Oprava vlajkové lodi: jak v ETS zvýšit cenu uhlíku, ale ochránit průmysl?

zdroj: Pixabay.com

Francie navrhuje zavést minimální cenu uhlíku, která by vyřešila dlouhou krizi systému emisního obchodování. Při revizi EU ETS jsou ale na stole i další zásadní otázky. Jak ochránit evropský průmysl před náklady klimatické politiky, ale nerozdávat povolenky bezhlavě? Začínají se scházet konkrétní návrhy. EurActiv poskytuje základní přehled.

Je to dlouhý a smutný příběh evropské klimatické politiky. Její ústřední mechanismus – systém pro obchodování s emisními povolenkami ETS – dlouhodobě nefunguje tak, jak si jeho tvůrci představovali. Cena povolenek je totiž kvůli přebytku příliš nízká na to, aby motivovala k odchodu od uhlí a využívání čistějších technologií v průmyslu.

Aktuálně se mezi členskými zeměmi i europoslanci projednává nastavení systému po roce 2020, kdy začnou platit nové klimaticko-energetické cíle EU a kdy se státy budou muset řídit podle Pařížské klimatické dohody.

Otevírá se tak prostor pro další nápady, jak cenu uhlíku zvýšit a stabilizovat, aby s ní firmy mohly počítat při svém dlouhodobém výhledu. 

Už v minulých letech prošel ETS dvěma dílčími reformami v podobě dočasného stažení 900 milionů povolenek a vytvoření stabilizační rezervy, do které mají přebytečné povolenky mířit po roce 2019.

Minimální cena uhlíku

S radikálním návrhem nyní přišla Francie, která chce do června vypracovat návrh na stanovení minimální a maximální ceny povolenky, tedy cenového koridoru, ve kterém by se povolenka pohybovala.

Podle odborného serveru Carbon Pulse se zatím myšlenka setkává v ostatních zemích spíše s chladnou reakcí.

Důvodem mohou být i očekávání od zmíněné stabilizační rezervy. Podle kritiků francouzského nápadu totiž nemá smysl zavádět nová opatření, dokud ještě nezačala platit ta dříve dohodnutá. Stanovení ceny jde navíc proti tržním principům, na kterých má ETS stát.

Agentura Bloomberg ale minulý týden přinesla zprávu, že by Francouze mohlo podpořit Německo, které chce do poloviny roku připravit svůj národní akční plán pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2050. Pokud se země rozhodne pro řízený urychlený odklon od uhlí – jako to dříve udělalo s jadernou energií – bude se jí vyšší a stabilnější cena uhlíku hodit.

Potopit vlajkovou loď?

„Umělé stanovení minimální ceny povolenky je neustále se opakující evergreen, to již od samotného zavedení EU ETS,“ hodnotí česká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM, GUE-NGL) která je za svou skupinu stínovou zpravodajkou k projednávané revizi.

Jak si revizi EU ETS představuje Komise? Podívejte se na náš PŘEHLED.

„Dosavadní analýzy a výpočty vždy ukázaly, že se nejedná o dlouhodobě udržitelné řešení problému. Takové stanovení by pravděpodobně nevyhnutelně vedlo ke zhroucení celého systému,“ řekla EurActivu. Lepší by pak už podle jejích slov bylo ETS odmítnout a hledat alternativu.

K udržení vlajkové lodi evropské klimatické politiky však v Unii stále existuje velká politická vůle. Systém ostatně pokrývá asi 11 tisíc zařízení a přechod ke zcela novému nastavení by byl složitý. 

Sama Konečná prý ETS považuje za zbytečný a nefunkční. „Dávám přednost stanovování reálných emisních stropů, jejich důslednému vymáhání ve všech členských státech a kontrole,“ říká.

Jako stínová zpravodajka teď ale musí hledat cesty k lepšímu fungování systému. Chce prý usilovat o jeho „racionalizaci“.

Duncan a jeho 12 bodů

Zprávu, jejímž prostřednictvím si Evropský parlament na začátku příštího roku odhlasuje svou pozici k novému nastavení ETS, připravuje britský konzervativec Ian Duncan ve výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI).

Reprezentanti ostatních politických skupin, jako je i Konečná, mu měli do minulého pátku sdělit své postoje ke 12 zásadním bodům revize, ke kterým zpravodaj vypracoval různé varianty.

Vyjádřit se měli například k návrhu na zvýšení tempa, kterým se část povolenek každoročně automaticky odebírá z trhu – tím se zajišťuje, že Unie bude postupně své emise snižovat. Komise navrhla, aby bylo tempo stanoveno na 2,2 % z celkového množství povolenek.

