„Strategie 2050“: Investice EU do energií musí být vyšší

Zdroj: CreativeCommons.org, autor: FaceMePLS

Evropu čekají rozsáhlé investice do oblasti energetických technologií, které umožní zvýšit energetickou účinnost a také naplnit cíl snižování emisí skleníkových plynů. Tento vzkaz vyslala včera (8. března) Evropská komise. Zveřejnila totiž plán, jenž počítá s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku do roku 2050.

Kde chce ale Evropská unie na takto nákladné projekty vzít finanční prostředky? Jak uvádí nově zveřejněná „cestovní mapa“ pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice, skoro veškeré náklady by měly pokrýt úspory z dovozu ropy.

Současné nepokoje na Blízkém východě a v severní Africe ženou ceny ropy stále výš, což se odráží i na podílech evropských společností.

„Vzhledem k tomu, že ceny ropy nepřestávají stoupat, Evropa platí za své energetické účty každým rokem více a stává se tak náchylnější vůči cenovým šokům. Z toho vyplývá, že začít nyní s přechodem (na nízkouhlíkovou ekonomiku) se nám vyplatí,“ prohlásila eurokomisařka pro klimatické změny Connie Hedegaard.

Investice by podle materiálu měly každoročně vzrůst o 1,5 % ročního HDP Evropské unie. Unie do těchto oblastí již dnes investuje zhruba 19 % HDP.

Nová koncepce také uvádí, že pokud se sedmadvacítce opravdu podaří zvýšit energetickou účinnost, vykročí rovněž správným směrem k naplnění stávajících cílů, jež se zaměřují na snížení emisí skleníkových plynů do konce této dekády.

V rámci strategie Evropa 2020 přijala EU tři cíle týkající se energetiky. Za prvé se jedná o snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energie na 20 % a rovněž zvýšení energetické účinnost o 20 %. Poslední jmenovaný závazek je ale na rozdíl od předcházejících dvou pro členské státy nepovinný.

V říjnu 2009 pak Unie přišla s dlouhodobou energetickou vizí, která stanovila, že do poloviny tohoto století se má členským státům podařit snížit emise v rozmezí 80–95 % v porovnání s rokem 1990.

Podle nejnovějších odhadů Evropské komise by členské státy mohly produkci skleníkových plynů omezit až o 25 % (do roku 2020), pokud by byly úspěšné v plnění kritérií energetické účinnost a využívání obnovitelných zdrojů (více o dlouhodobých cílech Unie v této oblasti si můžete přečíst také na EurActiv 17.2.2011).

Evropská unie navíc přišla s nabídkou snížení emisí až na úroveň 30 % do roku 2020, ovšem za předpokladu, že by tak učinili i největší světoví znečišťovatelé, jakými jsou například Spojené státy nebo Čína. Posunout jednání o klimatických změnách kupředu se však v současnosti na úrovni OSN nedaří.

Zmíněné energetické cíle, které si Unie vytyčila, však naráží na odpor jak u podnikatelů, kteří říkají, že jsou opatření příliš tvrdá, tak u ekologických organizací, jež se naopak domnívají, že by EU měla ve svých ambicích přitvrdit.

Zadní vrátka

Jak již bylo řečeno, cíl o pětinu zvýšit energetickou účinnost do roku 2020 není jako jediný právně závazný. Evropská komise proto vypracovala dodatečnou studii, jak se tohoto úkolu úspěšně zhostit.

Jeden ze způsobu jak efektivitu v tomto sektoru zvýšit, by mohlo být snížení stropu pro emisní povolenky na evropském uhlíkovém trhu. Podle Evropské komise by zpřísnění systému obchodování s emisemi (ETS) mělo za následek omezení skleníkových plynů.

Pokud by se počet povolenek v letech 2013-2020 postupně víc a víc snižoval, cenu uhlíku by to tlačilo vzhůru. To by podle Komise mohlo být dobrým impulsem k nastartování investic na přechod k nízkouhlíkové ekonomice.

Průmyslová lobby („BusinessEurope“) má ale na celou věc jiný názor. Podle ní by taková opatření uškodila firmám, které musí čelit konkurenci z Číny, Japonska nebo Spojených států. V těchto zemích totiž tak přísné klimatické předpisy nemají.

(EurActiv s přispěním Reuters).