Češi chtějí vědět, zda jsou v Bruselu slyšet, říká šéf oddělení EP pro komunikaci s občany

© European Union, 2018

V čem byly letošní evropské volby jiné než předchozí a jak přimět Evropany k tomu, aby se zajímali o dění v Bruselu? Odpovídá Stephen Clark, ředitel Oddělení Kontaktních kanceláří Evropského parlamentu.

Účast v letošních evropských volbách byla nejvyšší od roku 1994, dosáhla 50,6 procenta. Co podle Vás stojí za tímto úspěchem?

O Evropě se v poslední době hovoří mnohem více, než kdy dříve. Média začala o evropských volbách informovat s předstihem a intenzivně o nich mluvili nejen politici, ale i běžní lidé. Tohle nikdy předtím nebylo. Svůj podíl na tom měly i konkrétní postavy, například Emmanuel Macron nebo také Steve Bannon (bývalý poradce amerického prezidenta – pozn. red.), který objížděl celou Evropu s vizí, že převezme Evropský parlament. Evropa navíc léta předtím procházela jednou krizí za druhou a všichni chtěli vědět, co s ní bude dál. Atmosféra byla zkrátka úplně jiná.

Dalším faktorem byla celková mobilizace voličů, na které se, doufám, podílela i naše kampaň. Objevila se celá řada mladých lidí s touhou zapojit se a stát se její součástí. Vysoký zájem o volby se pak odrazil i v novém složení Evropského parlamentu, ve kterém je teď mnoho nových a mladých poslanců. Evropský parlament tak dostal úplně nový náboj.

Češi si zvolili 21 nových europoslanců. Kdo je mezi nimi?

Ve volbách do Evropského parlamentu si Češi vybrali 21 zástupců. Šest z nich kandidovalo za hnutí ANO, čtyři za ODS, tři za Piráty a tři za koalici TOP 09 a STAN. Dva poslanci byli zvoleni za KDU-ČSL a stejný počet pochází z SPD. Zbývající mandát připadá KSČM. Na čem dosud tito lidé pracovali a co chtějí v EP prosazovat?

Kampaň doprovázel takzvaný proces spitzenkandidátů, kdy si každá parlamentní skupina vybrala svého volebního lídra, který se měl v případě vítězství frakce ve volbách stát předsedou Evropské komise. Ačkoli tento systém nakonec uplatněn nebyl, jak se podle Vás podílel na celé kampani a na následném vyjednávání o novém složení evropských institucí? 

Jednalo se o důležitou součást kampaně. Objevili se velice silní kandidáti, kteří se pouštěli do velmi kvalitních a zajímavých diskusí. Přestože politická situace nakonec nebyla systému spitzenkandidátů nakloněna, bylo velmi zajímavé sledovat, jak to zamávalo s vyjednáváním na úrovni Evropské rady. Premiéři a prezidenti se seskupovali na základě své příslušnosti k evropským politickým rodinám, což byl v podstatě výsledek procesu spitzenkandidátů. V jedné místnosti debatovali lidovečtí premiéři, v druhé liberální, ve třetí socialističtí a tak dále. Poté jsme viděli, že se ze dvou vedoucích kandidátů stali výkonní místopředsedové Evropské komise a dostali na starosti důležité agendy. Jen je škoda, že se systém zatím nepodařilo prosadit naplno. Uvidíme, jak se proces vyvine v budoucnu.

Nová Komise se nestihne schválit včas, úřadovat začne až v prosinci

Nová Evropská komise se neujme úřadu 1. listopadu, jak bylo původně plánováno, ale zřejmě o měsíc později. Dosavadní časový plán dnes oficiálně zrušilo vedení Evropského parlamentu, informovala agentura DPA. Důvodem je neúspěch tří designovaných eurokomisařů v nominačním řízení.

Říkáte, že Evropský parlament získal nový náboj, zároveň se před volbami zvedla vlna zájmu o dění v Bruselu. Může to znamenat jakýsi „nový svěží začátek“?

Bude velmi důležité, aby evropské instituce začaly plnit očekávání voličů. Pokud se tak nestane, bude to katastrofa. Nový Parlament, který je nyní pluralističtější, než ten předchozí, musí co nejdříve začít pracovat na klíčových agendách, jako je klimatická změna, investice nebo digitální ekonomika. V případě, že se mu podaří věci posunout správným směrem, tak jsme možná skutečně vstoupili do nové éry. Máme tu nový energický Evropský parlament, novou „politickou“ Evropskou komisi, novou agendu. Volby se navíc odehrály za specifických okolností, Evropané si uvědomují, co se děje za hranicemi, jak se chovají Spojené státy nebo Čína. Spolupráce v rámci Evropy jim tak může připadat mnohem důležitější.

EU nesmí být abstraktní

Zaměřme se teď přímo na komunikaci s Evropany. Odnášíte si z květnových voleb nějaké nové zkušenosti, na základě kterých můžete nyní lépe komunikovat s voliči?

