Tošovský: Naše energetika musí být soběstačná

Ministerstvo průmyslu a obchodu včera představilo aktualizaci energetické koncepce ČR, která počítá se zrušením limitů na těžbu uhlí v severních Čechách, dalšími bloky v Temelíně a Dukovanech, ale i výrazným snižováním energetické náročnosti české ekonomiky. Ambice ohledně redukce emisí CO2 či prosazování obnovitelných zdrojů energie velké nejsou, což Brusel asi nepotěší.

Jen málokdy to zaznělo z úst nějakého ministra tak na tvrdo jako včera od Vladimíra Tošovského: Půjdeme za těžební limity – je to nekoncepční opatření. Možná je to tím, že na ministerském křesle dnes výjimečně nesedí politik, ale úředník, který se nemusí ohlížet na názory veřejnosti (většina lidí se zrušením limitů nesouhlasí). Ať tak či onak, faktem zůstává, že valná část poslanců za ODS i ČSSD by se pod jeho názor podepsala – musíme s ním tedy vážně počítat.

Argumentace je následující: i když budeme (pomalu) navyšovat podíl obnovitelných zdrojů (OZE) a (už rychleji) jádra, tuhá paliva budou v českém energetickém mixu i nadále hrát podstatnou roli. Dřív nebo později tedy nezbude, než jít za limity, tvrdí MPO. Zatímco dnes pochází z tuhých paliv 42 % české energie, v roce 2030 se stále počítá s 24 % (2050: 20 %). Mnohem podstatnější roli má hrát jádro – jeho podíl se zvýší z dnešních 15 na 25 %, u OZE ze čtyřech na 11 %, předpokládá Tošovský. Zbytek pokryjí plynná a kapalná paliva.

OZE: Žádný průlom nečekejte

Pokud jde o otázky, které jsou v současnosti hojně diskutovány na unijní úrovni, tedy omezování emisí skleníkových plynů a využívání obnovitelných zdrojů energie, Tošovského aktualizovaná koncepce ambicemi nehýří. U OZE počítá, jak už bylo řečeno, pouze s 11% podílem na energetickém mixu do roku 2030, přitom podle směrnice, která je součástí klimaticko-energetického balíčku (schválen v prosinci 2008), by tento podíl měl činit 13%, a to už v roce 2020.

Jak tento zásadní rozpor mezi našimi unijními závazky a strategickými plány vysvětluje mluvčí MPO Tomáš Bartovský? Pokud by Česko mělo dostát unijním pravidlům, musí 8 % své energie čerpat z OZE už v příštím roce, řekl EurActivu Bartovský. Podíl obnovitelných zdrojů na celkovém energetickém mixu přitom nyní dosahuje necelých pěti procent. Pokud jde o vzdálenější horizont, musíme podle Bartovského počítat spíš se scénářem načrtnutým v energetické koncepci; unijní závazky v této souvislosti diplomaticky označuje za „hraniční“ (rozuměj velmi těžko splnitelné).

„Není to tím, že by stát v této oblasti nic nedělal, ta aktivita je obrovská,“ hájí Bartovský českou vládu s tím, že každý rok plynou na podporu OZE miliardy z českého i unijního rozpočtu. Podle něj má největší potenciál biomasa, ale růst jejího podílu je zatím moc pomalý na to, abychom dosáhli cílů pro rok 2020.

A hrozí nám od Bruselu nějaké sankce? Pokud nedosáhneme v roce 2020 předepsaného podílu OZE na energetickém mixu (tedy 13%), zahájí podle Bartovského Evropská komise s Českem řízení, kde budeme muset vysvětlit, proč jsme selhali. „Z tisíců řízení přišly sankce v jednotkách případů,“ říká Bartovský. Aspoň český daňový poplatník si tedy může oddechnout.

Kodaňská ostuda?

Podobná je situace u omezování emisí skleníkových plynů. Zatímco v Bruselu se mluví o snižování emisí CO2 do roku 2050 minimálně o 80 %, Ministerstvo průmyslu a obchodu včera přišlo s 50% cílem, který je podle Tošovského „důležitým vzkazem“ do Kodaně. Na dotaz EurActivu, zda není málo ambiciózní, ministr odpověděl, že ne a že odpovídá „specifickým podmínkám“ Česka. „My jsme tuto koncepci sestavili tak, abychom udrželi provozovatelnou soustavu v každém okamžiku.“ obhajoval mix Tošovský.

Podle zástupců zelených neziskových organizací by se však česká vláda s aktualizovanou energetickou koncepcí v Kodani chlubit neměla. “S tímto návrhem by se Česká republika na prosincové konferenci v Kodani raději neměla ukazovat. Svět debatuje o redukcích emisí CO2 do poloviny století pro průmyslové země v rozmezí 80-95% a my přicházíme s návrhem snížit emise pouze o polovinu,“ uvádí Jiří Jeřábek z Centra pro dopravu a energetiku.

Je pravda, že 50% snížení emisí nevypadá na první pohled jako nízký cíl, pokud ho ovšem převedeme do absolutních čísel a uvedeme do souvislosti, ukáže se odlišný obrázek. Podle odhadů MPO činily v roce 1990 emise skleníkových plynů 165 milionů tun a v roce 2050 se mají snížit na 73 milionů, tedy více než o polovinu. Háček je ovšem v tom, že se emise skokově snížily už krátce po roce 1990 v důsledku restrukturalizace českého průmyslu, a tak už nyní vypouštíme okolo 120 milionů tun CO2 ročně (podniky zahrnuté v systému EU ETS asi 80 mil. tun). Naše emise by se tak podle představ MPO měly za dalších 40 let snížit zhruba o třetinu, což v mezinárodním kontextu opravdu moc není. Na druhou stranu si však samozřejmě je třeba klást otázku, do jaké míry lze prohlášení různých unijních politiků o snižování emisí o 80 % či 90 % brát vážně.

Kromě prolomení těžebních limitů, redukce emisí CO2 nebo načrtnutí budoucího scénáře pro český energetický mix aktualizovaná koncepce klade důraz také na energetické úspory, bezpečnost nebo rozvoj jaderné energie (více informací zde). Podle ministra Tošovského by měla i do budoucna naše ekonomika být vývozcem elektřiny – ve státech, s nimiž sousedíme, totiž není k dispozici dostatek elektřiny –, jinak nebude možné zajistit bezpečnost dodávek.