Češi i Němci končí s uhlím, tuzemská cesta však bude náročnější

© Pexels

Jádro skončí ještě letos, uhlí do roku 2030. Německo mění své energetické zdroje překotnou rychlostí, Česko do tohoto vlaku ještě nenaskočilo. Musí využít nabízející se příležitosti, shodují se odborníci.

Německo plánuje ukončit používání uhlí k výrobě elektřiny do roku 2030 – téměř o dekádu dříve, než původně zamýšlelo. Dělá to především proto, aby dostálo cílům Pařížské dohody, jak si předsevzaly vládní strany Německa v koaliční smlouvě. „V ideálním případě se to podaří do roku 2030,“ píší.

Řešení pro německou energetiku vidí vláda především v budování obnovitelných zdrojů energií i výstavbě plynových elektráren, které by měly zajistit dostatek energie při zvyšující se poptávce i její stabilní ceny. Právě obavy z energetické chudoby vyvolávají otázky, zda je cesta zelené transformace Německa vůbec možná.

Německo se spoléhá na OZE a zemní plyn

Přestože je dřívější uhelný deadline Německa ambiciózní, je v zásadě splnitelný, uvedl pro server EURACTIV.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Oldřich Sklenář. Pokud je ale hlavním cílem snižovat emise, záleží na tom, čím budou uhelné elektrárny nahrazeny.

„Kromě rozvoje nových OZE (obnovitelných zdrojů energie – pozn. red.) je zapotřebí řešit i výstavbu záložních zdrojů na zemní plyn,“ vysvětlil Sklenář. Ty by se podle něj však ideálně měly využívat co nejméně, protože jejich emise jsou výsledně, při započtení úniků zemního plynu při těžbě a zpracování, srovnatelné s uhelnými elektrárnami. Problematické jsou také výkyvy cen plynu, které jsou v současné době jednou z hlavních příčin zvýšení cen elektřiny.

Německo má s výstavbou OZE obecně bohaté zkušenosti – jejich podíl na výrobě elektřiny se podařilo zvýšit z přibližně tří procent ze začátku 90. let na současných více než 45 procent. „Toto tempo by se ale nyní muselo ještě výrazně urychlit,“ uvedl Sklenář a dodal, že kromě rychlosti výstavby zdrojů je problém mimo jiné v budování přenosových vedení od samotných elektráren. „Každé další procento se do stávající sítě začleňuje o něco obtížněji.“

V praxi je tak podle Sklenáře například náročné přenést výkon z větrných farem v Severním moři do průmyslových oblastí na jihu země. Na pevnině zase byla již velká část vhodných oblastí pro větrné farmy využita, a nabízí se tak retrofit, tedy výměna stávávající technologie OZE za modernější, nebo využití méně vhodných oblastí.

Podcast: Co bude s jádrem a plynem? Česko čeká další boj

EU rozhodla o osudu jádra a zemního plynu v rámci tzv. taxonomie. Dočasně a za určitých podmínek budou investice do těchto zdrojů vnímány jako udržitelné. Podmínky však pro ČR nejsou úplně výhodné. Proč? A mohou se ještě změnit?

O osudu uhlí je de facto rozhodnuto i v Česku

K ozeleňování energetiky bude směřovat i Česko. Vyhnout se mu není možné hlavně vzhledem k úzkému provázání německého a českého trhu s energiemi. Silová elektřina se pro české zákazníky obchoduje na energetické burze v Lipsku, a německý energetický mix tak má přímý vliv na ceny české elektřiny, vysvětlil Sklenář.

Minulý týden se česká vláda ve svém programovém prohlášení zavázala ke konkrétnímu roku konce uhlí v ČR. „Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033.“ Podle prohlášení je především potřeba, aby přechod teplárenství k nízkoemisním zdrojům proběhl bez skokového zdražování.

Potřebu inovovat v rozhovoru pro Seznam Zprávy vyjádřil i ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela (STAN), je podle něj však potřeba především brát v potaz ekonomickou realitu. Jak také uvedl, nejde o rozhodnutí, které dělá ČR sama. Je pro ni naopak důležité držet krok s Evropou, a zůstat u fosilních paliv by tak pro ni do budoucna bylo velmi nevýhodné.

„Brzký odklon od uhlí má nepopiratelné ekonomické výhody,“ uvedl Sklenář. K těm patří dostupné unijní fondy, ze kterých je možné takovou transformaci financovat, ale například i úspora za nákup emisních povolenek.

„Při současné ceně emisních povolenek je o osudu uhlí de facto rozhodnuto,“ uvedla Jana Austová Pikardová ze Svazu moderní energetiky.

Německo je v jiné situaci než Česko

Odlišný pohled má prezident Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu Vladimír Budinský, podle kterého je podstatné především rozdílné postavení obou zemí.

Německo hlavně importuje, a může mu proto být lhostejné, zda dováží uhlí, nebo plyn – přičemž otázkou zůstává, nakolik se v tomto ohledu chce spoléhat na Rusko. Naopak země těžící své vlastní uhlí, jako ČR, jsou v odlišné situaci. Uhlí jim dává zaměstnanost, vytváří bohatství v regionech a přináší jim energetickou a surovinovou bezpečnost.

Na rozdílnou situaci Česka a Německa upozorňuje i Sklenář: v Česku má uhlí ještě vyšší podíl na výrobě elektřiny než v Německu. V loňském roce to u nás bylo 38 procent, zatímco v Německu „pouze“ 24 procent. K tomu výstavba nových OZE v Česku dlouhodobě stagnuje, a je proto potřeba začít jednat.

ČR musí využít příležitosti, které se nabízejí

Do roku 2030 však ČR ani teoreticky nemá šanci postavit nové jaderné elektrárny, a bude se proto podobně jako Německo muset spolehnout na kombinaci OZE, doplněných o nové plynové zdroje, myslí si Sklenář.

Česko může proměnu energetiky zvládnout, ale musí se chopit příležitostí, které se mu nabízejí, říká Austová Pikardová. „Jen možnosti rozvoje solární energetiky během tohoto desetiletí dosahují na 9–12 terawatthodin ročně. Větrná energie může přidat podobou část a stále máme nevyčerpaný potenciál bioplynových stanic, které by mohly využívat část biologicky rozložitelného odpadu z domácností a potravinářství,“ uvedla.

Právě na budování OZE bude ČR v nadcházejících letech moci čerpat miliardy z unijního Modernizačního fondu, Fondu spravedlivé transformace nebo kohezních fondů. Je pak na Česku, aby umělo tyto zdroje výhodně investovat.

Strategii však nemusí hledat samo. Podle Sklenáře se naopak nabízí spolupráce s Německem. „Může probíhat jak v politické, tak i technologické rovině, kde je příležitost pro zapojení obou zemí. I s ohledem na omezené lidské zdroje nebo vzájemnou provázanost našich energetických trhů je vhodná přeshraniční spolupráce univerzit a příslušných expertních skupin.“ Namístě by bylo i sdílení existujících příkladů dobré praxe nebo inovativních obchodních modelů.

Nord Stream 2 dostane povolení v polovině roku, tvrdí ředitel Uniperu

Plynovod Nord Stream 2, který má přepravovat ruský plyn do Německa, by mohl být schválen v polovině letošního roku. Řekl to v rozhovoru s německým listem Rheinische Post ředitel firmy Uniper.