MPO a MŽP: dva paralelní vesmíry

MŽP

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) včera představilo aktualizaci Politiky ochrany klimatu, která staví především na energetických úsporách a obnovitelných zdrojích. Naopak Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) navrhuje vytěžit co nejvíce uhlí v severních Čechách. Shoda mezi oběma rezorty prý možná není – kompromis se bude hledat na vládě.

Už se to v Česku stalo koloritem – MŽP a MPO mají kompletně odlišný náhled na většinu otázek, které spadají do jejich společné působnosti. Což o to, v tom Česko asi není v evropském kontextu výjimkou, faktem ovšem zůstává, že zástupci obou rezortů nejsou schopni při vytváření energetické a klimatické koncepce vzájemně spolupracovat. Pak vzniknou dva diametrálně odlišné materiály, jejichž skloubení bude pro tuto či budoucí vládu opravdovým oříškem.

Minulý týden přišlo MPO za velkého zájmu médií s aktualizací Státní energetické koncepce ČR, která počítá s prolomením těžebních limitů na hnědé uhlí v severních Čechách a stavbou nových jaderných bloků. Mluví se v ní sice o razantním snižování energetické náročnosti české ekonomiky (o 70 % do roku 2050), ale v podpoře obnovitelných zdrojů energie nebo snižování emisí skleníkových plynů nemá příliš vysoké ambice (EurActiv 14.10.2009).

„Naše výpočty ukazují, že do roku 2020 dokážeme snížit emise oxidu uhličitého o 35 % a do roku 2050 dokonce o více než 50 % oproti roku 1990. To považuji za důležitý vzkaz České republiky před prosincovým jednáním o nové klimatické dohodě v Kodani,“ řekl ke koncepci ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský.  

Pokud se podíváme do aktualizace Politiky ochrany klimatu, je jasné, že ta směřuje odlišným směrem. „Oproti roku 1990 můžeme skleníkové emise do roku 2020 snížit o 40 %,“ říká ministr životního prostředí Ladislav Miko. Krátkodobé cíle se tedy od představ MPO liší pouze o pět procent, ty dlouhodobé jsou nicméně úplně jinde.

„Z hlediska dlouhodobého cíle do roku 2050 IPCC (Mezivládní panel ke klimatické změně) hovoří o emisních redukcích na úrovni 80–95 % pro všechny ekonomicky rozvinuté země,“ dočteme se v materiálu MŽP, který se s tímto cílem plně ztotožňuje.

„Potřebné snížení emisí o 80 a více procent k roku 2050 předpokládá zcela jinou technologickou a výrobní základnu než je v současnosti. Je nutná masivní podpora výzkumu, vývoje a inovací,“ uvádí MŽP.

Domácí vs. mezinárodní dimenze

Jak už částečně vyplývá z předchozího vyjádření, nejenže se MPO a MŽP zásadním způsobem odlišují v tom, čeho chtějí v dlouhodobém horizontu dosáhnout, ještě větší propast zeje mezi jejich představami o tom, jak toho docílit. Pohled MPO na energetickou koncepci dobře ilustruje tento úryvek z jeho tiskové zprávy:

„Vyrovnaný a široce diverzifikovaný energetický mix zaručí soběstačnost ve výrobě elektřiny. Energetickou bezpečnost také významně podpoří využití všech energetických zdrojů, kterými Česká republika disponuje. Proto koncepce počítá s těžbou uranových zásob a vybudováním tuzemského závodu na výrobu jaderného paliva, ale také s využitím kvalitního hnědého uhlí z lokalit blokovaných územními ekologickými limity.“

Nejdůležitějším slovem, které se prolíná celou energetickou koncepcí, je právě „soběstačnost“. Podle výpočtů MPO se totiž vzhledem k malému exportnímu potenciálu sousedních zemí při výrobě elektřiny a tepla neobejdeme bez rozsáhlého využití vlastních zásob uhlí a stavby nových jaderných bloků, které jsou také nezbytné pro snižování emisí skleníkových plynů. Pohled MŽP na tyto dvě otázky nadále zůstává diametrálě odlišný.

„Česká republika má nyní, stejně jako ostatní evropské země, historickou možnost vydat se cestou k efektivní ekonomice s nízkou spotřebou energií a především fosilních paliv,“ uvádí Ladislav Miko. „Je nepřijatelné nyní hovořit o prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Stejně tak není rozumné snižovat vysokou závislost na ruském plynu zvýšením závislosti na ruském jaderném palivu,“ dodává Miko.

Je uran domácí zdroj?

S tím, že je jaderná energetika závislá na dodávkách ruského paliva, protože jiné se do ruských reaktorů nehodí, souhlasí i náměstek ministra pro ochranu klimatu a ovzduší Aleš Kuták. Pro EurActiv uvedl: „Buď se budeme tvářit, že když si tu vytěžíme uran, ze kterého ale neumíme dělat palivo – musíme ho za tím účelem odvést do Ruska –, tak že přesto je to domácí zdroj a zajistí energetickou bezpečnost ČR, nebo se na to podíváme s větší skepsí a zaměříme se víc na snižování energetické náročnosti.“

Kuták upozorňuje, že pro každý reaktor je nutné vyvinout jiné speciální palivo, což je velmi drahé a zdlouhavé. Proč tedy nové reaktory neobjednat rovnou ze západu i s palivem? „No když se zeptáte někoho z ČEZu, tak vám řekne, že musí jít po cenově nejvýhodnější nabídce,“ říká skepticky Kuták s tím, že ta pravděpodobně přijde z Ruska. A to by znamenalo další prohloubení závislosti na této nevyzpytatelné mocnosti.

Spolupráce možná není

I když jsou pohledy MŽP a MPO na energetickou strategii a snižování emisí skleníkových plynů dost odlišné, stejně se nabízí otázka, zda by nestálo za to sestavit „meziministerskou“ expertní komisi, která by se snažila stanoviska obou rezortů sblížit. Podle Aleše Kutáka však tudy cesta nevede.

„My vycházíme z podobných dat jako MPO, ale byla by iluze se domnívat, že na té pracovní úrovni může vzniknout jednotný materiál. Buď budeme preferovat „nezávislost ČR“ za tu cenu, že zbouráme několik dalších obcí v severních Čechách, nebo budeme preferovat snižování emisí skleníkových plynů, kde je uhlí nejhorším možným zdrojem energie,“ vysvětlil pro EurActiv Kuták s tím, že se ve finále jedná o „politické rozhodnutí“, které nemůže učinit „skupina úředníků“. To EurActivu při tiskové konferenci potvrdil i ministr Ladislav Miko.