Jaderná energie – jak přesvědčit skeptickou veřejnost?

Druhý den Evropského jaderného fóra se zaměřil na problém „image“ jaderné energetiky. Pro většinu účastníků nemůže být pochyb o tom, že jádro bude hrát v evropské energetické budoucnosti důležitou roli, a tak otázkou zůstává pouze jak to „prodat“ veřejnosti.

Souvislosti:

Zatímco první den zasedání Fóra se zaměřil zejména na prezentaci postojů aktérů, druhý den byl věnován třem specifickým okruhům – místu jaderné energetiky, riziku jejího využívání a postojům veřejnosti.

Témata:

Tato tři témata odrážejí současnou diskusi v sektoru. Mezi velkými evropskými firmami a politickými leadery je v poslední době možné spatřit posun k většímu přijetí jaderné energie, veřejnost je v řadě zemí však stále skeptická. Průzkumy ukazují, že nejkontroverznějším tématem, které nejvíce zhoršuje „image“ jádra, je problém nakládání s jaderným odpadem a bezpečnosti zařízení.

Většina účastníků tří panelů – zástupci evropských a národních institucí působících v jaderné energetice, a představitelé průmyslu – neměla pochybnosti o tom, že význam jádra v evropské energetice musí zůstat minimálně zachován. Věnovali se proto především problému, jak zajistit dostatek kapacit (finančních, lidských a v oblasti infrastruktury) pro rozvoj jaderné energetiky, a jak o jejich nezbytnosti přesvědčit veřejnost. Kritické hlasy proti jádru jako takovému se ozvaly od zástupců ekologických nevládních organizací a některých přítomných politiků.

V řadě příspěvků se objevilo také téma rozdělení pravomocí. Převládl názor, že

zasedání Fóra nebylo jednorázovou iniciativou, má se uskutečňovat dvakrát ročně střídavě v Praze a Bratislavě. Fórum jako takové nebude přijímat žádná rozhodnutí, bude pouze platformou pro diskusi o budoucnosti jaderné energetiky.

Stanoviska:

Bruno Lescouer, zástupce EDF, přikládá mimořádný význam třem oblastem: harmonizaci pravidel na evropské úrovni, vládním zárukám stability sektoru jaderné energie, která zvýší důvěru investorův a tím zabezpečí potřebné finance, a podpoře vzdělávání ve vědeckých a technických oborech, protože jedním z problémů jaderné energetiky je i nedostatek kvalifikované pracovní síly.

Hans Gruenfeld, prezident Mezinárodní federace průmyslových odběratelů energie (IFIEC) vyzval odpůrce jaderné energie aby „přestali snít“ – větrná energie, biomasa a jiné obnovitelné zdroje podle něj nedokáží plně pokrýt potřeby. Proto považuje jadernou energii za nevyhnutelnou součást budoucnosti. Pokud jde o problém vysokých investic, kterých by bylo zapotřebí, průmysloví spotřebitelé jsou připraveni snížit finanční břemeno pomocí vytvoření partnerství s energetickými firmami. Zdůraznil však, že je potřeba zachovat princip konkurence na energetických trzích.

Podle Philippa Pradela, předsedy Technologické platformy pro udržitelnou jadernou energii (SNETP) bude možné řadu současných problémů vyřešit zavedením nových technologií, jako je například čtvrtá generace jaderných elektráren.

Podle Chistophera Hursta z Evropské investiční banky (EIB) je nevyvratitelným faktem, že svět bude potřebovat nové atomové reaktory. V Evropě jich sice funguje relativně vysoké množství, většina z nich se však blíží ke konci své životnosti a na stole je pouze málo plánovaných nových projektů. EIB zaujímá podle Hursta k jaderné energii stejné stanovisko jako Komise či Rada – atomová energie má své místo v budoucnosti, rozhodnutí o míře jejího využívání je však v rukou členských zemí. Banka vyčlenila prostředky na nové projekty v této oblasti, bude k nim však přistupovat jako k jakýmkoli jiným projektům – bude je vyhodnocovat po ekonomické, ekologické i technické stránce a bude analyzovat rizika jejich návratnosti.

Tomáš Hüner, zástupce českého ministra průmyslu a obchodu, konstatoval, že žádný ze způsobů výroby elektřiny a tepla není bez ekologických dopadů. Rozvoj obnovitelných zdrojů je podle něj zapotřebí, ale i při dodržení 20% cíle je otázkou, jak pokrýt zbytek spotřeby. Zde má podle Hünera nezastupitelné místo jaderná energie. Zároveň připomněl, že EU nebude schopna uspět v globální konkurenci, pokud nebude evropský zájem povýšen nad individuální národní zájmy, a to i v takových otázkách, jako je ukládání vyhořelého jaderného odpadu, či investice do vědy a výzkumu.

