Hedegaard: Uhlíková daň může pomoci dosáhnout 30% redukce emisí

„Nedaňme to, co vyděláme, daňme to, co spálíme“, řekla v rozhovoru pro EurActiv komisařka pro klima Connie Hedegaard, zastánkyně takzvané uhlíkové daně, které chybí podpora ze strany členských států.

Eurokomisař pro daně Algirdas Šemeta minulý týden (23. června) na setkání Komise navrhl zdanit každou tunu emisí oxidu uhličitého 20 eury. Zdanění by podléhaly oblasti, které nejsou zahrnuty do evropského systému obchodování s emisními povolenkami jako je například zemědělství.

Příjmy z tzv. uhlíkové daně by podle svých zastánců mohly nahradit daňové výnosy z jiných nepřímých daní (např. DPH), které jsou v době hospodářské krize menší kvůli nízké poptávce. „Samozřejmě, že by účelem zdanění nebylo jen generovat peníze, ale především přesvědčit lidi, aby se naučili dělat věci jinak,“ řekla o uhlíkové dani a jejím vlivu na úspory energií dánská komisařka Connie Hedegaard.

Návrh má podporu severských zemí, jako je Finsko, Dánsko nebo Švédsko, které podobné daně zavedly na začátku 90. let. Velkým podporovatelem uhlíkové daně je Francie, která chtěla zavést národní uhlíkovou daň, ale ústavní soud tento legislativní návrh v prosinci 2009 zamítl. „Jedním z důvodů, proč je Dánsko jednou ze zemí s nevyšší energetickou účinností, jsou vysoké ceny energií. Když už máme minimální daně pro paliva, můžeme je mít i pro energie“ tvrdí Hedegaard.

Naopak Německo a Polsko, které mají velmi silný uhelný a ocelářský průmysl, se obávají, že jejich ekonomiky případná uhlíková daň neúměrně zatíží. Velká Británie a Irsko odmítají jakékoli povinné daně, které by zavedl Brusel.

Komisařka Hedegaard představila v sobotu 26. června analýzu, která předpokládá, že 30% redukce emisí CO2 do roku 2020 by Evropu stála „jen“ o 11 miliard eur víc než původní 20% cíl. Pokles ceny omezování uhlíkových emisí prý způsobila hospodářská recese. Jedním ze způsobů, jak se přiblížit 30% cíli je podle komisařky právě uhlíková daň. „Pokud zdanění energií provedeme inteligentně, přinese to určitě kýžený výsledek,“ prohlásila Hedegaard k diskutované revizi směrnice o zdanění energií.

Do Cancúnu shodu nečekejme, říká komisařka

Uhlíková daň byla jednou z možností, již Evropská komise navrhla již letos v květnu v rámci dokumentu, který analyzoval různé varianty na snižování emisí CO2. Podle analýzy Komise je 30% redukce emisí CO2 do roku 2020 reálná.

Komisařka Hedegaard v rozhovoru pro EurActiv připomněla, že odhady dopadů zvýšení redukčních cílů na ekonomiku sice už byly provedeny, ovšem pouze na celoevropské úrovni. „Nyní je potřeba spolupracovat se členskými státy, a zjistit, jaké důsledky by navýšení redukčních cílů mělo pro jednotlivé země, protože rozložení nákladů a přínosů není všude stejné,“ prohlásila komisařka.

Komisařka odmítá kritiky, kteří tvrdí že pod tlakem ustoupila od původního záměru EU zavázat se ke 30% redukci. Podle Hedegaard nikdy nebylo záměrem Komise činit z cíle povinnost.

Unijní „exekutiva“ se snažila všechny analýzy vypracovat ještě před klimatickým summitem v mexickém Cancúnu, který je plánován na konec roku 2010. „Do té doby však jen těžko dojde ke shodě na úrovni členských států. Jejich administrativní orgány jsou často zavřené kvůli letní přestávce,“ konstatovala Hedegaard. „Načasování je velice důležité, snažíme se před Cancúnem dělat, co je v našich silách. Intenzivní dialog se členskými státy však nejspíš začne až po summitu,“ dodala komisařka.

Podle komisařky by Unie neměla usnout na vavřínech a zůstat spokojená se svou globální rolí v otázkách klimatu. Je třeba si uvědomit, že i země z uskupení BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) již přistupují na opatření, která by měla vést k ekologičtějšímu hospodářství. „V příštích deseti letech budeme hrát zcela jinou hru. Již to nebude jako před Kodaní, nyní se země probudily a začaly zavádět národní redukční cíle,“ varovala Hedegaard.

Do Cancúnu již EU pojede s mírnější rétorikou. Nebude ostatním zemím tvrdit, že je nutné uzavřít další závaznou dohodu o klimatu teď, nebo nikdy, jako to dělala v Kodani. „Pokud bychom říkali, že Cancún musí splnit vše, co se nepodařilo v Kodani, bylo by to riskantní a nakonec bychom se nemuseli dohodnout na ničem,“ prohlásila komisařka.

Hedegaard tvrdí, že by se mělo v Cancúnu spíše dosáhnout shody ohledně zalesnění, či adaptace průmyslu. Závazná právní podoba klimatické dohody by pak počkala na summit v Jihoafrické republice v roce 2011.

Debaty G2 (USA a Číny) podle Hedegaard postupují pomalu. Poslední dobou se prý objevují „alespoň nějaké náznaky“, že Washington a Peking berou cancúnský summit vážně.

Dialog s Čínou pokročil

Komisařka prozradila, že Unie začne v červenci jednat s Čínou na téma adaptace průmyslu a redukce emisí. „Číňané se už začali soustředit na správné průmyslové sektory: cementárenský, hliníkárenský a ocelářský. Svých domácích cílů by bez adaptace těchto energeticky náročných oblastí nemohli dosáhnout. A které sektory jsou největším problémem v Evropě? Cement, hliník a ocel,“ řekla Hedegaard. Komisařka si vzájemnou spolupráci pochvaluje. „Spolupráce s Číňany na řešení sektorových témat je příkladem toho, že taková součinnost může být zajímavá nejen pro ně, ale i pro nás.“

Komisařka tvrdí, že pokud si Číňané určí nějaké cíle, udělají pro jejich splnění hodně. Čínský ministr Či prý nedávno veřejně prohlásil: „Musíme splnit cíle pro tento rok i další období, pokud to bude nutné, zastavíme produkci, abychom závazky dodrželi.“