nemá vnitřní problémy, má fungující systémy, ví, kdo bude předseda atd.
To, že pak z Renew odešlo ANO… Ono spíš už tam nemělo být dávno, ono tam prostě nepatřilo. V Renew nám to jako první věc říkali na schůzce: „My nemáme většinu na to, abychom je od nás vyhodili, takže byste byli národní delegace s nimi.“
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák na naši konferenci České priority v dialogu s končící eurokomisařkou Věrou řekl, že jednání EPP versus Renew jsou ještě stále otevřená. A naznačil nám, že teoreticky je ještě možnost, že byste se opravdu rozhodli vstoupit do Renew. Pojďme si to tedy ujasnit, jak to je a jestli je šance na přestup reálná.
Samozřejmě, pohyby stále probíhají. Mluví se o tom, že ODS možná skončí v EPP a odejde od ECR, protože jsou tam dvě křídla. Zároveň se tam bude konstruovat nějaká nová frakce, taková národovecká (Rozhovor vznikl před ohlášením frakce Patrioti pro Evropu hnutí ANO, Fideszu a rakouských Svobodných – pozn. red.) Frakce se dělají do 4. července a do té doby se můžou dít velký věci. Takže vždycky tam necháváte procento toho, že se to může změnit, ale zároveň teď nevidím žádný pohyb, který by to měnil.
Takže ministr Dvořák to zmiňoval jenom kvůli tomu, že teoreticky šance tam je, ale zatím neprobíhají žádná jednání.
No, to je teoretická šance, že se to může celé převrátit naruby. Ale aktuálně chodí různé nabídky, ale není to tak, že bychom to reflektovali. Jednáme se všemi a myslím si, že to je správně, ale zatím tam není žádný pohyb.
Od Ursuly von der Leyen očekávám evoluci, ne revoluci
Podívejme se na vznikající koalici EPP, S&D a Renew. Ursula von der Leyen byla znovu-nominována na předsedkyni Evropské komise, portugalský expremiér António Costa získal nominaci na šéfa Evropské rady a estonská premiérka Kaja Kallas bude vysokou unijní představitelkou pro diplomacii. Když se podíváme na tato jména, jaký máte názor? Jsou to podle vás vhodní kandidáti?
Jsou to vhodní kandidáti.
A co ta koalice? Co očekáváte od von der Leyen a její budoucí politiky?
Tak voliči oslabili tu liberální část, ale ten mainstream EPP vlastně posílil. Takže neočekávám žádné zásadní změny.
Takže očekáváte pokračování aktuálních politik, to znamená i zelené politiky, implementace všech opatření Fit for 55 a dalších části Zelené dohody, anebo se to nějak změní?
Tak to více než Evropská komise rozhoduje Evropská rada, záleží to na představitelích jednotlivých zemí, jak budou oni definovat to, co očekávají od budoucí Komise a od budoucího řízení Evropy. Evropská rada je z mého pohledu nejvyšším orgánem, která právě ty vize určuje, kde přibrat, kde ubrat.
Co Ursula von der Leyen dopředu komunikovala, tak to bylo, že chce více myslet na průmysl, na konkurenceschopnost a na datech probírat, jestli veškerá opatření vycházející z Green Dealu jsou takto rozumně aplikovatelná. Vlítl do toho COVID, vlítla do toho Putinova agrese na Ukrajině… To jsou všechno změny, které se dějí, a bylo by špatné, kdybychom byli zaslepení ke změně kolem nás. Ale máme také revizní části Green Dealu, kapitoly se budou znovu otevírat, protože se to tak už na začátku dohodlo. Bude se zjišťovat, jestli jdeme rychleji nebo máme někde ubrat.
Ursula von der Leyen bude muset před vás předstoupit na prvním zasedání Evropského parlamentu a bude vám muset představit svojí vizi a program, včetně právě úprav některých dosavadních politik. Tak co od toho očekáváte?
To, co jsem zmínil. Nečekám revoluci, Čekám evoluci v tom, že možná zelená část Zelené dohody nebude tak prioritizovaná, a že budou více vyslyšeny zájmy konkurenceschopnosti a průmyslu. To si myslím, že bude hlavní prvek. Myslím, že tam bude také hodně o obraně. Že Evropa má být druhým pilířem NATO, a že má daleko víc spolupracovat a efektivněji používat prostředky, které vydává na obranu. To si myslím, že tam bude taky.
Určitě budeme trvat na Atlantickém spojenectví, určitě tam bude pevná pozice směrem k Ukrajině a určitě se tam postaví i za hodnotové části Evropy, které v sobě nesou lidská práva, demokracii a vládu práva. Možná se tam objeví i další oblasti, jako přeshraniční zdravotnictví. Pro lidi je těžké pochopit, že jim doktoři mohli odejít do nemocnice za hranicemi, ale oni si tam nemůžou dojít pro péči. To je věc, která už byla zmiňovaná i v kampani právě Ursulou von der Leyen a Manfredem Weberem.
