Ázerbájdžán a Rusko se dohodly ohledně zemního plynu. Co bude s Nabuccem?

Plynovod

Evropské naděje na dodávky zemního plynu ze střední Asie dostaly o víkendu další povážlivou trhlinu. Prezident Ázerbájdžánu llham Aliev totiž prohlásil, že Rusko bude hlavní tranzitní zemí pro dopravu jejich zemního plynu do Evropy. Spojené státy se možná vysloví pro spojení obou konkurenčních projektů – South Stream a Nabucco – do jednoho.

Souvislosti:

Až do roku 2007 byl ruský Gazprom de-facto jediným dodavatelem zemního plynu do Ázerbájdžánu, domácí produkce nestála za řeč. Po té se ale situace začala měnit: Rusové oznámili, že sníží dodávky Ázerbájdžánu ze 4,5 miliardy kubíků na 1,5 miliardy ročně a podstatně zvýší cenu. Privilegované partnerství obou států v tomto ohledu skončilo.

Ázerbájdžán to ale nijak výrazně netrápilo – dnes totiž pokrývá svou spotřebu zemního plynu (v současnosti 10 až 11 miliard kubíků ročně) z vlastních zdrojů a navíc je schopen přebytky vyvážet.

Dvěstěkilometrový plynovod spojující Rusko s Ázerbájdžánem sice potřebuje modernizaci, to ale podle expertů nepředstavuje žádný zásadní problém.

Jak známo, ruský projekt South Stream i jeho evropský konkurent Nabucco jsou plánovány zhruba na stejnou přepravní kapacitu (30 miliard kubíků za rok), oba obcházejí Ukrajinu a oba mají čerpat zemní plyn z přibližně stejných oblastí (Kavkaz, střední Asie). Zatímco Nabucco má vést skrz Turecko, South Stream se mu vyhne – plyn by měl skrz něj proudit přímo po dně Černého moře.

Témata:

Na víkendové návštěvě Moskvy ázerbájdžánský prezident llham Aliev potvrdil, že jeho země má v úmyslu prodávat zemní plyn přímo ruskému Gazpromu. Od setkání s prezidentem Medveděvem se všeobecně očekávalo zvýšení šancí plynařů na uzavření dohody o dodávkách 16 miliard kubíků plynu ročně z ázerbájdžánských plynových polí Shakh Denis.

Úmysly Baku jsou zřejmé: chce si zajistit další zákazníky pro export plynu – dnes ho totiž dováží pouze do Gruzie a Turecka.

„Mezi námi nejsou žádné tranzitní země a to znamená, že infrastruktura umožňující bezproblémový tok plynu už stojí. Není třeba žádných investic do nových plynovodů. Všechny okolnosti nám tedy nahrávají,“ prohlásil Aliev v Moskvě.

Podobně se vyjádřil i jeho ruský hostitel: „Domnívám se, že máme skvělé šance dosáhnout plnohodnotné dohody, která bude reflektovat zájmy obou našich zemí i komerční aspekty. Můžeme zahájit novou éru naší energetické spolupráce,“ neskrýval radost ruský prezident Dmitrij Medveděv.

Zdá se, že souznění obou prezidentů jde přesně proti unijnímu projektu Nabucco, který měl snížit závislost sedmadvacítky na ruském zemním plynu. Ještě než mohla přijít reakce evropského tisku, stačil deník Moscow Times napsat: „Evropská unie pravděpodobně přivítá přítomnost další země, která je ochotna exportovat – i když přes ruská potrubí – zemní plyn, zvlášť v situaci, kdy se okolo projektu Nabucco vynořuje řada otazníků.“

Obrat v americké politice?

Analytici naznačují, že administrativa Spojených států v energetické politice dost možná mění kurz, a to od prosazování alternativních koridorů pro dodávky plynu do Evropy k užší spolupráci s Rusy.

Alexander Rar, ředitel think-tanku „Russia and CIS Programmes for the Foreign Policy Council of Germany“ se domnívá, že Američané v současnosti upřednostňují sjednocení obou plánovaných plynovodů (South Stream, Nabucco) do jednoho pod společným označením „Jižní koridor“. Spojené státy totiž nechtějí vyostřovat situaci okolo dodávek energií do Evropy ve chvíli, kdy v Rusku potřebují mít spolehlivého partnera například pro jednání s Íránem, myslí si Rar.

Termín „Jižní koridor“ se objevuje i v nejnovějším energetickém stimulačním balíčku, o němž se bude na začátku května hlasovat v Evropském parlamentu (zahrnuje nejen Nabucco ale například i propojení mezi Řeckem a Itálií pomocí plynovodu ITGI).

Podle Christiana Dolezala, mluvčího konsorcia Nabucco je přirozené, že země jako Ázerbájdžán, která disponuje přebytky zemního plynu, vyjednává o jeho prodeji do zahraničí. Dolezal se optimisticky domnívá, že Nabucco bude čerpat zemní plyn nejen z Ázerbájdžánu, ale také z Iráku, Turkmenistánu a Egypta.