Evropští výrobci elektřiny vyzývají Komisi k uvalení uhlíkového cla na dovoz vodíku

© EPA-EFE/PATRICK SEEGER

Skupina evropských výrobců elektřiny vyzývá Evropskou komisi k zavedení uhlíkového cla na vodík dovážený do Evropy. Chtějí tak ochránit čistou evropskou produkci před emisně náročnou konkurencí ze třetích zemí. 

Uhlíkové clo by podle evropských výrobců elektřiny mohlo zamezit „fosilnímu a emisně náročnému dovozu vodíku“, který míří na evropský trh. Skupina to uvedla v dopise adresovaném Evropské komisi.

„Takový dovoz by představoval neférovou konkurenci pro rodící se čistou vodíkovou produkci EU, čímž by poškodil rozvoj vodíkového hodnotového řetězce EU,“ napsali evropští výrobci Komisi dne 29. června.

Cestu, jak se neférové konkurenci vyhnout, vidí autoři dopisu v „zahrnutí vodíkového sektoru do vznikajícího mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích“.

Dokument podepsala skupina evropských výrobců – francouzská EDF, portugalská EDP, italský Enel, španělská Iberdrola, francouzský McPhy a dánský Ørsted. Mezi signatáři je také ESB Energy for Generations Fund a Evropská asociace pro skladování energie (EASE).

Největší evropský elektrolyzér je v provozu, do roku 2024 má zdesetinásobit svou kapacitu

Největší evropská továrna na výrobu vodíku se nachází v největší německé rafinérii v Severním Porýní-Vestfálsku. Zařízení vybudovala britsko-nizozemská společnost Shell s podporou Evropské komise a do roku 2024 má ambici zdesetinásobit svou kapacitu.

Evropská komise by měla zveřejnit návrh uhlíkového cla již ve středu 14. července v rámci nového legislativního balíčku Fit for 55, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů v EU o 55 procent do roku 2030.

uniklých materiálů vyplývá, že nový mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) se bude nejprve uplatňovat na dovoz oceli, železa, betonu, hnojiv, vodíku a elektřiny. Systém by měl být spuštěn v roce 2023 s tím, že později by se měl rozšířit i na další sektory. Plně funkčním by se měl stát v roce 2026.

Německo chce vodík dovážet, další země jsou proti

Jednou z prvních zemí EU, která se již začíná poohlížet po dovozu vodíku, je Německo. Vede ho k tomu poptávka domácího průmyslu. Berlín již 14. června podepsal bilaterální dohodu s Austrálií, jejímž cílem je usnadnit rozvoj vodíkového dodavatelského řetězce mezi těmito dvěma zeměmi.

O dovozu vodíku ze zemí s velkými výrobními kapacitami se začíná hovořit také v Nizozemsku, Belgii a Španělsko.

Některé členské státy EU se naopak dovozu vodíku ze třetích zemí brání. Na červnovém zasedání Rady pro energetiku se tak vyjádřili ministři Estonska, Francie, Maďarska a Polska. Podle nich by měla být prioritou produkce vodíku přímo v Evropě. S jejich pozicí souhlasí i evropský vodíkový průmysl.

Vodíková údolí vznikají po celé Evropě

Řada evropských regionů aspiruje na titul „vodíkové údolí“. Tato údolí umí vodík nejenom vyrábět, ale také jej přepravovat a využívat. Podle podporovatelů vodíkových technologií je nutné jejich rozvoj více podpořit.  

„Když nyní dovážíme suroviny jako ropu, plyn a uhlí, proč bychom měli po tomto vzoru pokračovat i s vodíkem? Neměli bychom to dělat,“ prohlásil při příležitosti kulatého stolu Evropské aliance pro čistý vodík Luc Grare z francouzské společnosti Lhyfe, která se zabývá právě výrobou vodíku.

„Dekarbonizace existující vodíkové produkce a podpora rozvoje čistého vodíku jsou strategickými cíli EU,“ dodal Jorgo Chatzimarkakis, generální tajemník průmyslové skupiny Hydrogen Europe.

„Pokud se EU rozhodne zavést kvóty na čistý vodík v materiálech a produktech, zatímco ostatní země a regiony mimo EU nikoli, nebudou tu žádné rovné podmínky,“ uvedl pro serveru EURACTIV.

„Je nezbytné uvalit mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích na dovoz a možná také zavést v rámci uhlíkového vyrovnání na hranicích prémie pro export,“ dodal Chatzimarkakis s tím, že systém uznávání obsahu uhlíku v palivech by měl být aplikovaný na globální úrovni.

„Potřebujeme rozvinout mezinárodní systém záruk původu. Náš systém záruk potřebuje reformu a Evropa má příležitost stát se průkopníkem v rozvoji systému, který bude založen na pěti principech – dohledatelnosti, sledovatelnosti, obchodovatelnosti, transparentnosti a důvěryhodnosti,“ uvedl.

Jak snížit emise a zajistit energii? Evropa sází na vodík, je to příležitost i pro ČR

Auta poháněná čistým vodíkem již nejsou hudbou vzdálené budoucnosti. Vodík se vzhledem ke klimatickým cílům Evropské unie stává černým koněm evropské energetiky. Vsadit na něj chce i Česká republika.

Většina vodíku je dnes vyráběna z fosilních paliv, například ze zemního plynu.

„V tomto kontextu existuje riziko, že importovaný vodík s sebou přinese i vysokou úroveň emisí CO2, což by bylo v rozporu s unijní vodíkovou strategií a Zelenou dohodou pro Evropu,“ varovali signatáři dopisu.

Navržený systém by měl být založen na certifikaci, která by brala v potaz obsah uhlíku v palivech vyrobených v Evropě či dovezených na unijních trh.

Redakce zjišťovala i názory ostatních evropských aktérů, například asociace WindEurope reprezentující větrnou energetiku nebo SolarPower Europe, která hájí zájmy solární energetiky. Obě asociace se ale k tématu chtějí vyjádřit až po představení konkrétního návrhu z pera Evropské komise.