Martina Dlabajová: Když se malé země spojí, tak své návrhy prosadí. Musí ale jednat hned od začátku

Martina Dlabajová

S českou europoslankyní Martinou Dlabajovou (ANO, ALDE) redakce hovořila o vysílání pracovníků do ciziny, budoucnosti mezinárodní dopravy nebo o tom, jak se kontroluje rozpočet ve výši 145 miliard eur. Co se jí za téměř pět let v Evropském parlamentu povedlo, a co naopak ne?

Martina Dlabajová je místopředsedkyní výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu a členkou výboru pro zaměstnanost a sociální věci. 

Loni byla schválena směrnice o vysílání pracovníků, u které jste byla stínovou zpravodajkou. Se směrnicí nesouhlasíte, ale snažila jste se alespoň o výjimku pro silniční dopravu, což se povedlo. Co výjimka přináší?

Je pravda, že otázka mezinárodní silniční dopravy nebyla prioritou jen pro mě, ale pro celou Českou republiku. Právě dopravní firmy jsou ty, kterých se směrnice může nejvíce dotknout. Vyjmutí mezinárodní silniční dopravy z působnosti směrnice o vysílání pracovníků bylo proto naprosto klíčové.

Nakonec se výjimku vyjednat povedlo, i když to bylo na poslední chvíli. Pro mě to byla podmínka, abych vůbec svolila k tomu, aby se uzavřel trialog. Výjimka znamená, že pravidla pro mezinárodní řidiče mají být upravena zvláštní právní úpravou, která by ke směrnici o vysílání pracovníků byla tzv. lex specialis. Ten je dnes na stole v EP a nyní řešíme, zda se ho do konce mandátu povede schválit.

V Evropském parlamentu se totiž zasekl celý dopravní balíček, jehož součástí je právě i tato výjimka pro mezinárodní dopravu. Stihne se balíček do konce mandátu přijmout? Zatím to tak moc nevypadá.

V této chvíli nikdo neví, jestli se to stihne, nebo ne. Možných scénářů je nyní několik. Celý balíček tvoří tři zprávy. První z nich je právě vysílání řidičů do zahraničí, druhá se věnuje době řízení a době odpočinku a třetí zpráva se týká kabotáže. To tvoří celek, který nelze rozdělit, navzájem to na sebe navazuje.

Dnes jsme ve fázi, kdy loni v létě plénum tyto tři zprávy shodilo ze stolu. Nesouhlasilo ani s jednou. Výbor pro dopravu a cestovní ruch se ještě jednou snažil, aby zprávy přeci jen prošly. Nakonec byla schválena jen zpráva o kabotáži, další dvě však ne. To je ale pro většinu z nás nepřijatelné. Zprávy jednotlivě nemají žádný smysl.

Teď to vypadá, že konečná podoba balíčku se bude projednávat znovu přímo na plenárním zasedání, a to v březnu. Ještě dnes stále existují tři velké skupiny. V první jsou poslanci a státy, které od začátku chtěli zařadit mezinárodní dopravu do směrnice o vysílání pracovníků. O tomto tvrdíme, a to už od začátku, že je to nesmysl, a nechceme se k tomu vracet. Stojíme si pevně za tím, že pravidla pro vyslané pracovníky nelze aplikovat i na řidiče, který během několika dnů projede třeba deset států. To není to stejné, jako když vyšleme třeba dělníka na stavbu do ciziny.

Německé mzdy pro české řidiče kamionů? Dopravním firmám hrozí, že je změny položí

Podle nových evropských pravidel by řidiči kamionů měli dostávat při cestách za hranice stejné mzdy, jako mají jejich zahraniční kolegové. Pokud tedy zaměstnanec české firmy pojede na pracovní výjezd do Německa, měl by dostávat stejnou mzdu jako němečtí pracovníci.

Je pravdou, že tuto variantu – tedy začlenění mezinárodní dopravy do směrnice – prosazuje zejména Francie a Německo?

Ano, jsou to především tyto státy. Chtěly to tak od začátku a svůj postoj dosud nezměnily. Pak je tu skupina zemí, která za žádnou cenu nechce upustit od názoru, že doprava by měla být ze směrnice vyňata úplně. Já osobně se řadím do třetí skupiny, která stojí někde mezi. Po tolika letech jednání jsem došla k závěru, že nedosáhneme ničeho, a naopak celý sektor dopravy uvrhneme do nepředstavitelného chaosu, pokud se nedomluvíme a nenajdeme vyvážený kompromis.

Tento postoj zastává i česká vláda a jsme v něm tahouny. Opravdu si uvědomujeme, že je potřeba kompromis.

