Energetici chtějí delší čas na zavádění inovací

Zdroj: EurActiv.cz

Nová pravidla obsažená ve směrnici o průmyslovém znečištění (IPPC) musí být dostatečně flexibilní, aby se dalo dosáhnout skutečného pokroku ve snižování škodlivých dopadů na životní prostředí, tvrdí v prohlášení zástupci průmyslu. Zelení europoslanci a aktivisté se však obávají nekonečného sledu výjimek, které IPPC „rozmělní“.

V českých médiích se o ní sice moc nemluví, ale tuzemští průmyslníci a energetici jí dobře znají – směrnici IPPC  (více informací v aj zde) považují za jeden z nejdůležitějších legislativních počinů Unie, který ovlivní nastavení „zelených“ standardů v průmyslu na dlouhá léta dopředu. Proto se také snaží ovlivnit její znění, seč jim síly stačí.

Tento týden evropští energetici a průmyslníci požádali europoslance, aby při projednávání směrnice IPPC respektovali jejich požadavky na zachování přechodných období pro zavádění technologií, které snižují škodlivé emise.

Původní návrh IPPC (tato nová směrnice sdružuje sedm starších) z dílny Komise sice počítal s tím, že všechny velké průmyslové provozy budou muset přísnější emisní limity splňovat už v roce 2016, ale zástupci členských států v Radě loni v červnu (za českého předsednictví) IPPC hodně „změkčili“ (EurActiv 26.6.2009).

Směrnice tedy nyní obsahuje přechodné období mezi lety 2016 až 2020, kdy ještě průmyslové závody a elektrárny (pokud vyhoví určitým kritériím) nebudou muset splňovat přísnější limity. Zájem energetiků je jasný: Potřebují tyto výjimky minimálně udržet, ještě lépe pak protáhnout až do roku 2023. Nejaktivnější při prosazování tohoto požadavku jsou byznysmeni ze střední a východní Evropy (z Česka hlavně ČEZ a ArcelorMittal Ostrava) podporovaní například Brity.

Všeho s mírou

Zástupci elektrárenského gigantu ČEZ argumentují tím, že příliš rychlá implementace IPPC by měla negativní dopad na energetickou účinnost. „Nezvládneme zároveň zavádět zelené technologie a zlepšovat energetickou účinnost,“ uvedl šéf divize výroba ČEZ Vladimír Hlavinka s tím, že by se sice dalo požadavkům směrnice vyhovět už do roku 2016, ale zároveň by došlo ke snížení účinnosti elektráren. Muselo by se v nich tedy spalovat více paliva pro dosažení stejného výkonu jako nyní.

Enormní zájem na co „nejflexibilnější“ IPPC mají také Poláci, kteří vyrábějí 90 % elektřiny v uhelných elektrárnách. Například Kazimierz Szynol ze společnosti PKE SA, která je jedním z největších hráčů v energetice v Polsku, tvrdí, že spuštění přísnějších limitů od roku 2016 by znamenalo uzavření zhruba poloviny polských elektráren. Dodatečné náklady by podle něj byly tak enormní, že by nepřicházelo v úvahu jejich přenesení na spotřebitele.

Tento názor podporují také lidovci (EPP) v Evropském parlamentu, zejména pak z Polska a dalších zemí střední a východní Evropy a z Velké Británie.

Zelená lobby kontruje

Asi nikoho neudiví, že se v reakci na požadavky energetiků zvedla vlna kritiky zejména ze strany ekologických aktivistů. Například Christian Schaible z European Environmental Bureau (EEB) argumenty byznysmenů odmítá a obviňuje je ze snahy o dosažení krátkodobých výhod.

„Ti, co se teď ozývají, dlouhá léta opomíjeli zavádění nejlepších dostupných technologií do praxe. Když žádají o rozšíření výjimek i na elektrárny, které běží více než 20 tisíc hodin, přenášejí negativní dopady, které jsou zhruba třikrát až desetkrát větší, než potřebné investice do příslušných zařízení, na všechny občany,“ tvrdí Schaible.

Naráží tak na to, že v nyní platném návrhu IPPC by elektrárny, které mezi lety 2016 a 2023 splní to, že nebudou v provozu déle než 20 tisíc hodin (rok má 8.760 hodin), dostaly výjimku z přísnějších emisních limitů (až do zmíněného roku 2023). Energetici by tuto výjimku rádi rozšířili na větší množství elektráren.

Zelené organizace i Evropská komise také dlouhodobě upozorňují na fakt, že původní směrnice IPPC z roku 1996 na jejíž implementaci měly členské státy osm let, tak úplně nesplnila svůj účel. Komise v roce 2007 zjistila, že povolení k provozu získalo jen zhruba 50 % zařízení, na něž se IPPC vztahuje. Současná směrnice totiž úřadům v jednotlivých členských státech dovoluje vzít při stanovování emisních limitů na vědomí technické charakteristiky a lokaci příslušného provozu i životního prostředí v okolí. Komise je však přesvědčena, že se této flexibility v řadě případů zneužívá.

To, do jaké míry svou představu o nové podobě IPPC prosadí spíš ekologická nebo spíš průmyslová lobby, bude jasno příští rok. Druhé čtení k návrhu IPPC proběhne pravděpodobně v únoru 2010 a hlasování na plénu v květnu. Napříč europoslanci i členskými státy panují ohledně IPPC dost rozdílné názory (například Německo a Nizozemsko podporuje zelené členy EP) a i proto bude zajímavé sledovat, jak dopadne výsledný kompromis.