Návrat k trhu, nebo ke starým dobrým časům?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

trh s elektřinou

© Pixabay

Pravidla trhu s elektřinou vymysleli jen lidé, a proto bychom neměli jeho účinky přeceňovat, píše ve svém komentáři odborník na energetiku Milan Šimoník.

Velkoobchodní cena elektřiny již několik let klesá, trh nedává správné cenové signály pro investice a stávající zdroje nebudou za pár let schopny pokrýt požadavky spotřebitelů. Tak by se dal stručně shrnout jeden z častých komentářů k současné situaci v energetice. Příčin tohoto vývoje je několik a řešení jsou v zásadě dvě:

  1. Návrat k „energy-only market“, čímž se v Česku myslí zejména očištění trhu s elektřinou o různé „tržní deformace“, tedy zrušení dotací, konec přednostního přístup OZE na trh či zavedení zodpovědnosti OZE zdrojů za odchylku. Tím by mělo dojít ke zvýšení cen elektřiny na reálnou nákladovou úroveň.
  2. Zavedení paralelního trhu s kapacitami, tedy plateb za zaručenou disponibilitu zdroje, které budou pro výrobce elektřiny dalším zdrojem příjmů.

MPO se dlouhodobě hlásí k energy-only marketu, stejně jako Německo. Tam však nejde o rušení dotací, jako spíše přechod od výkupních cen k trhu bližším aukcím. Hlavním cílem reformy pak je přizpůsobení trhu s elektřinou pro efektivnější využití proměnlivé výroby z OZE. K tomu pak vzniká systém „strategických rezerv“, viz dřívější článek Chaos nebo transformace.

Obhájci „tržních řešení“ považují zavádění kapacitních či jiných záložních mechanismů za jeden z důsledků deformace trhu různými dotacemi, který bude dále zvyšovat účty spotřebitelů za elektřinu. Jenže kapacitní platby existují nebo jsou zaváděny prakticky všude v Evropě kromě států bývalého východního bloku (viz mapka níže).

Někde ještě před současným boomem OZE nebo i tam, kde OZE zatím nijak zvlášť rozvinuto není. Jak názorně vysvětluje Sven Bode, trh s elektřinou na principu „merit-order-efektu“, který byl i v západní Evropě zaveden teprve během liberalizace evropské energetiky v 90. letech, není ideální a bylo nutné ho doplnit i jinými nástroji.

Ve východní Evropě je situace zatím jiná, stále žijeme z přebytku kapacit, který vznikly po ukončení energeticky náročných a neefektivních podniků komunistické éry. V Česku navíc zkombinováno s nadsazováním předpovědí spotřeby, které pokračuje dosud a zajišťuje nám (vzhledem k většině výroby z uhlí nelichotivé) páté místo v žebříčku exportérů elektřiny na světě.

Tímto příkladem – a našly by se mnohé další – reaguji na časté volání po návratu trhu, který má vyléčit neduhy současné energetiky. Pravidla trhu s elektřinou – stejně jako dotace či na druhé straně stále chybějící reálné zpoplatnění všech externalit – však vymysleli zase jen lidé, a proto bychom neměli účinky trhu tak přeceňovat.

Někdy to volání po trhu totiž vypadá spíše jako nostalgie po starých dobrých časech, kdy velké energetiky vydělávaly, nikdo jim do toho moc nemluvil (spíše ony diktovaly státní energetickou politiku), natož aby jim odběratelé elektřiny a tepla chtěli začít konkurovat.

kapacitní mechanismy

kapacitní mechanismy

Další autorovy komentáře lze najít na webu Energetika v souvislostech.