Do roku 2015 vypracujte vnitrostátní programy pro radioaktivní odpad, žádá Komise

Zdroj: CreativeCommons.org

Evropská komise včera (3. listopadu) zveřejnila návrh směrnice pro nakládání s radioaktivním odpadem. Pokud bude schválena podle plánu v roce 2011, státy sedmadvacítky musí do konce roku 2015 představit plány pro nakládání a uskladnění radioaktivního odpadu.

Návrh směrnice, o kterém informoval EurActiv již minulý týden (EurActiv 29.10.2010), vyzývá členské státy, aby do čtyř let od jejího přijetí předložily vnitrostátní programy, ve kterých uvedou, „kdy, kde a jak vybudují a budou spravovat konečná úložiště, jež mají zaručit splnění těch nejpřísnějších bezpečnostních norem“.

Komise primárně navrhuje stanovit právně závazný a vymahatelný rámec EU, který zajistí, aby všechny členské státy uplatňovaly společné normy vytvořené v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Normy by se měly vztahovat na všechny fáze bezpečného nakládání s radioaktivním odpadem až po jeho konečné uložení.

Jinými slovy, díky směrnici by se mezinárodně schválené bezpečnostní normy (vytvořené v rámci MAAE) měly stát pro Evropskou unii právně závaznými a vymahatelnými.

Komisař pro energetiku Günther Oettinger uvedl: „Bezpečnost se týká všech občanů a všech zemí EU bez ohledu na to, zda jsou přívrženci nebo odpůrci jaderné energie. Musíme udělat vše proto, abychom na ochranu našich občanů, vody a půdy před jaderným zamořením uplatňovali ty nejpřísnější bezpečnostní normy na světě. Bezpečnost je nerozdělitelná. Havárie, k níž dojde v jedné zemi, může mít ničivé dopady i na země jiné.“

Návrh směrnice dále počítá s vytvořením společných úložišť, na kterých se může dohodnout více států, nebo dovoluje export jaderného odpadu za účelem konečného uložení v rámci EU (vývoz mimo EU zakazuje).

Povolení k výstavbě úložišť a kontrolu bezpečnostních analýz každého jednotlivého úložiště by měl provádět nezávislý orgán dohlížející na normy MAAE.

Návrh podle původních předpokladů doporučuje jako nejvhodnější a nejbezpečnější způsob konečného ukládání radioaktivního odpadu hlubinné úložiště. Směrnice ale hloubku a další parametry takových úložišť nespecifikuje.

Směrnice vyžaduje uvedení těchto parametrů do národních programů jednotlivých členských států a vyhrazuje pro Evropskou komisi právo tyto programy připomínkovat, případně vrátit národním vládám k přepracování.

Komise v návrhu směrnice nestanovuje termíny pro vybudování konečných úložišť. Požaduje ale uvedení harmonogramu výstavby do národních plánů.

Reflektuje tak skutečnost, že většina států s výstavbou nákladných hlubinných úložišť nespěchá a jejich dokončení plánuje až ve vzdálené budoucnosti. Nejdále zatím pokročilo Finsko, které pro své 4 reaktory plánuje vybudování úložiště v roce 2020. Následuje Švédsko (2023) a Francie (2025). Česká republika podle materiálů skupiny ČEZ počítá se zprovozněním prvního hlubinného skladu až v roce 2065.

Výstavbu hlubinných úložišť by měly členské státy financovat z národních fondů, případně z fondů energetických firem, k jejichž založení vyzvala Komise už v roce 2006.

V EU je nyní v provozu 143 jaderných reaktorů ve 14 členských zemích. Ročně státy EU vyprodukují 7.000 kubických metrů vysoce radioaktivního odpadu, přičemž většina tohoto materiálu se ukládá v dočasných úložištích.

Dočasná úložiště jsou nutná ke snížení teploty a úrovní radiace palivových článků a vysoce radioaktivního odpadu, nepředstavují dlouhodobé řešení, protože vyžadují neustálou údržbu a dohled.

Vzhledem k tomu, že se obvykle nacházejí blízko povrchu nebo přímo na povrchu, hrozí rovněž nebezpečí havárií způsobených pády letadel, požáry nebo zemětřesením.

Vědci a mezinárodní organizace, jako je MAAE, se obecně shodují na tom, že nejvhodnějším řešením dlouhodobého ukládání vysoce radioaktivního jaderného odpadu je ukládání do hlubinných geologických úložišť.

Podle Smlouvy o Euratomu spadá ochrana široké veřejnosti před ionizujícím zářením do právní působnosti EU. Skladba zdrojů energie spadá do působnosti jednotlivých států.