Rebecca Harms (Zelení) tvrdí, že „ze snů by se měli probrat zastánci jaderné energie“. Odvolává se na zprávu o stavu jaderné energetiky v EU, kterou její skupina předložila v Evropském parlamentu, a podle které není na výstavbu nových jaderných zařízení dostatečný potenciál – nedostatečné jsou výrobní kapacity pro klíčové technologické komponenty, převládá nedostatek kvalifikované pracovní síly. Proto by měla větší část záruk pro zachování pozice jádra v energetickém mixu ve skutečnosti stát na prodlužování životnosti starých zařízení, ne stavbě nových. To však s sebou přináší bezpečnostní problémy, což dokazuje více incidentů, k nimž došlo v evropských jaderných elektrárnách. Harms připomněla i dva další problematické body: většina  zemí má katastroficky nízké fondy pro řešení problému jaderného odpadu, a šíření jaderných zbraní je výsledkem našeho obrovského podcenění potenciálu zneužití technologií civilní jaderné energie na vojenské účely.

Ronald Schenkel, generální ředitel Společného výzkumného centra, byl v otázce nechtěného šíření jaderných technologií optimističtější. Podle něj jsme díky výzkumu a vývoji stále úspěšnější při jejich vypátraní, rovněž nové technologické postupy v zásadě vyřešily otázku nakládání s odpadem, ať již jeho bezpečným ukládáním, nebo zpracováním.

Patricia Lorenz z organizace Přátelé Země však tento optimismus odmítá, neboť například pokud jde o šíření jaderných zbraní, vypátrání jaderných aktivit neznamená, že budou zastavené – jak to dokazuje případ Iránu. Kromě toho s sebou prodlužování životnosti starých elektráren přináší problémy s technologickými a bezpečnostními standardy, které nejsou tak vysoké, jak se proklamuje. Její nejostřejší kritika však směřovala vůči údajné neochotě jaderného průmyslu diskutovat a poslouchat opačné názory.

Karol Janko, podpředseda Úřadu pro jaderný dozor SR, varoval před ztrátou lidského a technologického know-how způsobenou útlumem atomové energetiky. I on vidí řešení bezpečnostních rizik v zavádění nových technologií.

Podle Jean-Pierre Le Rouxe z Komisariátu pro jadernou energetiku (francouzská veřejná organizace pro výzkum a vývoj v oblasti atomové energie) i v případech, že se akceptuje nevyhnutelnost využívání jaderné energie, zůstávají pochybnosti kvůli jadernému odpadu. Tento problém však už má své technologické řešení. Za poslední léta se díky výzkumu a vývoji podařilo snížit radioaktivitu ukládaného odpadu a zkrátit dobu jejího návratu na přirozenou úroveň na 300 let. Zároveň se díky zpracování a recyklaci snížil jeho celkový objem.

Gerd Jäger ze společnosti RWE nepovažuje už dnes problém odpadu a bezpečnosti za technický, ale politický. Většího přijetí ze strany veřejnosti by mohlo podle něj být dosaženo i zviditelňováním úspěšných příkladů.

Vince Novak, ředitel EBRD, konstatoval, že bezpečnost atomových zařízení se oproti minulosti mimořádně zlepšila. Naproti tomu je zapotřebí velké opatrnosti, neboť jakýkoliv incident znehodnotí v očích veřejnosti všechnu vykonanou práci.

Podle Eduarda Gonzalese Gomeze je jaderná energie pro Evropu nevyhnutelná také proto, že štěpný materiál je prakticky jediný energetický zdroj, kterého má dostatek. Pro zachování podílu atomové energie je ale zapotřebí čelit třem výzvám:

  • technologické a technické kapacity evropského jaderného průmyslu, v kterých je Evropa stále na světové špičce, se ale musí rozšiřovat
  • vzdělávací a vědecké kapacity – přestože nejde o problém který by trápil pouze jaderný průmysl, existuje všeobecná potřeba posilovat technické vzdělávání
  • zlepšení bezpečnosti a dlouhodobé řešení problému jaderného odpadu, přestože již technická řešení existují, problém je hlavně politický.

Michael Weightman, hlavní britský jaderný inspektor, považuje za nejlepší způsob zlepšování image jaderné energetiky otevřenost a transparentnost. Upozornil, že žijeme v éře, v níž je veřejnost skeptická, nedůvěřuje tvrzením pouze proto, že pochází od oficiálních odborníků. S tím je třeba při informovaní počítat. Citoval příklad Británie, kde regulační úřad využívá nové způsoby komunikace, ať již prostřednictvím Internetu se širokou veřejností, nebo seminářů pro specifické skupiny.

Janos Toth z Hospodářského a sociálního výboru považuje za nejdůležitější upřímnost – veřejnost musí být informována o veškerých kladech i záporech jaderné energetiky.

Prezident Slovenského jaderného fóra Tibor Mikuš je přesvědčený, že atomová energie je dobrým řešením pro většinu zemí EU. Společná evropská energetická politika ale podle něj bude úspěšná jen tehdy, bude-li stát na pilířích národních energetických politik, které odpovídají národním specifikům.

Další kroky:

Další setkání Evropského jaderného fóra se bude konat v první polovině roku 2008 v Praze.