Summit EU-Rusko ve znamení porozumění

Dmitrij Medveděv, José Manuel Barroso, Fredrik Reinfeldt; zdroj: Evropská komise.

Rusové včera zástupcům Evropské unie přislíbili, že přitvrdí při stanovování emisních cílů a že zavedou systém včasného varování před výpadky v dodávkách zemního plynu. Nad členstvím Ruska ve Světové obchodní organizaci (WTO) se však stále vznáší velký otazník.

Včerejší summit EU-Rusko se odehrával v úplně jiné atmosféře, než ten předchozí – vypjatá prohlášení vystřídaly úsměvy všech zúčastněných. Rusové sedmadvacítce slíbili, že se v Kodani zavážou k redukci emisí CO2 až o čtvrtinu, což vrcholní unijní politici označili za významný impuls pro nadcházející klíčovou klimatickou konferenci. Ani největší optimisté však neočekávají, že by se nový nástupce Kjóta v Kodani skutečně zrodil.

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso včera mluvil o 25% redukčním cíli a ruský prezident Dmitrij Medveděv následně upřesnil, že jeho země je ochotna snížit emise oproti roku 1990 o 22 až 25%. Předešlé plány přitom počítaly pouze s 10 až 15 % – jedná se tedy o významný krok vpřed.

WTO a lidská práva? Odpovědi v nedohlednu

Naopak pokud jde o rychlý vstup Rusů do WTO, tady k žádnému hmatatelnému posunu nedošlo. Stále tak není jasné, zda bude Rusko ochotno tento krok, ať už samo nebo v celní unii s Kazachstánem a Běloruskem, učinit. Zůstává tedy s více jak 140 miliony obyvatel největším státem na světě, který stojí mimo WTO (ta sdružuje celkem 153 zemí).

Medveděv včera k této otázce uvedl, že „si umí představit obě cesty“, jak by Rusko mohlo vstoupit do WTO, tedy samostatně i v unii s dalšími státy. Dá podle něj přednost té rychlejší z nich. Ruský premiér Vladimir Putin, který podle většiny pozorovatelů stále drží v rukou rozhodující moc, však v červnu prohlásil, že se Rusko k WTO připojí jen v unii s oběma zeměmi, což vyvolalo pochyby o tom, zda Rusko chce do WTO skutečně vstoupit.

Mezi Evropskou unií a Ruskem stále převládají rozpory pramenící z radikálně odlišného pohledu obou bloků na gruzínskou válku a následné uznání Abcházie a Jižní Osetie za samostatné státy. Ruskou intervenci přirovnal před rokem švédský ministr zahraničí Carl Bildt k napadení střední Evropy nacisty v roce 1939. Tento výrok plně charakterizuje velmi komplikované vztahy Ruska a Unie, které se nyní – až více než rok po zmíněném konfliktu – začínají opět normalizovat.

S konfliktem v Gruzii souvisí i další ožehavé otázky: stav demokracie a lidských práv v Rusku. Ani v nich nenastal na summitu žádný posun (nikdo ho ostatně ani neočekával). „Vyměnili jsme si názory na lidská práva, právní stát a demokracii v Rusku, zvláště na situaci ochránců občanských práv. Je to (pro EU) zdrojem rostoucích obav,“ řekl na společné závěrečné tiskové konferenci s Medveděvem švédský premiér Fredrik Reinfeldt (citovaný ČTK).

S plynem prý nebude problém

Pokud jde o energetiku, politici si včera notovali. Rusové horečně ujišťovali unijní představitele, že splní veškeré závazky vyplývající z platných smluv. Už v pondělí navíc obě strany podepsaly memorandum o tom, že se budou s předstihem informovat o možných výpadcích v dodávkách.

Jak ovšem pro EurActiv uvedl velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, obdobné problémy jako nastaly v lednu minulého roku, může Unie očekávat už natrvalo. „Evropská unie musí s nějakými problémy počítat teď už v zásadě natrvalo každý rok, protože to co proběhlo v lednu 2006 a letos v lednu nebyla nějaká anomálie, ale prostě vyhrocení dlouho trvajícího konfliktního stavu, který se nelepší a nezlepší,“ řekl EurActivu Bartuška.