Foratom: Nukleární odpad se stává celoevropským tématem

Zdroj: CreativeCommons.org

Minulý týden se v Bratislavě setkali zástupci velkých evropských společností, které provozují jaderná zařízení, zástupci veřejné správy, univerzit a unijních institucí. Diskutovali o jaderném odpadu a o nedostatku odborníků na jadernou energetiku, informoval EurActiv.sk.

Jadernou energii a její rozvoj ovlivňují tři faktory, prohlásil ve středu (26.5.) v Bratislavě během fóra sdružení Foratom Paolo Ruzzini, generální ředitel společnosti Slovenské elektrárne – Enel. Podle něj jsou to tyto:

  • existence jasného legislativního rámce a pravidel, která umožňují firmám plánování; pravidla by se měla definovat na úrovni EU;
  • příznivé veřejné mínění a akceptace jaderné energie místními komunitami („Bez pozitivního vnímání jádra ze strany místních komunit nebude ani jednoho megawattu jaderné energie“);
  • aspekt bezpečnosti jaderných zařízení jako dlouhodobý a prvořadý cíl, ke kterému má pomáhat nejen všeobecná osvěta, ale i vzdělávání kvalifikované pracovní síly.

„Klíčové je ukázat, že jádro je šetrné k životnímu prostředí,“ prohlásil Dobroslav Dobák, mluvčí společnosti JAVYS. Doplnil, že tato otázka stojí v centru pozornosti jaderného sektoru na Slovensku i v Česku, přičemž v obou zemích „má jádro budoucnost“.

Aktuálním cílem číslo jedna celé jaderné komunity je management jaderného odpadu a vyhořelého paliva, doplnil Ralf Guldner, prezident organizace FORATOM. Proto je nezbytné akumulovat, uchovávat a předávat poznatky nové generaci jaderných inženýrů a fyziků. Podle něj za tímto účelem byly zřízeny například evropská akademie ENEL (European Nuclear Energy Leadership Academy), jaderná akademie na Britských ostrovech nebo jaderný institut ve Francii, který se zabývá především tématem bezpečnosti.

Otázka jaderného odpadu: nepřichází pozdě?

Nakládání s vyhořelým palivem a jiným jaderným odpadem má dva aspekty: uskladnění a uložení. Zatímco první má dočasný charakter a slouží jako přechodné řešení po jeho vyřazení z jaderných zařízení, druhý představuje konečné uložení na místo, kde se po čase rozpadne.

Zatímco strategie a infrastruktura pro uskladnění na národních úrovních existují, „až teď přichází čas řešit otázku konečného uložení“, prohlásil Ewoud Verhoef, zástupce ředitele European Repository Development Organization. Podle něj je důvodem, kvůli kterému se toto téma intenzivně diskutuje až dnes, fakt, že v minulosti existovalo pouze malé množství odpadu. Jaderné elektrárny se totiž vyvíjejí jen posledních 50 let.

Evropská komise přijala závazek zabývat se otázkou jaderného paliva v dlouhodobém horizontu, uvedl Wolfagn Hilden, představitel DG Energy pro oblast jaderné bezpečnosti a managementu odpadu. Podle něj bude proces dlouhodobý nejen kvůli zdlouhavosti rozhodovacího procesu, ale i proto, že téma vyžaduje vytváření „atmosféry důvěry“ mezi členskými zeměmi. Jako třetí důvod označil i otázku financování – budování geologických úložišť je nákladné, a proto je před realizací třeba projekty důkladně naplánovat a posoudit.

Juraj Homola, ředitel Divize radioaktivního odpadu a vyřazování na slovenském Úřadu jaderného dozoru, doplnil, že „nejprve je nutné mít národní strategie“, přičemž Slovensko přijalo první zákon, kde se výslovně zmiňuje jaderný odpad, až v roce 1996. Likvidace jaderných zařízení je dlouhodobý proces, který si během několika dalších desetiletí vyžádá  stabilní finanční krytí, dodal.

Geologické uložení jaderného odpadu

Uložení jaderného odpadu v geologických formacích se konsensuálně považuje za nejlepší řešení, prohlásil Eero Patrakka, předseda podskupiny Evropského jaderného fóra (ENEF) pro management odpadů. V tomto směru je však opět klíčové veřejné mínění: „Lidé chtějí vidět na vlastní oči, že dokážete umístit odpad do skalního podloží. Potřebují vidět, že máte technologii, která to dokáže,“ uvedl.

Ewoud Verhoef na otázku, proč jít cestou geologických úložišť, kdy mělké podpovrchové uložení ve speciálních kontejnerech je levnější, odpověděl, že stěžejní je otázka dlouhodobého správy. Poločas rozpadu trvá desítky let, proto pokud by se odpad skladoval na povrchu, je třeba zaručit dlouhodobou správu, politickou stabilitu, financování a bezpečnostní opatření i po stovku let. Na druhé straně, odpad „v geologické formaci si nic nežádá“, vysvětlil.

Vzdělávání: Jaderný průmysl nepotřebuje pouze fyziky

„Atomová energetika nepotřebuje pouze odborníky – jaderné fyziky, ale také profesionály, kteří rozumějí jadernému kontextu. Například projektování mostů není stejné jako projektování jaderných elektráren,“ otevřel panel Jaderného fóra o vzdělávání Jean-Claude Gauthier, který pracuje i pro jadernou Akademii ENEL.

Ideální není například ani situace v České republice. Tuzemský jaderný sektor bude potřebovat stovky kvalifikovaných pracovníků, ale problém je, že školy jich nedokáží připravit pro potřeby průmyslu dostatek. Řešením je proto vzdělávání v samotném pracovním procesu, říká František Pazdera, zástupce ředitele společnosti ČEZ pro oblast výzkumu a vývoje. V tomto směru je klíčové „zachování a akumulace znalostí“, zdůraznil Pazdera.

Jaderný průmysl musí být tím, kdo „garantuje pracovní místa a dobrý plat“, myslí si Vladimír Slugeň ze Slovenské technické univerzity. „Perspektivu dává absolventům průmysl, ne univerzita,“ zdůraznil Slugeň. Podle něj je zde však i prostor pro Evropskou komisi; měla by definovat dlouhodobou perspektivu energetiky, kde by se i jádru garantovaly dlouhodobě spravedlivé podmínky a příležitosti. Jinak firmy nebudou investovat ani do rozvoje, ani do vzdělávání.

„Jaderný sektor si musí nejprve vyjasnit otázku, kam kráčí a kam chce směřovat,“ doplnil David Gilchrist, ředitel divize společnosti Enel pro správu jaderných zařízení. Podle něj, hlavní úlohou bude vytvořit nový strukturální rámec pro vzdělávání v jaderném průmyslu, protože "nicneděláním se nic nevyřeší".

Diskusní fórum FORATOM se v Bratislavě sešlo 26. května 2010 v návaznosti na 5. zasedání Evropského jaderného fóra, které se konalo v Bratislavě 25. – 26. května 2010.