Parlamentní výbor schválil přísnější pravidla pro průmyslové znečištění

Europoslanci v parlamentním výboru pro životní prostředí včera podpořili pozměňující návrh, který by národním orgánům neumožňoval udílet průmyslovým podnikům tak rozsáhlé výjimky z pravidel pro znečištění ovzduší jako jsou ty, které požadují vlády zemí EU.

Parlamentní výbor pro životní prostředí včera hlasoval o pozměňovacím návrhu k novele směrnice o průmyslovém znečištění (IPPC), který by zkombinoval sedm stávajících směrnic do jediné směrnice o průmyslových emisích (IED).

Smyslem celé novely je lepší implementace stávajících pravidel, která mají zabránit průmyslovým podnikům v nadměrném znečišťování ovzduší, půdy a vody. Podle ní podniky musí do svých provozů zavést tzv. nejlepší dostupné technologie (BAT). Jejich soupis je stanoven na úrovni EU a obecně se jedná o technologie, které z hlediska nákladů nejefektivněji zajišťují určitý stupeň ochrany životního prostředí. Na základě zavedení těchto technologií pak průmyslové podniky dostanou povolení na vypouštění určitého objemu znečišťujících látek.

Potíž je ale v tom, že legislativa v současné podobě umožňuje státům udílet průmyslovým podnikům rozsáhlé výjimky. Vzhledem k tomu, že od roku 1996 kdy IPPC vstoupila v platnost zavedlo BAT pouze 50 % podniků, kterých se směrnice týká, podezírá Evropská komise státy, že flexibilitu směrnice zneužívají. Dosavadní legislativa totiž umožňuje zohledňovat před případným zavedením čistší technologie také technické charakteristiky a podmínky okolí daného provozu a je na národních orgánech jak tyto okolnosti vyhodnotí.

Poslanci v prvním čtení novely požadovali vytvoření tzv. „záchranné sítě“, která by v praxi znamenala, že by podniky bez ohledu na to, zda čistší technologie zavedou či ne nesměly vypouštět znečišťující látky ve větším než povoleném objemu. Tento požadavek ale tvrdě narazil na odpor členských států.

Europoslanci proto nyní navrhují zpřísnit požadavky tak, aby národní orgány nemohly do budoucna tak snadno vydávat povolení na vypouštění znečišťujících látek provozům, které čistší technologie nezavedly.

Výbor do textu doplnil text, který vysvětluje za jakých podmínek mohou národní orgány stanovit méně přísné emisní limity než jsou limity spojené se zavedením BAT. V návrhu se nyní píše, že výjimky není možné udělit v případě, že „hrozí nenaplnění standardů kvality životního prostředí“. Pokud výjimku naopak provoz dostane, nesmí to „vést k významným dopadům na životní prostředí v daném místě“.

Výjimku by podle poslanců mohly získat pouze provozy, u nichž by studie prokázaly, že jim specifické geografické nebo environmentální podmínky v dané lokalitě implementaci BAT neumožňují, nebo takové, u nichž by v důsledku technických rysů daného provozu náklady na zavedení nejlepší technologie neúměrně převyšovaly přínosy z ochrany životního prostředí.

Výbor se dále shodl na tom, že by velké podniky využívající procesu spalování, mohly nové technologie zavádět až do poloviny roku 2019. To je sice více než rok 2016, o kterém se mluví v původním návrhu Komise, ale na druhou stranu o něco méně než rok 2020, který obsahovala předchozí verze schválená Radou (EurActiv 4.12.2009).

Jsou minimální emisní limity nutné? Rozhodnout má Komise

V návrhu, který včera výbor schválil, se již nevyskytuje zmíněný návrh na zavedení celoevropských limitů na objemy vypouštěných látek (záchranná síť).

Poslanci se jich ale nechtějí vzdát úplně. Nově proto nyní žádají Evropskou komisi aby prošetřila, zda by nebylo třeba zavést minimální emisní limity pro jednotlivá průmyslová odvětví. V případě, že ano, vyzývají Komisi k přípravě příslušného legislativního návrhu. Studie by podle poslanců měla odrážet celkové dopady daného sektoru na životní prostředí a stádium implementace nejlepších dostupných technologií.

Plenární zasedání by o návrhu výboru mělo hlasovat v červenci.