Jaromír Štětina: Nový „ministr zahraničí“ EU musí jasně pojmenovat ruskou hrozbu

© TOP 09 (Veronika Rejmanová)

Za vzestupem protievropských sil nejen v Česku stojí úspěch metody ruského generála Gerasimova, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Jaromír Štětina. Žebříčky europoslanců podle něj připomínají socialistické soutěžení, v předvolební kampani pak spoléhá na sílu sociálních sítí.

Jaromír Štětina je spisovatel, bývalý novinář a senátor a od roku 2014 europoslanec zvolený za TOP 09 (EPP). Se stranou se ovšem rozešel a založil hnutí ESO, se kterým by chtěl svůj mandát v Evropském parlamentu obhájit.

Aktivisté z proevropského spolku Pulse of Europe Vaše hnutí Evropa společně (ESO) označili mezi všemi kandidujícími za jedno z nejvíce proevropských. Souhlasíte s tím? Co podle Vás vůbec znamená „být proevropský“?

Souhlasím s tím a jsem za to rád. Být proevropský znamená nasadit veškeré politické síly k tomu, aby byla Evropská unie uchráněna, protože je v současné době ve velkém nebezpečí, hrozí jí rozpad. Naše „proevropskost“ vyplývá ze snahy, aby se Evropy a nás v České republice nedotklo žádné násilí. Kdyby se totiž EU rozpadla, a těch vnějších i vnitřních útoků je celá řada, tak by se Evropě otevřely všechny staré rány, které vznikaly posledních dvě stě padesát let. Ve válce často dochází ke spojování lokálních konfliktů a my chceme v Evropě zachovat mír, rozpad EU by totiž znamenal hrozbu velké evropské války.

Praha byla minulý týden svědkyní demonstrace „proti diktátu EU“ organizované Tomiem Okamurou, Vy sám jste vystoupil na konkurenčním protestu na podporu EU. Jak silní budou podle Vás nacionalisté kolem Salviniho, Le Penové nebo Okamury po volbách?

Obávám se, že mají šanci, protože v Evropské unii a v České republice začíná mít veliký úspěch metoda generála Gerasimova, kterou v roce 2014 jako náčelník generálního štábu ruské armády vymyslel. Jeho koncepce spočívá v jednoduché větě: „Vhodně použité slovo je více než raketové systémy nebo tanky“. Ruská Federální služba bezpečnosti FSB, což není nic jiného než KGB, tuto metodu úspěšně využívá po celé Evropské unii a také u nás. Úspěch pana Okamury a jemu podobných je toho důsledkem.

A nejde jen o vměšování do voleb, ale o ovlivňování celkového „ovzduší“ v jednotlivých zemích. Všechny prokremelské servery, včetně Russia Today a Sputniku, se snaží vytvářet obraz objektivity. Nejde jim ani tak o to přesvědčit o moskevské pozici lidi v ČR nebo v jiných zemích EU, ale chtějí, aby čtenáři nevěřili vůbec ničemu, chtějí vytvořit myšlenkový chaos. Zdá se, že to funguje. Protievropské síly se navíc začínají internacionalizovat, Okamurova sešlost s Le Penovou a Wildersem na Václavském náměstí o tom svědčí.

Europoslanec Štětina představil hnutí Evropa společně. Na kandidátce je Jan Povýšil a Petr Fischer

Na české politické scéně se objevilo další hnutí, které chce usilovat o křesla v Evropském parlamentu. Cílem Evropy společně je zachování jednoty EU.

Evropský parlament už zpomalil

V souvislosti s výhledovým posílením protievropských sil se hovoří o tom, že unijní instituce budou méně akceschopné, protože bude těžší něco prosadit. Zpomalí podle Vás Evropský parlament?

Evropský parlament už zpomalil. Obrana proti hybridní válce je slabá a nenese na tom vinu ani tak Evropský parlament, jako samotná Evropská komise. „Ministryní zahraničí“ je totiž paní Mogheriniová, která si netroufla za celé své působení ve funkci komisařky nazvat věci pravými jmény a označit Rusko jako zásadní hrozbu pro Evropskou unii. Doufám, že Manfred Weber bude novým předsedou Evropské komise a pomůže vybrat někoho, kdo bude ruskou hrozbu lépe chápat.

Co se týká legislativy, tak bude těžší cokoliv prosadit, protože populisté se do Evropského parlamentu nahrnou z většiny osmadvacítky. Pravděpodobně se vrací i Nigel Farage, který stojí za brexitem a opět bude frontmanem „rozbíjení“ dohod uvnitř Evropského parlamentu.

