Norsko neskrývá své ambice ohledně CCS

Bohaté severské království chce stavět na svých dlouholetých zkušenostech s ukládáním emisí CO2 pod mořskou hladinu a do sedmi let hodlá skladovat emise z plynové elektrárny pod zemí. Kromě technických obtíží mohou projekt zpozdit i evropské regulace týkající se státní pomoci podnikům.

Souvislosti:

Technologie CCS (Carbon capture and storage) – tedy doslova „zachycování a skladování“ oxidů uhlíku – je mnoha odborníky vnímána jako budoucí zbraň proti globálnímu oteplování číslo jedna. Emise jsou zachycovány buď už při procesu těžby nebo až při spalování. Převedení nadějné technologie do praxe ovšem není vůbec jednoduché. V první řadě je zatím CCS neúměrně drahá – její aplikace by nebyla rentabilní. Za druhé také panují vážné obavy, že zachycené plyny se dřív nebo později do ovzduší přece jen dostanou. Vzhledem k pomalému vývoji také není možné s technologií CCS vážně počítat při plnění ambiciózních cílů v oblasti klimatických změn, které si EU stanovila na březnovém summitu (snížení emisí skleníkových plynů o 20% do roku 2020).

Témata:

„Je naší vizí abychom do sedmi let uvedli do běžného provozu technologii  zachytávání a ukládání CO2,“ uvedl v lednu při otvírání pilotního projektu CCS poblíž Bergenu norský premiér Jens Stoltenberg, aby vzápětí úspěšné zvládnutí celého úkolu důležitostí s trochou nadsázky přirovnal k přistání na měsíci. V testovací plynové elektrárně Mongstad, která současně produkuje elektřinu i teplo (má tedy větší účinnost) by, pokud půjde vše podle plánu, měl do roku 2014 vzniknout plnohodnotný elektrárenský komplex s technologií CCS. V případě úspěchu norští představitelé o návratnosti takové investice nemají nejmenší pochyby.

Norský projekt se opírá o značně novátorskou verzi CCS. V současných pilotních projektech dochází k odchytávání plynů  až po skončení procesu spalování, zatímco v Mongstadu by měl být CO2 separován od ostatních látek už při samotném hoření. Jde o proceduru, která zatím nebyla dostatečně ozkoušená, nicméně v případě, že by fungovala, přinese značné výhody. Především je méně energeticky náročná a to znamená menší náklady pro provozovatele.

Kromě technických překážek může projektu stát v cestě i unijní regulace týkající se státní podpory podnikání. Norsko sice není součástí EU, ale patří do Evropského hospodářského prostoru a tudíž musí respektovat některé unijní regule včetně výše zmíněných. Problém je v tom, že současná legislativní úprava řadí technologii CCS do kolonky „průmysl“ a ne „ochrana životního prostředí“. Na druhou jmenovanou kategorii se totiž vztahují volnější pravidla poskytování státní podpory.

Další kroky:

O dalších návrzích týkajících se energetické politiky (a tedy i CCS) bude Komise jednat 23.ledna 2008.