Naučili jsme se tři důležité věci. Zaprvé, komunikace musí být o emocích, musíme se soustředit na budování osobního vztahu lidí k Evropě. Zadruhé, mobilizace je klíčová. My úředníci bychom neměli být jediným hlasem, který z Bruselu k lidem hovoří. Lidé si musí naslouchat navzájem. K volbám vyzývali zejména dobrovolníci, organizace a další skupiny, které to bavilo a bylo jejich v zájmu, aby se lidé kolem nich začali o Evropu zajímat. Třetím důležitým bodem je, že pokud mají lidé zájem, musíme jim dodávat jasný a konkrétní obsah. Musíme jim umět poskytnout odpovědi na otázky typu „Co nám Evropa dala?“. Spustili jsme kvůli tomu i zvláštní web, který přináší konkrétní příběhy, konkrétní odpovědi. Na tom bychom rádi zapracovali i v budoucnu, aby právě dobrovolnici a další lidé po celé Evropě měli k dispozici potřebné informace. Nemůžeme jim teď říct „děkujeme, na shledanou, uvidíme se příště“. Chceme s nimi zůstat v kontaktu, nejen aby šířili informace o EU, ale aby nám hlásili, co vlastně lidé od Evropského parlamentu požadují.

S tím souvisí i opomíjená regionální dimenze, lidé v regionech se totiž necítí být zapojeni do rozhodování na evropské úrovni, a to musíme změnit. Právě na to se chceme v naší budoucí komunikaci zaměřit, ale nemůžeme to dělat sami, potřebujme spolupracovat s lokálními partnery, od skupinek studentů až po univerzity třetího věku. Otevírá se nám řada příležitostí.

Naše redakce také často vyráží do regionů, chce od lidí slyšet jejich podněty a třeba jim poskytnout informace o EU. Bohužel, zájem není kdoví jaký. Máte nějaký tip, jak to změnit?

Musíte lidem poskytovat informace,  ze kterých pochopí, že EU není nic vzdáleného a abstraktního. Musíte jim říct, co konkrétního jim členství v EU přináší. Pokud jedete někam vyprávět o Evropě, musíte dobře znát prostředí, do kterého míříte a nemluvit o EU jako takové, ale o konkrétních tématech nebo projektech. Například místním říct, co EU v daném regionů dělá proto, aby v něm mladí lidé netrpěli vysokou nezaměstnaností.

A jak už jsem říkal, důležitou roli hrají i emoce. Pokud budou lidé vnímat výhody, které jim EU přináší, vytvoří si k ní pozitivní vazbu. Platí to zejména pro mladé lidi, kteří mohou díky EU cestovat a studovat po celé Evropě. Myslím si, že osobní výpovědi lidí o vlastních zkušenostech jsou velmi důležité. Vidíme to teď i ve Velké Británii, kde lidé o výhody EU přicházejí a volají: „Hej, stop, já jsem Evropan a nechci ztratit příležitosti, které díky tomu mám!“. Všichni přitom víme, že Britové nikdy nepatřili k proevropským národům, i tam ale emoce nakonec vypluly napovrch. Proč by se to samé nemohlo stát i v Česku?

Máme dohodu o brexitu, napsali Johnson i Juncker. Severoirští unionisté i Corbyn ji odmítají

Británie a Evropská unie se dohodly na podmínkách brexitu, informovaly strany na Twitteru. Klíčoví severoirští unionisté jsou však proti, stejně jako lídr labouristů Jeremy Corbyn.

Češi jsou obecně skeptičtí vůči všemu, nejen Evropské unii. Příkladem je i boj proti změnám klimatu, který sice bude pro EU velkým tématem následujících let, ale Češi ho moc neprožívají. Nemůže se evropská zelená agenda negativně odrazit na způsobu, jakým Češi vnímají EU?

Klimatická změna zvedla ze židle tisíce mladých lidí po celé Evropě, zejména ve Skandinávii, kde jsou všichni svědky tání ledovců a dalších konkrétních dopadů. Pokud Češi dopady klimatické změny nepociťují, nemusí to znamenat, že se o ně nebudou zajímat. Zároveň to není jen evropská záležitost, je to celosvětový problém.

Na druhou stranu, Češi se zajímají o jiná evropská témata, například o ekonomickou situaci. Právě ekonomika zůstává nejdůležitějším tématem napříč Evropou. Důležitá je pro ně i debata o budoucnosti EU nebo o stavu demokracie. Právě proto chceme nadále spolupracovat s lokálními komunitami a naslouchat našim partnerům v regionech. Můžeme se o nich dozvědět, jaká témata je zajímají a zohlednit to v naší komunikaci. Byl jsem například před nedávnem ve Švédsku, kde mi řekli, že by bylo dobré, kdybychom jim dali k dispozici informace publikované v jednoduché švédštině. Žije zde totiž spousta minorit, které rozumí jen obyčejné formě tohoto jazyka. Něco takového by nás z bruselské kanceláře nenapadlo.

A máte už nějaké zprávy o tom, co zajímá Čechy?

Je pravda, že klimatická změna to asi nebude (smích). Zaujalo mě však, že se Češi hodně zajímají o budoucnost EU a způsoby jejího fungování. Chtějí vědět, zda jsou české hlasy slyšet Bruselu a jak se tam mohou prosadit. Naším úkolem je na tyto dotazy odpovědět. Zajímá je i ekonomika nebo obchod, ale také brexit. Řada lidí jej vnímá jako jakýsi experiment, co se stane, když země opustí EU.

Czexit? Amputace vlastní ruky, ekonomická sebevražda, úroveň Běloruska, varují podniky

Ekonomové a zástupci podniků se obávají snah vyvést Českou republiku z Evropské unie. Z hospodářského hlediska podle nich takový krok nedává smysl.