Zůstal bych ještě u SPD. Když se podíváme na jejich program a odhlédneme od toho, že staví na neznalosti fungování EU a řeší pro eurovolby irelevantní témata, tak je velice krátký a úderný. Oproti tomu program hnutí ESO má přibližně dvacet stran poměrně detailních postojů a postupů. Neodradíte tím potenciální voliče?

Čtenářům doporučuji přečíst si první stranu, která je v podstatě resumé celého programu. Jde především o vnitřní vodítko pro nás, voliče oslovujeme jinými způsoby, abychom je seznámili s tím, o co nám jde. Hodně používáme sociální sítě, protože s nimi máme dobrou zkušenost. Já osobně jsem dvakrát vyhrál volby do senátu a jednou do Evropského parlamentu, a dvakrát to bylo za pomoci právě sociálních sítí. Dnes se jedná o nezbytnou věc a spoléháme na to, že naši kandidáti mají na sítích určitý dosah. Všichni čtyři lídři hnutí ESO, tedy pan Fischer, pan Povýšil, paní Spekhorstová a já, máme své podporovatele a spojením nejen těchto „bublin“ hodláme dosáhnout úspěchu.

VoteWatch: Čeští poslanci tvořili druhou nejvlivnější skupinu v europarlamentu

Čeští europoslanci se v nyní končícím složení europarlamentu neztratili. Nezávislý bruselský server VoteWatch.eu, který dlouhodobě sleduje a analyzuje evropské politické dění, dnes zveřejnil svůj pohled na práci končícího europarlamentu.

Minulý týden se objevil průzkum serveru VoteWatch.eu, podle kterého byli v současném období čeští europoslanci při zohlednění velikosti země druhou nejvlivnější skupinou v Evropském parlamentu. Překvapuje Vás to?

Kdybych zmíněný průzkum nečetl a někdo se mě na tuto otázku zeptal, tak bych řekl, že nic podobného v Evropském parlamentu nepozoruji. Je ale faktem, že například uvnitř frakce Evropské lidové strany máme my Češi jednu z nejsilnějších národních delegací.

Bráním se jedné věci, kterou bych při této příležitosti rád zmínil. Já jsem v Evropském parlamentu protivníkem toho, co nazývám socialistické soutěžení. Existují různé žebříčky, které ukazují, jak jsou europoslanci aktivní nebo pracovití. Body se pak dostávají za věci, jako je účast na hlasování nebo počet pozměňovacích návrhů. Vede to k naprosto absurdním situacím, kdy například k zisku bodů, a tím pádem k lepšímu umístění v žebříčku, stačí v návrhu pozměnit dvě slova. Některé projednávané texty pak mají až dva tisíce pozměňovacích návrhů. Zvolený systém je naprosto nepřehledný a vede k tomu, že projevy na plénu nebo ve výborech jsou velice často nekvalifikované. Poslanci se k nim hlásí pouze proto, aby získali body. Práci navíc nelze posuzovat pouze na tomto základě, například pro členy zahraničního výboru, jako jsem já, je podstatnou částí práce parlamentní diplomacie – jezdíme do různých zemí. Za to žádné body nejsou, přitom se jedná o důležitou práci a dosáhnout úspěchu je těžké.

Dopisy diktátorům

Evropský parlament přijímá celou řadu usnesení neboli rezolucí, ve kterých se často vyjadřuje k tématu lidských práv ve světě. Vy jste pod mnohými podepsaný a jako člen zahraničního výboru můžete iniciovat tzv. urgentní rezoluce. Skutečně dokáží něco změnit, zachránit životy?

Z technického hlediska je co zlepšovat. Běžná praxe je, že se v Evropském parlamentu každý měsíc projednávají tři tzv. urgentní kauzy, a většinou se vybírají případy, kde jsou lidská práva porušována až na hranici smrti nebo těžkých trestů. Já se o téma lidských práv zajímám už dlouho a snažím se některá témata prosazovat, jako byl například případ vězněného Olega Sencova. Moje snahy bych označil za jakési „suplování“ státní politiky, protože my jsme naše „rodinné stříbro“, tedy téma obrany lidských práv prosazované za dob Schwarzenberga, bohužel ztratili. Ministr Petříček se teď také snaží, ale v mezidobí bohužel lidská práva začala trpět.

