Norsko se s Ruskem dohodlo na arktické hranici

175.000 čtverečních kilometrů donedávna sporného území bylo v pondělí (6. září) rozděleno mezi Rusko a Norsko. Především kvůli vysokým zásobám ropy a zemního plynu byla dohoda hledána 40 let.

Z oblasti, která se z velké části nachází v Barentsově moři, nemohly být bez mezinárodní dohody získávány energetické suroviny.

Celé území okolo severního pólu nepatří žádnému státu. Přilehlé země (USA, Kanada, Rusko, Norsko a prostřednictvím Grónska Dánsko) si mohou nárokovat pouze moře ve vzdálenosti do 200 námořních mil od svého pobřeží. V souvislosti s táním arktického ledovce se ale zvyšuje jejich zájem o území, které by podle US Geological Survey mohlo skrývat až 25 % dosud neobjevených zásob ropy a zemního plynu.

Podle norského premiéra Jense Stoltenberga se 15. září v Murmansku uskuteční oficiální ceremonie na oslavu dohody o arktické námořní hranici mezi Ruskem a Norskem. Obě země ji ve stejný den podepíší. Než vstoupí v platnost, musejí ji ještě ratifikovat zákonodárné orgány obou států.

„Existuje dohoda o tom, kde přesně by hraniční linie měla vést. Jsou určena i pravidla spolupráce v regionu a to včetně sektoru energetiky. Tuto dohodu bychom měli příští týden podepsat a uveřejnit“ uvedl Stoltenberg pro norskou veřejnoprávní televizi NRK. „Úmluva otevírá dveře rozvoji podnikání v této oblasti,“ sdělil také Stoltenberg podle Reuters.

Norský ministr ropného průmyslu a energetiky Terje Riis-Johansen minulý měsíc hovořil o „zlatých časech,“ které čekají norský průmysl. „Díky tomu, že 60 % našich zásob nebylo stále vyčerpáno, je o využívání norských surovinových ložisek velký zájem,“ uvedl na konferenci v přímořském Stavangeru.

Podle norské těžařské firmy Statoil’s CEO Helge Lund, si arktická oblast vyžaduje „masivní těžařské úsilí.“ Bude ho však možné rozvinout až po dalších dohodách o vlastnictví a pravidlech těžby.

Zájmy EU v arktické oblasti

Norsko, které je od roku 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru, pokrývá 10 až 18 % spotřeby ropy v EU a okolo 15 % spotřeby zemního plynu. Území, o které se s Ruskem přelo, zajímalo i Evropskou unii. Úzce se totiž dotýká evropské politiky energetiky, klimatu, výzkumu, dopravy i rybolovu.

V roce 2008 vydala Evropská komise sdělení, ve kterém se vyslovila pro rozvoj společné politiky vycházející z udržitelného využívání zdrojů a principů víceúrovňového vládnutí s ohledem na skutečnost, že na rozdíl od Antarktidy zde pro využívání přírodních zdrojů zatím žádná společná úmluva neexistuje.