Když se ještě vrátím i k vaši osobní prioritě, tedy obranné politice, tak před volbami se diskutovalo i to, jestli by nová Komise měla mít obranné portfolio. Měl by tam být evropský komisař se silným obranným portfoliem? A druhá otázka je samotné financování obrany, které se rovněž řeší dlouhodobě. Státy se snaží dodržovat dvouprocentní závazek vyplývající z členství v NATO, ale k tomu ještě po nich EU chce další posílení společných obranných politik. Kde hledat prostředky, abychom toto všechno plnili?
Ono si to vůbec nekonkuruje nebo nevylučuje. Když má být evropský pilíř obrany, tak to nebude evropský pilíř, ale evropský obranný pilíř NATO. Jde o to, aby NATO nestálo jenom na jedné noze, což je v současnosti Amerika. I pro Ameriku je výhodnější, aby se mohla více věnovat Pacifiku. Do budoucna totiž bude mít docela dost starostí s Čínou a jejími mocenskými zájmy, pak by jí nezbývala síla pomoci Evropě.
Amerika nám pomáhala už v první světové válce, pak nás tahali z bryndy v druhé světové válce, pak v roce 2022 jsme čekali, co udělají Američani a jak dokážou pomoc Ukrajině natolik, aby Rus nedorazil až ke slovenským hranicím. To je přece až nedůstojné a evropské státy, které jsou v NATO, se zavázaly, že budou dávat 2 %, což je dvakrát víc, než se dává na Evropskou unii. Když vidíme, jak obrovské změny dokáže rozpočet Evropské unie, který je poloviční oproti tomu obrannému, tak kdybychom 2 % využili chytře, to znamená nejenom na munici a bojové prostředky, ale i na komunikace, infrastrukturu, spolupráci, vývoj a výzkum, startupy, a další věci, do kterých může armáda investovat, tak by to Evropě pomohlo.
Doufám, že tohle bude cesta, kterou se Evropa vydá. Protože představa, že desítky generálních štábů a ministerstev obrany můžou efektivně zajistit evropskou obranu, není správná. Desítky států v Evropě budou spoléhat na tu jednu Ameriku, dokud nedokážeme více spolupracovat.
A co to ten evropský komisař s obranným portfoliem?
Jsem podporovatel toho, aby vznikl evropský komisař pro obranu právě proto, že Evropa tím, jak je rozdrobená a nekoordinovaná ztrácí obrovské peníze. Nevyvineme 20 skvělých vrtulníků, na to nemáme kapacity finanční, ani vědecké. Musíme se zkoordinovat, abychom byli stabilní oporou pro Ameriku a zároveň plnili naše závazky.
Nerudová není slabá kandidátka na eurokomisařku
Nového komisaře bude nominovat i Česko jako náhradu za Věru Jourovou. Vy jste nominovali ministra průmyslu Jozefa Síkelu a vaši volební lídryni Danuši Nerudovou. Krátce po volbách se objevily informace, že nominace Danuši Nerudové je vlastně jakási odměna nebo něco, co bylo slíbeno. Média přinesla informaci, že uvnitř Starostů vzplál konflikt, že paní Nerudová nepřinesla to, co jste od ní očekávali a její nominace je tedy jen nutnost, jinak by mohla být „zhrzená“. Můžete vyjasnit, jak to je a proč jsou tedy nominování právě tito politici?
My jsme dostali odpovědnost při vyjednávání o vzniku vlády za to, že budeme nominovat eurokomisaře. Mimochodem i to, jestli jsme ji dostali nebo nedostali, se psalo v médiích a spekulovalo o tom a komentářů jsem si na to přečetl dost. Všechny jsem je odbíjel tím, že to nechte být, počkejte, jak dopadnou volby a pak tyhle předvolební šťouchance budou zapomenuty.
Týden po evropských volbách jsme svůj závazek splnili, proces probíhá zcela standardně a podle mě tak, jak by v civilizované vyspělé zemi měl být. Poslali jsme dva kvalitní kandidáty, který každý z nich může být dobrým eurokomisařem. Každý má nějaká svá větší pozitiva, některé slabosti, to prostě tak u lidí je.
Zároveň jsme vyhověli tomu, že Ursula von der Leyen, která je předpokládanou předsedkyní Komise, opakovaně říkala, že chce kandidáta muže a ženu. Teď je to na premiérovi primárně, aby vyjednal co nejlepší portfolio. Tím, že má ve hře dva možné hráče, tak mu to samozřejmě dává větší možnosti. Ale to je taková chiméra, silné portfolio. Žádný stát nechce slabé portfolio. Je to spíše o tom, jak silnou osobnost tam pošlete. Jak se dokáže v Komisi prosadit.
