Podle studie mají středoevropské země značný potenciál pro výrobu větrné a solární energie, který by mohl dosáhnout až 200 GW do roku 2030. To je ekvivalent stonásobku jedné jaderné elektrárny Temelín, píše Nikola Adamovská.
Nikola Adamovská je vedoucí výzkumu v Institutu Puls a analytičkou ve studiu KONTRA. Působí coby doktorandka na Vysoké škole ekonomické a vyučuje Udržitelný rozvoj a environmentální politiku na Anglo-American University.
Na začátku října vydal Institut Puls v češtině dvě studie organizace EMBER, které představují vizionářský pohled na energetickou budoucnost střední a východní Evropy. Podrobné analýzy zdůrazňují potenciál regionu v oblasti větrné a solární energie a naznačují, jak by mohly tyto země dosáhnout energetické soběstačnosti a bezpečnosti, pokud by přijaly ambiciózní strategie dekarbonizace. Klíčovým prvkem je posílení přeshraničních energetických spojení a zdvojnásobení kapacity propojení v Evropě v příštích deseti až patnácti letech. Studie pak nabízejí cestu, jak mohou středoevropské země optimalizovat využití obnovitelných zdrojů energie, dosáhnout klimatické neutrality a zároveň z celého procesu ekonomicky benefitovat.
Bezpečnost regionu a ekonomický potenciál
V kontextu geopolitického napětí a závislosti na fosilních palivech, zejména z Ruska, je energetická bezpečnost klíčovou prioritou pro středoevropské země. Větrná a solární energie by mohly být zásadními nástroji pro budování energetické bezpečnosti a snížení zranitelnosti vůči politickému vydírání a hospodářskému tlaku.
Podle studie Společná cesta k čistší a levnější energii ve střední a východní Evropě mají středoevropské země značný potenciál pro výrobu větrné a solární energie, který by mohl dosáhnout až 200 GW do roku 2030. To je ekvivalent stonásobku jedné jaderné elektrárny Temelín. Takováto kapacita by mohla vést ke snížení cen elektřiny pro běžné spotřebitele o 29 % a zvýšení energetické bezpečnosti regionu. Pro Českou republiku by to znamenalo zcela zásadní zlom ve vývoji cen elektřiny, které nyní podle online nástroje pro údaje o evropských velkoobchodních cenách elektřiny téměř atakují nejvyšší příčky v EU. Pokud by zároveň došlo k středoevropskému propojení a využití zahraničních obnovitelných zdrojů v Česku, ceny silové elektřiny by se dostaly na téměř historické minimum.
Větrná a solární energie nejenže přinášejí ekologické výhody, ale také ekonomické. Dostupná elektřina přináší nové investice a udržuje konkurenceschopnost. Země, které se připojují k iniciativám, jako je RE100 (sdružuje globální firmy, které chtějí 100% využívat obnovitelnou energii) a ty, které se snaží stabilizovat své provozní náklady prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, budou mít z těchto zdrojů nezanedbatelný prospěch. Zvýšený podíl obnovitelných zdrojů energie povede k poklesu velkoobchodní ceny, což přináší výhody nejen průmyslu, ale také domácnostem.
Studie EMBER zkoumá dva scénáře: základní, reflektující současné politické ambice, a ambiciózní, který vychází z “vysokých” prognóz energetického průmyslu. V ambiciózním scénáři by produkce energie z obnovitelných zdrojů v regionu střední Evropy do roku 2030 vzrostla o 31 %, což by vedlo ke snížení velkoobchodních cen elektřiny o 29 %. Náklady na novou výrobu elektřiny z větrné a solární energie jsou již nyní nižší než u uhelných a plynových elektráren, a tento trend by měl pokračovat s rostoucími náklady na emise uhlíku.
Pro dosažení těchto výhod je však nezbytné, aby středoevropské země přijaly odpovídající cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Současné ambice většiny těchto zemí jsou výrazně nižší než vidíme průměr v EU. Podíl energie získané z obnovitelných zdrojů v celkové spotřebě elektřiny v EU vzrostl v roce 2020 na 37 %, oproti 34 % v roce 2019, jak uvádí zpráva statistického úřadu Eurostat z roku 2022. Rakousko mělo v rámci EU nejvyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny, zatímco Česká republika byla mezi pěti zeměmi s nejnižším podílem.
Scénář modelovaný organizací EMBER by region střední a východní Evropy uvedl do souladu s cíli EU, což by otevřelo další finanční možnosti potřebné k realizaci energetické transformace. Střední Evropa má už nyní přístup k finančním prostředkům, jako jsou granty v rámci nástroje pro obnovu a odolnost, Fond pro spravedlivou transformaci a Modernizační fond. Tyto prostředky mohou být stěžejní pro realizaci přechodu ke klimatické neutralitě. Pro uvolnění těchto prostředků je však nutné, aby strategické dokumenty, jako jsou Národní plán obnovy a Národní energeticko-klimatický plán, obsahovaly ambiciózní strategie a cíle v oblasti větrné a solární energie, které jsou slučitelné s politikami, jako je dohoda na 42,5 % podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny stanovená ve směrnici EU o obnovitelných zdrojích energie.
