Švédsko vsadí na jádro

Středopravicový kabinet ve Švédsku včera představil legislativu, která počítá s výstavbou nových jaderných bloků, jež mají nahradit dosluhující zařízení. Švédsko pomocí jaderné energie uspokojuje 40 % své spotřeby elektřiny.

Ve Švédsku platí zákaz výstavby nových bloků atomových elektráren plných 30 let, ale zdá se, že časy se mění. Poptávka po relativně levné elektřině, která je vyráběna se zanedbatelnými emisemi CO2 sílí, a tak včera švédská vláda navrhla zrušení zmíněného zákazu tak, aby bylo možné nahrazovat zastaralé elektrárny novými (podíl jádra se tedy nemá navyšovat, ale pouze udržet na stávající úrovni).

Jestli jí tento návrh projde, však vůbec není jisté. Za prvé, někteří poslanci vládní koalice už avizovali, že pro něj ruku nezvednou, a i když by se v parlamentu našla potřebná většina, kartami mohou zamíchat parlamentní volby plánované na září tohoto roku. Pokud by v nich získala většinu koalice levicových stran spolu se zelenými, jádro by šlo zase rychle „k ledu“.

Včerejší oznámení plánované renesance atomové energie podle politologů jasně souvisí s rozbíhající se předvolební kampaní. „Jaderná energie bude jedním ze čtyř nebo pěti nejdůležitějších témat nadcházejících voleb,“ uvedl pro agenturu Reuters Folke Johansson z Gothenburg University s tím, že prim bude hrát ekonomie a zaměstnanost.

Otázka rozvoje jaderné energie byla ve Švédsku vždy velmi kontroverzní a na přelomu 70. a 80. let, kdy se rozhodovalo o vůbec první stopce pro jádro ve vyspělém světě, kvůli němu dokonce padla tehdejší vláda, dodává Johansson.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že pravice by podporou jádra mohla získat důležité politické body: 26 % Švédů je přesvědčeno, že atomová energie je nejlepším zdrojem z hlediska ochrany přírody a vytváření nových pracovních míst. Jádro se tak v pomyslném žebříčku umístilo nejvýše následováno větrnou (21 %) a vodní (18 %) energií.

Voliče má navíc o prospěšnosti dalšího rozvoje jádra přesvědčit další příslib: pokud dojde v nových elektrárnách k nějakým problémům, mnohem více odpovědnosti zůstane na bedrech soukromých firem. Podle současných pravidel ručí soukromníci za škody do tří miliard švédských korun (7,8 mld Kč, pak nastupuje stát), ale nový zákon jejich odpovědnost navýší na trojnásobek.

Investoři do jádra i přes toto omezení podpory státu iniciativu pravice samozřejmě vítají jako krok správným směrem. Mají totiž čím dál větší starosti s udržováním tří stárnoucích jaderných elektráren (celkem 10 reaktorů o výkonu 9300 MW), které postihují časté výpadky.

Například tuto zimu odstavili (kvůli plánované modernizaci) společnosti E.ON, Vattenfall a Fortum některé bloky elektráren na tak dlouho, že velkoobchodní cena elektřiny ve Švédsku „vyskočila“ na čtyřnásobek loňského průměru. Není ani divu, že si reaktory žádají čím dál větší péči, – nejstarší je v provozu už od roku 1972.

Švédsko, jak už bylo řečeno, stálo v první linii boje proti jádru: moratorium na výstavbu nových bloků tam platí už od havárie v americké elektrárně Three Mile Island v roce 1979 a dále ho „utvrdila“ černobylská katastrofa v roce 1986. V roce 1997 však už bylo jasné, že plné nahrazení jádra jinými zdroji nebude jednoduché, a tak padlo rozhodnutí o prodloužení životnosti stávajících bloků.

O renesanci jádra se zdaleka nehovoří jen ve Švédsku; nakloněno mu je například Finsko, které už novou elektrárnu staví, Velká Británie nebo také Česko, kde ČEZ plánuje rozšíření Temelína a Dukovan.

Praktické zkušenosti z Finska však hovoří o tom, že od slov k činům vede dost „trnitá cesta“. Výstavba nového reaktoru třetí generace ve finském Olkiluoto se výrazně prodražuje a došlo k odložení jeho spuštění z května 2009 na červen 2012.