Duncan však ve svých variantách počítá s možným navýšením tohoto tzv. lineárního redukčního faktoru (LRF) na 2,4 % nebo až 2,6 %.

Máme své závazky

Zvýšení LRF by se zamlouvalo zastáncům vyšší ceny emisní povolenky. Zároveň by prakticky znamenalo zpřísnění unijního cíle pro snižování emisí do roku 2030, který je v současnosti stanoven na 40 % redukci proti roku 1990. Takové řešení by vycházelo vstříc těm, kdo volají po navýšení evropských klimatických ambicí v reakci na zmíněnou Pařížskou dohodu, která vznikla na konci minulého roku.

Největší frakce v Evropském parlamentu – Skupina Evropské lidové strany (EPP) je ale opatrnější.

Jak Pařížská dohoda ovlivní politiku EU? Přečtěte si ČLÁNEK.

„Držíme se dohodnutého cíle 40 % do roku 2030 a lineárního redukčního faktoru 2,2 %. Vhodná doba pro zhodnocení, zda je proces v souladu s Pařížskou dohodou a jaké aktivity podnikají naši globální konkurenti, nastane v roce 2023 během přezkumu závazků,“ odkazuje se skupina na pětiletý cyklus, podle kterého se mají závazky v rámci Pařížské dohody pravidelně navyšovat.   

„Osobně jsem velmi skeptická, že by se i přes nátlak některých mých kolegů z Evropského parlamentu, podařilo LRF výrazně navýšit,“ říká také Konečná.

Byla by k tomu totiž potřebná nová dohoda všech členských zemí. „To je v současné atmosféře dle mého názoru zcela nemožné. Navíc ráda bych zde varovala, že bychom se měli vzít velké ponaučení z aféry Dieslagate, která nám ukázala, kam až nás mohou dovést od reality zcela odtržené ambiciózní emisní cíle,“ myslí si.

Zdarma, nebo v aukcích?

Kromě evropské snahy stát v boji s globálním oteplováním na světové špičce je potřeba v rámci ETS řešit ještě jednu zásadní otázku – jak zajistit, že se evropský průmysl udrží v konkurenci z ostatních zemí.

Celkový balík povolenek v ETS je rozdělen na dvě základní části. První zahrnuje povolenky, které členské země prodávají podnikům v aukcích. V příštím desetiletí by mělo tuto část tvořit 57 % všech povolenek. Řada firem má ale nárok na povolenky z druhé části určené k bezplatné alokaci.

Hlavní debata běží nad rozdělování bezplatných povolenek odvětvím ohroženým únikem uhlíku. U těchto sektorů existuje riziko, že by kvůli zvýšeným nákladům v důsledku klimatické politiky mohly odcházet do zemí mimo EU.

Aby se zajistilo, že pro potenciálně ohrožená odvětví bude k dispozici dostatek povolenek zdarma, navrhují někteří, aby jich v balíku pro bezplatnou alokaci bylo víc.

„Navržený podíl povolenek pro bezplatnou alokaci (43 %) by se měl navýšit,“ píše ve své pozici EPP.

Udělat to prý lze například přesunem povolenek do takzvaného inovačního fondu. Ten má sloužit k podpoře investic do obnovitelných zdrojů, technologií pro zachycování a ukládání uhlíku a průlomových inovačních technologií v průmyslu. Jeho základ má tvořit 400 milionů povolenek vyčleněných z balíku určeného pro volnou alokaci. Podle EPP by se namísto toho mohly vzít z aukčního podílu.

Podle Konečné to má ale háček, protože peníze z aukcí jdou do státních pokladen členských zemí.

„Pokud by se nutně musel navyšovat počet povolenek k bezplatné alokaci, bylo by asi nejprůchodnější je přesunout ze stabilizační rezervy, nikoliv z aukčního podílu. Přesun z aukčního podílu by vzhledem k dalšímu úbytku peněz do rozpočtů členských států nebyl nejspíš průchozí v Radě EU,“ vysvětluje.

Povolenky těm, kdo je potřebují

Daleko důležitější je podle ní způsob samotného rozdělování bezplatných povolenek. „Nejpodstatnější je, aby se dostaly opravdu těm sektorům, které jsou nejvíce ohroženy rizikem úniku uhlíku a jejich problémy bychom nejvíce pocítili v našem sociálním systému,“ říká Konečná.