Česko tahounem

Takže dalo by se říct, že Česká republika vyjednávání kompromisu v jistém smyslu řídí?

Ano, jsme tím, kdo táhne skupinu zemí, které opravdu chtějí kompromis. Do ní spadá ČR, Slovensko, Finsko, Portugalsko a Irsko. Jedná se tedy o menší země, které si uvědomily, že pokud chtějí něčeho dosáhnout, musí někde ustoupit, protože jinak se nikam neposuneme. Uvědomují si, že bez kompromisu bude situace mnohem horší a v konečném důsledku ji negativně pocítíme my všichni.

To vypadá jako dobrý příklad toho, že i malé státy dokážou mít silnou pozici, pokud spojí své síly.

Ano, to je má zkušenost, kterou si ze svého pětiletého mandátu v Evropském parlamentu odnáším. Pokud se země spojí, tak skutečně mohou spolu něco dokázat a vyjednat slušný kompromis. Musí si ale uvědomit, že ho chtějí.

Česko si prosadilo svou. EU bude chránit zemědělce před nekalými obchodními praktikami

Opožděné platby nebo zrušení objednávky na poslední chvíli – právě to jsou příklady nekalých praktik uplatňovaných obchodními řetězci vůči zemědělsko-potravinářským producentům. V EU budou i díky snaze ČR zcela zakázány.

Další poznatek, který si z tohoto konkrétního jednání můžeme vzít je, že každou věc a každou legislativu je třeba podchytit už na začátku celého procesu. Na rizika směrnice o vysílání pracovníků jsem začala upozorňovat už před čtyřmi lety, kdy tomu nikdo nevěnoval přílišnou pozornost. Ani média o tom nechtěla psát s odkazem na to, že se to bude týkat jen malého procenta zaměstnanců. Ukázalo se však, že dopady půjdou mnohem dál a my tu dnes mluvíme o rozdělené Evropě. Vysílání pracovníků se stalo symbolem těchto příkopů mezi starými a novými členskými státy.

Pokud se dopravní balíček přece jen nepodaří přijmout do voleb, co to pro vysílání pracovníků a pro mezinárodní dopravu bude znamenat?

Pokud se nepřijme nic, nebo to bude složité či zmatené, vznikne chaos a naprosto absurdní situace. Na vyslané pracovníky v ostatních sektorech se bude vztahovat nová revidovaná směrnice z loňského roku, zatímco pracovníci v mezinárodní dopravě budou spadat pod směrnici z roku 1996. Ta je však pro oblast dopravy už naprosto nevyhovující. Tomu jsme se chtěli vyhnout.

Prioritou je méně administrativní zátěže

Přejděme k dalším tématům. Pokud se podíváte zpět na těch téměř pět let, na jakých legislativních či nelegislativních návrzích jste se podílela ve větší míře?

Intenzivně se věnuji unijnímu rozpočtu, konkrétně v poslední době vyjednáváním o budoucím víceletém finančním rámci pro období 2021 až 2027. Toto vyjednávání je hodně důležité i pro Českou republiku, protože my už teď víme, že v příštím období bude pro nás v rozpočtu EU připraveno méně peněz.

Někdo bije na poplach, ale já to beru jako pozitivní zprávu. Česko zažívá ekonomický růst a máme dokonce nejnižší nezaměstnanost. To svědčí o tom, že se povedlo snížit ekonomické rozdíly mezi námi a bohatšími zeměmi EU. Logicky proto budeme z rozpočtu EU dostávat méně peněz. O to více se ale musíme zaměřit na to, jak efektivně tyto menší prostředky vynaložíme.

Dlouhodobě se snažím pracovat i na snížení administrativní zátěže a celkovém zjednodušení evropských fondů. Po programu Horizon 2020 nastoupí nový program Horizon Europe, který bude mnohem jednodušší, a navíc bude ve srovnání s původním programem navýšen o 45 %. A tyto prostředky budou směřovat hlavně na výzkum, vývoj a inovace, což je velmi důležité.

Unie chce dát evropským vědcům více peněz. Zájem Čechů je ale zatím nízký

Na výzkum a inovace půjde v příštím programovém období více finančních prostředků. Česká republika však v participaci na programu Horizon 2020 zaostává. Může za to složitost podávání žádosti i nedostatečná informovanost.

Žadatelé o finanční dotace a příspěvky, tedy třeba výzkumné a vzdělávací instituce, ale i další subjekty, to budou mít s žádostmi a vyřizováním snadnější než doposud? Velká administrativní zátěž je totiž jednou z příčin nedostatečného čerpání.

