Hokejky, které mohou být dražší než (evropské) zlato

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

JE Dukovany ©ČEZ

Výstavba nových jaderných bloků se opodstatňuje nárůstem ve spotřebě elektřiny. Tento nárůst ale stále nepřichází, upozorňuje ve svém komentáři Jan Palaščák.

Autor je předsedou představenstva Amper Holding.

Není to tak dávno, co naší zemí projela hokejová olympijská horečka a už je to tu zas – tentokrát v podobě vrcholící extraligy. Hokejky (pozn.: termínem „hokejka“ bývá též označován, zejm. v byznysu, nerealistický růstový plán jakéhokoliv ukazatele, který dosud stagnuje) ale dobře známe i z české energetiky. Diskuse o výstavbě nových jaderných bloků v posledních dnech opět nabírá obrátky nebo, přesněji řečeno, stoupá tlak lobbistů a politiků na to, aby bylo rozhodnuto o realizaci projektu.

Dozvídáme se proto znovu všechny přednosti této okouzlující technologie (bez ironie, řadím se k fanouškům jádra jako bezemisního zdroje), z druhé strany její nevýhody (většinou se to postaví v jiném čase a s jiným rozpočtem, takže jsem zklamaným fanouškem), ale o čem se příliš nediskutuje a co se přijímá spíše jako pevná premisa, to je potřebnost nového elektrického výkonu obecně a „tvrdého zdroje“ zejména v horizontu cca 20 let.

Jak to bude s dostupným elektrickým výkonem za 20 let, to je otázka. Kdybychom sečetli plánované výkony národních akčních plánů pro smart grids (zde se počítá s masivním rozvojem obnovitelných zdrojů – hokejka č. 1) a pro rozvoj jaderné energetiky, tak bychom mohli mít nadbytek výkonu i při marginalizaci všech ostatních zdrojů (např. kdyby se oproti současným plánům nestavěl nový zdroj v Mělníce, spalovny atd.).

Co bych chtěl ale ve veřejné diskusi oživit na prvním místě, to je modelování předpokládané spotřeby elektřiny v ČR. Ze strany státních autorit a státem placených expertů za 10 let svého pobytu v energetice víceméně celou dobu vidím nejčastěji tento obrázek cca z roku 2010.

zdroj: OTE, EGÚ Brno

Tento obrázek se během posledních 10 let liší v podstatě jednou věcí: rokem, kdy se předpokládá, že spotřeba elektřiny začne prudce růst – vždy je to však rok následující. Ve skutečnosti však spotřeba elektřiny v Česku posledních 10 let stále (za vlivu hospodářského cyklu) osciluje okolo 60 TWh (60 miliard kilowatthodin). Energetická náročnost jedné koruny českého hrubého domácího produktu klesá, spotřeba domácností roste díky novým spotřebičům, ale ty tradičnější jsou zase podstatně úspornější.

Očekáváme boom elektromobility, ale také jsou tu nové ambiciózní cíle EU v oblasti úspor. Podobně jako dosud lze očekávat spíše proměnu struktury spotřeby elektřiny než lineární či dokonce exponenciální růst. Pracujeme tedy při rozhodování o investici stovek miliard korun do jaderných bloků se seriózními předpoklady? A to nemluvíme o tom, jaké spory s Evropskou komisí by některé metody řešení financování výstavby mohly vyvolat. Své by o tom mohlo vyprávět nejen Maďarsko, ale třeba i Velká Británie. A to ještě z doby dávno před brexitem.

Mimochodem, asi víte, co se stane, když na led naskočí hráč s příliš zahnutou hokejkou. Jde si sednout na trestnou lavici…