Kdo zaplatí boj proti změnám klimatu? Odpověď přijde v říjnu

Výkonná tajemnice Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu Christiana Figueresová; zdroj: United Nations

Bohaté země mají dát v říjnu vědět, jak chtějí naplnit Zelený klimatický fond, který má usnadnit financování klimatické politiky v chudých zemích. V rozvojovém světě lze jednoduše snižovat emise, státy na to však zatím nemají peníze. Právě na financování bude stát do značné míry klimatická dohoda, která má být uzavřena v prosinci v Paříži.

Čas před prosincovou klimatickou konferencí v Paříži se krátí, řada problémů zůstává nedořešená a jedno mezinárodní jednání střídá druhé.

V německém Bonnu dnes končí technická jednání pracovní skupiny, která připravuje text globální dohody zaměřené na snižování skleníkových plynů a boj s důsledky klimatických změn. V neděli se zase v Paříži schází ministři zemí OSN k neformálním politickým rozhovorům.

V roce 2013 se 90 % prostředků na klimatickou politiku z privátních zdrojů investovalo v domovské zemi.

Jednou z klíčových otázek zůstává financování klimatické politiky. Bez přístupu k peněžním zdrojům si totiž lze jen těžko představit snižování emisí skleníkových plynů a přizpůsobování se změnám klimatu.

Přitáhnout investory

Snížení emisí lze obecně snadněji dosáhnout v rozvojových zemích, které ale nemají na financování „zelených“ projektů dost peněz a těžko shánějí kapitál.

I když v některých částech světa dávají smysl například investice do obnovitelných zdrojů, které nabízejí levnou energii, v cestě tak stojí vysoké počáteční náklady.

Tento oříšek chce mezinárodní společenství rozlousknout s využitím veřejných peněz z rozvinutých zemí, které mají do chudších států přilákat soukromé investory.

Ti se zatím příliš nepouštějí do zahraničí. V roce 2013 se 90 % prostředků na klimatickou politiku z privátních zdrojů investovalo v domovské zemi, ukazuje zpráva výzkumného centra Climate Policy Initiative.

Bohatší země mohou těm méně rozvinutým pomáhat i financováním adaptačních opatření, která pomohou zmírnit dopady sílících změn klimatu, jako je zvyšující se hladina oceánů.

Zelený klimatický fond

V roce 2009 se rozvinuté země na konferenci v Kodani zavázaly, že do roku 2020 společně zajistí 100 miliard dolarů ročně, které budou určeny na klimatická opatření v rozvojovém světě. Peníze mají získat z veřejných i soukromých zdrojů a poskytovat je mohou na bilaterální i multilaterální úrovni.

Velká část peněz by přitom měla téct přes takzvaný Zelený klimatický fond, na jehož vzniku se země OSN dohodly v roce 2010.

Peníze by z něj měly začít plynout na konci letošního roku. Zatím do něj státy nasměrovaly „jen“ 10 miliard dolarů. Nezapojily se pouze bohaté státy, ale například také Mexiko, které je stále rozvojovou zemí.

V roce 2011 šlo v EU 60 miliard eur na podporu fosilních zdrojů. Na ochranu klimatu bylo v roce 2013 určeno 9 miliard.

„Peníze zatím nejsou na stole. To vytváří napětí mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Chudší země tvrdí, že po nich nikdo nemůže chtít závazky ke snižování emisí, pokud bohaté země nedodržují svůj slib,“ řekla Armelle Le Comteová z francouzské pobočky nevládní organizace Oxfam na setkání s novináři, kterého se EurActiv účastnil. Pokud se klimatické změny nepodaří zbrzdit, přinese to přitom v budoucnu mnohem vyšší náklady na adaptaci, dodala.

Jak se podaří závazek z Kodaně naplnit, by mělo být jasné už brzy. Největší donoři, jako jsou Spojené státy, Německo nebo Velká Británie, by měli svou představu prezentovat už 9. října na setkání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu v Limě. V rozhovoru pro server RTCC.org to uvedla výkonná tajemnice Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu (UNFCCC) Christiana Figueresová.

Dotovat uhlí, nebo klima?

Pařížská dohoda by měla řešit také financování klimatické politiky po roce 2020. To bude hrát zásadní roli. Během letošního roku jednotlivé státy světa odevzdávají své plány na snižování emisí v příštím desetiletí. A řada rozvojových zemí plánuje své závazky zvýšit, pokud bude mít k dispozici dostatek finančních zdrojů.

Hledat se budou i nové zdroje peněz. V odborných debatách se mluví například o výnosech z emisního obchodování, zdanění těžby ropy nebo dani z finančních transakcí.

Síť nevládních organizací Climate Action Europe (CAN) také vyzvala evropské země, aby na klimatickou politiku přesměrovaly peníze, které jinak dotují fosilní energetiku.

V roce 2011 šlo v EU 60 miliard eur právě na podporu fosilních zdrojů, ukazují čísla OECD. Na ochranu klimatu bylo pro srovnání v roce 2013 určeno 9 miliard eur, uvádí CAN.

Autor: Adéla Denková