Bezplatná alokace totiž bude potřebovat lepší zacílení, které současná úprava neposkytuje. „Běžně dochází k tomu, že sektory, které povolenky nutně nepotřebují, jich mají tolik, že mohou se zbytkem spekulovat. A ty, které je existenčně potřebují, nemají žádné nebo jen minimální množství,“ popisuje europoslankyně.

Někteří proto chtějí změnit nastavení, podle kterého mohou odvětví ohrožená únikem uhlíku obdržet až 100 % a zbylé sektory až 30 % povolenek zdarma. Podle takzvaného vícestupňového přístupu k bezplatné alokaci (angl. tiered approach) by měla být odvětví rozčleněna do více stupňů podle toho, jak vysokému riziku úniku uhlíku čelí (což závisí na emisní intenzitě a míře zapojení do obchodu se zeměmi mimo EU – pozn. red.).

Čtyři škatulky

Jak už EurActiv psal, zastáncem takového přístupu je švédský europoslanec Fredrick Federley z liberální frakce ALDE. Ten připravuje k ETS zprávu ve výboru pro průmyslu, výzkum a energetiku (ITRE), který vedle ENVI zodpovídá za některé otázky spojené s revizí.

V čem spočívá „tiered approach“? Přečtěte si ČLÁNEK.

Podle Federleyho představy by nejohroženější odvětví dostávala 100 % povolenek zdarma, další dvě kategorie sektorů by měly nárok na 80 %, respektive 60 % povolenek zdarma a odvětví s „nevýznamným“ rizikem úniku uhlíku by nedostávala žádné. To by se týkalo například tepláren, výroby cihel a dlaždic nebo průmyslových plynů.

Federleyho návrh jde dál než Komise, která s vícestupňovým přístupem počítala v jednom scénáři své dopadové studie k revizi ETS, i když ho nakonec nenavrhla. Nejméně ohrožená odvětví by podle ní měla zpočátku nárok na 9 % povolenek zdarma a tento podíl by se postupně snižoval také k nule.

„Tiering“ má ovšem své kritiky. Patří mezi ně logicky odvětví, která by si oproti současnému stavu výrazně pohoršila. Staví se ale proti němu například i EPP.

Skupina chce zachovat rozdělení na dvě skupiny – ohrožená a neohrožená odvětví – a bezplatnou alokaci zefektivnit řadou jiných způsobů. Častěji by se například mohlo vyhodnocovat, které podniky mají v rámci daného sektoru nárok na plnou míru bezplatné alokace. To se odvíjí od jejich emisní náročnosti a zvýhodněna jsou nejefektivnější zařízení. Alokace by se také měla řídit podle údajů o produkci, které budou co nejaktuálnější.

Problém zvaný opravný koeficient

Vícestupňový přístup by se alternativně namísto bezplatné alokace mohl uplatnit vůči takzvanému opravnému koeficientu (angl. cross-sectoral correction factor – CSCF).

Na jeho základě se může ve všech sektorech plošně snížit počet přidělených bezplatných povolenek. Cílem je, aby množství povolenek rozdělených zdarma napříč členskými státy nepřekročilo stanovené číslo, které je pro každý rok určeno.

„Je to nástroj, který napravuje určitým způsobem pokřivené prostředí,“ vysvětluje Konečná.

Podnikům se ale takové paušální škrty samozřejmě nelíbí, a proto se pro období po roce 2020 hledá způsob, jak se použití opravného koeficientu vyhnout.

„CSCF byl přijat jako něco, co možná nikdy nebude aplikováno. Realita byla taková, že se začal používat už asi půl roku po svém zavedení. Samozřejmě z logiky věci je lepší nejprve napravit pokřivené prostředí tak, aby nebylo třeba CSCF vůbec použít,“ pokračuje europoslankyně.

Právě vícestupňový přístup k bezplatné alokaci by mohl podle svých zastánců sloužit jako jeden ze způsobů, jak se použití CSCF vyhnout. Nakonec to ale vypadá, že by se mohly do více stupňů rozčlenit spíše opravné škrty. Ta nejohroženější odvětví by z nich jednoduše měla výjimku.

Prosazuje to EPP a návrh se líbí i Konečné.

„Ze začátku jsem si myslela, že ‚tiered approach‘ k bezplatné alokaci v rámci ochrany proti úniku uhlíku by mohl být tím správným řešením. Nicméně po pečlivém nastudování všech předložených variant a čísel jsem se rozhodla spíše podporovat ‚tiered approach‘ u CSCF. V současné době již tedy nevidím použití CSCF jako zlo, pokud bude patřičně upraveno a specificky cílováno,“ řekla redakci.

Adéla Denková