EU může Pařížskou dohodu ratifikovat během jednoho nebo dvou let, říká Šefčovič

zdroj: Evropská komise

Evropská komise má zájem, aby EU ratifikovala novou globální klimatickou dohodu v první vlně zemí, které to učiní, řekl dnes místopředseda Maroš Šefčovič. Stihnout by se to prý mohlo během jednoho nebo dvou let. Členské státy si ale mezi sebe ještě musí rozdělit evropský cíl pro snižování emisí dojednaný v roce 2014 a ratifikační proces se kvůli tomu může protáhnout do roku 2019 nebo dál, tvrdí například nevládní organizace.

„Máme zájem, aby byla Evropská unie součástí první vlny zemí, které ratifikují Pařížskou dohodu,“ řekl dnes českým a slovenským novinářům místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič.

Jak rychle dokáže EU novou globální klimatickou dohodu ratifikovat, prý zajímalo i generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna během slavnostního podpisu dokumentu, který proběhl před týdnem v New Yorku.

Komise odhaduje, že by EU měla ratifikaci dokončit během jednoho nebo dvou let.

Za Unii ho podepisoval právě Šefčovič, který v Evropské komisi odpovídá za vytváření evropské energetické unie, a společně s ním také nizozemská ministryně životního prostředí Sharon Dijksmaová, jejíž země aktuálně předsedá Radě EU.

Klimatickou dohodu dojednali v prosinci v Paříži zástupci téměř dvou stovek zemí světa. Jejím cílem je udržet nárůst průměrné globální teploty pod 2 stupni Celsia a usiluje o to, aby teplota nevrostla o více než 1,5 stupně.

V platnost vstoupí dokument 30 dnů poté, co bude ratifikován nejméně 55 státy, které v součtu vypouštějí nejméně 55 % celkového objemu skleníkových plynů. Klimatické politiky jednotlivých zemí se pak podle něj budou muset řídit od roku 2021, kdy skončí druhé období Kjótského protokolu – doposud platné klimatické dohody.

EU čeká jednání o emisích

Komise odhaduje, že by EU měla ratifikaci dokončit během jednoho nebo dvou let. V červenci představí ratifikační listinu a navrhne také důležité „rozhodnutí o sdílení úsilí“, které má mezi unijní státy rozdělit evropský cíl pro snižování emisí skleníkových plynů v sektorech mimo systém emisního obchodování.

Podle ujednání prezidentů a premiérů z října 2014 by se měly emise v těchto odvětvích – která zahrnují zemědělství, dopravu nebo budovy – snížit do roku 2030 o 30 % ve srovnání s rokem 2005. Mezi členské státy se má cíl rozdělit v závislosti na jejich HDP/obyvatele.

„Členské země budou chtít vědět, s jakým návrhem Komise v červenci přijde. V současné době pracujeme na dopadové studii, aby byly všechny součásti rozhodnutí dobře podloženy a aby na stole ležely všechny potřebné informace. Lze očekávat intenzivní jednání, ale myslím si, že bude také snaha tato jednání co nejrychleji uzavřít,“ uvedl Šefčovič.

Rozhodnutí totiž podle něj bude důležité pro dlouhodobé plánování politiky ve členských státech a bude důležitým signálem pro investory.

Rychlá ratifikace

EU se profiluje jako světový lídr v klimatické politice, a tak chce, aby Pařížská dohoda co nejdříve vstoupila v platnost.

„Všechny státy světa, které dosud v klimatické politice zaostávaly, pak budou mít právní závazek ke snižování emisí,“ vysvětlil Šefčovič.

To je pro Unii důležité i z hlediska konkurenceschopnosti. Podle kritiků totiž evropská ekonomika kvůli důrazu na snižování emisí trpí ve srovnání se státy, které klimatické cíle stanoveny nemají.

Na rychlé ratifikaci dohody přirozeně záleží i OSN, pod jejíž hlavičkou dokument vznikl. Podle Šefčoviče by si přála, aby dokument vstoupil v platnost během jednoho roku. A například Čína chce k ratifikaci přistoupit už letos v září.

EU může tlačit čas

Kvůli projednávání rozhodnutí o sdílení úsilí by se však ratifikační proces v Unii mohl zadrhnout a podle nevládních organizací by se mohl protáhnout do roku 2019 nebo dál.

Čína chce k ratifikaci přistoupit už letos v září.

Jednotlivé členské země prý totiž nebudou chtít klimatickou dohodu přijmout, dokud nebudou mít jasno o svých vlastních závazcích. A rozhodnutí musí projít klasickou schvalovací procedurou, během které se na jeho finální podobě musí shodnout většina členských států i Evropský parlament.

Samotnou Pařížskou dohodu budou muset ratifikovat jednak evropské instituce – tedy opět členské země v Radě EU a europoslanci v Parlamentu – i jednotliví členové Unie. Smluvními stranami dokumentu jsou totiž jak jednotlivé unijních státy, tak EU jako celek. Dokud ho neratifikují všechny členské země, nebude platná celoevropská ratifikace.

Pokud by dohoda vstoupila v platnost dřív, než ji ratifikuje EU, znamenalo by to, že by se Unie nemohla podílet na vytváření některých důležitých prováděcích pravidel vyplývajících z pařížského dokumentu, protože by měla po nějakou dobu pouze status pozorovatele. O těchto detailech, které rámec Pařížské dohody naplní konkrétním obsahem, se totiž bude jednat mezi signatáři.

Adéla Denková