Jaderné elektrárny bych z mapy nemazal, ale budoucnost energetiky je jinde, říká „soběstačný starosta“

© Pixabay

Starosta první české energeticky soběstačné obce, Kněžic na Nymbursku, je pragmatik. Sázka na obnovitelné zdroje je sice ekologický počin, ale bez toho, aby vycházela i ekonomicky podle něj nemá smysl.

„Určitě nejsem odpůrcem jádra. Myslím, že jaderné elektráren mají své místo, ale zároveň myslím, že budoucnost vede cestou decentralizovaných zdrojů,“ říká v rozhovoru starosta Milan Kazda, který si letos v srpnu připomněl deset let od spuštění projektu, jehož je duchovním otcem – obecní bioplynové stanice a spalovny dřevní štěpky. Díky ní si obec vyrábí vlastní teplo a do sítě dodává elektřinu. Reportážní příspěvek z Kněžic HlídacíPes.org nabídl ZDE.

Jste skutečně plně soběstační?
Dokážeme vyrobit tolik tepla, kolik potřebují naši obyvatelé. Teplo jim přímo prodáváme, protože vlastníme přímo teplovody. Dále vyrábíme i elektřinu, která v podstatě pokryje spotřebu našich 500 obyvatel. Tu ale nedokážeme prodávat na přímo, protože nevlastníme distribuční síť.

Není to nová výzva do budoucna? V Německu je obec Feldheim ležící asi 90 kilometrů jižně od Berlína, která si vybudovala i vlastní distribuci elektřiny.
Je to pro nás výzva, dokonce jsme na tom začali částečně pracovat. Máme kus položeného kabelu k obecním budovám, kde to připravujeme. Ale legislativně je to velice složité. Nechali jsme si na to zpracovat studii a ta ukazuje, že se to zatím nevyplatí. Mimo jiné proto, že i když vlastníte svou vlastní síť, musíte zákazníkovi naúčtovat daný distribuční poplatek. O tom, jestli tuhle možnost využijeme, tedy rozhodne spíše legislativní vývoj. V každém případě si časem napojíme alespoň obecní budovy.

Dotace na vratný projekt

Kde jste se ve vztahu k energetice inspiroval? Přeci jen kolem roku 2000, kdy jste začali projekt připravovat, byl takový přístup ve stylu současné německé energiewende dosti okrajový i v Německu, natož v Česku…
Čerpali jsme z historie regionu. Naši dědové a pradědové nepotřebovali energie dovážet a nakupovat někde jinde. Měli koně a kravku na tažnou sílu, nepotřebovali zdaleka tolik tepla, protože přes zimu bydleli v jedné místnosti s dobytkem a pro dřevo si dojeli do nedalekého lesa. Svého druhu je to návrat ke kořenům. Máme tu lesy, máme zemědělskou půdu a motivovala nás i lokální ekonomika – vykoupit od zemědělce palivo, spálit jej, obyvatelům pak prodat teplo a zemědělci zaplatit. Tím se kruh uzavře a peníze zůstanou v regionu. To mi přijde důležité a po deseti letech se ukazuje, že to skutečně tak je. Dalším aspektem bylo životní prostředí, jakkoli je spíše na druhém místě.

V jakém smyslu?
Pokud akce není ekonomicky výhodná, tak je neživotaschopná a může být z hlediska životního prostředí sebelepší. Náš projekt je ale jak ekonomický, tak ekologický. Šetří zhruba 11 000 tun emisí CO2 za rok, což není málo. Další věc je, že nám to nahrazuje kanalizaci a čistírnu odpadních vod. Žumpy z obce svážíme do bioplynové stanice. Má to svá úskalí, ale dokázali jsme se za těch deset let poučit. Zpracováváme si biologicky rozložitelné odpady – posečenou trávu z obce, bioodpad od lidí, odpady z restaurací a jídelen i z domácností. Je na to navázaná řada věcí a sami jsme na začátku ani netušili, jakým směrem se dá celý projekt namířit.

Na počátku jste počítali s patnáctiletou návratností, teď máte deset let za sebou. Jak se to jeví teď?
Odhad je, že to do těch 15 let stihneme. I když se to možná trochu posune, protože už musela proběhnout jedna velká rekonstrukce jednoho ze zařízení. Padly na to náklady odpovídající zhruba ročním splátkám. Takže ta návratnost bude možná o rok delší.

Na svých stránkách zmiňujete, že se o své zkušenosti rádi podělíte s ostatními. Jeví jiné obce v Čechách, na Moravě, ve Slezsku zájem o vaše know-how?
Mají o naše zkušenosti zájem, jezdí se k nám podívat. Ale kolika z nich se to podařilo pak skutečně zrealizovat, takový přehled nemám.

Asi je jasné, že podobnou akci byste si nemohli dovolit bez dotací. Jaký podíl hrály a hrají?
Pro místní samosprávy je práce s dotacemi běžná a běžně se dotují ekonomicky nenávratné projekty. Tento náš projekt byl také dotovaný, ale třeba na rozdíl od stavby nových chodníků či opravy fasády školky je ekonomicky návratný. Úplně jako první jsme vybudovali peletizační linku z rostlinných odpadů. To mělo návratnost zhruba tři čtyři roky. Druhý počin byl dům s pečovatelskou službou, který funguje jako nájemní bydlení pro seniory. Ten byl také dotovaný a návratnost je zhruba kolem deseti let…

Pokračování rozhovoru najdete na stránkách HlídacíPes.org.