Určitě to budou mít mnohem jednodušší. Postupně se učíme z minulých chyb. Hlavní je, aby si sama Česká republika mohla rozhodnout, do jakých politik a do jakých oblastí se rozhodne peníze investovat. Důležité je mít především vizi.

Vy jste jako vůbec první český europoslanec předkládala tzv. zprávu o hospodaření Komise. Konkrétně to byla zpráva o hospodaření za rok 2014. Co vám tato zkušenost dala?

Málokdo ví, že výbor pro rozpočtovou kontrolu, kde jsem místopředsedkyní, fakticky drží palec na schválení účetní závěrky Evropské komise. A může se klidně rozhodnout, že souhlas neudělí. V minulosti došlo k tomu, že na popud tohoto výboru Evropský parlament účetní závěrku, tzv. absolutorium, Komisi neschválil a ta musela odstoupit. Jde vlastně o to, že předkládáte zprávu a následně rozhodujete o tom, jak dobře se utratilo celých 145 miliard eur. To byl objem rozpočtu, který jsme v roce 2014 kontrolovali. Je to velká zodpovědnost.

Můžete potvrdit, že financování Komise je v tomto ohledu transparentní? Měla jste opravdu přístup ke každé transakci, do každé účetní knihy Komise?

Ano. Důležitá je v tomto ohledu spolupráce a vzájemná kritika a kontrola. Někdy se stane, že vám jiná čísla ukáže Komise, jiná čísla Evropský účetní dvůr, a vy musíte zjistit, kde je chyba. Pokud se tak stane, máte možnost zajet přímo na místo a konkrétní účty a finance osobně zkontrolovat. I já mám takovou zkušenost, kdy jsem jako poslankyně vedla misi do jižní Itálie, konkrétně do Kalábrie a na Sicílii, kde jsme objevili nesrovnalosti ve financování týkající se programu zaměstnanost pro mladé.

Jak to dopadlo? Jih Itálie nemá zrovna dobrou pověst ve využívání veřejných prostředků.

Nakonec se zjistilo, že finance byly zablokované na úřadě, který je měl rozdělovat jednotlivým firmám zaměstnávajícím mladé lidi. Takže jsme nakonec problém odhalili.

V roce 2018 získala ČR z unijního rozpočtu o 45 miliard více, než do něj odvedla

Česká republika loni získala z rozpočtu Evropské unie o 45,3 miliardy Kč více, než do něj odvedla. Informovalo o tom dnes ministerstvo financí. Předloni tzv. čistá pozice ČR činila 56 miliard Kč.

Co byste zařadila mezi své neúspěchy?

Mluvili jsme o vysílání pracovníků. Nepovažuji to za svůj neúspěch, ale je to pro mě obrovské zklamání. Přijetím nové směrnice se narušily principy volného pohybu osob a služeb a vytvořily se další překážky na vnitřním trhu. Do budoucna bychom se měli soustředit především na jejich odstraňování.

A jaký úspěch byste chtěla vyzdvihnout?

Zabývám se také zaměstnaností mladých lidí a významem technického vzdělávání. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i z nápadu europoslance může vzniknout reálně fungující projekt. S pár kolegy jsme zahájili pilotní projekt, něco jako Erasmus pro učňovské školy. Díky němu mohou učni na středních odborných a technických školách vyjet do zahraničí a vyzkoušet si teorii i praxi tam. Samozřejmě je tu pořád mnoho překážek, na které narážíme, například že se jedná o velmi mladé lidi, jejichž jazyková vybavenost ještě není na takové úrovni jako u vysokoškoláků. Ale povedlo se to a původně pilotní projekt, který dva roky zkoušela Evropská komise, se nyní jako ErasmusPro stal součástí velkého balíku Erasmus+. Je to nyní klasický program Evropské komise se vším všudy.

Jaký je zájem o tento program?

První rok byl slabší, do programu se hlásily hlavně školy, které už nějakou zkušenost se zahraniční spoluprací měly. Výměny se odehrávaly často mezi francouzskými a německými školami. Osobně jsem obeslala 760 českých středních škol, ale trvalo to vlastně celé dva roky, než si uvědomily, že jde o velkou příležitost a do programu se zapojily.

Jak dlouho trvala realizace takové myšlenky?

Půl roku jsme to připravovali, dva roky trval pilotní projekt a ve třetím roce to už běželo. Tedy větší půlku mandátu.

EU nás skutečně ovlivňuje

Co si myslíte, že bude hlavním tématem voleb do Evropského parlamentu?

