Kompromis směrnice o znečištění dává výjimku teplárnám a uhelným elektrárnám

Zástupci Evropského parlamentu a členských států se minulý týden shodli na kompromisním znění směrnice o průmyslovém znečištění. Zpřísnily se v něm limity pro znečištění ovzduší, půdy a vody, ale velké podniky, jejichž výroba je založena na procesu spalování, získaly k nelibosti ekologů odklad do roku 2020.

Vyjednavači Evropského parlamentu a Rady EU se minulý týden ve středu (16. června) dohodli na znění novely směrnice o průmyslovém znečištění (IPPC), která má zkombinovat sedm stávajících směrnic do jediné. Experti členských států následně kompromis v pátek potvrdili.

Smyslem novely bylo odstranit nedostatky předchozí legislativní úpravy, která členským státům umožňovala obcházet přísné limity pro znečištění ovzduší, půdy a vody. Průmyslové podniky podle ní musejí do svých provozů zavést tzv. nejlepší dostupné technologie (BAT), jejichž soupis je stanoven na evropské úrovni a jejichž zavedení má z hlediska nákladů nejefektivněji zajišťovat určitý stupeň ochrany životního prostředí. Na základě uplatnění takových technologií pak podnik může do ovzduší vypouštět daný objem znečišťujících látek. Jedná se o látky, které přispívají ke vzniku kyselých dešťů a smogu (oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), těkavé organické sloučeniny a prach).

Potíž je ovšem v tom, že stávající pravidla členským státům dávají rozsáhlá práva pro udělení výjimek určitým provozům v závislosti na okolí, v kterém se nachází nebo na jejich technických charakteristikách. Právě tyto nedostatky má novela za úkol odstranit.

Ekologové ovšem s výsledkem příliš spokojení nejsou. Díky silnému lobbingu ze strany takových zemí jako je Velká Británie nebo Polsko získaly velké průmyslové podniky, jejichž výroba je založena na procesu spalování, odklad.

Česká republika byla podle informací EurActivu vůči tomuto návrhu s ohledem na průmyslovou realitu v ČR „zdrženlivější“, ale její výhrady nebyly zdaleka tak silné, jak tomu bylo v případě Polska.

Na základě svých přechodných národních plánů budou nyní členské státy moci udělit těmto podnikům výjimku až do 30. června 2020.

Německý europoslanec Holge Krahmer (ALDE), zpravodaj k novele IPPC, výsledky debaty o velkých průmyslových znečišťovatelích označil za „evropskou tragédii“. „Umožnit zavedení přechodných národních plánů na celých deset let není nic jiného než legalizace znečišťování starými uhelnými elektrárnami. Členské státy, které podmínky plní už dnes, budou za svou aktivitu potrestány,“ říká poslanec.

Velcí znečišťovatelé se navíc budou moci plnění přísnějších limitů vyhnout v případě, že provoz uzavřou do konce roku 2023 a nebudou jej provozovat déle než 17.500 hodin.

Také Christian Schaible z evropské asociace zelených neziskovek European Environmental Bureau (EEB) vyjádřil politování nad tím, že některé z nejstarších a nejneekologičtějších uhelných elektráren požadavkům na zavedení nejlepších dostupných technologií uniknou. „Místo toho, abychom podobnou praxi ukončili, se politici v EU rozhodli, že prostřednictvím odkladů dají těmto provozovatelům šanci vyhnout se (zavádění) nejlepších technologií, naplní jim kapsy penězi a občané ponesou zdravotní i ekologické náklady,“ neskrývá své rozladění Schaible.

Rada na druhou stranu Parlamentu ustoupila v otázce, nakolik se členské státy mohou odklonit od nejlepších dostupných technologií (BAT), které slouží jako základ pro povolování průmyslových provozů. Některé podniky budou i nadále moci získat odklad v závislosti na okolních podmínkách. Mělo by se ale jednat pouze o případy, kdy by s sebou zavedení BAT neslo náklady, které by neúměrně převyšovaly přínosy z ochrany životního prostředí.

Poslanci si navíc vymohli opatření, podle kterého bude Evropská komise muset minimální emisní limity každé tři roky přehodnotit. Parlament původně požadoval mnohem přísnější systém (tzv. záchrannou síť), který by stanovoval minimální limitní hodnoty znečišťujících látek, nad jejichž úroveň by podniky nesměly jít bez ohledu na to, jaké technologie používají. Od svého požadavku ale upustil poté, co mu členské státy daly jasně najevo, že takový návrh nepodpoří.

Plénum by o směrnici mělo hlasovat v průběhu července 2010.