Příklad efektivity usnesení Parlamentu pak můžeme sledovat například při ochraně advokátů, kteří obhajují bojovníky za lidská práva v Kazachstánu. Už jenom to, že si státní orgány v diktátorských zemích nedovolí tolik, jako kdyby se mlčelo, je podle mě úspěch. Konkrétní dopady vidím díky celé řadě děkovných dopisů, které mi chodí z Kazachstánu a z jiných zemí. K urgentním kauzám pak přispívá i individuální práce, kdy například píšu dopisy představitelům nedemokratických režimů, jako je Moldávie nebo Ázerbájdžán. K tomu pak patří také spolupráce s nevládními organizacemi typu Open Dialogue.

EP posílá vzkaz Rusku. Cenu za svobodu myšlení dostane vězněný režisér Sencov

Evropský parlament se dnes rozhodl, že letošní Sacharovovu cenu za svobodu myšlení obdrží ukrajinský režisér Oleg Sencov, který je v současnosti v ruském vězení.

Za svůj europoslanecký mandát jste se věnoval především otázkám obrany a bezpečnosti. Můžete vyzdvihnout nějakou konkrétní legislativu, na které jste se podílel?

Mám například jistý podíl na tom, že se povedlo prosadit devadesátidenní bezvízový režim pro Ukrajinu a pro Gruzii. To má opravdu velký význam, především edukační, a pomáhá proti dezinformacím, které se sem valí z Kremlu. Když budou lidé jezdit k nám, tak uvidí, jak to v demokratických systémech vypadá.

(svou další práci na půdě EP Jaromír Štětina zmiňuje v anketě iniciativy Programy do voleb)

Plán B – vyzbrojit Ukrajinu

Když už jsme u Ukrajiny, jak se tam podle Vás bude situace nadále vyvíjet? Jedná se o zamrzlý konflikt?

Hrozba zamrzlého konfliktu tady je. Já v každém případě kandiduji do Evropského parlamentu proto, že tam mám nedodělanou práci. Mezi svými kolegy mám přezdívku Mr. Donbas, protože jsem začal jezdit do oblasti konfliktu už v roce 2014. Když se člověk nejede „na vlastní triko“ přesvědčit, nepochopí, co se tam děje. Rád bych přispěl k tomu, aby konflikt skončil, jedná se ale o mravenčí práci.

Je potřeba, aby Evropský parlament dál věnoval Ukrajině svou pozornost, protože Rusko rozumí pouze silným protivníkům. Kreml si neváží submisivních představitelů jiných zemí, jako je například náš pan prezident Zeman. Ten sám hraje v řešení konfliktu na Ukrajině poměrně negativní roli, protože jeho interpretace konfliktu je škodlivá – říká, že na Ukrajině je občanská válka, což není pravda. Po sedmdesáti letech se jedná o první napadení suverénní země jinou zemí. Před kolegy v Evropském parlamentu se za našeho prezidenta stydím.

Ohledně Ukrajiny je potřeba přitvrdit. Evropská unie považuje za řešení ukrajinského konfliktu Minské dohody, které jsou dobré z hlediska sankcí, ale vůbec neřeší samotnou válku. Podmínky z dohody, tedy kam se kdo má stáhnout, nedodržuje ani Ukrajina, ani Rusko. Už několikrát jsem se na plénu paní Mogheriniové veřejně ptal, jestli existuje nějaký „plán B“, a její odpověď byla vždy „ne“.

Neleží problém v tom, že za vyjednáním Minských dohod nestojí celá Evropské unie, ale pouze velké země – Francie a Německo?

Ano, to je pravda, a proto potřebujeme nového šéfa evropské diplomacie, který hlas zemí sjednotí a nazve věci pravými jmény.

Já svůj soukromý „plán B“ mám – Ukrajině je potřeba dodat munici a zbraně, aby válku vyhrála. Když jsem to navrhl poprvé, tak moji kolegové v hrůze lezli pod stůl, postupně se ale pohledy mění. Už nějakou dobu neplatí embargo na vývoz zbraní ze zemí EU na Ukrajinu, a pobaltské státy už tam dodávají. NATO je v tomto ohledu také aktivní. Další metodou boje je demonstrace síly, protože Moskva skutečně reaguje pouze na tvrdý úder pěstí do stolu, což znamená přítomnost lodí NATO v Černém moři. Něco takového bude fungovat, ale zatím se to používá málo.

Krize v Kerčském průlivu: EU vyzývá Rusko, aby pustilo ukrajinské lodě

Evropská unie vyzvala Rusko, aby se v Azovském moři zdrželo dalších provokací. Chce pokojné urovnání incidentu.