Začala bych tím, že je jasné, že se složení EP promění, někdo hovoří o obměně i ze 70 %. Posledních pět let ukázalo, jak je evropská politika důležitá pro nás všechny a pro naše každodenní životy. Sice se někteří proti Unii vymezují více než dříve, ale prakticky všichni si uvědomili, že je EU skutečně ovlivňuje.

Za velké nebezpečí považuji podporu silně euroskeptickým stranám. Některé průzkumy říkají, že až třetina poslanců bude po volbách právě z těchto antievropských stran.

A jaká témata budou rezonovat mezi českými voliči?

Jsem přesvědčena, že pro české voliče bude důležitým tématem odstraňování překážek na vnitřním trhu. Čtyři základní svobody, tedy volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, jsou pro nás nesmírně důležité. To byl mimochodem také důvod, proč jsme do EU vůbec vstupovali.

Rezonovat samozřejmě bude i migrace a bezpečnost. I když EU na začátku migraci úplně nezvládla, v průběhu dalších let dokázala přijmout konkrétní opatření a bezpečnost se posílila. Velkým tématem to ale určitě bude i do budoucna.

Evropané chtějí aktivnější EU, ukazuje průzkum. Češi požadují více v oblasti bezpečnosti

Nová data z Eurobarometeru poukazují na to, že občané unijních zemí by byli rádi, kdyby aktivita EU v řadě oblastí byla ještě intenzivnější. Konkrétně u Čechů pak jde o témata jako terorismus, bezpečnost vnějších hranic nebo boj proti daňovým podvodům.

Co Unii v posledních pěti letech nejvíce poškodilo? Byla to migrační krize?

Zdaleka nejvíce nás poškodilo rozhodnutí jednoho členského státu vystoupit z EU. Brexit nám hodně ublížil, protože ztrácíme důležitého partnera. Britové byli vždy pragmatičtí a v jednání nám bude tento přístup velmi chybět.

Pokud jde o migraci, tak nás neoslabil příchod tak velkého počtu lidí, ale to, že 28 zemí nebylo schopno najít společné řešení.

Zatřetí musím mluvit o rozdělení Evropy na východ a západ, které se projevuje hlavně v přístupu k řešení sociálních otázek. Tady se neshodneme, protože to každý vidíme jinak. Takové rozdělení není dobré, a ještě si s ním v budoucnu užijeme.

Máte vy osobně nějaká témata, se kterými půjdete do voleb?

Vše je zatím otevřené, hnutí ANO na programu do evropských voleb stále pracuje a jasno není zatím ani o kandidátkách. Pokud bych kandidovala, samozřejmě bych se dále zaměřovala na témata, o kterých jsme spolu mluvili, a zároveň na témata, o kterých vím, že lidi trápí.

Často zmiňujete, že v evropské politice je velmi důležitá vzájemná komunikace. Podle nedávného průzkumu agentury STEM jste však mezi českou veřejností jedna z nejméně známých europoslanců. Čím si to vysvětlujete?

Tento průzkum v žádném případě nepodceňuji, určitě má svoji relevanci. Veřejně známými europoslanci bývají často ti, kteří před svým zvolením do Evropského parlamentu působili ve vrcholové národní politice nebo se objevovali v českém veřejném prostoru. Mnohdy zastávali i vysoké funkce a logicky i díky tomu získávali větší prostor v médiích. V tom podle mě spočívá vysvětlení, proč se některým lidem dostali hlouběji do povědomí.

Abych byl spravedlivý, tak připomenu i statistiky MEP Ranking. Podle nich jste jedním z nejaktivnějších europoslanců …

To je pravda. To, že se tak často neobjevují v hlavních zprávách, ještě neznamená, že svou práci nedělám dobře. Mnohdy mne mé pracovní povinnosti nutí trávit více času na jednání. O to více si vážím toho, že má práce získala ocenění MEP Award pro oblast zaměstnanosti a sociálních věcí. Tuto cenu jsem získala dokonce jako vůbec první český europoslanec v historii. Pro mě je to důležité i proto, že ocenění udělují lidé, kteří se v této oblasti profesně pohybují, dále pak novináři, kteří naši práci neustále sledují a podrobují kritice, a také ostatní europoslanci, s nimiž si nemusím rozumět v politice, ale i přesto vidí, že jsem tu těch pět let nepromarnila.

Na závěr jedna často kladená otázka. Jak EU přiblížit českým občanům?

Velký kus práce musíme odvést my dva. Tedy politici a novináři. Je pravda, že politici se mnohdy o EU bojí mluvit pozitivně. Na druhou stranu to však platí i o některých novinářích.