Dobrá, a co ta část o „zhrzené“ Nerudové? Že jste jí slíbili, že ji budete nominovat a už jste neměli na výběr, i když část straníků s výběrem nebyla spokojena. Proběhla taková diskuse uvnitř vaší strany?
Ne.
Takto jednoduše ne? Nezakládá se to absolutně na pravdě, a novináři, kteří to psali, tak si vymysleli tuto informaci?
Naše hnutí má tisíce členů. Vždycky najdete někoho, kdo vám dá jiný názor, ale toto nikdy nebyla pozice vrcholných orgánů hnutí STAN, kteří o tom rozhodují.
Ještě poslední věc k paní Nerudové a panu Síkelovi. Jedna z věcí, kterou říkali lidé, kteří rozumí evropskému vyjednávání a přístupu uvnitř unijních orgánů, tak byla ta, že vždy je lepší, když stát vyšle nějakého zkušeného vysoko postaveného politika nebo aspoň expolitika. Míněno, nějaký ministr, nějaký premiér atd. Danuše Nerudová toto nesplňuje. Nehodnotím, že vedení univerzity je málo nebo že to stačí, ale dodávám, že ministerská nebo premiérská zkušenost to není. A tento aspekt ostatní státy v zásadě dodržují, nebo alespoň na první pohled to tak vypadá. Tak se chci zeptat, jestli to zpětně nehodnotíte, že Síkela má větší šanci stát se eurokomisařem než Nerudová?
Tak je to na panu premiérovi, pro koho dokáže vyjednat jak silné portfolio a kdo se tam bude hodit více. Ale já bych opravil to, že Danuše Nerudová je slabý kandidát. To je to, co v kampani používali od koaličních partnerů po opozici.
Pardon, já vám do toho musím skočit a ohradit se. Neřekl jsem, že paní Nerudová je slabá kandidátka. Řekl jsem, že nemá ministerskou nebo premiérskou zkušenost.
Dobře, popsal jste ji jako slabší kandidátku z těch dvou.
Znovu opakuji. Říkal jsem, že ministr Síkela má zkušenost z vedení ministerstva a Nerudová ne. I proto by podle některých komentátorů mohla mít jinou pozici než Síkela. To jsou fakta, můj názor není důležitý.
Ale na fakta se neodpovídá ano nebo ne. Fakta prostě jsou. Myslíte si teda, že jsou oba dva stejně silní kandidáti?
Já jsem se ptal, jestli přece jenom nevidíte rozdíl, nebo že jeden z těch dvou kandidátů má nějakou výhodu, i vzhledem k tomu, co píšou někteří komentátoři.
To jsou komentáře. Na začátku jsem vám hned odpověděl, že máme dva silné kandidáty, a každý z nich má něco navíc oproti druhému a něco mu chybí a to je celá odpověď. Já si myslím, že jsou oba dva stejně silní. A že má každý z nich jinou profesní historii, no, to máte pravdu. Ale pro mě rektorka s více jak tisíci zaměstnanci a tisíci studenty, řídící vysokou školu, a která je profesorkou, prostě není slabým kandidátem. To je pro mě úplně srovnatelné s tím, když někdo dva roky řídí ministerstvo.
To je takový umělý spor, který pochází z předvolební kampaně. Danuše Nerudová byla cílem mnoha útoků. To je realita české politiky. Přenáší se to i do této části, samozřejmě. Ale máme dva silné kandidáty a je na premiérovi, aby vyjednal co nejsilnější portfolio. My jsme mu dali dvě karty, se kterými může hrát a je na něm, co s nimi uhraje.
Dobrá, děkuji. Na závěr mám ještě jednu „prognostickou“ otázku. Už jsem se vás ptal, co by po sobě chtěl zanechat Jan Farský jako europoslanec. Ale zajímá mě, jak bude podle vás vypadat za pět Evropská unie. Mám poznámku, že evropská integrace versus poločas rozpadu, tak kam směřujeme? Více k evropské integraci, anebo naopak jsme na cestě se rozpadnout?
Já jsem nad tímhle hodně uvažoval, když jsem dával dohromady projekt na Fulbrighta a toto byla základní teze. Evropa je na křižovatce – buďto půjde cestou větší spolupráce a pak může dorůst k velmocím, anebo se bude dělit do národních států a pak si jí rozeberou velmoci jako rozinky z dortu. Máme na výběr a já budu pracovat na tom, aby Evropa na konci byla blíže skutečné velmoci.