Energetické plány EU do roku 2050 zřejmě potěší plynaře

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Dan.

Evropská komise včera zveřejnila plán rozvoje evropské energetiky do roku 2050. Na rozdíl od tuzemské energetické koncepce v něm přisuzuje velkou roli zemnímu plynu. Materiál se ale soustředí hlavně na to, jak zajistit, aby energetický sektor do roku 2050 přispěl ke snížení emisí skleníkových plynů o 80-95 %.

Z návrhu, který včera v Bruselu představil evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger, vyplývá, že Komise pravděpodobně považuje zemní plyn za nejvýznamnější krátkodobý zdroj energie.

„Plyn bude pro transformaci celého energetického systému nepostradatelný,“ dočteme se v energetickém plánu. Komise plyn v dokumentu vnímá jednak jako „nízkouhlíkovou technologii“ (za předpokladu, že po roce 2030 budou plynové elektrárny vybaveny technologií zachycování a ukládání uhlíku – CCS), jednak jako „flexibilní záložní a vyrovnávací kapacitu“.

François-Régis Mouton z energetické společnosti Total význam, který Komise zemnímu plynu přisuzuje, vítá. „Úspěšný rozvoj obnovitelných zdrojů si lze jen těžko představit bez zemního plynu. Evropská unie to dnes se snižováním emisí CO2 myslí vážně a nahrazení vysokouhlíkových paliv zemním plynem je nejlevnější a nejrychlejší způsob, jak toho dosáhnout,“ řekl EurActivu.

Zastáncům eko-energie chybí střednědobý cíl

Hlavním tématem celého dokumentu, který nastiňuje vizi rozvoje evropské energetiky do roku 2050, je dekarbonizace sektoru. Evropští lídři se totiž v říjnu 2009 dohodli na tom, že by EU měla do uvedeného roku v souladu se závěry panelu OSN pro klimatickou změnu snížit emise skleníkových plynů o 80-95 %.

Obhájcům obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti v materiálu ale chybí střednědobé cíle, a považují jej proto za „promarněnou příležitost“.

„Potřebné dekarbonizace dosáhneme do roku 2050 jen tehdy, vytvoříme-li na období po roce 2020 koherentní rámec,“ postěžovala si Christine Lins, ředitelka mezinárodní sítě zastánců obnovitelných zdrojů energie REN21, EurActivu.

„Potřebujeme jasné závazky do roku 2030 a absenci odkazu na ně považujeme rozhodně za promarněnou příležitost,“ řekla dále.

Podobně to vidí i výkonný ředitel dánské energetické společnosti DONG Energy Anders Eldrup. Ten celkovou vizi dokumentu považuje za dobrou, ale nelíbí se mu „politická mezera“ mezi roky 2020 a 2050.

Pevné cíle pro obnovitelné energie do roku 2030 a stabilní politický rámec jsou podle něj z pohledu investorů zcela nepostradatelné. Jejich nastavení bude trh motivovat k dekarbonizaci a nákladově efektivní výrobě čistých a spolehlivých zdrojů, myslí si Eldrup.

Slova komisaře pro energetiku, které včera pronesl u příležitosti zveřejnění návrhu k energetickému plánu do roku 2050, proto mnohé překvapila. Oettinger totiž na tiskové konferenci vyzval k „zajímavé diskusi o závazných cílech pro obnovitelné zdroje na rok 2030“. Dodal, že by rozhodnutí mělo padnout za dva roky.

Podle Juliana Scoly z Evropské asociace pro větrnou energii (EWEA) měla Komise přípravu závazného cíle pro obnovitelné zdroje zdůraznit jasněji. Scola však dodal, že exekutiva takto alespoň „Evropskému parlamentu a Radě vyslala jasný signál, že do dvou let bude požadovat závazný cíl“.

Pět scénářů dekarbonizace

Namísto střednědobých cílů a způsobů jejich dosažení Komise v materiálu představila pět scénářů dekarbonizace evropské energetiky do roku 2050 a upozornila na některé jejich výhody a nevýhody. Mezi zvažovanými scénáři jsou:

  • scénář vysoké energetické účinnosti v této variantě se počítá s vyššími závazky v oblasti energetických úspor (zejména pokud jde o budovy), poptávka po energiích by podle ní měla do roku 2050 klesnout o 41 % oproti úrovním z roku 2005,
  • scénář diverzifikace energetického mixu – varianta, v níž spolu na trhu soutěží všechny technologie a dekarbonizace je motivována cenami na trhu s emisními povolenkami, ke snižování emisí v něm dále přispívá jaderná energie a technologie CCS,
  • scénář vysokého podílu obnovitelných zdrojů – zde se počítá s výraznou podporou obnovitelných zdrojů, které by se podle měj měly na evropském energetickém mixu do roku 2050 podílet ze 75 %,
  • scénář opožděného nástupu CCS – v této alternativě se zvažuje vyšší podíl jaderné energie a dekarbonizace je v něm dosaženo spíš díky cenám uhlíku, než soutěží mezi alternativními technologiemi,
  • scénář nízkého podílu jaderné energie – podle této varianty by se v Evropě nepostavily už žádné nové jaderné elektrárny s výjimkou těch, na něž už tendry běží; zhruba 32 % energie by se vyrábělo s použitím technologie CCS.

Komise se dále na jednotlivých scénářích pokusila ukázat, že „dekarbonizace je možná a v dlouhém období může být méně nákladná než pokračování v současné politice“. Dokument obecně očekává růst podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů, rostoucí význam elektrické energie a výrazné úspory nákladů po roce 2030. V mezidobí však cena elektřiny podle Komise poroste.

Exekutiva zdůraznila, že v období 2011 až 2050 je třeba do rozvoje elektroenergetických sítí investovat celkem 1,5 bilionu až 2,2 bilionu eur.