Norové: vítr má obrovský potenciál

Zatímco Unie přemýšlí, jak splnit její ambiciózní cíle týkající se obnovitelných zdrojů energie, Norsko nabízí pomoc: chce vybudovat velkokapacitní větrné elektrárny u svého pobřeží, které by byly schopny zásobovat Evropu „zelenou“ elektřinou.

Během nedávného jednání o obnovitelných zdrojích energie (OZE) v Bruselu náměstkyně norského ministra zahraničí Elisabeth Walaas prohlásila, že vidí ve větrných elektrárnách v Norsku „ohromný potenciál“.

Skandinávské země jsou, co do potenciálu mořských větrných elektráren, v Evropě na druhém místě hned za Portugalskem. „Norská pozice je výjimečná,“ řekla Walaas v narážce na to, že její země v současnosti produkuje plných 60% energie pro své potřeby pomocí OZE, což je třikrát více, než si za cíl klade sedmadvacítka do roku 2020. Pokud máme na mysli pouze elektřinu vyšplhá se tento podíl, díky hydroelektrárnám, na jinde nevídaných 99%.

Norsko má tedy v tomto směru značné přebytky a rádo by přispělo ke splnění unijních cílů – konkrétně pomocí transportu „zelené energie“ směrem na jih. „Růst vývozu OZE je jedním z naších hlavních politických cílů,“ vysvětlila Monica Stubhold, norská tajemnice pro energetické otázky v rozhovoru pro EurActiv.

V současnosti se podle Stubhold norské exporty elektrické energie rovnají „jedné až dvěma terawatthodinám“ za rok. Předpokládá se nárůst přepravené elektřiny v dalších letech i přesto, že norská vláda v tomto směru nestanovila žádné specifické cíle.

„Můžeme cíle stanovit později, důležité je se teď zaměřit na podporu OZE, a to nejen hydroelektráren, ale také na vítr tak, aby Norsko bylo schopno přispět ke splnění unijních závazků,“ řekla Stubhold. Konkrétně se jedná především o vývozy elektrické energie do Británie a Dánska, kvůli jejich geografické blízkosti. Větrná energie však není určená pouze na export – měla by se například využívat i při těžbě ropy na kontinentálním šelfu.

Větší využití větru si vyžádá čas

Náměstkyně Walaas však varuje před přehnaným optimismem a mluví při využívání větrné energie o obrovské „technologické výzvě“, protože vhodné lokality pro výstavbu větrníků se u norských břehů nacházejí v oblastech s neklidným mořem a velkými hloubkami.

Tyto problémy je ale možné podle Sjur Bratlanda, poradce norské státní energetické firmy StatoilHydro, překonat novou generací „plovoucích větrníků“. Zátěžové zkoušky prvních modelů těchto důmyslných zařízení dopadly úspěšně, teď je však nutné, aby také obstály při jejich instalaci do větších „větrných farem“. Bratland si nemyslí, že komerční využití „plovoucích větrníků“ bude možné dřív než za deset let.

Nedostatečné přenosové kapacity

Další velkou výzvu při realizaci norských projektů představuje problém dopravy vyrobené elektřiny na evropský kontinent. Současná infrastruktura je totiž naprosto nedostatečná. Podmořský kabel spojující Norsko s Nizozemskem byl sice slavnostně uveden do provozu minulý rok a o dalších propojeních, například s Británií nebo Dánskem se jedná, nicméně to jsou pouze „první vlaštovky“. Plnohodnotné spojení Norska s elektrickými sítěmi kontinentální Evropy a Británie podle odhadu nebude dokončeno dříve než v roce 2020.

Vysokokapacitní kabel spojující všechny země okolo Severního moře je v jednání už nějakou dobu a zároveň představuje jednu z priorit Komise při budování přenosových sítí (v rámci evropského plánu obnovy). Ministři zahraničí budou o tomto plánu jednat 23. a 24. února.

Praktické problémy nicméně přetrvávají. Předně není podle Stubhold jasné, které země by skutečně měly zájem se uvedeného projektu zúčastnit a za druhé zbývá dořešit jeho financování. Právě shánění potřebných prostředků na realizaci ambiciózního plánu se může ukázat jako zásadní problém, uzavírá Stubhold.