Země střední a východní Evropy tak stojí před historickou příležitostí. Mohou přizpůsobit své energetické strategie, přijmout ambiciózní cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie a tím otevřít cestu k energetické soběstačnosti, bezpečnosti a prosperitě, což potažmo povede také k posílení evropské soudržnosti.
Cestu k prosperitě může otevřít posílené přeshraniční propojení
V nedávné studii Zvedněte závory: Cesta k levné a čisté elektřině vede skrze otevření hranic organizace EMBER zdůrazňuje jako zcela zásadní krok zdvojnásobení současné kapacity propojení elektroenergetických přenosových soustav v Evropě v příštích deseti až patnácti letech, což mohlo vést k naplnění stanovených klimatických cílů a klimatické neutrality EU. Současné plány na rozšíření propojení však tyto ambice plně nereflektují, což vede k rozporu mezi předpokládanými i očekávanými potřebami propojení energetických systémů v letech 2030 a 2040.
Studie EMBER podrobně zkoumá, jak propojení elektroenergetických přenosových soustav umožňuje optimalizaci využití obnovitelných zdrojů energie, jako jsou větrná a solární, a jak to přispívá k dosažení evropských cílů v oblasti dekarbonizace. V letech 2025-2030 by mohlo být díky propojení ušetřeno 14 Mt CO2 ročně, což odpovídá ročním emisím Litvy v roce 2021, a v letech 2030-2040 by mohlo být ušetřeno 31 Mt CO2 ročně, což odpovídá ročním emisím Slovenska v roce 2021.
Přeshraniční výměna levnější elektřiny z obnovitelných zdrojů nabízí alternativní zdroj flexibility a mimo jiné snižuje zranitelnost Evropy vůči kolísavým cenám plynu a geopolitickým rizikům. Studie se zaměřuje na význam a potřebu interkonektorů v rámci evropské energetické infrastruktury. Interkonektory jsou přeshraniční vysokonapěťové kabely a vzhledem k tomu, že Evropa je největší propojenou sítí na světě, její regionální spolupráce na energetickém přeshraničním propojení je do budoucna vysoce žádoucí. Interkonektory zajistí pružný systém, který dokáže vyrovnávat geografické rozdíly ve výrobě větrné a solární energie, sníží tak výkyvy výkonu a omezování dodávek. To v důsledku povede ke snížení ceny elektrické energie.
Studie zdůrazňuje, že Evropa musí zdvojnásobit svou současnou kapacitu propojení v příštích deseti až patnácti letech, aby dosáhla svých energetických cílů a cíle klimatické neutrality. Očekávaná kapacita propojení je nedostatečná, s předpokládanou přeshraniční výměnnou kapacitou v referenční síti 136 GW v roce 2030, zatímco rozsah potřeb soustavy se pohybuje mezi 148-187 GW. V roce 2040 je rozdíl mezi referenční sítí a potřebami systému ještě větší, s očekávanou propojovací kapacitou 155 GW, zatímco systémové potřeby se pohybují v rozmezí 225-274 GW.
Je nezbytné, aby politici zvážili doporučení těchto dokumentů při formulování budoucích energetických strategií a politik. Lepší energetické propojení umožní jednak efektivnější přeshraniční výměnu čisté elektřiny z obnovitelných zdrojů a zároveň tato robustní síť může sloužit jako katalyzátor evropské solidarity a jednoty v obdobích geopolitické a energetické nejistoty. Studie navíc navrhuje soustředit stávající finanční prostředky EU do zvláštního evropského nástroje pro energetické sítě.
Stěžejní je identifikace hranic, kde je nutná prioritní politická podpora, aby se zajistilo, že propojení nebude překážkou očekávaného rozmachu nových větrných a solárních elektráren. Strategické plánování a investice do energetické infrastruktury mohou přinést dlouhodobé výhody v oblasti energetické bezpečnosti a stability.
Neprodlenou akcí vlád by měla být aktualizace Národního energeticko-klimatického plánu tak, aby odpovídal prognózám v odvětví a ekonomickému potenciálu a zahrnout ambiciózní plány rozvoje větrné a solární energie a projekty rozšíření sítě do kapitoly Národního plánu obnovy týkající se balíčku RePowerEU. Národní energeticko-klimatický plán přitom má schvalovat vláda již 10. října, přičemž dala odborné i široké veřejnosti pouhých 10 dní k jeho komentářům. Samotný dokument navíc ani nezveřejnila a odborná veřejnosti si ho musí potutelně přeposílat od těch, kteří jej z Ministerstva průmyslu a obchodu pronesli ven.
V neposlední řadě je zcela zásadní odstranění vnitrostátních překážek bránících zavádění větrné a solární energie. Aktuální povolování staveb větrných elektráren například trvá i více než 10 let a na povolení již nyní čeká přes 20 Gigawatt solárních panelů. Tedy takových deset decentralizovaných Temelínů.