Zvládnutí OZE je pro energetiku výzva 21. století, říkají experti

zdroj: Pixabay.com; autor: tpsdave

Rozvoj obnovitelných zdrojů klade na energetiku evropských států vysoké nároky a vyžaduje značné investice. Pokud státy podporu OZE nezvládnou, může to mít pro jejich ekonomiku vážné následky. Příklad Německa ale podle některých odborníků ukazuje, že zelená energetika nemusí být v budoucnu žádnou tragédií.

Každá ze zemí Evropské unie bude muset v brzké budoucnosti přijmout schéma pro podporu výstavby flexibilních záložních zdrojů energie. Posílení jejich kapacity bude nutné pro udržení stability v přenosových soustavách, kterou ohrožuje volatilita obnovitelných zdrojů energie (OZE). Bez podpory státu ovšem v současné době nikdo nebude ochoten do záložních zdrojů investovat, tvrdí Alan Svoboda, ředitel divize Obchod skupiny ČEZ.

„Bude to nová kategorie dotací, která bude muset v budoucnu pravděpodobně vzniknout. V mnoha zemích už taková schémata byla přijata nebo se o nich uvažuje,“ řekl na včerejší (15. května) konferenci věnované tématu obchodování s energií.

Některé členské státy EU v současné době skutečně plánují, že budou podporovat výrobce elektřiny za udržování volné výrobní kapacity, aby tak zajistily dostatečnou kapacitu i v době, kdy proměnlivé zdroje elektřiny, jako je větrná či solární energie, elektřinu neprodukují. Jedná se o tzv. kapacitní mechanismus. „Prudký nárůst výroby z obnovitelných zdrojů vytlačuje tradiční zdroje z nákladové křivky, čímž ohrožuje jejich výnosnost a zvyšuje rizikovost těchto investic,“ vysvětlil Svoboda, proč je podpora ze strany státu pro tyto zdroje nutná.

Zdražující elektřina

Ani obnovitelné zdroje ale nemusí v některých zemích představovat tak výhodnou příležitost pro investice, jak by se mohlo zdát, dodal. „Když se ukáže, kolik peněz z kapsy veřejnosti je potřeba na jejich podporu, může se stát, že politici vezmou zpět řadu garantovaných výkupních cen a schémat a ani OZE nemusí návratností skončit tam, kde si investoři představovali,“ připomněl problém obnovitelných zdrojů, kterým je zvyšující se cena elektřiny pro spotřebitele.

„Příplatek na OZE vzrostl v Německu v roce 2013 o 47 % oproti roku 2012,“ uvedl. V České republice je pak situace podobná – příplatek tu vzrostl o 41 %. Roční platby za OZE se v Evropské unii podle Svobody do roku 2020 zdvojnásobí.

Podpora obnovitelných zdrojů může přinášet řadu problémů, pokud stát nemá strategii pro jejich rozvoj, která by prošla odbornou diskuzí a zvažovala všechny důležité argumenty. Mezi tyto problémy může patřit i posílení korupce, jak se to stalo v případě České republiky, dodal na konferenci energetický analytik J&T Banky Michal Šnobr.

Obrovský rozdíl

Jiné země ovšem podle něj rozvoj zelené energie zvládají mnohem lépe – a příkladem takové země je právě sousední Německo, tvrdí.

V Německu se příplatek na obnovitelné zdroje zvýšil z roku 2012 na 2013 z 36 eur/MWh na 53 eur/MWh. To znamenalo asi 10% zdražení elektřiny pro domácnosti (německý průmysl na rozdíl od ČR příplatky na podporu rozvoje OZE neplatí). V České republice je tento příplatek v letošním roce 790 Kč, což je přibližně 30 eur/MWh. Asi dvě třetiny této částky se přitom platí za solární elektrárny, vysvětlil Šnobr.

„Obrovský rozdíl je v tom, že v Německu platí zákazník za OZE 53 eur/MWh a instalovaný výkon OZE je 65.000 MW ve větru a ve slunci. U nás platíme 30 eur/MWh, z čehož dvě třetiny představují pouhé 2.000 MW solárních elektráren. Z toho je vidět, jak obrovské selhání politické scény v ČR nastalo,“ zdůraznil.

Zelená energetika přitom podle něj nemusí být „žádnou tragédií“, a to ani z technického hlediska. Příkladem prý může být opět Německo. Tam se minulý měsíc, konkrétně 19. dubna v poledne, podařilo dosáhnout stavu, kdy bylo 50 % spotřeby elektřiny pokryto výrobou ze solárních a větrných elektráren.

„Zelené elektrárny v tu chvíli vyrobily více elektřiny než uhelné a jaderné elektrárny dohromady. Obešlo se to bez black-outu a bez zásadnějších problémů v německé síti i okolních státech, které to sice zatěžuje, ale zatím to zvládají,“ řekl.  

Obnovitelné zdroje jsou navíc schopné pokrývat určitou část spotřeby v podstatě plynule v průběhu celého roku, dodal. V celoročním pohledu se totiž solární a větrná energie vyrovnávají, protože když v létě ubývá výroba větrných elektráren, přibývá výroba slunečních elektráren, a v období podzimu, zimy a brzkého jara je to naopak, vysvětlil.