Stop břidlicovému plynu? ČR možná zakáže frakování

Výzkumný vrt pro frakování břidlicového plynu; zdroj: Creative Commons; autor: KA

Skupina českých senátorů přichystala zákon, který by měl zakázat využívání metody hydraulického štěpení při těžbě břidlicového plynu. K podobným krokům v poslední době přistupuje stále více členských zemí EU. Podle studie Mezinárodní energetické agentury nezbývá těžařům nic jiného, než investovat více prostředků do opatření, která usnadní udělení veřejného souhlasu pro těžbu nekonvenčních plynů.

Senátoři za ODS a ČSSD již připravili slibovaný zákon o zákazu těžby břidlicového plynu pomocí hydraulického štěpení (EurActiv 2.4.2012). Uvedl to včera (29. května) na veřejném slyšení v Senátu jeden ze spoluautorů zákona, náchodský senátor Petr Pakosta (bezp.).

Kromě něj se pod návrh podepsali berounský senátor Jiří Oberfalzer (ODS) a trutnovský Pavel Trpák (ČSSD), v jejichž regionech se o těžbě uvažuje. Přijetí normy podpořila například také koalice Stop HF, která již proti těžbě břidlicového plynu na Náchodsku sepsala petici.  

Legislativa by měla zakázat použití všech metod hydraulického štěpení, tedy tzv. frakování, během kterého se do vrtu vhání pod vysokým tlakem voda s pískem a chemikáliemi. Podle kritiků by některé z nich jako benzen, olovo nebo toluen mohly kontaminovat podzemní vody.

Těžaři naopak poukazují na to, že ložiska plynu se nacházejí v hloubkách okolo 1,5 km, zatímco zásoby pitné vody leží maximálně 500 metrů pod zemí.

Nepříliš čistý zdroj

Kvůli obavám z kontaminace pitné vody, ale také například z podpovrchových explozí již došlo k zákazu těžby břidlicového plynu ve Francii a Bulharsku. Tyto země spolu s Německem zavedly také moratorium na další průzkumné vrty. Znepokojení budí možná těžba břidlicových plynů také v Rakousku, kde se zásoby nacházejí kousek od hranic s Českou republikou. Pozitivně se k možné těžbě nekonvenčních plynů staví naopak Polsko (EurActiv 5.10.2011).

Zastánci těžby poukazují na možnost diverzifikace energetických dodávek, která by snížila závislost Evropy na plynu z Ruska. Zemní plyn je navíc považován za jeden z čistých zdrojů, které mohou EU pomoci při plnění jejích emisních cílů.

Jak ale podle ČTK upozornil například analytik Pražského institutu pro globální politiku František Marčík, v případě plynu z nekonvenčních ložisek tento argument nemusí platit. Při těžbě břidlicového plynu podle něj dochází k významným únikům metanu, jehož vliv na skleníkový efekt je při stoletém porovnání s C02 více než dvaceti až třicetinásobný.

Upozorňuje na to ve své zprávě z minulého týdne i investiční instituce Scottish Widows Investment Partnership a minulý rok takovou informaci přinesla v jedné ze svých studií také Cornellská univerzita.

Podle některých odborníků však zůstává možnost, že by těžební firmy začaly využívat moderní technologie, které umožňují metan uvolňovaný při těžbě zachycovat, a tím minimalizovat dopad na ovzduší.  

Záleží na lidech

Jednou z největších překážek pro zahájení komerčního využívání břidlicového plynu zatím zůstává odpor veřejného mínění. Mezinárodní energetická agentura (IEA) včera zveřejnila „příručku“ pro těžbu plynů z nekonvenčních ložisek. Jedná se o shrnutí nejdůležitějších bodů, které se této aktuální otázky týkají.

Podle IEA je pro využívání nekonvenčních plynů zásadní, aby jej akceptovala právě veřejnost v jednotlivých státech. Cesta, jak takového přijetí dosáhnout, prý spočívá ve vyšší regulaci těžby, transparentnosti, důrazu na ochranu životního prostředí a zásady využívání nejlepších dostupných technologií.

Bude to stát víc

„S tím se samozřejmě pojí větší náklady, jejich výše však podle našich odhadů nebude neomezená,“ uvedl hlavní ekonom IEA Fatih Birol.

Podle „příručky“ nazvané „Zlatá pravidla pro zlatý věk plynu“ by se měly náklady na financování těžby z nekonvečních ložisek podle těchto doporučení zvýšit přibližně o 7 %.

Antoine Simon z organizace Přátelé země se však domnívá, že než by společnosti nalezly prostředky pro pokrytí takového zvýšení výdajů, uplynula by doba určená pro splnění evropských emisních cílů.

„Bude to trvat dlouho a bude to vyžadovat velkou spoustu peněz. Ty by se přitom mohly investovat do rozvoje obnovitelných zdrojů energie a do oblasti energetické účinnosti, které snižují množství emisí již dnes,“ řekl EurActivu.